Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3015/bmid_petrolejove-lampy-cMe-3015.jpg
4
1281
209
Mistrovské psychologické drama je realistickou studií maloměsta (rodné Jilemnice) na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Příběh energické a nepoddajné Štěpky se zapsal do povědomí především díky stejnojmenné filmové interpretaci režiséra Juraje Herze s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích. Kniha vyšla původně pod názvem Vyprahlé touhy (1935), přepracované vyšlo 1944 pod názvem Petrolejové lampy.... celý text
Přidat komentář
Asi jsem na zaklade hodnoceni a komentaru mela moc vysoke ocekavani. Vubec mi to neprislo jako psychlogicky roman, spis dramaticke osudy jedne zeny. Nenadchne, neurazi. Poslouchala jsem jako cetbu na pokracovani na mujrozhlas. Fajn kulisa k domacim pracem.
Psychologické drama ze života na malém městečku na přelomu 19. a 20.století. Poslechnuto jako audiokniha v podání Rudolfa Pellara.
(SPOILER) Jaroslav Havlíček opět dokázal, jak skvěle dokáže své románové postavy "vytunit" a na jejich povahách a skutcích pak postavit úžasné psychologické drama, které jde skutečně do hloubky. Energická a svéhlavá Štěpka v knize prochází různými etapami svého života a čtenář může sledovat, jak jí její nelehký úděl změní. Nezodpovědný floutek Pavel přivede rodinu svým hýřením téměř na mizinu a není mu vůbec proti srsti bezohledně využívat ostatní ku svému prospěchu. Také další postavy románu jsou velice zajímavě vykresleny. Této knize však největší slávu přineslo její filmové zpracování v režii Juraje Herze, kde hlavní role bravurně ztvárnili vynikající Iva Janžurová a výtečný Petr Čepek. Tentokrát jsem poslouchala povedenou audio verzi.
Jste rádi, že jste jen pozorovatelé, ale přesto cítíte dotek toho všeho, od husí kůže přes nepříjemné pocity někde vzadu v hlavě. Skvělá záležitost. V tomto případě se mi líbila nejen knižní předloha, ale i audio zpracování i to filmové.
Překrásná klasika. Ve filmu je děj trochu upravený, díky bezvadným hereckým výkonům je taky dobrý. Knížka je nádherná, Havlíček je skvělý spisovatel.
Tentokrát jsem si poslechla audioknihu. Znám sice film, ale kniha se mi líbila víc. A byla skvěle načtená. Mimochodem v knize byla Štěpka popsaná jako tlustá ošklivka, což se ve filmu o paní Janžurové říct rozhodně nedá. :-)
Maloměstským životem v Jilemnici nás provází svérazná Štěpka, dcera stavitele Kiliána. Jako panské dítě neměla moc kamarádů, až na Pavla a Jana. Vyrůstala, snila, trápila se, že je tlustá, nehezká a přehlížená. Autor zde velice výstižně , psychologicky vystihl její tragikomický život. Štěpka se touží vdát, mít děti. Když si konečně vezme Pavla, zjistí, že to není tak, jak snila. Urputnost a vzdor z ní udělá pracovitého dříče na statku, s vidinou, že bude líp.
Iva Janžurová mi sedla do vyjádření Štěpky hlavně uměním mimiky a řečí těla, aniž promluví, vyjádří vše a to samé Petr Čepek. V dobrém i ve zlém až do konce. Se slovy " Co není, může být" se vrhá do dalších dní. Ve filmu na závěr veze jeptiška dítě a Štěpa /I.J./ se s ním přes sklo mazlí. Tak u této scény mi tekly slzy. Tolik citu, lásky a zmařených nadějí. Ale život pokračuje......
Tuto knihu ctu jiz po druhe a opet jsem mela problem se na zacatku zacist, ale jakmile se clovek prelouska pres par prvnich stran a dostane se do krasneho deje a velmi dobre propracovanych postav, uz se cte kniha uplne sama. Pan Havlicek je mistr slova, to se mu musi nechat. Rozhodne doporucuji i filmove zpracovani knihy.
Petrolejové lampy jsem kdysi četla v tištěné podobě, ale jelikož jsem občas hlava děravá, úplně se mi tato kniha vykouřila z hlavy. Tak jsem sáhla po audioknize, abych si ji oživila. A byl to dobrý nápad.
Zápletka sama o sobě není nijak komplikovaná. Je to spíš zaměřeno na mozaiku událostí ze života hlavní hrdinky, než že by to mělo nějakou akční a hluboce propracovanou dějovou linii. Ale to určitě neznamená, že kniha v sobě neobsahuje dramatické eskapády, protože obsahuje.
Hlavní hrdinka Štěpánka nemá v životě na růžích ustláno, ač pochází z vyšší společenské vrstvy. Má své mouchy, to dozajista. Za některé své životní osudy si může sama, za něco zase nemůže. Nikdo není černobílý - to je tady skvěle popsáno. A já musím říct, že mi Štěpánky vlastně bylo ve výsledku dost líto a z některých jejích emocí a životních zkušeností mi bylo smutno. Některé věci, co se Štěpánce v životě staly, mi zněly až příliš povědomě. Kniha mne na několika místech pěkně zasáhla.
Ale vlastně žádná z postav není černobílá - každý má své klady, své zápory. V tom si jsou postavy podobné. A je těžké se z čehokoliv vymanit, když na vás ostatní z maloměsta či vesnice koukají skrz prsty, závidí, pomlouvají, ubližují. To tu pan Havlíček dobře zachytil.
Nakonec z toho na mne vykoukl příběh o tragédii člověka, z níž jako by zdánlivě nebylo možné se vymanit. Upřímně - není to příliš pozitivně naladěný příběh, byť některé situace mohou působit trochu úsměvně. Ale je to spíš hořkosladký úsměv, než že by se člověk popadal za břicho smíchy...
Na audioknize velmi oceňuji povedený přednes Rudolfa Pellara a také skvěle zvolenou dramatickou hudbu, která celý příběh skvěle podkreslovala.
Nakonec dávám 4 hvězdy. Bohužel neumím popsat, co přesně mi na knize chybělo, abych hodnotila plným počtem. Nicméně za přečtení/poslech kniha určitě stojí. Je to zajímavá sonda do světa maloměsta na konci 19. století, kde lidé na sobě nenechávají nit suchou a kde hlavní postavy nežijí lehký život.
Asi je vám jasný, že ne všichni máme v životě naloženo stejně. Ale co život naložil Štěpce Kiliánové, to je docela nářez.
Štěpka není ledajaké děvče, je to žena, která umí vzít sekeru a naštípat dříví, umí střílet z luku a přepere kdejakého chlapce.
Ale.
I taková dívka sní o svatbě.
Bohužel Štěpce osud nepřeje a zůstane pro ni jen její bratranec Pavel, který je nemocen.
Diagnóza je zdrcující. Syfilis.
Pavel tudíž nemůže mít děti, které by si Štěpka tak přála, navíc on začíná bláznit.
Má Štěpka ve svém osudu vepsán alespoň kousek štěstí? Snad ano. Přece jen, bláznivého manžela, o kterého se musí starat a je atrakcí pro celou ves, si nezaslouží.
Za mě je Jaroslav Havlíček jedním z nejlepších českých spisovatelů spolu s Ladislavem Fuksem. Drásavá psychologická próza, to je moje.
Skvěle napsaná kniha s velmi propracovanými postavami, pro mě navíc s bonusem známého prostředí Jilemnice. Pan Havlíček dokázel mistrně vystihnout konec 19. století, maloměsto i prostředí plné pomluv, závisti nadějí i lásky. Doporučuji.
Do příběhu se mi bohužel nedařilo začíst. Ačkoliv mi Štěpka přišla velice sympatická a její postava byla napsána naprosto dokonale, do otevření knihy jsem se vždy musel přinutit a dočetl jsem ji jen z toho důvodu, že jsem již přečetl více jak dvě třetiny, a nechtělo se mi příběh s blížícím se koncem odložit. Asi jsem to ovšem udělat měl.
Velmi dobře vykresleny jednotlivé postavy a jejich vztahy. To se týká hlavně psychologie. Ta byla pěkně propracovaná (Štěpka Kiliánová). Hlavní postava byla opravdu silná žena. Životní zkušenosti, které rozhodně nebyly jednoduché a byly dost tragické, ji nezlomily. Takový osud se snad nedá ani vymyslet, ale člověku je naloženo pouze tolik, kolik dokáže sám unést. Štěpka toho na svých bedrech nesla opravdu hodně. Taky si prošla pořádným vývojem.Škoda, že jde o první část nedokončené trilogie. Bylo by zajímavé ji sledovat i v dalším životě. Kniha se dobře četla. Je napsaná poměrně jednoduchým jazykem, možná, že až nějak tak strohým.
(SPOILER)
Výborné. Kromě kladů zmíněných v dalších komentářích oceňuji i autorův sarkasmus v řeči vypravěče i některých postav. Zvláště rouhání starého Kyliána v závěru knihy, kdy se těší, že přežije svého synovce Pavla. A nepřežije.
Z dnešního pohledu je zajímavý ideál krásy na konci 19. století, kdy blahobytně vypadající Štěpka nemohla najít žádného ženicha z lásky. Možná to bylo dáno spíš její povahou, ale autor to nepíše jasně - jako v životě je to nevyřčené.
Hodně dobrá kniha, příběh mě bavil a posledních sto stran jsem přímo zhltnul. Hodně dobře popsané prostředí maloměsta a vztahy mezi obyvateli městečka, plus dobrá psychologie postav. Film jsem ještě neviděl ,tak nemohu porovnávat.
Tak film rozhodně není lepší než literární předloha (přesto, že je super), a to z mnoha důvodů. Trošku mi to přijde, že si tu místní úderka potřebuje tak trochu obhájit to, že prostě neumí docenit všechny nesporné literární kvality, které této knize přiřknul nejeden kritik. Kniha je samozřejmě po právu hodnocená jako klenot.
Filmové ztvárnění nerozehrává tolik potřebné a naléhavé drama jako nabízí Havlíček. Je v něm navíc také spousta zkratek a nepřesností (např. Pavlovo dítě je prostě úplně mimo). Ale na Juraje Herze se zlobit nemůžu, protože plátnové provedení s omezeným časem pro jednoduššího diváka prostě neumožňuje v hodině a půl převyprávět takto silný příběh ve stejné intenzitě a rozsahu. A to Petra Čepka považuji za nejlepšího českého herce, zrovna tak jako Jaroslava Havlíčka považuji až do odvolání za nejlepšího českého spisovatele :) (nebo aspoň pro mě).
Takže zdejšímu vrchnímu hnidopichovi (a dalším) mi nezbývá než pogratulovat k - minimálně částečnému - ignorantství, a s radostí zde hodit 5***** :).
Film je super, ale je tam zobrazena jen část příběhu. Kniha je skvělá a stojí za to si ji přečíst.
Štěpka Kiliánová, dcera jilemnického stavitele, chtěla žít, milovat, vdát se a mít děti. Co ostatně také jiného na malém městě? Z jejích snů se však splnilo jen málo, ke šťastnému a naplněnému životu měla realita daleko. Jaroslav Havlíček mapuje jednu generaci obyvatel maloměsta a na osudech své hrdinky ukazuje, s jakou tíhou se musí vypořádat jedinec, který se odlišuje, ať už původem, nebo svou fyziognomií. Štěpka Kiliánová rozhodně není postavou, kterou by si člověk zamiloval (to ostatně platí i pro většinu ostatních - prostopášného a mstivého Pavla Malinu, hrdopyšného Štěpána Kiliána, jeho churavějící a útlocitnou ženu Annu nebo nikdy neodpouštějícího Pavlova bratra Jana). Havlíčkův realismus si koneckonců na žádnou vnější líbivost a přikrášlování nepotrpí. Je syrový, věcný a odhaluje samotné jádro pocitů a vjemů. Jeho řezy jsou jasné a čisté. Při svém zkoumání příčin a následků nehledá složité struktury a nestaví ani vzdušné zámky. Ony petrolejové lampy z názvu románu pak mají symbolizovat naději a víru, že člověk je schopen vzdorovat nepřízním osudu a nalézt štěstí, ať už je ukryto sebehlouběji.
Štítky knihy
zfilmováno psychologické romány nemocní Rakousko-Uhersko maloměšťáctví nešťastná láska sňatky z rozumu český venkov české romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Kdysi jsem četla v rámci povinné školní četby a patří to k tomu nejlepšímu co tento institut umí nabídnout :) Teď, po letech, jsem poslouchala jako četbu na pokračování na ČRo a pořád je to stejně dobré. Jedna z nejlepších psychologických českých próz. Jeden z nejlepších českých filmů vůbec. A nezapomenu ani na inscenaci v Divadle Na Jezerce, kterou režíroval také Juraj Herz. V hlavních rolích Bára Hrzánová a Radek Holub. V nějakém rozhovoru Herz říkal, že tu knihu nikdy nedočetl do konce... No, možná je to dobře ;)