Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
Když Leo Rosten podepisoval roku 1963 smlouvu na vydání svých dvou humoristických knih o panu Kaplanovi (první z nich znají naši čtenáři v podání Pavla Eisnera), netušil, kolik dřiny ho čeká. Vyzrálý spisovatel se totiž nakonec nespokojil pouhým spojením obou předchozích knih a dobrodružství přistěhovalce do Ameriky a „jazykového převratníka“ pana Kaplana, který se s osobitou logikou prodírá záludnou houštinou angličtiny, zcela přepracoval a obohatil o další epizody a postavy, takže v roce 1976 se objevila zbrusu nová kniha. Této hozené rukavice se chopil Antonín Přidal, aby se po čtyřiceti letech od prvního vydání Eisnerova zpracování páně Kaplanových jazykových klauniád pokusil o vlastní variantu. Jsme svědky překladatelského koncertu, jehož sólistou je jazyk, ohňostroje slovních pitvorností, zkomolenin a přehmatů, kterých se — ovšemže na češtině — dopouští pan Kaplan i ostatní svěřenci začátečnické třídy profesora Parkhilla na newyorské Večerní přípravné škole pro dospělé. Pan Kaplan se tvrdošíjně odmítá řídit jakýmikoliv jazykovými pravidly a konvencemi, jako by chtěl celý jazyk „vybudovat znovu a od základů'', a proto učebna připomíná spíše soudní síň, „kde je před soudní stolici postaven sám jazyk“, či bojiště, na němž pan Kaplan nemíní ustoupit „ani o píďu“. Díky této kongeniální variaci na Rostenovo téma se účastníme velkolepé oslavy naší mateřštiny, z níž Antonín Přidal vykouzlil nádhernou fantaskní grotesku.... celý text
Literatura světová Humor Příběhy
Vydáno: 1988 , OdeonOriginální název:
O Kaplan! My Kaplan! , 1976
více info...
Přidat komentář
Úžasně přeložené či spíše přepsané do češtiny! Skvělá hra se slovy. Máme opravdu nádherný, barvitý jazyk. Klobouk dolů před panem Přidalem.
Sehnala jsem tuto knihu i v originále - zatím jsem ji nečetla, ale myslím si, že ten českou verzi nepředčí.
Kráduluju! Kluk a čípy!
Kniha, ze které jsem maturovala, kdysí dáááááávno, úžasný český překlad - v podstatě překladatel odvedl stejnou práci jako autor.
Pokud máte rádi češtinu, doporučuji, všichni se pobavíte. Vlastně se tam nic neděje, ale je to sranda. Četla jsem ji asi 300x. Některá rčení se navždy ustálila v mojí mluvě, a kdo nečetl (většina), kouká na mě s povytaženým obočím, zda jsem v pořádku.
Já se u toho hrozně nasmála :-D ve vlaku jsem rozesmála spolucestující jak jsem se brečela smíchy :-D
Jsem rada že na větu: "Jako dyš vyteče chrobákovi z lopaty." jsem narazila až doma, to by mě z vlaku vyrazili asi v plné rychlosti :-D
Eisnerův překlad mi kdysi věnoval tatínek a smíchy mi bylo špatně.Zrovna jsem se začínala učit anglicky takže problémy s mrzačením cizího jazyka byly velice aktuální.Verzi Antonína Přidala jsem si později opatřila sama a neskutečně jsem si ji užila také.Souhlasím s názorem že první(tato)knížka je lepší ale nezklamala ani druhá.A pan Kaplan který to nevzdává přes absolutní nedostatek talentu mi občas pomáhá pustit se do věcí ve kterých nejsem moc dobrá.
Po této knize sahám vždy znovu, když klesám na mysli stran svých cizojazyčných dovedností aneb "sbohem gramátyčko, jak do chlíva tak do kostela! " Nic tak nepotěší jako vědomí, že v tom určitě nejsem sama :)))))) A pak když přijdou chmury, tahle kniha na ně zabírá.
Stačí, aby som si prečítala pár viet z hocijakej stránky tejto knihy a hneď sa začnem usmievať. Ľúte súboje, ktoré vedú svojrázne postavičky s nevyspytateľnými jazykovými pravidlami i medzi sebou navzájom, sú opísané s veľkou porciou vľúdneho humoru a pohody. Kontrast medzi komicky skomolenou a často nelogickou priamou rečou frekventantov večernej školy a vycibrenou kultivovanou nepriamou je proste skvostný. Hotový jazykový koncert! Nemôžem inak, len dueto tvorené autorom a prekladateľom obdivovať.
Byla jsem na divadelním představení a i když jsem hlavně ze začátku musela dávat větší pozor o čem to vlastně mluví, bylo to super! A tak jen spíš ze zvědavosti jsem si půjčila i knížku a myslela si, že do ní jen tak nakouknu, že se mi bude špatně číst, ale nakonec jsem ji přečetla celou a hrozně mě bavila. Neuvěřitelné jak některá obyčejná slova můžou být vtipně zkomolena a rozpoutává se nekonečná diskuse mezi profesorem a spolužáky. Prostě pan Hymana Kaplana jsem si zamilovala, ale bohužel to na mě má "špatný" vliv, protože některé výrazy bych chtěla používat a musím si dávat pozor.... Velký obdiv překladateli, protože v češtině je to úplně jiná originální knížka než v originální angličtině. Na konci knihy zmiňuje, že mu hodně pomohly přebrepty jeho malých dětí, když se učily mluvit, tak jsem si vybavila začátky mluvení hlavně mého staršího syna. Komolil si slova po svém. Paní logopedka říkala jak si krásně hraje se slovy a písmeny, ale já už z toho měla nervy, pořád dokola opravovat a správně vyslovovat. Ale teď jsem si to užila. Jemináku...Gráduluju… Pokrokávám...napísnout...S poctivostí nejdelší cesta.... atakdále
Krásná humoristická kniha. A přestože ji napsal Leo Rosten, přeložit knihu založenou na hře se slovy v podstatě znamená napsat ji znovu, takže se skláním i před překladatelem.
Krásná humoristická kniha, kterou bych předepisovala každému na vyléčení pošmourného odpoledne a životního splínu.
A na místě je také vyzdvyhnout báječnou práci překladatele, který vlastně vytvořil novou knihu. Skvělá práce.
Samotný román je neskutečně zábavný, ale můj obdiv má Pavel Eisner, člověk který napsal mimo jiné Chrám a tvrz - nepatetickou oslavu našeho rodného jazyka, ale i stejně vtipnou povídku Jak jsem učil češtině, která nemá chybu v podání Karla Hogera. Překlad rozšířeného vydání páně Rostena už neznám stejně jako překlad Antonína Přidala - kdo jiný další mohl dokázat přeložit knihu dokonale. Smysl pro humor v kombinaci s nepředstíranou kultivovaností byl Antonínu Přidalovi vlastní, takže nemám pochyby o kvalitách jeho překladu, nicméně dostal se mi do ruky Eisner a tím jsem se od Kaplana dostal k Chrámu a pochopil jsem, co oba pánové svým překladem dokázali - čeština je úžasný jazyk! Asi zkusím sehnat originál, abych si aspoň rámcově dovedl představit, jak se ony hlášky liší v angličtině a v češtině. Jinak hláška pana Hymana, kde měl použít slovo pasák a prohlásil, že "voják pozdravil lam pasáka" mně rozesměje kdykoliv si na něj vzpomenu. Mám hodně rád dílo Betty McDonaldové a cítím tam nějakou sounáležitost a nejvíc při jejím popisu návštěv kurzu tvůrčího psaní...jinak děkuji moc všem zdejším dobrovolným kritikům, osvěžil jsem si řadu hlášek, které jsem pozapomněl a jsem hrdý - jsem v dobrém klubu.
Když jsem tuhle knížku četla, obdivovala jsem autora i překladatele, když jsem viděla její divadelní podobu, přibyl obdiv ke všem, kdo se na ní podíleli. Kdybych měla to všechno ohvězdičkovat, úplně by se od toho rozsvítilo.
Konečně přicházím do věku, kdy začínám číst povinnou četbu ze školy :). Před panem překladatelem smekám, ale..je to dlouhé, dlouhé, dlouhé.. Opravdu doporučuji něčím proložit, bo věčný smích Nathana P. Nathana, ruměnec slečny Mitnickové a pleskání do tváří pana Pinského, se občas zajídá.
Ovšem..jinak je to špíčková kniha! Kou kej :).
Poslouchala jsem audioknihu skvěle namluvenou p.Donutilem a jinými známými herci a můžu jen doporučit.Kdybych ji jen četla tak by to bylo asi o hvězdičku míň,protože se motiv opakuje stále dokola.
Tato kniha pro mě byla velkým překvapením, a to hned dvakrát! Nejprve na začátku, kdy jsem absolutně nechápala, co na ní všichni mají, protože jsem si prostě nedokázala představit, že se jedné a té samé věci (komolení slov) autor rozepisuje na cca 340 stránkách. Podruhé mě překvapila v průběhu, kdy jsem zjistila, že mě to vlastně baví, dokážu se u ní ze srdce zasmát a některé obraty jsou vyloženě geniální. Nakolik v tom má prsty sám autor, nebo je to přidaná hodnota překladatele, to nevím. Ale časem se to pokusím zjistit přečtením si originálu.
Jednu věc však musím knize vytknout, a to tu, že si bohužel nedokázala udržet mou pozornost dlouho. Proto jsem ji četla tři týdny, což je na mě poslední dobou opravdu hodně. Poslední kapitoly jsem už vyloženě protrpěla, i když jsem se zároveň bavila. Nedokážu to vysvětlit a asi to nedává smysl, ale je to tak. Každopádně knihu doporučuji a už se moc těším, až ji budu moct srovnat s originálem! Doporučuji vám si ji přečíst, už jen kvůli tomu, že si díky ní můžete rozšířit slovní zásobu. A ty hlášky studentů? Jedinečné :-) Ustupte o píďu, pane Kaplan, ustupte o píďu!
Naprosto báječná kniha, jedna z mých nejoblíbenějších, věřím že v angličtině bude ještě o fous lepší, ale překlad je bravurní.
Knížku jsem poslouchala jako rozhlasovou hru. Naštěstí. Je to skvělé , ale opravdu si nedovedu představit, že bych to četla a bavilo mě to. Souhlasím s tím, že překladatel musel přeložit knihu tak , aby tomu rozuměl český čtenář. Překlad je opravdu geniální. Přesto, že chápu humor knihy, tak mě by stačila půlka knihy, abych si udělala obrázek. Potom mě to připadalo pořád dokola.
Nejde dát místo pěti třeba šest hvězdiček? Tahle knížka je mou oblíbenou ... taková ta kniha, kterou si sebou rozhodně zabalím, pokud budu muset jít ležet do nemocnice. Obdivuji um překladatele. On v podstatě napsal sám další knihu, protože taková spousta vtipných jazykových zkomolenin - to musel vymyslet, to nešlo přeložit. Mňam. Samosébně a šišbardon používám i ve svém životě a ta slovíčka miluju :-)
Štítky knihy
humor americká literatura emigrace přistěhovalci, imigranti spolužáci cizinci
Autorovy další knížky
1970 | Pan Kaplan má třídu rád |
1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
1998 | Jidiš pro radost |
2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
pana kaplana, první i rozšířené vydání, kdy má třídu stále rád, mne uchvátil už napoprvé, kdy jsem si ho před hafo lety přinesla z antikvarátu. četla jsem ho mnohokrát, užívám ho místo antidepresiv, když jsem bojovala s bolestí ze ztráty jednoho z nejbližších, a nevěděla, jak udělat, abych zničehož nic nezačala brečet na veřejnosti, napadlo mne-pan kaplan! a víte co, fungovalo to, prostě v kterémkoliv místě pana kaplana otevřete, za chvilku se začnete culit, a pak se musíte kousat do rtů a štípat se, abyste se nechechtali nahlas, když jste na veřejném místě. dokonalé antidepresivum, alespoň pro mne. jsem velice udivena negativními pocity některých čtenářů, možná je to tím, jaký má kdo vztah k češtině, mne spolehlivě rozchechtá, i jen ve vzpomínce: "vůl je vyklíštěný kráv", a i jiné perličky, když jsem naposledy četla tuto větu, vyprskávala jsem (na veřejných místech, jako je metro a pod) 2 dny smíchy a nešlo to ovládnout, stále jsem tu větu viděla před očima. . .