Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536950/bmid_pan-kaplan-ma-stale-tridu-rad-6626dfcfb136d.jpg
4
1231
1231
Miroslav Donutil (Hyman Kaplan), Ladislav Lakomý (prof. Parkhil) a další v seriálu o půvabně humorných jazykových a jiných potížích žáků Večerní přípravné školy pro dospělé v New Yorku. Sestřih mimořádně úspěšného rozhlasového seriálu z roku 1996. Překlad, úprava a režie: Antonín Přidal.
Literatura světová Humor Příběhy
Vydáno:
2023
,
Radioservis
Originální název:
O Kaplan! My Kaplan! , 1976
Interpreti: Ladislav Lakomý , Miroslav Donutil , Arnošt Goldflam , Jiří Dušek
více info...
Přidat komentář
Knížka je pěkná, ale není tam moc děj. Jedná se o takové příběhy z večerní školy. Vše je o tom, jak pan Kaplan bojuje s cizím jazykem, jak filosofuje a přemýšlí o věcech. Líbí se mi, jak tam jsou vykreslené hůmorné situace, které vzniknou špatnou výslovností a také popis ostatních studentů.
Tato kniha se mi moc líbila, hlavně kvůli výbornému překladu. Škoda, že neumím anglicky natolik dobře, abych si jí přečetla v originále.
Laskavá, nesmírně potřebná knížka. Moje dlouholetá srdcovka. Kdo se chce smát, ten se zasměje, ale ten příběh má mnohem hlubší poselství. Vzhledem k tomu, že vzdělávání dospělých je tak trochu i můj job, mockrát jsem si na Leo Rostena a jeho hrdiny vzpomněla i během přednášky...
Ačkoli tento žánr normálně nečtu, dala jsem šanci.
Opět se do vtipných knížek budu chvíli držet dál, neb humoru zde bylo na můj vkus až moc :)
Výborná kniha, která se čte sama! Velký dík překladateli, pustil se do těžkého úkolu, který ale dle mého názoru zvládl brilantně. A samozřejmě děkuji autorovi originalu, který vytvořil celé dějiště, postavy a vůbec! Rozhodně doporučuji všem, kteří maji rádi humor a jazyk jako takový. Výborné dílo!
Tak proti prvnímu dílu tady panu Kaplanovi pěkně narostl hřebínek, je nějak víc ofrklejší. Jinak kniha pokračuje v naprosto stejném duchu, poklona překladateli, ale je to opakování stejného vtipu pořád dokola.
Tak toto dílo mne neoslovilo. Tři hvězdičky za luxusní transformaci jazykových chyb do češtiny. Pan překladatel se opravdu vyřádil.
Kniha samotná mi přijde stále o tom samém a od 3. kapitoly mne opravdu nudila.
Já nevím, nějak mě to nechytlo. Prvních pár kapitol jsem se zasmála, ale postupem času mi stále opakující se motiv chybování pana Kaplana přestával bavit, až mě přestal bavit úplně a knížku jsem nedočetla. Postrádala jsem v ní nějaký příběh.
První díl mě bavil hodně. Druhý díl byl slabší a spíš mě začal pan Kaplan štvát...
O panu Kaplanovi jsem mockrát slyšela a dosud neměla tu čest se s ním seznámit :-), a tak jsem si letos před dovolenou řekla, že je na čase a přibalila si ho s sebou na cesty :-). Pane Hymane Kaplane, těšilo mě, tahle volba nebyla vůbec špatná, byl jste fajn společník :-).
Největší pochvalu ode mne ovšem dostane pan překladatel :-), má můj velikánský obdiv. Skvělým způsobem se popasoval s knihou, která je celá postavená (a to jak v originále, tak v češtině) na jednom jediném základním humorném prvku - komolení cílového jazyka jeho novými uživateli :-). Je neuvěřitelné, jak se mu podařilo všechny ty komické situace převést do češtiny, aniž by se vytratily (právě naopak) všechny ty výborné jazykové hříčky :-).
Sama se s angličtinou "potýkám", tu více, tu méně úspěšně, už spoustu let :-), je to (alespoň pro mě) takový "nekonečný boj" :-) ... anebo spíš nikdy nekončící hra, nesnažím se s angličtinou prát :-) ... snažím se jí porozumět :-), a tak vím, že to není tak úplně jednoduché, s ohledem, alespoň myslím :-), na dost výrazně odlišnou strukturu češtiny a angličtiny, že to prostě mohl být docela překladatelský oříšek :-).
Každopádně panu překladateli se to povedlo naprosto dokonale :-), a tak jsem měla po ruce docela príma čtení z prostředí večerní školy pro imigranty, takže se spoustou "zajímavých charakterů" :-), přičemž všichni mají něco společného ... rozmanité jazykové nedostatky :-). A všem samozřejmě vévodí pan Hyman Kaplan s jeho opravdu originálním přístupem k nově poznávanému jazyku :-).
Jenže pan Kaplan není tak úplně hlavní postavou, tou je totiž JAZYK (a je jedno jestli anglický nebo český), máte tu jedinečnou šanci poznat, jazyk z jiné perspektivy, ... totiž - jako živel :-) ... složitý, nedokonalý, překvapující, ale taky dokonalý a úchvatný :-))).
Doporučuji :-) ... a ještě něco ... smíchu není nikdy dost a tahle knížka vám určitě v tomhle směru bude přispívat k dobré náladě a pohodě :-).
Luxusní kniha, moc a moc se mi líbila. Klenot v knihovničce.Budu se určitě ke knize vracet a moc ráda :-)
Za první část knihy bych dala 5*, druhá část už mi přišla kolikrát jako nastavovaná kaše, proto v součtu hodnotím jako 4*. Nutno pochválit především překladatele za neuvěřitelnou práci s češtinou. Asi to není kniha k tomu, aby ji člověk přelouskal najednou, doporučuji dávkovat po jednotlivých kapitolách. :-) Viděla jsem i divadelní verzi s panem Víznerem v roli pana Kaplana, což můžu jenom doporučit!
Pan Rosten po letech přepracoval a doplnil svou první knihu a dopsal další kapitoly. Tak vzniklo další krásné dílo. Po letech vyšlo také v novém překladu Antonína Přidala a opět klobouk dolů. Pro milovníky slovního humoru je to úžasná četba. Dál bych mohl jen chválit a chválit… Tuhle knížku si okamžitě kupuji, protože se dá kdykoli otevřít a skvěle se bavit.
VRCHOLNĚ USPOKOJIVÉ!
Super knížka, která nenásilnou a vtipnou formou ukazuje bohatost naší mateřštiny. Pan Rosten to jistě napsal dobře, ale Antonín Přidal vlastně celou knihu musel vytvořit a napasovat na češtinu, všechny slovní hříčky a omyly, kterých se dopouštěl pan Kaplan a jeho spolužáci. Smekám nejen před autorem originálu, ale hlavně před tvůrcem české verze příběhu.
Nádherná kniha. I když ji musel překladatel asi vlastně napsat znovu. Tady by jen překlad nešel. A CD s Donutilem a Golflamem je nezapomenutelné, několikrát jsme ho poslouchali na dlouhých cestách na dovolenou a smáli se....
Mně osobně se pámpresor moc nelíbil, protože to hrozně hrotil a viděl problémy tam, kde nebyly.
Já bych je pořád neopravovala, ale nechala bych je debatovat a proto se mi líbila ta druhá půlka s novými žáky.
Hádky a ústní úlohy byly ultramega nej... totiž pardon, řiká se ŠPÍČKOVÝ.
Mně se Kaplan jako osobnost líbil a chodila bych s ním na kafe a nutila ho, aby mi pořád něco vyprávěl.
Přepsala bych sem nějaký hlášky, ale to by bylo nadlouho...
Tak jen kousek rozhořčeného Kaplana vůči své spolužačce:
" Třída muzi byt jako chrop! Ani netutat ! Mitnicková, ztratila jazyk?? Proplácněte jí obličej! Ona píše jako když výšivkuje - pámpresor ji nechá v čídě čeba padesát let ! Mitnick, já z vás prospim noci beze spánku !! "
Prostě to přečtěte a pokud nejste suchaři, tak se vám to líbit prostě musí.
Vyrostla jsem na Přidalově překladu. Po třiceti letech jsem usoudila, že chci znát i Eisnera. Ale mám pocit, že Přidal je mi mnohem bližší a srozumitelnější. Pro mě je to jedna z nejúžasnějších knih.
Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem se nebavila. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem se nenasmála.
Na druhou stranu opakování stále stejného mě někdy již nudilo. Přesto jsem dočetla.
Z mého pohledu jde o výjimečnou knihu spíše díky českému překladu - díky hrátkám s jazykem, které mě mnohdy skutečně oslňovaly. Pro mě v knize chyběl děj, ale u takového typu literatury to je celkem logické.
Mojí třešinkou na dortu bylo stejnojmenné divadelní představení - brilantní výkon herců. Královsky jsem se pobavila a díky tomu přidávám jednu hvězdu.
P.S: Poslech audioknihy možná ještě změní moje celkové hodnocení :-)
Štítky knihy
humor americká literatura emigrace přistěhovalci, imigranti spolužáci cizinci
Autorovy další knížky
| 1970 |  Pan Kaplan má třídu rád |
| 1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
| 1998 | Jidiš pro radost |
| 2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
Tato kniha je čtena několika čtenářskými generacemi a tak jsem se také rozhodl, že si knihu přečtu. Knihu hodnotím na 3 hvězdičky. Celkově mě kniha moc nebavila. U některých částí jsem se zasmál, jiné části mne nechaly zcela chladným. Oceňuji na této knize, že se v ní nevyskytuje humor s prvky vulgarismů nebo sexuálního podtextu. Kniha má 2 části, kapitoly jsou krátké. Knihu s největší pravděpodobností už číst podruhé nebudu, ale rozhodl jsem se, že vyzkouším audio knihu. :)
Pan Kaplan a jeho další spolužáci navštěvují večerní přípravnou školu pro dospělé, jejichž vyučujícím je prof. Parkhill. Jedná se o lidi, kteří se přistěhovali do USA a aby získali občanství této země, musí absolvovat tuto školu. Pan prof. Parkhill má mnoho trpělivosti a vysvětluje studentům českou gramatiku (pravopis, synonyma, homonyma, idiomy aj.), učí studenty psát osobní a obchodní korespondenci, vypravuje studentům o dějinách země USA. Určitě bylo fajn, že do výuky zařadil VOLNÉ DISKUSE, kdy se studenti mohou na cokoliv zeptat. Profesor čerpá také z příručky Jazykové výuky cizinců, kterou napsali Plaut a Samish. Snaží se tedy využít rad z této příručky a zařadit do své výuky humor, učební látku dávkovat postupně a důležité je také být trpělivý. V jeho třídě se vyskytuje také pan Kaplan, který je popsán následovně: "boubelatý muž s jablíčkovými lícemi, nažloutlými vlasy a veselýma modrýma očima s vlídným, bystrým a dobrotivým úsměvem." Zejména pan Kaplan dává profesorovi zabrat. Je sice snaživý, plní všechny domácí úkoly, chodí pravidelně na výuku, nicméně písemný a ústní projev vždy zkomolí do takové podoby, že profesorovi vstávají všechny vlasy na hlavě. Vždy se podpisuje následovně: H*Y*M*A*N* K*A*P*L*A*N. Vznikají různé zkomoleniny a humorné situace, které by měly vyvolat na tvářích čtenářů úsměv, bohužel jsem se u této knihy moc nesmál. Pan Kaplan má své příznivce, kteří za ním stojí a obdivují ho, ale zároveň má spolužáky, kteří by ho nejraději uškrtili. :) :) :)
Určitě je těžké učit se nový jazyk a český jazyk musí být pro cizince velmi náročný, ať už skloňováním podstatných jmen (máme 7 pádů) nebo časováním sloves. Určitě je náročná také výslovnost a další gramatická pravidla. Myslím si, že je správná myšlenka, kterou zastával profesor, že je lépe upřednostnit slovní zásobu před gramatikou a také je třeba trénovat výslovnost. Nepochybně gramatika je také důležitá, ale myslím si, že v běžné konverzaci je důležitější domluvit se s chybami než ovládat gramatiku a nemít dobrou slovní zásobu.
V jedné kapitole profesor není schopen zodpovědět studentům význam slova - EUMOIRICKÝ /= blažený, obšťastněný dobrými úmysly či skutky/. S tímto slovem jsem se setkal poprvé. Pokud by nebylo pana Kaplana, tak bych se o tomto slovu nedozvěděl. :) :) :) Myslím si, že žádný člověk nemůže vědět všechno, a pokud to vztáhnu na profesory nebo učitele českého jazyka, kteří vyučují na různých typech škol, tak je lépe vždy říci, že daný dotaz není schopen zodpovědět studentům, protože neví, než-li by si vymyslel nějakou lež. Člověk se učí celý život. Zastávám názor, že i současní spisovatelé by měli použít slova srozumitelná a běžně používaná, kterým čtenář rozumí. Mohou pochopitelně text obohatit nějakým slovem, které není moc běžné, důležité je však, aby taková kniha nebyla takovými slovy přehlcena, aby čtenář nemusel mít po ruce slovník. To jen krátké zamyšlení nad slovy.. :) :) :)
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Slova jsou základní kameny a gramatika je dům.
Věděl, že mezi sezením za katedrou a přecházením je propastný rozdíl: sezení je autoritativní, přecházení je rovnostářské; sezení zdůrazňuje upjatost, přecházení navozuje uvolnění).
Pan Kaplan nachýlil hlavu k rameni (známka soustředění), zavřel obě oči (známka hloubání) a pak jedno otevřel (známka osvícení).