Pan Gwyn
Alessandro Baricco
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270566/bmid_pan-gwyn-OBQ-270566.jpg
4
78
78
Jasper Gwyn, úspěšný spisovatel, uveřejní v novinách článek, kde vyjmenuje padesát dva věcí, které už nemíní nikdy dělat. Poslední v pořadí je psaní. Namísto toho chce dělat kopírovače. Nechce však kopírovat spisy, ale lidi. Na jedné výstavě si uvědomí, že portrét se dá namalovat i tak, že model nepozorujeme, ale pochopíme. Začne psát portréty a brzy je jasné, že se najdou zájemci, kteří mu ochotně zaplatí za pár stran textu. Tak jako všichni umělci i on nakonec podlehne a zhotoví to, co ho láká nejvíce – autoportrét, který pod pseudonymem uveřejní. Když se však o jeho činnosti začne psát v novinách, Gwyn se rozhodne všeho nechat a ztratí se. Alessandro Baricco zvolil poutavé schéma záhady a jejího postupného odhalování, které vrhá světlo i na vzájemný vztah reality a fikce, autora a jeho díla a položil si otázku, v čem spočívá smysl a poctivost umělecké tvorby.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku to vypadalo na intelektuální honění trika, ale vyklubala se z toho prvotřídní delikatesa.
Alessandra Baricca jsem objevila asi před 8 lety a v jednom rychlém sledu přečetla Hrad z písku, Oceán, moře i Hedvábí. A byla nadšena. Pak přišla pauza, přestože jsem věděla, že ve slovenštině (kterou vládnu i aktivně docela obstojně a moc se mi líbí), existují další přeložená díla.
A teď Pan Gwyn... jako byste na ulici náhodně potkali životní lásku a sedli si s ní na čaj, na půl hodiny, než se vrátí zpět ke svým. Všechno je zpátky, mezičas jako by nebyl a zase nic nebude. Skvělý příběh, ohňostrojová oslava jazyka, vyprávění příběhů, lásky k moudrosti a knihám, které ji nesou. Oslava mužského přátelství, humoru a svědectví o tom, že lidi bez zábran to mají nepřekvapivě vždycky snadnější a ÚSPĚŠNĚJŠÍ, než my pochybující váhavci. Oslava gest a symbolů, pomník magorům, jdoucím tvrdohlavě svou okrajovou, ale jasnou cestou. Mystifikace, tajemství a radost z okamžiku prozření.
V hlavě narůstá krátký seznam lidí, kterým bych tu knížku chtěla dát.
Skutečný požitek... Příjemně neuchopitelný příběh, který zanechá silný dojem a pocit něčeho mile povědomého. Baricco je detailista, který umí vytvořit autentickou atmosféru a pozoruhodný myšlenkový přesah, aniž by v textu použil slůvko navíc. V tom je podle mě skutečné mistrovství...
((Nemůžu se ubránit úvahám, kolik má asi autor s Jesperem Gwynem společného... :-) )
Teda, když jsem si četla, o čem ta kniha je, tak jsem se do ní vůbec nechtěla pouštět... Neuměla jsem si ten příběh představit, a co by mě na něm asi tak mohlo zaujmout. Ale asi po třiceti stránkách jsem si zas neuměla představit, že kniha skončí.. Hrozně jsem Gwynovi rozuměla a hrozně jsem chtěla být v jeho kůži a ty lidi pozorovat. Přišlo mi to geniální.. Ani ten konec nebyl špatný.
"Ale pak spolu celé dny a týdny nepromluvili, protože věděli, že ta věc s portréty je od sebe vzdaluje, a tak kolem ní jen obcházeli a nikdy se nepřiblížili k jádru věci, ze strachu, že kdyby to udělali, bylo by nevyhnutelné vzdálit se jeden druhému ještě víc a vystavit se bolesti, kterou nechtěli riskovat."
Podivuhodný příběh řekl bych plný melancholie o zvláštním spisovateli jménem Gwyn, který se rozhodl jednoho dne přestat psát a dělat i jiných 51 dalších činností. Rozhodne se stát opisovačem, podivným literárním portrétistou lidských charakterů. S tajemným, až mystickým přístupem, se snaží autor popsat jeho způsob nahlížení na hledání pravé podstaty každého z nás, jak říká Gwyn, snaží se "najít cestu zpět". Na konci, bychom mohli říci až dramatickém, se tento silně atmosférou "nasáklý" příběh téměř změní v thriller, s podivným odhalím, sice bez jasného finále.
Uznávaný spisovateľ Jasper Gwyn dospieva k nezvratnému rozhodnutiu – viac nenapíše jedinú knihu. Vzápätí dostáva vnuknutie, šialenú myšlienku – písať portréty. Portréty, ktoré otvárajú okno do vlastnej duše a privádzajú domov... Písané pri hre svetiel "Katarín Mediciovských" a hudbe Davida Barbera...
Pri každej ďalšej Bariccovej knihe skonštatujem, že zasa raz prekvapil. A to napriek tomu, že pojem výnimočnosť je z jeho pera už takpovediac očakávaná. Jeho pán Gwyn je však naozaj iný. Iný ako zvyšok autorových diel, rovnako v ňom zhmotnená postava je iná ako väčšina umelcov, iná ako my všetci. Pan Gwyn je jedinečný, tajomný, nepreniknuteľný, nanapodobiteľný. Píše literárne portréty, ktoré túžime vidieť, prečítať si, vlastniť. Sami sa totiž stávame postavou, ktorej nimi otvára dušu a nahliada do vnútra. Všetkými zmyslami si želáme dostať sa umelcovi pod kožu, odhaliť jeho know-how, vžiť sa do jeho cítenia a rozlúsknuť oriešok, ako robí to, čo robí, akú má jeho dielo podobu, formu, štruktúru, farbu... Baricco a pán Gwyn akoby splývali do jednej a tej istej osoby – v hlavnej postave hľadáme kúsky pravej podstaty autora a niečo nám navráva, že čosi z tej zvláštnosti a zaujímavosti prisúdenej umelcovi v knihe musí mať i samotný jeho kreátor, čím v konečnom dôsledku nadobúdame pocit, že samotné portréty píšu vlastne obaja... A obaja sú fenoménom, rovnako ako ich umelecké diela, ktoré vytvárajú a do ktorých nahliadame.
V osobe pána Gwyna vytvoril Baricco postavu čudáka, ktorý je však zvláštny v pozitívnom zmysle, akýmsi sentimentálno-romantickým spôsobom. Je to hrdina, ktorý okamžite upútava čitateľovu pozornosť a získava si všetky jeho sympatie.
„Nie sme postavy, sme príbeh“ píše Jesper Gwyn. Nie len skvelou hlavnou postavou je toto dielo úžasné, samotný príbeh je z tých, na ktoré sa nezabúda. Príbeh hľadania, príbeh cesty domov. A tiež príbeh o literatúre, o motívoch a myslení píšuceho literáta, o samotnom procese tvorby.
Jediná vec, ktorej mi je po prečítaní ľúto je, že svoj vlastný písaný portrét z pera pána Gwyna nikdy neuvidím.
Výnimočná kniha. (y) Baricco je génius, ktorého čitateľ buď miluje, alebo nečíta. Nič medzi tým.
Pán Gwyn začne písať portréty a všetci zúčastnení cítia, že je to prekvapivý spôsob, ako podať najpravdivejšiu výpoveď o ľudskej duši. Autorov štýl je originálny a zvádza k sneniu, ktoré ako čitateľ vyhľadávam. Zvláštna atmosféra v príbehu si ma podmanila natoľko, že som knihu prečítala na jedno otvorenie.
Mám prianie. Chcela by som stretnúť Jaspera Gwyna. :)
Už dávno som nemala pri čítaní knihy zimomriavky. Taktiež som už dávno nečítala takú dobrú knihu od Baricca, odvážim sa tvrdiť, že sa okamžite stala mojou najobľúbenejšou z jeho tvorby.
Ťažko povedať, či autor v postave spisovateľa Gwyna chcel zobraziť sám seba. Možno sám občas prežíva tvorivú krízu a má chuť, ako sa hovorí, so všetkým „praštiť.“ Každopádne keď máte niečo v krvi, neviete bez toho žiť a hľadáte inú možnú alternatívu. Nechcem naznačovať veľa z knihy, i keď v anotácii je toho prezradeného viac než dosť , no celá pôsobí veľmi intímne a určite k tomu prispieva i výborný slovenský preklad, ktorý v tomto prípade pôsobí ako balzam na dušu. Odporúčam všetkými desiatimi a nielen fanúšikom tohto výborného talianskeho autora...
Jedna z nejúžasnějších knih, které jsem kdy četla. Mistrovsky napsané a promyšlené dílo.... škoda, že má konec.
Všichni jsme vlastně příběhy...Každý, asi i já. /Kdoví, jaký?/