Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40544/bmid_ostre-sledovane-vlaky-0HR-40544.jpg
3
3906
3906
Příběh Miloše Hrmy, který se na začátku slavného Hrabalova románu pokusí o sebevraždu, protože „zvadne jak lilium“ při prvním pokusu o styk se svou milovanou Mášou. Miloše zachrání zedník, který zrovna pracuje opodál. Miloš Hrma pracuje na nádraží se svým vzorem – nádražákem Hubičkou – a systematicky sabotují ostře sledované vlaky (hlavně s municí). Ke konci roku 1945 se rozhodnou vyhodit jeden z vlaků do vzduchu. Miloš se úkolu ujme. Akce se zdaří a vlak vybuchne, ale Miloše je smrtelně zraněn. Hrabalův román Ostře sledované vlaky je znám také díky stejnojmennému filmu Jiřího Menzela. Režisérův celovečerní debut byl roku 1966 oceněn jako nejlepší zahraniční film a získal Oscara. 5. vydání.... celý text
Přidat komentář
Náhoda tomu chtěla, že jsem v jeden večer při prohlížení této knižní databáze narazil na úvodní stránce na e-knihy zdarma, kde na mě pokukoval zrovna Hrabal s jeho Ostře sledovanými vlaky. Původně jsem neplánoval strávit svůj večer s Hrabalem, ale jelikož jsem od tohoto uznávaného autora doposud nic nečetl, řekl jsem si ono „jasně, proč ne?“
Stejně jako Ota Pavel, mě nikdy Hrabal nelákal. Považoval jsem oba tyto autory za spisovatele spoléhající na sentimentalitu stylu „jó kdysi za našich časů, to bývávalo líp!“ Po přečtení vychvalovaných vlaků můžu prohlásit, že jsem měl pravdu jen na půl. Pokusím se vysvětlit, co za problém jsem měl s celou knihou, jelikož dle zdejších komentářů Ostře sledované vlaky může hodnotit nízko jen mladý nesečtělý maturant, který neví nic o literatuře a o životě ještě míň.
Co můžu vyzdvihnout je rozhodně atmosféra malé vlakové stanice, která v knize (bohužel) jako jediná skutečně exceluje. To je ovšem na šedesáti stránkách to vskutku málo. Nedostatky brutálně převažují.
Hlavní problém nacházím v samotných postavách a situacích, kdy spolu interagují. Kromě toho, že vypravěč je absolutně neuvěřitelná postava, která má potřebu zbavit se svého traumatu z neúspěšné sexuální epizody (která je rovněž velmi uvěřitelná) tak, že o tom bude s každou další ženou mluvit a „svádět“ je, nedává vůbec žádný smysl rozhodnutí, které tato postava udělala na konci s panem Hubičkou (další vynikající postava, která je schopna se bez jakéhokoli následku chovat jako dítě při svém vlastním disciplinárním řízením). Rozhodnutí sabotovat ostře sledovaný vlak bych si představil jako psychicky vypjatou situaci, v níž jedinec bude promýšlet, co tím způsobí sobě, svým bližním a samozřejmě nepřátelům. Dala by se napsat celá kniha jako jeden dlouhý monolog člověka v tak tísnivé situaci. Zde celé rozhodnutí padne bez jakéhokoli motivu a přijato je našim protagonistou stejným myšlenkovým pochodem, se kterým jsem já začal číst tuto knihu. „Hele, odbouchneme vlak?“ „Jasně, proč ne.“
O podobně stupidní situace není nouze. Stačí si jen připomenout již nastíněnou situaci, kdy náš vypravěč zažije příjemnou chvíli se slečnou, s níž prohodil tři věty, z nichž jedna spočívala na stížnosti ohledně nedostatečné sexuální výkonnosti.
Jednoduše podáno: nerozumím komentářům vyzdvihující tuto knihu na piedestal literatury pro svou lyrickou poetičnost. Jediná poetičnost v Ostře sledovaných vlacích spočívá v krásně vykreslené atmosféře železniční stanice v momentech, kdy se na scéně neobjevují žádné postavy.
Tato kniha je zkrátka příliš absurdní pro realisticky vykreslenou protiválečnou prózu, málo lyrická pro poetický výlet do starých dobrých časů a příliš málo absurdní na to, aby mohla být vnímána jako absurdní skvost typu Ionesca či Becketta.
No a závěrem?
Závěrem mi nezbylo nic.
Na Hrabala fakt nic nemá! Ta jeho zdánlivá neotesanost, ale zároveň pochopení pro postavy, které jsou neobyčejně obyčejné. A taky miluju výpravčího Hubičku.
Hodně hodně drsný. Knížka působí tím nejstrašnějším dojmem. Doufám, že nikdo už nebude muset prožít podobné hrůzy. Drastičnost zvláštně kontrastuje s „mužsko-ženskými“ peripetiemi.
Neutěšená doba, válka, zima, nepodařené milostné pokusy a zbytečná smrt určitě nejsou témata, po kterých by člověk bažil. Ale Hrabal je Mistr slova, a proto je tahle novela jedna z perel, možná černých, ale vzácných.
Nešlo to. Prostě ne.
Zbožňuji železniční prostředí a vlaky. Ten specifický obraz je na tomto díle velmi pěkně zobrazen, což o to. Pak už je to bohužel banální příběh, v němž aby člověk přesah pohledal - a když se mu konečně dostane úderným závěrem, zdaleka to není tak bombastické, jak bych očekával.
Jistě, nesmyslnost války. Není to ale prostě už strašně přežitý? To Češi ještě v šedesátých letech nečetli Remarqua? Jistě, ten konec války tomu dodává jinou atmosféru, ale na větvi jsem z toho nebyl.
Přerod v muže. Je doopravdy mužnost definována tím, že chlapec provede pohlavní akt? Tím, že vezme zbraň a někoho sejme? Já vám nevím, jestli to tak v té době bylo, proč ne, ale přijde mi to uhozené. Například Gombrowicz zobrazuje nezralost mnohem inovativnějším způsobem.
Humor mě minul. Chvílemi mi to přišlo i zbytečně sexistické.
Umrzlí havrani, příhoda strojvedoucího malíře, jemuž psi roztrhali vycpanou lišku, motiv holubů či pád stíhačky pro mě byly příjemnými pasážemi, v nichž nacházím krásu Hrabalova vidění všedního dne. Momenty, které v knize bohužel nepřevažují.
(...) viděl jsem tisíce havranů po zemi, kolem každého stromu, jak přezrálé bosenské švestky... plný lesík mrtvých, i ti, co leželi na větvích, i ti byli mrtví, zmrzli ve spánku. Dupl jsem tenkrát podrážkou do kmenu stromu a z větviček a větví se sypal zmrzlý jinováč a mrtví ptáci, několik mi jich zavadilo o rameno, ale byli tak lehouncí, jako by na mne spadla rádiovka.
(s. 27)
Takto lyricky popsat mnohé hnusoty, k tomu je třeba speciálního talentu a speciální osobnosti, což všechno B.H. splňoval. Takový krátký úsek ze života mladého muže..vlastně celkem obyčejného. Vzpomínám, že za mých mladých let (což je dávno) takoví mladí muži byli. Třeba jsou i nyní, to už ovšem já těžko posoudím. Je to taková krásná četba, příjemná, laskavá a lehounká, akorát se u ní chce člověku brečet. Nebo řvát. Nebo zoufat.
Jak je kniha psaná volným stylem... tak jsem příběh moc nepobírala. Moc jsem nerozeznala skoky do minulosti od ostatního textu a bylo to akorát rušivé. Celý příběh jsem prostě nepobrala XD pokusím se to pochopit ve filmu... Jediná útěcha mi je to, že jsem nad tím strávila jen málo času, protože je to opravdu krátké.
Upřímně jsem od knihy čekala víc. Styl psaní mi nesedl, v textu i ději jsem se díky dlouhým větám ztrácela a ani děj nebyl, tak zajímavý. Pro maturanty je to jistě dobrá volba, pokud shání krátkou knihu, ale já bych si knihu nevybrala.
Oscarový film jsem viděla mnohokrát a vždy se ráda na něj podívám. Ke čtení jsem se dostala po dlouhé době a byla jsem hodně překvapená dost rozdílným koncem. Obdivuji pana Menzela, jak dokázal převést dlouhá rozvitá souvětí v nádherné filmy.
Příběh, který v sobě nese odvahu a vzpomínku na to, jaký život a starosti v něm měli mladí lidé v naší minulosti.
Kniha je psaná tak, jako by někdo seděl před vámi a vyprávěl vám svůj příběh. Má to své výhody a nevýhody - Výhoda toho, že si to dokážete jasně představit díky hezky napsaným popisům a odlehčené formy. A nevýhoda je bohužel skákání do minulosti a do vzpomínek, o kterých pořádně nevíte, která se stala dřív. Dělá to trochu neplechu v zorientovatování se v průběhu času.
Jako knížka k maturitě ideální - hezký, čtivý příběh, který má málo stran a něco vám i předá:)
Hlavní důvod, proč mě tato kniha nijak zvlášť nechytla je to období, ve kterém se děj odehrává. Další mínus této knihy je, že nemá až tak silný děj a kniha začne být zajímavá až ve druhé polovině.
Zkusím trochu popsat pocit, který jsem z této knihy měla. Tím pocitem byla že začátku radost, protože popsané nádražíčko bylo mile idilické, ke konci knihy smutek. Vždyť popsaní Němci byli vlastně stejní chudáci jako jejich nepřátelé. Ale četlo se to hezky a navíc jsem měla trochu výhodu v tom, že jsem neviděla film.
Líbilo se, možná i proto, že je mi prostředí železnice velmi blízké.
(A uživatele JP určitě velmi překvapí, že poměrně vysoké hodnocení uděluji i přesto, že jsem z jím okázale opovrhované mladé generace. ;) )
Klasická Hrabalova novela plná poetických obrazů. Velmi zdařilá a notoricky známá je i filmová podoba s Václavem Neckářem v hlavní roli.
Ale jo, líbilo se mi to. Asi za to z velké části může Kryštof Hádek, jehož hlas se prostě dobře poslouchá. Jinak Hrabala moc nemusím. Ale mám dneska dobrou náladu a radost z toho, že jsem si to mohla poslechnout, takže čtyři hvězdičky dám. Navíc se mi líbilo to prostředí železnice a to, že jsem těm pojmům rozuměla. Kdybych si to přečetla před dvěma lety, jak jsem měla původně v plánu, asi by to s pochopením bylo horší. :D
Viděla jsem film kdysi a ke knize jsem se dostala nyní.Pan Hrabal napsal příběh na konci 2 světové války kde poetický děj vypráví hlavní postava Miloš, který tancuje na nádraží.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
*Audio
Literární dezert plný krásných chutí. Děkuji.