Opatství Northanger
Jane Austen
Slavná anglická spisovatelka Jane Austenová napsala řadu románů. Jedním z nich je román Opatství Northanger. Sedmnáctiletou Catherine Morlandovou uvedou příbuzní v lázeňském městečku Bath poprvé do společnosti. Na jednom z plesů se seznámí s mladým panem Tilneym, který jí padne do oka. Po tancovačkách, procházkách na kolonádě a výletech do okolí si Catherine vždy najde čas na čtení hororových gotických románů. Naivní mladá dáma se ponoří do strašidelných příběhů a bujná fantazie jí připravuje vzrušující chvíle, když se vžívá do rolí hlavních hrdinů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1983 , VyšehradOriginální název:
Northanger Abbey , 1818
více info...
Přidat komentář
Souhlasím s tím, že se jedná o jedno ze slabších děl autorky. Místy příliš zdlouhavé a rozvláčné, místy příliš předvídatelné. Jediný zajímavější moment byla zápletka s generálem téměř na konci knihy.
Po dočtení knihy jsem byla poněkud zklamaná a poslední stránky jsem četla jen z vlastního donucení. Toto je moje druhá kniha od Jane Austenová a k mojí smůle jsem ji četla po vynikající Pýše a předsudku, o které jsem dlouho přemýšlela. Ne že by mě tato kniha nebavila, ale nevtáhla mě do děje jako už zmiňovaná Pýcha a předsudek a k postavám jsem si nevytvořila žádné city. Jediný, kdo mi byl pořádně sympatický, byl Henry. Z Isabelly jsem měla špatný pocit hned u jejího setkání s Catherinou. Hodnotím to jako průměrnou knihu, ale ve čtení Jane Austenová zdaleka nekončím.
Kdo má rád autorku, bude tuto knížku milovat a smát se u ní. Kdo nemá, ten její humor nepochopí a bude se nudit.
Jedna z nejslabších autorčiných knih. Žádná zkarikovaná postavička, která by stála za zmínku (byly tam pouze 2, z nichž jedna byla hulvát a druhá idiotka), zápletka na posledních 40 stránkách. Hlavní hrdinka postrádala vtip a i přes neustálé ujišťování, že je hodná, dobrosrdečná a laskavá, i hloubku. Až je s podivem, že ten román dopadl šťastně!
Po dlouhé době dočteno, ale je to velmi roztomilý, ironický a vtipný román. Nelituju, že jsem ho vzala do ruky, a ani jsem taky nečekala, že to bude tak zábavné! :-)
Nejvtipnější a nejironičtější román Jane Austen. Miluju ho a nechápu, že jsem ho kdysi brala zcela vážně a doslovně! Naštěstí dnes už poznám, že překypuje ironií. Moje oblíbená postava je tu Thorpe, který má skvělé hlášky a průpovídky a připomíná mi trochu slečnu Bates z Emmy. Další postava Mr Tilney patří k mým nejoblíbenějším mužským hrdinům, líbí se mi, jak nám JA dá na konci románu na srozuměnou, proč se Henry do Catherine zamiloval. Zní to tak opravdově a je to zároveň originální a přesto stále romantické. Northanger Abbey patří vůbec k mým nejoblíbenějším románům.
Jane Austenová velice vtipným způsobem popsala divokou fantazii dospívající dívky, nebála se do svého díla zakomponovat romány Ann Radcliffové, která ovlivnila její vlastní tvorbu.
Miluju tuhle knihu. Už jsem jí přečetla několikrát a nikdy mě neomrzí. Jane Austenová mě znovu nezklamala a dokázala, že je skvělá spisovatelka.
Další velice originální a nápaditá kniha,nedá se jí upřít tolik snad jen že byla tenká:)
Parodie na brakové romány své doby se paradoxně utápí v jejich patosu. Ovšem dialektika Austenové je i tady neskutečně zábavná.
Velice napínavá kniha, která nás vrací zpátky do života v 18. a 19. století. Děj je velmi čtivý a velice zajímavý a ovšem že neztrácí autorčin sarkastický a ironický humor.
Nesměle přiznávám, že pro mě tohle není ta nej kniha nesmrtelné Jane Austenové. Odstup pomocí humoru, který autorka používá, tvoří samozřejmě hlavní půvab jejích knížek, ale mě se zdá, že tady je toho ironizování skoro moc. A Catherine se mi zdá malinko hloupá a ne jen naivní a mladinká. Přesto je to klasika, ke které se budu ráda vracet.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika lázně georgiánská Anglie gotické romány regentská Anglie klasická literatura
Autorovy další knížky
2007 | Emma |
1996 | Rozum a cit |
2007 | Opatství Northanger |
2009 | Sanditon |
2006 | Mansfieldské panství |
Je mi líto, že to musím říci navzdory tak vysokému hodnocení, ale nudnější a předvídatelnější knihu jsem nikdy nečetla. Opět variace "jak se provdat" na sto způsobů. Chápu, že ve své době to bylo hlavní starostí všech dívek (či jejich matek), ale kdybychom měli psát o každé takové, byly by dnešní knihovny přehlceny kýčovitými příběhy podobnými červené knihovně. (Což už vlastně jsou). Pro men zdlouhavý děj bez sebemenší zápletky a pointy.