Nultá hodina
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520292/bmid_nulta-hodina-Izn-520292.jpg
4
181
56
Hedvika se vrací do poválečného Československa po sedmi letech, které prožila v Londýně a ve vojenské službě v Africe. Z trosek se snaží znovu vystavět svůj někdejší život, postupně však zjišťuje, že jednotlivé dílky se poztrácely a nic už není jako dřív. Hrůzy války a léta odloučení ji s manželem odcizily, a do cesty jí navíc vkročil jiný muž. Hedvika mezitím bezmocně pozoruje, jak v její vlasti jednu totalitu střídá druhá. Podaří se jí vystoupit z neklidného bezčasí nulté hodiny?... celý text
Přidat komentář
Mohl by to byt zajimavy pribeh, ktery se odehrava v temne dobe nasich dejin ale za mne se jedna o nejslabsi knihu od autorky
Janu Poncarovou jsem objevila díky knize Alžběta a Nina, od té doby čtu všechny novinky, které jí vyjdou.
Nultá hodina za mě překvapivě (dle anotace jsem si nebyla jistá, jak moc mě příběh chytne) patří mezi to nejlepší, co jsem od autorky doposud četla!
Bavila mě hlavní hrdinka, která byla jiná, zajímavá a autorce se podařilo skvěle vykreslit její pocity, které jsem jako čtenářka naplno s ní prožívala.
Děj se odehrává v období historie, které v současné české literatuře vídávám velmi často, ale tady byl příběh konečně něčím jiný a mě prostě chytl.
Nultá hodina za mě byla super čtením, které mohu jedině doporučit, stejně jakou celou tvorbu autorky.
Ačkoliv je příběh smyšlený, mohl se stát.ze začátku jsem se trochu ztrácela v postavách.Hedvika mi byla od začátku sympatická, naopak její manžel Bedřich byl slaboch.Libil se mi doslov.
Tentokrát zajímavý příběh z poválečného Československa.I když je postava hlavni hrdinky Hedviky Adlerové smyšlena ,přesto s ní prožijeme tuto těžkou dobu.
Kniha je zajímavá,přeci jen se mi předešlé autorčiny knihy četly líp.
Knihy autorky mám ráda a tato je opět velmi podařená.
Čtivá, dějově zajímavá, velmi dobře zpracovaná.
Vřele doporučuji.
... sice jsem se dozvěděla o historii naší země po válce, o tom, jak těžké tu bylo žít, ale přesto to byla pro mě od paní autorky nejslabší kniha
Hlavní hrdinka Hedvika se vrací po válečné službě v Africe domů, do poválečného Československa. Ale hrůzy války nezanechaly nic takové, jako bylo dřív. Kromě trosek svého domu, tu má i manžela, se kterým se za tu dobu odcizila. Podaří se jí v nové době navázat na původní život?
Typické téma pro paní Poncarovou – silná žena a historie naší země. To, jak autorka píše, mi je neskutečně blízké. Moc si užívám každou její knihu, ani tato nebyla výjimkou a líbila se mi stejně, jako všechny předchozí.
Příběh mě od začátku pohltil. Chtěla jsem vědět víc, jaká je minulost Hedviky, kde všude byla, co se tam dělo. Navíc jsem si hlavní hrdinku okamžitě zamilovala. Díky tomu jsem se do ní dokázala vcítit a emoce tak pracovaly naplno. Prožívala jsem s Hedvikou každou stránku a každou její vzpomínku. Ke konci jsem místy ani nedýchala a samozřejmě i nějaká ta slzička ukápla.
Ač Hedvika není skutečná postava, ale mohla tady nějaká taková žena být, na pozadí sledujeme opravdové hrdiny a historické osobnosti, které ovlivňovaly dění v Československu. Je zde skvělo ukázáno, jak přišel k moci komunistický režim, jeho začátky. To, kdo ho propagoval a kdo naopak proti němu bojoval. Tohle si z dějepisu nepamatuji, protože to tenkrát bylo pro mě nudné. Tady jsem to všechno vnímala a uložila do svojí mysli.
V knize jsou jak vážná témata jako válka, komunistický režim, ztráta domova, ale i ta běžná, každodenní, jako láska, přátelství a touha mít svůj domov. Je zde skvěle ukázáno, jak málo stačí, aby se lidé změnili, a to jak k dobrému nebo horšímu.
Úžasná kniha, skvělý příběh, nádherně napsaná!
Opět skvělá kniha.
Líbila se mi i politická linka,alespoň se spoustu čtenářů dozví jak to vlastně tenkrát bylo.
A jinak si taky myslím,že Jan Masaryk byl zavažděn.Komunisti neměli žádné zábrany.
Historické romány z doby poválečného Československa opravdu nečtu moc často, toto období našich dějin nebývá až tak často zpracováno do podobného románu. Román je zpracován skvěle, místy jsem měla pocit, že mě děj doslova vcucl do té doby a já žiji v roce 1946...Postava Hedviky Adlerové se mi líbila, i když byla smyšlená, určitě podobná mohla žít a žila. Její přítelkyně, spisovatelka Marcia Davenportová, mi byla známá a její román jsem v mládí četla.
Nulté hodině dávám 4*, i přesto, že je krásně napsána a paní autorka je velmi talentovaná. Mně osobně totiž nesedlo politikaření v příběhu, i když chápu, že to bylo pro souvislosti v ději nutné. To prostě není můj šálek čaje... Jinak super !
Hedvika je mladá žena, která prožila válečné roky v Anglii a po skončení 2. světové války se vrací zpátky domů, kde na ni čeká manžel. Manžel, s kterým se za ty roky, kdy se spolu neviděli, hodně odcizili. Hedvika zjišťuje, že s ním nemůže žít a být. Jsou oba dva natolik rozdílní a válkou poznamenaní, že nelze v manželství dále setrvat. Navíc je v jejím životě další muž, který chápe a rozumí krokům a činům, které za války podnikla.
Lidé se otřepávají z hrůzy válek a snaží se začít konečně svobodně žít, vybudovat si opět domovy, rodiny a přátelství s ostatními lidmi. Na obyvatele však čeká další režim a nelehké roky. Hedvika je již unavená z toho, aby jí stále někdo diktoval jak se má chovat a žít. Poválečné Československo je opět na prahu totality a Hedvika se tomu brání zuby nehty...
Tentokrát mám z příběhu smíšené pocity. Začátek byl pro mě neskutečně zmatený, kdy se podivně skákalo v čase. S Hedvikou jsme poznávali několik mužských postav a já absolutně netušila kdo je kdo. Manžel? Přítel? Kamarád? A pak, pro mě, největší problém byla opravdu nezáživná politická linka. Já chápu, že se autorka snažila o osvětu a aby se čtenář něčemu přiučil, ale pro mě to bylo moc na sílu. Jakmile polevila politika, dostala jsem opět čtivý příběh. Přiznávám se, že tentokrát jsem si neoblíbila ani jednu postavu. Příběh po mě sklouznul a nezanechal vůbec nic. Ale co se mi velice líbilo, byl doslov a informace o několika skutečně žijících postavách, které byly do příběhu zahrnuty.
Autorka umí skvěle popsat postavy i když jsou smyšlené zdají se skutečné.
Poválečné Československo nebylo takové jako si spousta lidí představovala.
Těžká doba je převálcovaná láskou a to je dobře.
Nultá hodina je mou prvotinou od autorky Jany Poncarové. Ačkoliv jsem viděla mnoho skvělých recenzí na její knihu Herečka, sama jsem se ke čtení nedostala. A po dočtení Nulté hodiny jsem ráda, že toto byla moje první přečtená kniha od autorky.
Čtení je místy tak syrové a upřímné, že čtenáře až mrazí v zádech. Všichni známe příběhy a knihy z období války, ale troufnu si tvrdit, že již méně z nás četlo osudy lid po tomto období. Poválečné Československo tedy pro mě bylo něco nového, ta rivalita mezi lidmi popsaná v knize, to je opravdu něco, co člověka nenechá chladným.
Já si čtení opravdu užila, nejenže jsem se dozvěděla spoustu věcí z historie, ale autorka má i dar popsat jakékoliv pocity, ať už jsou veselé či pochmurné. Ačkoliv se jedná o neveselé téma, téměř z každé stránky čiší láska k životu, a to si myslím, že jen tak v ledajaké knize nenajdeme. Všechna čest autorce a klobouk dolů.
Tato kniha je opravdu jen pro čtenáře zajímající se o historii. Je zde zachycen život emigrantky až po její návrat do vlasti. Rozpětí 1945-1992. Zachycen je její osobní život, romantika nechybí.
Štítky knihy
pro ženy komunismus poválečná doba milostný trojúhelník ženy a válka české romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
mám rada knihy autorky, ráda se k nim vracím. Přidávám k nim další, kterou jsem určitě nečetla naposledy. Příběh, který se mohl stát (a určitě i někde někomu stal), vyprávěný ústy Hedviky - poválečný návrat domů, pocit odtržení, politický vývoj v poválečném Československu, který nepotěší. Deziluze, že za tohle nebojovali ... A láska. Citlivý, ženský pohled. Nesmírně oceňuji, že s každou další knihou jsou autorčiny knihy propracovanější, postavy zajímavější a nikdy černobílé.