Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238873/bmid_norske-drevo-2Tk-238873.jpg
4
4560
4560
Po vydání Norského dřeva v USA vzrostl počet Murakamiho čtenářů z obvyklých statisíců na miliony, ačkoli někteří byli zklamáni tím, že autor napsal „jen" milostný příběh… Exotika, milostné vztahy, studentský život, nespoutaný sex – to vše lze v románu nalézt. Jeho název je zvolen podle známé písně Beatles, již si nechává od své spolubydlící Reiko v psychiatrické léčebně zahrát jedna z hlavních postav, dívka Naoko. Jakkoli se autor nesoustředí pouze na partnerské dvojice, ale spíše na trojice, oním styčným i nosným bodem zároveň je jedinec, student Tóru Watanabe. Musí převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet pocity blízkého člověka. Největší výzvu však představuje – aniž by si to plně uvědomoval – otázka volby mezi životem a smrtí. Norské dřevo nabízí směsici japonských reálií a pohledů do nejhlubšího nitra duše; zároveň přibližuje exotické prostředí, charakteristické dramatickým příběhem, mistrovsky zvládnutou minimalistickou zkratkou i nevyzpytatelností hlavních postav.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 - Noruwei no mori , 1987
více info...
Přidat komentář
Přečetla jsem ji za pár dní. Je to příběh plný hořkosti i lásky. Mám z něj rozpolcený pocit. Líbí se mi charakter hlavního hrdiny.
Krásný příběh, nemohla jsem se odtrhnout. :) Strašně mě zajímalo jak to dopadne, ale.. jak asi, v Japonsku. :) Hlavně jsem si zamilovala Midori a její prasečinky.. takovou bych chtěla kamarádku. :D Ta jediná si opravdu přes všechny svoje problémy nechtěla přiznat, jakej ten svět je..
I já jsem se odvážila do asijských vod - a vůbec toho nelituji.
Syntéza asijské a evropské kultury.
O míjení a neschopnosti se sobě navzájem přiblížit, o protikladech a paradoxech lidského života, o smrti.
Hrozně mě bavilo objevovat symboliku ohně, kouře, samotného Norského dřeva...
Písnička Norwegian Wood od Beatles má s knížkou zajímavou souvislost.
Kniha plná milostných hrátek, sebevražd, ale i emocí a filozofického náhledu na svět. Děj je jednoduchý, ale za to poutavý a velmi dobře se čte.
Murakami je výborný psycholog, ale ta knížka nevyvolala můj zájem a silné pocity tak jako Na jih od hranic, na západ od slunce.
Je dobře napsána, žádná kýčovitost v rovině vztahů (jen co je pravda), ale místy mi přišlo, že se Norské dřevo až moc snažilo dojímat.
Přiznám se, že mě to moc nenadchlo...asi jsem od téhle knížky čekala mnohem víc. Možná jsem poslední dobou četla moc thrillerů nebo co, ale pořád jsem čekala, že se něco stane...něco důležitého, co zásadním způsobem ovlivní celý dosavadní děj, vrhne na příběh úplně jiné světlo...a to se bohužel nestalo... Takže to celé tak nějak prošumělo kolem a to je celé. Ani nemám chuť číst nějaké další knížky od Murakamiho...nebo bych měla?
Vždy, pokud slyším ze všech stran, že něco musím vidět, slyšet, přečíst, mám tendenci se tomu spíše vyhýbat. Tak tomu bylo i s Murakamim. Nakonec jsem se rozhodla, že si alespoň jednu knihu přečtu, abych věděla, čemu se to vlastně vyhýbám. Výběr padl na Norské dřevo, aniž bych tušila, že je to jeho nejvíce známé dílo. Norské dřevo je opravdu krásně napsaná kniha, která vás vtáhne a pohltí až do chvíle, dokud nejste na posledním řádku a dokonce ještě potom.
Tento příběh v čtenáři vzbuzuje neobyčejnou zainteresovanost ve vztahu k následujícím fázím děje. Ačkoli nedisponuji mimořádnou představivostí, vyprávění Harukiho Murakamiho u mne vyvolalo spoustu zřetelných vizí o Naočině kráse a jejím šarmu i o rozsahu, v jakém hlavního hrdinu okouzlila. V mnoha myšlenkových pochodech mladého Tórua jsem našel sebe sama. Vybavila se mi marnost mých snah proniknout do hlav slečen, o které jsem tolik stál, beznaděj mého úsilí pochopit jejich myšlení a ztotožnit se s ním tak, aby mě to k oněm ženám přiblížilo. Hlavní hrdina zde čelil údělu o to krutějšímu, že tma v duši skvostné Japonky se nedala rozptýlit ani odborností geniálního psychiatra(ologa), ani tou nejčistší láskou. Jak jen jsem se toužil „pročíst“ až k happyendu…
P. S. Jako jeho čtenář jsem pana Murakamiho „poznal“ coby mistra ve vyjadřování emocí!
Nikdy jsem neměla za to, že je nezbytně důležité přečíst si jednu z nejznámějších knih od Murakamiho - právě proto, že je nejznámější. Ne že bych ji zatracovala a nechtěla se k ní někdy uchýlit. Jen mi to jaksi evokovalo spíš masy, které první co vyhrknou při jméně Murakami, je "Norské dřevo".
Vždyť přece Sputnik nebo Afterdark jsou ne tak protěžované a přitom skvělé. Nebude Norské dřevo jen snůžkou něčeho, co vlastně nechci číst?
A nebylo.
Opět skvělé charaktery a vcelku až bolestně "normální" děj plný smrti.
A jak je zvykem, konec ze kterého mrazí, mrazí... a mrazí znovu, když si na něj vzpomenete.
Velmi zvláštně psaná kniha, občas jsem se trošku ztrácela, ale něco mě pořád nutilo dočíst ji až do konce. Autor má specifický styl práce a ten nesedne asi úplně každému. Každopádně autor bravurně umí popisovat emoce, je to až neskutečné jak. Knížku bych určitě k přečtení doporučila, především těm, kteří rádi rozplétají složité charaktery jednotlivých postav a kdo si chce přečíst trošku "jinou" knížku.
Mé první seznámení s autorem proběhlo u Kafky na pobřeží. Kniha mě dostala a vyvolal ve mně hlad po dalších Murakamiho knihách. Další výběr padl na Norské dřevo a byl jsem opět nadšený. Znovu jsem obdivoval autorovo umění s jakým dokáže vykreslit charaktery jednotlivých postav a přiblížit je čtenáři. Člověk tak snáze vpluje do světa jeho hrdinů, sleduje je, sympatizuje s nimi a o to hůře se mu z něj odchází po přečtení poslední strany knihy... Autor nám však nechává prostor, aby příběh mohl pokračovat v naší mysli. Díky za to.
Tahle kniha musí snad ve všech vyvolat určité pocity... A nutkání přemýšlet... O životě, o lásce,... Při jejím čtení se střídají nálady a člověku se občas chce brečet. A proto mám Murakamiho ráda... Ne, já ho miluju... :)
Nebyl to můj šálek kávy. Nikdo mi tam nebyl vyloženě sympatický. Některé pasáže byly vyloženě nudné. Atmosféra nudy, lhostejnosti, bezradnosti – asi to byl záměr, ale na mě to nemělo ten adekvátní účinek. Přitom osud Naoko byl velmi zajímavý a v podstatě ona mě udržela u čtení knihy. To kolem mě nezaujalo. Navíc mě kniha ani nedonutila k přemýšlení – přitom je to vyloženě ten typ, co by mě k tomu měl přinutit. Proto jsem byla ráda, když jsem knihu konečně dočetla.
Něco, co mi nechalo hodně silný pocit, který nedokážu ani popsat...
Tahle kniha odstartovala moje "závislost" na dílech HM a celkově na tomhle stylu psaní. Plus já sama jsem zažila psychický problém a tím víc mě tahle kniha oslovila. Střídali mě u ní pocity krásné i depresivní a přesně tohle na tom miluji.
Nebyla jsem schopná ji dočíst, možná jsem do ní ještě nedozrála. Na Kafku na pobřeží podle mne nemá. Chci se k ní ale ještě časem vrátit. Nerada hodnotím nedočtenou knihu.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura romantika vysoká škola
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Knížka ve mě zanechala velmi rozpolcené pocity. Přijde mi, že jde o veskrze depresivní pohled na život, a že i věci, které jinak chápeme pozitivně jsou tady vykreslené velmi smutně, nebo až příliš surově. Rozhodně ale nejde říct, že život takový není. Já preferuji více optimističtější pohled na svět. Nicméně i tak je to kniha u které nelituju, že jsem ji četla a věnovala jí svůj čas. Sice se Vám možná bude zdát, že nic nemá smysl, ale možná Vás to i nakopne, něco změnit.