Nonstop
Brian Wilson Aldiss
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21308/bmid_nonstop-tTw-21308.png
4
826
166
Jaký je vlastně svět, v němž žijí hrdinové Aldissova románu, příslušníci polokočovného kmene Greenů? Má, či nemá nějaké hranice? Proč je rozdělen na nesmírné množství palub? Odkud přicházejí záhadní Obři a Vetřelci? A co je pravdy na pověstech o údajné supercivilizaci na Přídi? Několik lidí se ve snaze najít na tyto otázky odpověď vydá na dalekou cestu. To, co nakonec zjistí, je až příliš fantastické... Nonstop je románovým debutem klasika žánru Briana W. Aldisse a stále zůstává jeho nejpopulárnějším dílem. Důvodem je fakt, že jde o křišťálově čistý příklad dobrodružné science fiction, která je i přes svůj spád něčím víc než jen pouhou zábavou. Zpracoval novým, originálním způsobem oblíbené téma – osudy lidí na velkém kosmickém korábu, jehož let trvá už několik generací.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1989 , OdeonOriginální název:
Non-Stop , 1958
více info...
Přidat komentář
Dle mého názoru určitě nejlepší román Aldisse! Má to perfektní nápad, zápletku, strhující děj, který čtenáře vtáhne a až do konce mu nedovolí vydechnout a k tomu navíc ještě překvapivou pointu na závěr. Jedna z knížek, které jsem už četl víckrát a stále se mi neomrzela. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Kniha byla napsána v roce 1958. Gagarinův let se uskutečnil v roce 1961. V té době se počítalo s tím, že kolem roku 2050 už budou lidé ve vesmíru jako doma. Námět odpovídal tehdejšímu vnímání světa a není náhodou, že vesmírná sci-fi měla největší boom právě v této době. Na tehdejší dobu to asi muselo být přelomové dílo, v dnešní době je jak jazyk, tak zpracování zastaralé. Nebýt čtenářské výzvy, tak bych po této knize asi nesáhla.
Podle mne nejlepší román Briana Wilsona Aldisse. V podstatě typický příběh, kdy se hlavní hrdina vydává na cestu za hranice svého omezeného světa a vy postupně s ním objevujete ten svět "za zdí". Tady to platí doslova a do písmene. Jasná inspirace pro Glukhovskyho Metro 2033.
(SPOILER)
Bacha na přítlačná křídla...většina je jich už stejně v samotné anotaci, ale tak pro formu varuju.
Komentovat Aldissovo nastavení zrcadla křehkosti civilizace tím, že jí rozbije zrcátka zpětná a takto, jen s mýtickými zrnky pravdy po kapsách, jí nechá bloudit zelenými plícemi v terárku bonsají, by bylo nošením dříví do lesa; zdánlivě jednoduchý příběh, co se džunglí hezky lineárně prodírá od zádě k přídi, chtělo by se říct. Jak ale spolu s ním roste i povědomí poutníků o jejich roli v něm, tak roste i nebetyčnost možných závěrů a vězte, že až tahle Daleká pouť dojde cíle, vyrazí vám dech...a návdakem přidá pár kopanců na solar.
A přece mě na Nonstopu nejvíc nedostalo jeho vyústění, ale to jak je v něm „Učením“ kontrolovaně skýtán prostor egu...a skrz něj i onomu za ním. Onomu přímočarému, agresivnímu, ale i nespoutanému a ryze vitálnímu; Ono je všude, hutné aroma, jenž se vine napříč palubami, lidmi jak omamný dým.
(Freudův strukturální model osobnosti -základ výše zmíněného„Učení“- je sice značně ztracen v překladu, i tak ale s primitivně úžasnou efektivitou zvládá mobilizovat síly k přežití v těžkých podmínkách, předchází ponorce a zároveň udržuje integritu jak jedince, tak společenství; prostě tím, že aktivně vybízí k „nedušení v sobě“ a zároveň to samé respektuje u druhých...každopádně náramně (dů)vtipná myšlenka, kult...hmm, sv.Froyda?)
Kulturní vložka: I když si na společensky angažované komenty nepotrpím, tak tady jo. Proč? Protože mě v současném, dýmem nezakouřeném klimatu politické korektnosti, usilujícím o přepáleně uhlazenou „vlídnost“ při čtení trklo, že tato už snad ani onen zdroj vnitřní vitality vidět nechce a zakrývá jej (s příslibem budoucnosti mě nikoli nepodobných, nanicovatých a ustrašených trubců, které buď sežerou mouchy, nebo kteří jednou se zpožděním, ale s o to obludnější krutostí explodují světu do tváře) maskou strnulého úsměvu, přičemž jej zároveň systematicky vytěsňuje do nějakého kolektivního zapomnění...Ale tak třeba nás spasí nevykořenitelná ženská touha po gaunerech:/ Konec vložky.
Kvůli nevalným literárním kvalitám (holt Aldiss; chci Simmonse a osmset stran, fakt!) jednorozměrným postavám (v takovém panoptiku; jaká škoda!) a několika úplně !zbytečným! nesmyslům (nákaza se projevila po třiceti dnech konzumace emzácké vody, tedy by se tak mělo stát už na exoplanetě, ne? nebo vyložili kolonisty na neznámé planetě, ani nepočkali, jestli se na ní žít dá, prostě si načerpali z nejbližšího rybníka a okamžitě, snad ještě ten den, hodili zpátečku?! poslední generace žije oproti první čtyřikrát rychleji...a tedy „logicky“ i čtyřikrát rychleji mluví, jako se i hýbe?!!..a jakto, že si takového posunu rychlosti nevšimli samotní Motáci; znatelný rozdíl by musel být patrný už mezi třemi vedle sebe paralelně koexistujícími generacemi...nebo jak to že se nenakazí Obři a Vetřelci?) nemohu dát plnou palbu, čtyři ale jo...a rád; za silný (byť, jak zjišťuji, ne úplně původní, viz. „Sirotci oblohy“) nosný nápad, srdcervoucí rozuzlení a feel, který lze popsat jen jako ryze animální.
tedy 4 animální ****
Originální Sci-fi s , alespoň pro mě , zajímavou pointou. Ve své době to musela být bomba, dnes by z toho šla udělat fajn krátká povídka...žádné velké myšlenky jen průběžné odhalování jedné velké záhady.
Nepopiram, ze se mi pribeh pred ocima odvijel perspektivou sci-fi filmu z 90. let.. nepopiram ani, ze neco malo scen melo v me predstavivosti atmosferu prvniho dilu serie kultovnich Vetrelcu.. nepopiram dokonce, ze jedna scena na me vyplazla Gaimanovsky jazyk. Nepopiram, ze pribeh nahlizeny divakem po prevychove modernimi sci-fi filmy (kde cynismus vladnich rozhodnuti uprednostnujici narod pred jednotlivci drti nadeje hrdinu) vyznival misty detsky naivne. Nepopiram, ze by si kniha zaslouzila novejsi, modernejsi preklad.. ale ksakru, byl to navrat do let dospivani, kdy jsem podobne pribehy skrmovala po desitkach. A byl to navrat nezne sentimentalni a bylo to bakelitove mile.
A jeste k prekladu, trvalo mi jeste dva (sic!) dny, nez mi doslo, z ceho pochazi nazev lokalni flory.. takze se timto hluboce omlouvam prekladateli; ac je v konstrukci jazyk teto knihy trochu zapraseny, neni na nem pranic odbyteho.
150 stran z těch 200 v podstatě o ničem..
Námět dobrý, ale mohlo to být daleko líp využito..
Dobré sci-fi, ale nemůžu se ubránit pocitu, že z toho šlo vytěžit víc. Myšlenka příběhu je skvělá, rozuzlení pro mně bylo překvapivé, ale je to celé strašně přímočaré. Tam je vyloženě 1 dějová linka, ze které se neuhne ani o krok.
Myslím, že z příběhu šlo vytěžit více, protože potenciál byl opravdu obrovský. Témat k zamyšlení je v knize opravdu mnoho, což ji přidává na hodnotě. Na druhou stranu se vyskytují i určité stereotypní představy a postoj Malého psa je případ sám pro sebe.
Kdysi jsem tuhle knihu četl tolikrát, že mé vydání z roku 1979 je celé ohmatané. Když jsem jí včera po mnoha letech znovu otevřel, byl jsem stejně nadšený jako kdysi. Prostě klasika. Více už nemá cenu psát, vše už je řečeno v komentářích níže.
Posloucháno jako audiokniha, starší verze, načtená Jiřím Zavřelem. Malinko pomalejší rozjezd, ale pak už je vyprávění naprosto strhující. Hodně knížce přidává i nádherný překlad. Jen malá odbočka, ve srovnání s většinou současných překladů je opravdu vynikající, propracovaný, atmosférický. Občas lehce zastaralá větná skladba či výrazy, které se ale ke knize vzhledem době jejího vzniku podle mého hodí. Tady by se měli dnešní překladatelé inspirovat, a ne u google překladače, jak tomu bohužel často bývá. Dalším velkým plusem je nádherně načtená audiokniha, napětí v hlase, občas lehká ironie, prostě mistrovský výkon. No prostě tahle knížka má snad jen samé plusy, určitě všem milovníkům sci fi (a nejen těm) doporučuji!!!
Audiokniha, čte Jiří Zavřel. Perfektní scifi s geniálním interpretem. A souhlasím s předešlými komentáři - rozuzlení je překvapivé, poněkud mrazivě.
Za mně 3-4 hvězdy. Zas až taková bomba, jako jsem čekala to nebyla. Moc se mi líbilo pro mně nečekané rozuzlení a to, jak se pomalu odhalovaly záhady a zákonitosti tohoto světa.
(SPOILER) Obrovský generační koráb, řítící se nonstop nekonečným vesmírem, zpustošila kdysi v minulosti neznámá katastrofa. Proto je dnes vesmírná loď už jen džunglí rostlinných ponik a umírající techniky, nepřehledným vrakem kajut a chodeb. Pořád tu ale žijí lidé, kteří nevědí nic o lodi, cestě či jejím cíli. Svět lodi je pro ně stejně skutečný jako kterýkoli jiný. A jak už to v uzavřených společenstvích bývá, najde se člověk, který chce něco víc… Aldiss těží z tématu, které pro sci-fi objevil Robert Heinlein v Sirotcích oblohy, a podobně jako na Vanguardu i zde, i když ve zcela jiných souvislostech, eskaluje poznání pravdy v krvavou apokalypsu. Aldiss pro nás pravdu odkrývá postupně po malých krocích, ale s jasným záměrem a přesvědčivě. S nějakým hloubkovým profilováním či filozofováním si hlavu neláme, za což mu můžeme být jedině vděční, protože děj tím pádem odsýpá jako písek v přesýpacích hodinách a nezadržitelně nás táhne s sebou k cílové metě. Slabí odpadnou a zůstanou jen silní a věrní. Málokterý z Aldissových románů je tak přímočarý a jednoznačný jako právě Nonstop. Půl hvězdy dolů za ten naivní přístup obyvatel Země.
Velice nadčasové dílo, které vás uchvátí svým napínavým a barvitým dějem, ale zároveň vás nutí k zamyšlení a k hledání odpovědí na základní filozofické otázky. Vřele doporučuji!!!
Na tu dobu a i na tu dnešní úžasný počin. Škoda jen, že kniha nemá více stránek.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1989 |  Nonstop |
| 1992 |  Helikonie - Jaro |
| 1997 | Helikonie – Léto |
| 2018 | Skleník |
| 1999 | Helikonie – Zima |
Kniha Nonstop je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 1 059x |
| Čtenářské výzvě | 51x |
| Doporučených | 114x |
| Knihotéce | 435x |
| Chystám se číst | 206x |
| Chci si koupit | 39x |
| dalších seznamech | 11x |
Na internetu jsem našla vzkaz: "Přečtěte si Nonstop, určitě se vám bude líbit." A fakt že jo! Clarkeho Ráma to sice není, ale i tak jsem si tento mezihvězdný výlet náramně užila.
Je neuvěřitelné, jak autor dokázal již v roce 1958, kdy kniha vyšla, popsat mezigalaktickou pouť, když do té doby kroužily ve vesmíru pouze octomilky (1947), na oběžné dráze Země skončila svůj život Lajka (1957) a první člověk se do vesmíru dostal až tři roky po té, co první čtenáři dospěli k překvapivému vyústění jeho románu. Začátek je sice trochu pomalejší, ale dál stránku od stránky napínavější. A je s podivem, že i dnes, po pětašedesáti letech, je jeho poselství stále aktuální. Vždyť uzavření na omezeném prostoru si mnozí, zejména senioři, nedávno "užili" i na Zemi.
Je otázkou, zda závěr této dystopie je nadějný či nikoli. Zda Aldissova pochybnost o lidských morálních hodnotách je opodstatněná, či bychom - o více než půlstoletí "moudřejší" - dokázali této výzvě čelit lépe.
Pokud vás tato sci-fi klasika minula, neváhejte a přečtěte si ji!