Najšťastnejší človek na Zemi
Eddie Jaku (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470596/bmid_najstastnejsi-clovek-na-zemi-gnR-470596.jpg
5
1035
1035
Eddie Jaku sa vždy považoval v prvom rade za Nemca, až potom za Žida. Bol hrdý na svoju krajinu. Všetko sa zmenilo 9. novembra 1938, keď ho nacisti zbili, zatkli a odvliekli do koncentračného tábora. Počas nasledujúcich siedmich rokov Eddie denne čelil nepredstaviteľným hrôzam. Najskôr v Buchenwalde, potom v Auschwitzi a nakoniec počas nacistického pochodu smrti. Prišiel o rodinu, priateľov aj svoju vlasť. Eddie však prežil, a tak si slávnostne sľúbil, že sa bude každý deň usmievať. Dnes verejne rozpráva svoj príbeh, delí sa s poslucháčmi i čitateľmi o svoju múdrosť a žije najlepšie, ako vie. Vzdáva tým hold všetkým obetiam holokaustu a verí, že je „najšťastnejším človekom na zemi“. Eddieho biografia vyšla v roku 2020, keď autor dovŕšil sto rokov. Je to silná výpoveď plná bolesti, no v konečnom dôsledku aj nádeje, príbeh o tom, ako možno nájsť šťastie aj v tých najtemnejších časoch. Kniha Eddieho Jaku sa dostala do užšieho výberu nominácii v kategórii literatúra faktu na ocenenie Indie Book Awards 2021 pre výnimočné nezávisle vydané knihy.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
The Happiest Man on Earth
více info...
Přidat komentář
O tomto krutém a nelidském chování a jednání bylo napsáno spoustu knih a textu…
Přesto to pořád nestačí…
Moc hezky vyprávěno…
S velkou úctou a pokorou děkuji panu Eddiemu, že se na sklonku života přeci jen odhodlal k napsání této knihy. Předala mi mnoho pozitivní energie, úvah k zamyšlení. A uživatelka, která knihu hodnotí jako odpad, musí být v jádru nesmírně chudý a bezcitný člověk. Bez sebemenší úcty ke druhým, k historii a utrpení. Za takové lidi se velice stydím. Kniha není šitá horkou jehlou, je literárně kvalitní a lidsky naprosto úžasná. Takového člověka by chtěl poznat každý.
Mě se toto vyprávění moc líbilo, i když bylo většinou smutné. Bylo dobře podané - tak nějak věcně, ale s citem.. I slza mi ukápla. Zvládla jsem ji během jednoho dne a člověk se i poučí, že by se měl radovat i z každé maličkosti
Nedozvíme se nic moc nového, ale líbí se mi motivující směr knihy. Touha probudit v lidech dobro a snaha motivovat lidi, aby hledali štěstí v sobě.
Problém s knižními bloggery je takový, že často prodávají věci, které by se samy asi tak dobře neprodávaly. Ač tahle kniha vypadá na první dobrou veli dojemně a ten příběh toho pána nesporně dojemný, smutný silný a bůhví co ještě, je... Nicméně se to nedá číst a lituju těch několika stovek, které jsem za knihu utratila. Je to větší blbost, než kdybyste vytrhali stránky ze všech knih P. Coelha a poskládali je bez ladu a skladu za sebe...
Příběh jako takový je velice silný, to je nesporné. Ale že by mě četba knihy nějak bavila, se říct nedá, nejspíš za to může styl, jakým je psaná, který z ní dělá pardoxně nezáživnou četbu.
Kniha útla s menším počtom strán, ale vo vnútri ukrýva veľké posolstvo...muž, ktorý prežil voju si vďaka skúsenostiam váži udalosti a veci v živote, ktoré sú pre NÁS ľudí často samozrejmosťou...
Príbeh som síce prelúskala za 2 hodinky, ale jeho posolstvo bude v mojom vnútri ešte dlho zrieť...
Toto som sa naučil: Šťastie nepadá z neba, máme ho v rukách. Vychádza priamo z nás a z ľudí, ktorých milujeme ...Ak sme zdraví a šťastní sme milionári...Šťastie je jediná vec na svete, ktorá sa zdvojnásobí vždy, keď sa oň podelíme...
Líbil se mi styl vyprávění, kdy Vás autor oslovuje Můj nový milý příteli, a takto k Vám promlouvá po celou dobu vyprávění svého příběhu. Je to, jako byste seděli se svým dědečkem u čaje a on Vám vyprávěl svůj příběh.
Je obdivuhodné, že se dožívá tak vysokého věku, přes hrůzy, které prožil a které na něm byly páchány.
Jak zmiňuje sám, člověk si nedokáže představit nic z toho co se odehrávalo v koncentračních táborek, pokud to nezažil na vlastní oči.
Obdivuji, že se rozhodl o tom všem napsat knihu a také přednášet. Nemělo by být nic z toho, co se stalo zapomenuto.
Všichni by si měli tuto knihu přečíst aby se nic takového už nikdy neopakovalo, a aby si člověk uvědomil, že i když je mu nejhůře, tak pořád může být ještě hůř.
Eddieho byste chtěli mít za dědečka a jako takový váš milý dědeček svůj příběh taktéž vypráví. Každé svědectví je důležité. Ač si lidé prošli stejnými hrůzami, každý se na ně dívá a hodnotí je jinak. A každý pohled je důležitý. Tyhle příběhy by nikdy neměly zapadnout, neměly by být zapomenuty a je důležité o nich vědět, znát je, pamatovat si je. Přečetla jsem spoustu knih přeživších a i když se vždycky nakonec dobrali k tomu, že žít je krásné a jsou za to vděční, vždycky jsem po dočtení byla tak nějak sklíčená. Visel nade mnou těžký černý mrak a ne a ne zmizet. Po přečtení této knihy jsem ale plná naděje a světla, ač to zní poněkud zvláště. Jenže Eddie a jeho naděje, víra a radost vás natolik strhnou, že nad sebou a životem opravdu začnete přemýšlet. Nevím, čím to je, možná Eddieho osobností nebo tím, jakou formou byl příběh vyprávěn, každopádně po přečtení mám pocit, že nic není nemožné a každý si zasloužíme kousek toho štěstí. A měli bychom se usmívat. A to všechno začíná právě u nás samotných.
Autorova biografie, kdy nám popisuje, čím vším si musel v životě projít. Přežil koncentrační tábory i pochod smrti. Bohužel však přišel o svou rodinu. Tato kniha je poutavým vyprávěním, u kterého i Vy dostanete naději, že i v těch nejhorších chvílích se člověk může zvednout a jít dál.
Kniha si Vás získá hned první větou: „Můj nový milý příteli…“ a pak už čtete, jako by Vám to vyprávěl Váš známý nebo spíš dědeček. Zavede Vás do svého mládí, do Německa před druhou světovou válkou, kdy nic nebylo a celá situace se jevila zoufalá. Později se s ním dostaneme do koncentračních táborů i do doby po skončení války.
Celou knihou prostupuje spousty pocitů – od smutku, dojetí i naděje. Je zde vylíčeno nepochopitelné (ne)lidské chování a krutosti, kterými si nejen autor musel projít. Avšak všude prosvítá naděje, že může být líp. V knize najdete také několik fotografií, které Vám představí Eddieho a jeho rodinu.
Pár knih s tímto tématem už jsem četla, ale opět jsem hltala slovo od slova, nevěřícně jsem při čtení kroutila hlavou a kolikrát jsem si při čtení pobrečela, obzvláště ke konci. Je to velice silná kniha. Ač ji přečtete za jedno odpoledne, bude ve Vás rezonovat ještě dlouho po přečtení.
Co se mi moc líbilo, kromě samotného příběhu, tak to, že Vás kniha dokáže namotivovat. Najdete zde spoustu skvělých „mouder“, která Vás mohou posunout dál. Je to jedna z knih, po které můžete sáhnout, když Vám nebude nejlíp a určitě díky ní získáte novou sílu.
Ať už knihy z druhé světové války čtete nebo ne, tohle je jedna z těch, která rozhodně stojí za to. Já ji řadím mezi nejlepší knihy, které jsem četla.
Štítky knihy
Židé Osvětim (koncentrační tábor) životopisy, biografie paměti, memoáry holokaust, holocaust přeživší holokaustu
"Ach Eddie..." - tohle přesně se mi honilo při čtení i po dočtení v hlavě.
Naprosto neskutečné, bolestné a zároveň svým způsobem nádherné čtení. Děkuji Eddiemu za to, že našel odvahu ŽÍT. Eddie nepřežil jen Osvětim, ale několik jiných pracovních táborů. Naučil se během života spoustu důležitých věcí pro své přežití a hlavně potkal spoustu lidí, díky kterým vše přežil. Pobrečela jsem si hodně, takže občas se to četlo hůře, ale to jen díky slzám.. Jinak je to naprosto nádherně sepsaných 200 stran osobního příběhu, který ve vás bude ještě nějakou dobu rezonovat.
Knihu bych doporučila jako povinnou četbu klidně do škol. Je psaná jednoduše, ale přesto vám předá více, než některé učebnice.