Náčelník
Aleš Palán , Miloslav Nevrlý
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521577/mid_nacelnik-64e87c62e31e0.jpg
4
94
94
Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým. Pro skauty, trampy a toulavý lid s batohem na zádech všeobecně je Miloslav Nevrlý (1933) určující osobností. Jeho osamělé toulky po Jizerských horách a Karpatech, které podnikal od padesátých let, inspirovaly zástupy následovníků – někteří z nich jsou populární cestovatelé, jiní skromní tuláci, kteří o svých prožitcích mlčí, ale svůj život jimi naplňují neméně intenzivně. Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, jim byl příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život.... celý text
Přidat komentář
Tak tady musím zvýšit rozhodně počet komentářů. Nemohu přece dovolit zapadnout takovému skvostu.
Po přečtení jsem se okamžitě chtěla s panem Nevrlým setkat. Některé místa mi byla strašné známá, takže jsem se přenesla zpátky do Jizerských hor. Jako bych tam byla s nima. Autor, dobrý člověk a já.
Pan Palán knihu píše opět jako rozhovor, což mi vůbec nevadilo. Kniha se čte rychle a v člověku zanechá dojem. Budu dlouho vzpomínat.
Karpatské hry mě unesly. Mluvily mi z duše, už jen jejich čtení mě naplňovalo takovou zvláštní rozechvělostí, nutkáním někam vyrazit, oprostit se od všeho... No prostě, patřím k těm, kteří je řadí k nejdůležitějším knihám svého života.
Jelikož žádná další Nevrlého kniha takový efekt neměla, ani těmhle rozhovorům jsem nevěnovala příliš pozornost a nijak aktivně je nesháněla - ale když se mi naskytla příležitost si je přečíst, neodmítla jsem. A pravda je, že to (opět a očekávaně) druhé Karpatské hry nejsou. Zprvu je to vzpomínání starého pána na svá mladá léta v muzeu, i pozdější léta v muzeu, o psaní knih, i o pozdějším psaní knih - až se to zhruba na stránce 200 přehoupne a na posledních 50 stránkách je ten rozhovor, pro který stojí za to to číst.
Miloslav Nevrlý mě z českých autorů opravdu ovlivnil nejvíce a jeho knihy (především Kniha o Jizerských horách, Nejkrásnější sbírka, Zašlá chuť morušek a Karpatské hry) a životní filozofie často určily směř mé cesty, vnímání hor, přírody i našich českých/slovenských koutů. Jeho osobnost i psaní jsou jedinečné, jeho knihy mají čestné místo v mé knihovně (některá díla i ve více vydáních) a často se k nim vracím.
Proto je tato kniha rozhovorů pro mě zajímavým doplněním života a myšlenek a přestože je začátek na můj vkus (dotazování) dosti politický na úkor toulacího vyzvídání, patří to k osobnosti tohoto autora.
Některé informace jsou známé, jiné nové (např. detaily o osadě Jizerka a jak tam vznikala Kniha o Jizerských horách), a klidně mohly být podrobnější. Krásně inspirující je jeho povídání o smíření se všemi změnami, teorie o "nevracení se" a to stárnutí s přizenou noblesou, kdo to dnes umí.
A přestože M. Nevrlý tvrdí, že už všechno napsal, po dočtení této knihy rozhovorů mám pocit, že o svých cestách by mohl vydat mnoho dalších knih a bylo by stále o čem přemýšlet a psát.
Milovník knih Miloslava Nevrlého by si tento rozhovor určitě neměl nechat ujít. Pokud však chcete nahlédnout do nitra Náčelníka a skutečně se dotknout toho, proč je tak jedinečným člověkem, pak bych spíše doporučila: přečtěte si přímo jeho knihy - ty vám dají mnohem víc a o panu Nevrlém vám i více řeknou. Přišlo mi, že až ke konci tohoto rozhovoru se Miloslavu Nevrlému nějak asi rozvázal jazyk a začala jsem ho v tom rozhovoru víc "cítit", tak jako v jeho knihách... teprve tehdy začala tu a tam prosakovat jeho citlivost, láska ke všemu, jeho jedinečnost, schopnost souznět se všehomírem, prostě až tehdy jsem ucítila tu sílu ducha. Předtím se mi ten rozhovor zdál tak nějak opravdu hodně faktografický, popisný, jako by nevyužil potenciálu Náčelníkovy osobnosti a nevymámil z něj víc mouder :) Asi je těžké takový rozhovor vést, chápu... Stejně jako naplnit očekávání každého čtenáře :) Každopádně mě to docela mrzí, nutno dodat, že u Aleše Palána již podruhé - u knihy Člověk musí hořeti o opatu Tajovském jsem měla ten samý problém... zajeďte víc na hlubinu u lidí, kteří za to stojí!