Pád do temnot
Vilma Kadlečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203673/bmid_pad-do-temnot-ZAw-203673.jpeg
4
379
58
V centru pozornosti gerdánské tajné služby je jediný muž: ten, kterého si vybraly Lodě. Intriky a podloudné meziplanetární akce probíhají vskrytu, ale všechno nevyslovené a nepřiznané, co odpradávna bylo mezi Össe a Gerdou, přesto náhle vystoupí na povrch: křivdy, násilí, hrdinství, mlčení. Ti, jejichž světy žily ve vzájemné nenávisti celé věky, svádějí poslední bitvu o artefakt Lodí; a v téže chvíli za tenkou stěnou vlastní mysli i Lucas Hildebrandt bojuje z posledních sil – o příčetnost, o důstojnost, o lidství. Čeká ho dilema a rozhodnutí. Ökrë, Třetí z posvátných drog, může být jeho záchranou i zkázou; ale ať už se pro něj stane čímkoliv, sežehne plamenem všechno, co bylo. Minulost končí. A muže s temnou gerdánskou duší, povahou a kořeny čeká jen propast – a Pád do temnot.... celý text
Přidat komentář
To co mě na prvních dílech tak fascinovalo, zde už začíná být otravné. příliš mnoho otázek, žádné odpovědi, nikdy si nemůžete být jistí, kdo kope za jaký tým a co ve skutečnosti doopravdy chce! :-/ Tím se stalo, že kniha mě v polovině přestala bavit a dlouho trvalo, než mě zase chytla. I ty postavy... jakoby šly jednu dobu sami proti sobě. Nevím, nechávám mysl otevřenou a nedělám závěry. Ale jestli budu muset čekat až do posledního dílu, který dokonce ještě ani nevyšel, abych se aspoň něco dozvěděla... to to snad vzdám před koncem!
Rozpaky. Tohle je první slovo, které mi naskočí pro popis této knihy. Překombinovanost je druhé, roztříštěnost třetí… natahování čtvrté. Mohla bych ve výčtu ne právě lichotivých výrazů pokračovat, třeba zmínit navzájem si odporující informace – jde o autorčino občasné ignorování nastavených pravidel, nebo jsou to „hlavní plány a záložní plány a falešné plány“, jak je uvedeno na straně 362? U někoho se motivace jednání vyjasnily, u někoho zamlžily, k tomu přibylo do této hry intrik několik nových hráčů a pár jich zmizelo. Jednoznačným pozitivem pro mě byla absence Pinkertýnky ve druhé polovině románu, ovšem postavy s chromozomy XX mě v této sérii vůbec tak nějak... málo platné, serou je dokonale přiléhavý výraz. Našla jsem jednu výjimku z pravidla, Vilma Kadlečková tedy umí napsat sympatickou ženskou, akorát se jí tento typ osob zřejmě do příběhu nehodí.
Jak název knihy napovídá, děj se ve více rovinách propadá do temnot, což je nejvýrazněji demonstrováno na stavu hlavního (anti?)hrdiny Lucase Hildebrandta. Akce je minimum, vivisekce citů a psychiky maximum.
Navzdory kritickému tónu komentáře nemůžu tvrdit, že by se mi četlo obtížně. Naopak, slova si cestu do mého všedními starostmi roztěkaného cerebra nacházela příjemně plynule. Akorát obsah je jako zpřeházené puzzle, jehož dílky snad v závěru zapadnou na svá místa a vrátí mi uvadající nadšení z „Mycelia“. 70%
Ruku na srdce, české autory až na pár vyjímek trochu ignoruji, ale pí.Kadlečková to je prostě jiná liga. ALE má to jeden háček....
....A to ten, že jsem knihu musel poslouchat jako mluvené slovo, protože jsem ji parkrát zkoušel číst a díky těm dlouhým názvům apod jsem to vzdal.
Naštěstí se mi do rukou dostala v podobě mluveného slova a díky tomu jsem odhalil krásu této série! Tohle je podle mě klenot v naší literatuře, který je bohužel poměrně neznámý!
Všem doporučuji!
Pád do temnot je třetí knihou série Micelium. Do děje vstupují další strany a příběh se tak stává o něco více komplikovanjší, ale také o něco méně přehlednější. Na povrch opět vyplouvají různé skutečnoti z minulosti rodiny Lucase Hildebranta a díky nim se dozvídáte, že jednání Lucasova otce nebylo zdaleka tak samoúčelné, jak se napočátku jevilo. Nicméně autorka zdaleka neodkryla všechny karty a v mnoha místech zůstalo spíše u náznaků.
I přesto, že jsem Pád do temnot doslova zhltal očima, tak nemohu ubránit pocitu jisté jednotvárnosti. Podle mého názoru se autorka snaží některé situace zbytečně dramatizovat. To nemusí být vždy na škodu, ale někdy by prostě bylo fajn, ubrat tempo a nechat nás čtenáře trochu nadechnout. Dávám čtyři hvězdy.
Tezko hodnotit treti dil z pentalogie jako samostatnou knihu... ale jako soucast celku je to dobre :)
Priznavam, ze myslenkove pochody Lukase v zaverecnych kapitolach mi prisly dost nevyrovnane - jeho bilancovani je popsano skvele a autorce se vazne povedlo, ale jeho vztah k Ashovi a reakce na jeho vysvetlovani... - to mi pripomina zcela iracionalni manzelske hadky v pokrocilem stadiu - argumenty uz jsou zcela misu, jen si kazdy hleda dukazy toho, jak mu druhy nerozumi a chce ho nastvat... - tak vidim Lukase ve vztahu k Ashovi v zaveru knihy :)
... a uz se tesim na ctvrty dil!! ;)
Tak nám ta houbová polévka poněkud zhoustla... Do hry na vesmírném písečku se zapojili další, a o jejich skutečných (nikoli veřejně prezentovaných) úmyslech se lze jen dohadovat. Lecos se objasnilo, lecos ještě víc zkomplikovalo. Lucas se potácí mezi tím, že střídavě ví a neví co chce, žádá a odmítá pomoc, a není schopen položit jasnou otázku, aby dostal jasnou odpověď. Jeho osud rozhodně není záviděníhodný, jsem náramně zvědavá, co se z Morrisonova proměny nakonec vyklube (teorii mám, ale autorka mne umí překvapit, tak uvidíme). Dala bych 4,5 hvězdy, předchozí díly mne přeci jen strhly o kousíček více.
V celé intrice se objevují noví hráči a vyprávění se tak stává trochu roztříštěnější a pozvolnější než v předchozích částech. A také na hranici toho, co jsem schopen ještě simultánně sledovat. Proto trochu slabší hodnocení, ale zdá se, že závěr to všechno trochu pročistil, takže už se těším na pokračování.
Vyváženější než dvojka. Děj je napínavý a stránky ubývají nevídaným tempem. Perfektní počtení. Rovnou jdu kupovat čtyřku.
Třetí díl mě bavil víc. Buď si autorka ujasnila, kam chce příběh směřovat, nebo mi prospěla roční pauza mezi čtením druhého a třetího dílu. Jsem zvědavá, jak to všechno skončí!
Třetí díl už mi přišel trochu moc natažený a vlastně se v něm zas tak moc nestalo. Posledních 50 stránek bylo rozhodně nejlepších.
Opět se příběh trochu zkomplikoval a přibyly i nové postavy. Mám tuhle sérii ráda, ale na druhou při čtení podléhám dvěma naprosto protichůdným dojmům: Buď je to opravdu propracované mistrovské dílo naplánované do nejmenších detailů nebo naopak autorka netuší příliš dopředu, jak se bude děj vyvíjet, a přidává zápletky podle toho, jak se jí to zrovna hodí.
Za mě spokojenost. Autorka si drží vysokou úroveň. Příběh pěkně plyne se správným dávkováním napětí, zvratů i "odpočinkových částí". Dějová linka se krásně rozplétá a znovu zaplétá. Perfektní čtení.
Za mě trochu zdlouhavější než by se mi líbilo, ale zamotává se nám to pěkně, takže uvidíme, jak to bude bál.
Ještě lepší, než předchozí díl. Neříkal jsem to už u toho minulého?
Ke každé stránce, odstavci a větě jsem byl neodlučitelně přisátý jako Stříbřitý chlad ke zdroji moci :)
I přesto, že jsou cíle a plány jednotlivých postav tajemné se v pravý čas pokaždé čtenář dozví něco, co zapadne na své místo, jako dílek do skládačky.
Intriky, zvraty, záhady, napětí, vybroušený děj, precizní dialogy, postavy... 5/5
Po druhé knize jsem si nemyslela, že ještě lze do už tak komplexního příběhu přidat další zcela nový rozměr a byla jsem mile překvapena. Ono to jde. Postupně se mi odhaluje celková promyšlenost a propojenost ságy. Vše zapadá do sebe.
Dost dlouho jsem byla rozhodnutá, že Pádu do temnoty dám míň než předchozím knihám Mycelia a můžu říct, že poslední třetina mým rozhodnutím dost otřásla, zvlášť pak závěr, protože ten má grády neskutečné a vrhl knihu zase do hltavého módu. Ale i tak se nakonec přidržím čtyřky (nebo spíš čtyřapůlky), protože v některých momentech se mi knížka malinko táhla. I tak pořád skvělé, intriky, politika, napětí nechybí. Jsem hodně zvědavá na pokračování, další vývoj všech postav mě hodně zajímá.
Štítky knihy
vesmír politika mimozemské civilizace náboženský fanatismus Země (planeta) psychotronika, parapsychologie kosmické lodě lety do vesmíru argenitový vesmír (fiktivní vesmír)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Jantarové oči |
| 2016 | Hlasy a hvězdy |
| 2013 | Led pod kůží |
| 2014 | Pád do temnot |
| 2014 | Vidění |
Pozor, obsahuje lehké spoilery!
Prokousávání se podhoubím je zajímavé, ale občas trochu zdlouhavé.
Líbí se mi, jak každý díl odpovídá názvu každého posvátného čaje pětice, podle kterého se konkrétní díl jmenuje. Lucasův pád do temnot začíná být opravdu problém a časová prognóza ještě horší. Naštěstí se Lucas dovídá, že existuje něco jako lék, aby později tuto naději ztratil... nebo možná ne úplně? Zamotává se to velice, stále mám mnoho nezodpovězených otázek. Autorka taky ještě nezjevila, co je psáno v originálu dopisu od Lucasova otce.
Celkově dávám čtyři zasloužené *, aby se zprůměrovaly všechny zatím přečtené díly do cca 4,5*, protože občas se to opravdu táhne a pocity jsou pitvány až téměř do atomární škály. Nicméně laťka je stále vysoko a čtenářský zážitek parádní.
citace:
„Někdy je mi z tebe doopravdy špatně. Dokážeš být neuvěřitelně krutý.“
„Krutost je jen jiné slovo pro upřímnost. Myslíš, že to, co o ní říkám, není pravda?“
Chytil ji za hýždě a přirazil na sebe. Říkal si, že to bude záležitost několika vteřin ... Jenže ona se vůbec nepohnula.
„Pomalu přece,“ zašeptala mu do ucha, když se o to pokusil on. „Jestli se nedokážeš ovládnout, říkej si při tom žalmy.“