Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Je o „muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí“.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2012 , VyšehradOriginální název:
L’homme qui plantait des arbres , 1953
více info...
Přidat komentář
Ohromilo mě zamyšlení se nad faktem, co ten člověk dokázal vytvořit za dobu, kdy jiní jen pustošili, ničili a ubližovali si navzájem.
Proto:
! POJĎME KAŽDÝ ZASADIT STROM !
Snad tenhle svět bude jednou lepší... a my potom budeme moci říci: "Mám na tom také nějakou zásluhu".
I s vědomím, že ne každý naši práci ocení a pochválí.
Můžu jí číst znovu a znovu, v různých náladách a rozpoloženích, ale stejně mi vždycky něco přinese. Něco nového. Vnukne prazvláštní myšlenku. Je neskutečné, jak v něčem takto malém (rozsahem) se může skrývat tak velký a různorodý odkaz. Opravdu znamenitá práce. Jen při prvním dočtení, jsem za nic na světě nechtěla uvěřit, že je to úplně smyšlený příběh...
Opravdu hezké čtení, jen pořád nechápu název kniha - je to nepříliš dlouhá povídka. Ale za to autor nepochybně nemůže. Příběh určitě dává smysl. Pro mne je to poselství - pokud ti něco vadí, tak nekritizuj a něco dělej. Kousek po kousku, velmi neokázale můžeš věci změnit. Neboj se a jdi do toho. Jen neočekávej, že to někdo ocení. Kvůli tomu to přece neděláš, nebo ano?
Příběh dokazuje, že skromností a vytrvalou a neúnavnou pílí dokáže člověk velké věci. Může dosáhnout naplnění svého života pomocí přírodě a ostatním lidem. Trošku mě mrzelo, že se jedná o fiktivní dílo. Ale možná je tak kniha ještě dokonalejší. Vždyť autor dokázal podat příběh tak silně a věrohodně a vytvořit z hlavního hrdiny tak živoucí bytost, že spousta lidí o jeho pravdivosti ani nezapochybovala.
Tolik usili a let jednoho muze pro tak malou vec na par hektarech a tak malo stacilo usili, aby to zase nekdo znicil, kdyby nepadl verdikt "kaceni se nevyplati"......Jsme morem teto planety.
Je opravdu zajímavé v jaké míře dokáže oslovit tak jednoduchý a nerozvětvený příběh.
(Normálně jsem zvyklá naplno vyjádřit svůj názor v mnoha větách, ale beru si příklad z tohoto dílka-málo dokáže být opravdu hodně - a první věta můj postoj plně odráží, tak to nebudu víc rozebírat.)
Nádherné zpracování! Užasné, jak J. Giono dokázal na pár větách popsat skvělý a rozvinutý příběh.
Jaký moudrý a krásný příběh někoho tak malého a zároveň tak velkého. Jak verze tištěná, tak i grafická jsou úžasné. Číst se dá klidně i 3× po sobě a vždy něco dá. Pěkně, pěkné.
Nejdřív jsem si říkala, co to zase bude, ale nakonec jsem z tohoto příběhu byla hrozně uchvácená. Myšlenka, která je do příběhu vložená je strašně krásná a působivá. Ukazuje, s jakým natšením muž pracoval, byl to smysl jeho života. Krásné.
Poučný příběh ... snad je světě pár lidí jako popisovaná postava Elzéard Bouffier, o kolik by byl život krásnější :-), nádherné grafické zpracování.....
Fascinující životní příběh neobyčejného muže, který donutí k zamyšlení, jestli je vůbec moderní člověk schopen něčeho takového......Prostě úžasné!
Úžasně pozitivní a inspirativní příběh o tom, že nikdo není tak malý, aby nemohl udělat něco velkého. Stačí myšlenka a odhodlání a i po malých krocích je možné dosáhnout velkých cílů. Příběh má (pro současnou českou společnost zvláště) velmi aktuální poselství nesobeckosti a sociálnosti.
Působivé. Pobavilo mne, když přišla do lesa kontrola a upozornila muže, který ten les vysázel, že tam nesmí kouřit.
Tak trochu reakce na to, co píše JP: no, je to jednoduché, je to vlastně moralita, která jednoduchost potřebuje, aby poučila, ale za tím je vcelku komplexní pohled; znám lidi, kterým tahle knížečka změnila život. Jak člověk stárne, uvědomí si, že svět nemůžeš změnit, ale můžeš změnit sebe. Já jsem taky rozzuřenej tím, co se děje, ale co mám jako dělat? Napadnout se zrezivělou brokovnicí Čínu? Ne, snažím se měnit sebe. A snad taky občas někomu pomoct vidět věci z jiné strany. Mimochodem, když vysadíš les, nebo jen pár keřů, uvidíš, jak se tam objeví i zvířata, to už přijde a začne se to rozrůstat. Ostatně o Provenci asi – přes Camargue a tamní koně – těžko uvažovat jako třeba o Serengeti; natož o království českém, kde je původní krajina už jen na Šumavě. Navíc, krajina je celek; a málo se mluví v dnešní rozcestované a cestující době o tom, že je také potřeba zůstávat na jednom místě a tím to místo „produchovňovat“. Taky si myslím, že jsou lidi v hajzlu, ale taky věřím, že si vzpomeneme na to, že každý z nás má v sobě od Boha jiskru a z toho svrabu se už po kdovíkolikáté vytáhneme – třeba po šňůře od splachovadla, co já vím.
Aj na poviedku trochu minimalistické. Skôr to pripomína malinko dlhší nekrológ. No posolstvo tohto príbehu nezlomnej vôle a nezdolného ducha je naozaj mocné! I keď, u otrlých jedincov slabej pamäti (ako napr. ja)...
Nelíbil se mi styl psaní typu "novinový článek". Zdá se mi, že příběh, který má ohromný potenciál, byl poněkud strohý a nedokázal dost barvitě vyjádřit svou vlastní výjimečnost. Ale snad to byl i účel, aby tak oslovil jen ty vnímavé, kdo ví... Každopádně víc než styl, jakým je příběh sepsán, se mi líbí jeho poselství, což je asi hlavní :)
Skvělá knížka..moc hezky napsaná..poučně a nenásilně..moc se mi líbila a mohu jedině doporučit..:)) Viděla jsem i krátký film na motivy této knihy..moc hezké..:)
Štítky knihy
stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
1998 | Muž, který sázel stromy |
1995 | Hlasy země |
1934 | Člověk z hor |
1936 | Kéž tonu v radosti |
1994 | Silné duše |
"Ale jeho mlčení bylo plné sebejistoty"