Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240484/bmid_muz-jmenem-ove-240484.jpg
5
4468
4468
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety — což on sám považuje za převrat —, ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
En man som heter Ove , 2012
více info...
Přidat komentář
Krásný příběh, dojemný, vtipný. Moc se mi líbilo pojetí mezilidských vztahů v sousedství. I ten největší bručoun soused může velmi příjemně zasáhnout do životů ostatních. Toto je asi největší poučení z knihy. Způsob uvažování Oveho byl úžasný, moc jsem se u toho nasmála a zároveň zapřemýšlela.
Dlouho jsem dělala servírku, takže vím, že i s protivnými lidmi se dá vyjít a ne každý takový musí být špatný člověk. Jenom musíte zjistit jak na ně a brát je prostě takové, jací jsou. Tahle kniha je přesně o tom. Nikdy nevíte, co v jednom mrzoutovi ze sousedství může být. Co všechno prožil a jak umí být ke svým blízkým citlivý.
Některé pasáže byly prostě úžasné. Kniha, kde najdete vtip, cit, dojetí a pochopení.
Joj, táto kniha sa mi veľmi páčila. Oveho som si obľúbila, taký bručoun s veľkým srdcom. Dost som sa nasmiala ale aj poplakala. Rada sa ku knihe znovu vrátim.
Milý láskyplný příběh,který za mě byl ovšem dost předvídatelný a dotkl se mě až na samém konci.
Ačkoliv to není úplně kniha, kterou bych si osobně vybrala, nechala jsem se na doporučení přesvědčit. Byla jsem příjemně překvapená, že mě kniha bavila. Děj odsýpal, člověk se dojme i zasměje, je to taková oddychovka. Akorát mě trochu rušil fakt, že je ten motiv poměrně profláklý. Na mysl mi hned padne Gran Torino, kde je podobností opravdu mnoho.
Nejslabší kniha, kterou jsem od autora četla. Vůbec jsem se nemohla začíst, neustále přibývající postavy mi spíš vadily a pointa i závěr byly dost slabé.
Fredrik Backman je velmi oblíbený a doporučovaný autor. Sama jsem od něj před lety četla pouze vánoční povídku Životní terno, která se mi líbila. Muž jménem Otto/ Ove je velmi krásný a dojemný příběh, který si mě získal. Kniha neobsahuje mnoho děje, jde v něm o pocity, o životní příběh potažmo cestu, o sílu osudu a zároveň se tu střetává pohled na starší a mladou generaci. Otto je starý muž a bručoun v jedné osobě. Žije sám ve svém domě a denně kontroluje řád ve své ulici. Není to policista, ale má rád pořádek a rozčiluje ho, jak to nikdo nerespektuje. V přítomnosti se odehrávají kapitoly, kdy Otto poznává nové sousedy, kterým vymyslí přezdívky a kteří mu samozřejmě lezou na nervy. Kapitoly ze současnosti střídají kapitoly z minulosti, kdy poznáváme chronologicky nejprve dětství Otty, později jeho brzké dospívání za tragických událostí. bavilo mě vracet se do minulosti a poznávat mladého Ottu, který byl vlastně pořád stejným Ottou, jako dnes. Jen s tím rozdílem, že se uměl také usmívat. V soukromí, za zavřenými dveřmi, miloval. Otto ztratil smysl svého života a rád by zemřel. Vše má dokonale naplánováno, když mu plány zkříží nový sousedé, kteří se mu čím dál víc motají do života.
Muž jménem Otto/Ove je kniha u které naprosto chápu její oblibu. Je to humorný příběh, který vám částečně bude povědomí, protože kdo kdy nepotkal nějakého Ottu? Kniha vás nahlas rozesměje stejně, jako vás dojme. Závěr knihy jsem čekala a i přesto mě velmi dojal. Myslím, že to autor nemohl napsat líp. Přesto je mi líto, že děj ještě chvíli nepokračoval.
O knize jsem věděla už delší dobu, ale nějak jsem se k ní prostě nedostala. Až teď díky filmovému zpracování jsem si řekla, že než uvidím film tak bych si ji ráda přečetla. Jsem hrozně moc ráda že jsem to udělala, protože jsem dlouho nečetla takhle dobře napsanou a hezky emotivní knihu. Myslím že se určitě k autorovi ještě vrátím.
U některých autorů se mi bůh ví proč stává, že mne jejich knihy sice lákají, ale zároveň se trochu bojím, aby se mi líbily, a tak při výběru váhám. A to je třeba případ Fredrika Backmana. Už jsem to měla takhle u jeho titulu Úzkosti a jejich lidé, kdy jsem se bála, jak mi to bude sedět, ale pak jsem byla nadšená. A teď se mi to stalo znova u Muže jménem Ove -zpočátku jsem se toho bála, ale nakonec jsem byla nadšená.
Tahle kniha hodně stojí na postavách a na tom, jak jsou popsané. A to se autorovi strašně moc povedlo. Hlavního hrdinu Oveho jsem si v hlavě celou dobu představovala jako Carla z animovaného filmu Vzhůru do oblak - jako by si byli povahově podobní. Ove je takový ten protivný děda, který na všechny štěká, všechno mu vadí a jediné, co chce, je klid a aby ho okolní svět konečně nechal na pokoji. Je to člověk, vedle kterého asi není snadné žít, když ho moc neznáte a vidíte jen jeho uštěkanou, hašteřivou tvář. Ale zároveň je to člověk, kterého vám je vlastně líto, když slyšíte/čtete, jaký měl osud. To, co se mu v životě stalo a co zažil, by položilo asi spoustu lidí, dostal od života dost naloženo a vlastně chápete, proč se z něho stal takový nerudný děda, co je protivný na všechny okolo. Přitom se na řadě míst usmíváte, protože ta jeho povaha a jeho přístup ho dostávají do dost úsměvných situací. A vlastně pak zjišťujete, že na povrchu je Ove sice hrozně uštěkaný a otrávený, ale pod povrchem se skrývá člověk s hodným srdcem, který už je akorát unavený životem...
Bavily mne ale i ostatní postavy - hlavně Parvaneh byla správňácká ženská a Oveho manželka Sonja taková zlatá hodná duše.
Kniha sice je označená jako humorná, ale spíš než klasický humoristický román, kde se budete na každé straně popadat smíchy za břicho, to je příběh na jedné straně sice úsměvný, ale také dost smutný a melancholický. A určitě s touto melancholickou notou počítejte, má to tu své místo.
Ke skvělému zážitku mi také hodně dopomohl skvělý přednes Jana Vlasáka, v jehož podání jsem knihu poslouchala jako audio - rozhodně to je excelentní výkon a tenhle titul určitě mohu doporučit k poslechu - nejen tím obsahem, ale i pro tu vypravěčskou kvalitu.
Plný počet hvězd na místě a moc moc doporučuju.
Po přečtení téhle skvělé knížky mi došlo, že fakt, že je skvělá, jsem v podvědomí měla ještě než jsem ji začala číst. Protože ten, jehož krédo zní: "Vždycky jde o to tě rozesmát. Vždycky.", prostě nemůže napsat špatný příběh. (Věnování autora bylo určeno Nedě a já jí zcela otevřeně závidím)
Bylo to jedno velké životní pohlazení, dávka emocí všeho druhu. Po přečtení a dlouhém smrkání u mě nastalo zvláštní rozpoložení. Jakoby se mi čtením vyplavovala nějaká nová, podivná energie do těla, která způsobuje, že mám chuť (a teď pozor, přijde hvězda všech patetických frází) - být dobrým člověkem.
"Někdy je těžké vysvětlit, proč někteří lidé dělají to, co dělají."
Asi se trochu vymykám se svým hodnocením... Kniha to nebyla špatná, přirovnání ke "Staříkovi, který vylezl z okna..." je docela trefné. Ale asi se mi netrefila zrovna do nálady. Každopádně milý příběh o podivínovi, který má ale "dobré srdce", i když to tak na první pohled nevypadá. Trochu morous, trochu podivín, je to však člověk, který ctí zásady a vmíná svět kolem sebe. Líbila se mi dějová linka vzpomínek na život s milovanou Sonjou, toto vyprávění bylo opravdu dojemné.
Filmové zpracování jsem neviděla, ale dovedu si představit, že lze tento příběh natočit s citem a působivě.
V knize se řeší tak obyčejné věci, až jsem si říkala, jak by mě mohla něco takového zaujmout. No nejen, že zaujalo, já byla nadšena. Příběh je krásný, dojemný. Ačkoliv je podle popisu Ove bručoun, já ho v něm neviděla.
Tak toto je opravdu literární Meisterstück. Moc hezká kniha, která chytne za srdce. Pobaví, potěší, rozčílí i rozesmutní a tak pořád dokola. Kniha se čte s lehkostí, děj svižně ubíhá.
Muž jménem Ove je opravdu znamenitá kniha. Na povrchu jde o humorné dílo popisující Oveho život ve čtvrti plné otravných mameluků, ovšem pod pokličkou je to příběh o obrovské lásce, oddanosti, lidských hodnotách a v neposlední řadě o důležitosti přátelství. Oveho osobnost je tak dobře zpracovaná, že to působí, jako by se jednalo o skutečnou žijící osobu, a ne o smyšleného hrdinu. Díky této propracovanosti dokáže Oveho myšlenky a pocity pochopit dle mého každý, i když má na svět třeba úplně odlišný pohled. Ostatní postavy jsou taktéž dobře zpracované a každá z nich má v příběhu své místo.
Závěr knihy byl opravdu velice silný. Přestože jsem tak nějak čekala, jak to dopadne, ukápla mi nejedna slza. Celkově se mi kniha moc líbila a já jsem opravdu ráda, že jsem na ni natrefila.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Jedna z těch knih, ze kterých se stane jednou naprostá klasika.