Motýlek
Henri Charrière
Legendární román o nezničitelné touze po svobodě
Přidat komentář
Docela se peru mezi čtyřmi a pěti body - přikláním se totiž k té skupině čtenářů, kteří si myslí, že to rozhodně nejsou autorovic zážitky (alespoň z větší části ne), ale spíš o sebrané spisky a povídky "co kde Chariere slyšel". Ale na druhou stranu je to tak výborně napsáno, zábavně a čte se to samo, takže čtenář jistě těch pár stěží uvěřitelných zážitků rád odpustí.
Převážně autobiografický román, zajímavý, místy drastický, nesmírně poutavě napsaný příběh. Doporučuji i filmové zpracování se Stevem McQueeenem a Dustinem Hoffmanem v hlavních rolích.
Knihu jsem četl před mnoha lety a dodnes si pamatuji, že jsem její stránky doslova hltal. Hrdina si získal mé sympatie a tak trochu mně připomínal hraběte Monte Christa.
Kdysi jsem viděla film. Kniha je neméně zajímavá, dobrodružná a smutná, protože pokud to neudělal, fakt trpěl.
Jestli je to autobiografické nebo ne, na tom mi nezáleží. Bavila jsem se u toho. Nemohla jsem knihu odložit. Je to něco jiného než na co jsem zvyklá. Velmi příjemná změna.
Vrátila jsem se k této knížce a opět mě chytla!!! Výborně napsané, také zfilmované, ale film jsem viděla před cca 30 lety...
Mám i Banco, ale to už není ono. Motýlek je prostě klasa.
Kniha mi byla doporučena, a tak jsem se pustila do čtení. Příběh byl nesmírně poutavý, autor v něm vylíčil dopodrobna všechny jeho prožitky, tzn. euforie, zoufalství, dny, kdy si sáhl na dno. Nesmírně poutavá kniha.
To je druha knizka v zivote, kterou jsem nedocetla do konce ... pro me neni vubec ctiva, pribeh strasne prehnany, postavy cernobile, hlavni hrdinove strasne hodni vrazi. Ale abych ji jen nekrivdila, zachycuje zajimave prostredi a cizokrajna mista.
Ať už je pravda o vině i autenticitě popsaných zážitků Henriho Charrièra jakákoliv, tak z knihy je cítit neuvěřitelná touha po svobodě. Neochota smířit se v jakkoliv bezvýchodné situaci se svým postavením je neustálým hnacím motorem myšlenky na útěk. Vytrvalost, odvaha i nezlomnost po mnoha neúspěších zasluhují obdiv a zároveň jsou inspirující pro mnohé, kteří se občas cítí beznadějně.
Světlo na konci tunelu je vždy, jenom je potřeba se i po stopadesáté zvednout a jít dál, i když vidím jenom na krok.
Ano, s největší pravděpodobností Charrière nesepsal svoje zážitky. Dejme tomu, že se inspiroval u spoluvězňů. Ale opravdu to vadí? Mně ne. Bavilo by mě to, i kdyby šlo čistě o fantazii. Držela jsem Motýlkovi palce!
...třepotá se za mřížemi. Hledá průnik k přežití. I když mu dřou kůži, duši z těla, hleď, vzlétne jako Fénix z popela. S ikarovskou volností, s vůlí nepovolit. "Setřes strach, pot, pekelnej vězeňskej p/r/ach a pojď. Chystej se na útěk. Chytnem se, na úspěch."
Je to mazec. Představa strávit na samotce roky je děsivá. Nejprve jsem viděl film a pak si přečetl knihu. Po přečtení knihy musím říct, že film je brak i když tak nevypadá.
Dobrodružná literatura se vším, co k ní patří. Svérázný výklad práva a spravedlnosti mě bavil, podobně opravdu neuvěřitelné historky z útěku.
Když jsem studovala na střední škole, tak jedna spolužačka přinesla Motýlka do školy. Během několika dnů ji přečetla celá třída a o přestávkách probíhaly diskuse. Kniha nás pohltila dokonale...
Klasika, kterou jsem si koupil jako paperback a která mě pohltila svým příběhem. Za mě rozhodně doporučuji. Neměla by chybět v žádné knihovně.
Na tuto knihu jsem byl hodně zvědavý. Začátek byl takový pozvolný, ale pak se to rozjelo. Měl jsem rozečtené dvě knihy, jednu v kuchyni a druhou v ložnici (abych nemusel přenášet), ale nakonec jsem zůstal jen u Motýlka.
Kniha mě úplně pohltila. Ale všeho dočasně. Jak děj pokračoval a při stále se opakujícím omlouvání svého zločinu, tvrzením že pan Motýlek je nevinen, že hromada trestných činů je zaviněna dobou, státem a systémem, omlouváním a vychvalováním ostatních vrahů, pirátů, zlodějů a stále se opakujícím že jsou to vesměs slušní lide jsem se začal při čtení nudit, zlobit a ptát se jak je možné že Motýlek neustále nacházel mezi dozorci, indiány a lidmi kudy prchal tak hodné a vše omlouvající občany, kteří mu byli ochotni v takové míře jak popisuje pomoci a vynaložit na to nemalé prostředky a důvěry.
Příběh by to byl hodně zajímavý a krásný, ale ne podle skutečné události. Jestli je v příběhu něco pravdivého tak je to určitě touha po svobodě, kruté povahy a vlastnosti lidí a že člověk vydrží hodně.
Osobně po prvotním nadšení a po postupném chladnutí jsem zklamaný.
Původně jsem byl rozhodnutý že, si přečtu i pokračování knihu „BANCO“, ale po téhle zkušenosti NE!!
Naprosto geniální kniha, stejně jako naprosto geniální filmové zpracování. K obojímu se jednou za čas rád vracím. Člověk pak jenom zesmutní, když vidíme v jakých zotavovnách si dnešní lumpové odpykávají svůj trest...
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno paměti, memoáry vězení, věznice rozhlasové zpracování podle skutečných událostí dobrodružné romány útěky z vězení
Tohle je pro mě osobně jedna z nejlepších knih, které jsem letos četl. Ano, chápu komentáře o tom, že tohle určitě sám Motýlek zažít nemohl, neboť v příběhu je na jeden lidský osud až neuvěřitelné množství událostí, ale Henri Charierre ho napsal velmi sugestivně a přesvědčivě.
A proč se mi kniha tak líbí? Protože je to vlastně taková mayovka pro dospělé plná dobrodružství, které polokancelářská krysa (tedy já) hltá jak jen může. Pokud chcete materiál pro zamyšlení o svém životě, tohle je mnohem lepší volba než všechny mentorské knihy dohromady.