Morová rána
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/8091/bmid_morova-rana-HXe-8091.png
4
238
35
Samostatné vydání druhého humoristického románu americké spisovatelky o jejím onemocnění tuberkulozou, který vyšel dosud v českém překladu jen jako součást knihy Co život dal a vzal.
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Plague and I , 1948
více info...
Přidat komentář
Moja najobľúbenejšia .. Slovenský preklad "Ja to zvládnem..,". .. Betty s optimizmom sebe vlastným popisuje pobyt v pľúcnej liečebni, zoznámime sa s liečeb metódami ( okrem oficiálnych ako pneumotorax taktiež dieta "ľadové mlieko alebo ľadový cmar - asi chcú tie bacily zmrazit "), poznáme niekoľko zaujímavých postavičiek - veľa priestoru dostane Bettyna spolubývajúca Kimi. Popisy ergoterapie, výrobkov typu "poťah na prst", kurzy tesnopisu a písania na stroji, zákaz chodenia na WC..no nasmiala som sa..Betty dokázala aj z ťažkého tématu TBC a v podstate srmteľného ohrozenia vykorčuľovať s humorom (alebo aspoň tak nám podala svoje spomienky...)
Opäť je s nami i Bettyina rodina - úplne som pred sebou videla tú posteľ, miestnosť plnú ľudí, popolníky pretekajúce vajglami a ľudí, pretekajúcich srdečnosťou a podporou. Dcéry ANku a Janku - alebo v origináli Joane..milujúcu matku, sestry..
p.s. keď sa na to dívam dnes, líznutá psychosomatikou, veľa vecí z Bettyinej minulosti dáva tušiť, ako to bolo s tou spokojnosťou a humorom v skutočnosti..boľavé srdce ale dokázala zakryť veľmi slušne.
Vďaka Betty za tvoje zážitky, knižky a schopnosť písania !!!
Nejlepší z vynikající "velké čtyřky" Betty McDonaldové. Způsob jak dokázala podat v zásadě dost tragické situace (život jí připravil i tenhle na svoji dobu fatální kopanec) a ona z toho dokázala vytěžit tenhle zázrak....tady popisuje obtížný pobyt v plicním sanatoriu a jestli Vejce a já má být protipólem knih o hrdinských pionýrkách z dob osidlování Divokého Západu a hlavně Velkých plání, tak tady ukazuje ze zcela odlišného pohledu na svoji dobu fatální, ale v literatuře i dost častou a tak trochu i módní chorobu - tuberkulózu. Pár let před druhou světovou válkou (která kromě děsivého množství mrtvých a orgií ničení přinesla třeba i masové používání penicilinu, což byl skutečně první účinný lék na tuberkulózu) stihla ještě konzervativní a velice drastickou léčbu s pneumotoraxem a až ďábelskou životosprávou, ale nakonec to zvládla a to jí umožnilo popsat celý ten pobyt v sanatoriu Borovice a plejádu personálu, pacientů i jejich příbuzných. Jakkoliv se jedná o humoristický román, je zde všudypřítomná smrt a není nijak zlehčována, ale autorka dokáže předvést znovu a v ještě koncentrovanější podobě svůj láskyplný vztah k lidem a pochopení pro ně. To není onen dryjáčnický superintelektuální a okázalý humanismus, to je ono skutečné a neokázalé lidství. No a poslední věta z románu - Nakonec nejvíc záleží na tom kdo s kým jste (myšleno sice na pokoji v sanatoriu) má platnost univerzální. Jsou spisovatelé, které člověk chtě nechtě musí obdivovat, Betty McDonaldová patří u mně mezi ty, kterým bych strašně chtěl poděkovat, protože mně její knihy nejen potěšily, ale taky mi dokázaly pomoct. A to je asi to nejvíc, co literatura tohoto typu dokáže lidem dát....
Ani po letech mě nepřestává udivovat, jak si autorka dovedla uchovat nadhled a zpětně i humor v situacích, kdy jí šlo nefalšovaně o život. O vtip ji nepřipravil ani tvrdý léčebný režim v sanatoriu, který ji spolu se sparťanskou výchovou zachránil život.
Mít tak její nadhled, že? Skvostné, ale Dusím se ve vlastní šťávě bylo ještě zábavnější.
Bettyin styl se mi líbí. V této knize popisuje, jak dostala TBC a jak se léčila v sanatoriu. Kniha je plná typického humoru, ironie, ukazuje jak bylo lehké i těžké ležet půl roku jen v posteli a nemoct vstát. Taky jak bylo těžké vrátit se do normálního života. Daleko víc se mi líbila kniha Vejce a já ale tahle taky nebyla špatná.
Pár slovy - skvělé, moc dobře napsané a ten nadhled při tak těžké nemoci. Úžasné......
Jelikoz zeru tematiku lecby TBC, tak jsem knihu zhltla. Vyborne citlive, smutne i vesele cteni. Doporucuji stejne jako ostatni knihy od B. M.
Pro mě její naprosto nejlepší kniha. Je neuvěřitelné, že ačkoliv autorka popisuje těžkou životní etapu, baví mě každá strana a zbožňuji všechny vykreslené postavy od Kimi až po Slečnu Trpaslíka. Ze všech jejích knih je podle mého názoru nejméně prvoplánovitě humorná (i když humorná tedy rozhodně je:)) a nejvíc "lidská".
Po knize "Vejce a já" opět nadšení, skvěle napsáno! Kniha mě tak vtáhla do děje, až jsem měla chvílemi pocit, že sdílím s Betty pokoj v Borovicích! Těším se na další knížky, velká škoda, že jich nestihla autorka napsat víc!
Z knih této autorky se mně nejvíc líbila právě tahle, mnohem víc než Vejce a já. Laskavý humor, svérázné vypořádávání se zákařnou nemocí.
Moja najobľúbenejšia kniha od Betty MacDonald a sčasu na čas sa k nej vraciam. Vlastnú skúsenosť s tuberkulózou, prostredie v ktorom sa liečila a pacientky okolo seba opísala s takou iróniou a dávkou humoru, že je to až nepochopiteľné.. O to skôr, že človek si uvedomuje, že perspektíva vtedajšej liečby tejto choroby veľmi optimistická nebola - v podstate, ten kto prežil, mal veľké šťastie... Paradoxne, napriek tomu, že téma, okolo ktorej sa všetko krúti príliš veselá nie je, pri žiadnej jej knihe som sa toľko nepobavila.... Rozhodne odporúčam, myslím, že táto kniha nikoho neslame, práve neopak!
Tuhle knihu považuji za druhou nejlepší po Vejci a já. Popis léčby tuberkulozy v léčebně byl i přes vážné téma svěží a velmi vtipný. Je záviděníhodné, jak se Betty vyrovnávala s nemocí a jak statečně to nesla v době, kdy léčbou byl snad pouze klid na lůžku, čistý vzduch a dobrá strava. I přes vážné téma jsem se u čtení nasmála.
Štítky knihy
americká literatura sanatorium, ozdravovna
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
I o hrozných tragických věcech dovede autorka psát s vtipem, což je neuvěřitelné a ukazuje to na její neuvěřitelnou vnitřní sílu. Každý jiný na jejím místě by měl chuť si rovnou hodit mašli, ale ona byla prostě neuvěřitelná bojovnice.