Duch Llana Estacada
Karel May
Klasický příběh z Divokého západu, jehož hlavním protagonistou je tajemný "Duch Llana Estacada", který, zahalen do podivné masky, uprostřed noci přejíždí sem a tam pouští a trestá zločince svými střelami doprostřed čela... Román nese v sobě kromě prvků napětí i morální poselství o rovnosti ras a nutnosti boje za spravedlnost. Edice KOD, svazek 34. Ilustroval Zdeněk Burian. Kniha je také známa pod názvy - Duch prérie nebo Mezi supy.... celý text
Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1966 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Der Geist des Llano Estacado , 1888
více info...
Přidat komentář
Ach jo, tak asi pujdu proti proudu drive napsanych pochval a superlativu...cetl jsem ji uz pred lety, ale nebyla to pro mne nejlepsi mayovka...cetl jsem ji jen jednou a nikdy jsem nemel touhu se k ni vratit znovu...ale nevim proc... Sice je zde vse jak ma byt v dorodruznem pribehu a u Maye obzvlaste, ale predchozi Syn lovce medvedu se mi libil vice.
Beru to ovsem pocitove, tak jak beru dobrodruzny ci krimi zanr, kde nedokazu rici, co se mi libilo vice a co mene - proste to tak citim a ani vastne nechci badat, co presne mne na nekterem pribehu zaujalo vice a co mene...
Samozrejme velke diky panu Mayovi, ze toho tolik a tak pekne sepsal.
kniha mého dětství,skoro nedostupná,ale přečetla jsem si ji po 30 letech stejně nadšeně,jak v 11, nevlastním ji, ale tato tématika děti moc netáhne, takže lze sehnat v antikvariátu za více než symbolickou cenu.
Zajímavé je, že když některé knihy člověk znovu otevře jako dospělý, už to tak nějak není ono... mimochodem, kdysi jsem přečetla kus knihy v originále (nedočetla jsem kvpli nedostatku času) a zaujalo mne, že byla tak minimálně o třetinu delší
V dětství jsem přečetla snad tisíckrát. Pamatuji se,jak jsem to celé hrozně prožívala a v duchu jsem si představovala fatamorgánu a celé to pro mě bylo strašidelné a hrozně napínavé.
Ráda bych si knihu přečetla ještě jednou,ale trochu se toho bojím,zkoušela jsem to s Vinnetouem a moc dobře to nedopadlo,přece jen-dětská duše je dětská duše..
Jednoduchý, krátký ale čtivý příběh, tentokrát skoro bez Indiánů, ani nevím kolikrát mi prošla rukama. O fous lepší než předchozí Yellowstonské dobrodružství - 75 %
Tento autor se mnou protrpěl celou moji pubertu :-).
Příběh se opravdu četl sám a možná i díky té ,,duchařské záhadě", která z něj udělala historii skoro detektivní. A i když na konci tohoto příběhu se vše logicky vysvětlí, na napínavosti tato kniha neztratila.
P.S. Přestože jsem v mládí vlastnila kompletní sbírku knih Karla Maye, v mojí současné knihovně nenajdete jedinou knihu. Všechny totiž zůstaly ,,za drápkami" mému mladšímu bratrovi. Ale já se nezlobím. Kdykoli mohu příjít na návštěvu a knihy si půjčit.
ZAJÍMAVOST: I když jsem u bratra na návštěvě byla mnohokrát, knihy tohoto autora jsem si nepůjčila. A ani si je nepůjčím - možná ze strachu, že by se v současnosti rozplynuly krásné vzpomínky na letní večery, kdy jsem si pod světlem lampy - spolu s můrami - do hluboké noci četla o Old Shatterhandovi, Vinetouovi a o duchu Llana Estacada.
P.P.S. Čte dnešní mládež vůbec tohoto autora? Víte, že ani nevím...
Útlá, o to napínavější. Aspoň, jak si jí pamatuji, neb jsem si mayovky zakázala číst, abych si nepokazila báječné dojmy z dětství.
Vůbec první mayovka, kterou jsem dostal do ruky. Když jsem pochopil, že Duchovi předchází Syn lovce medvědů, opatřil jsem si i toho. Pak nějaký čas nebylo nic a potom vypuklo šílenství kolem filmového Pokladu na Stříbrném jezeře a dalších německých filmů o Vinnetouovi a s mayovkami se roztrhl pytel. Ale Duch Llana Estacada mi zůstal v knihovně dodnes.
No, perfektní horror. Když jsem to četl poprvé, byl jsem u vytržení. A nakonec se všechno krásně logicky a hlavně racionálně vysvětlilo....snad nejlepší samostatná mayovka s Old Shatterhandem a Winnetouem.....
Znáte to, když chytíte do ruky první knihu slavného spisovatele - a ona vás buď dostane na lopatky nebo vy ji položíte na lopatu? Tak u Maye se mi stalo to první.
První kniha a na první dobrou i totální láska.
Dokonce mne to stálo nějakých asi dvacet kaček v MLK za přešvihnutou výpůjční dobu (v době, kdy rohlík ještě stále stál desetník!).
Zamilovala jsem se do obrazu Martina, putování pouští a vytrestání zlounů. Potkala jsem Vinnetua a Old Shatterhanda a ještě pořád mám pojem o ději. Poražení Supů byla v deseti letech životní nutnost z důvodu zachování integrity zdravého rozumu.
Potvrzuju, že starší překlady jsou mnohem čtivější a lépe řemeslně odvedené. Reedici jsem si pro uchování pěkného obrazu raději nekoupila.
Pane Mayi, nejste dokonalý, ale tohle na čtyřku fakt stačí bohatě:)
První mayovka, kterou jsem přečetl po nějakých 25 letech a myslím i první, kterou jsem četl jako dítě. Stejně dobrá tehdy i teď a stejně tehdy i teď se mi líbí krásné zpracování nakladatelství Olympia. Totiž s mapami, kresbami Gustava Kruma a zejména tou hlavní barevnou na deskách. Bloody Fox v bizoní kůži mě uchvacuje stejně dnes jako tehdy.
Tak knihu opět vlastním. Je jedna z nejlepších od Maye. Jako kluk jsem to četl několikrát. A jsem zvědavej, jak se bude tvářit můj kluk, až mu ji jednou podstrčím :-)
15.5. 2017
Knihu jsem opět přelousknul a něco vám povím. Je to balzám na duši.
Klaďáci jsou kladní, že víc už to nejde a záporáci jsou tak krásně záporní.
A k tomu ten Duch Llana Estacada!
Já vím, že je to z nostalgie. Ale vážně i přes totální jednoduchost příběhu byla radost knížku číst a ze čtyř jsem přihodil na pět. :-)
Po cca třiceti letech jsem zjistil, že kromě Ducha a pár kusých útržků děje jsem si už nic nepamatoval.
Bál jsem se, že si pokazím vzpomínku, ale světe div se, nestalo se.
Možná je to i volným překladem (z roku 1959) Vítězslava Kocourka (skrývajícího se pod pseudonymem Jan Bernard) a ilustracemi Zdeňka Buriana. A hlavně ty obrázky. Ty té knize také dodaly šťávu.
Vlastním vydání nakladatelství Albatros z roku 1970.
Škoda že Mayovky už jsou záležitostí minulou a čte je čím dál tím méně mladých lidí. Kdybych se k nim dostala dnes, nic moc by mi to neřeklo, ale vyrůstat na Vinnetouovi? Krásné dětství :-)
Tato kniha u mě po dlouhá léta sloužila jako kniha poslední záchrany - vždy, když jsem měla špatný pocit a černé svědomí, že málo čtu, instinktivně jsem se na ni vrhla. Ono se není čemu divit, není příliš obsáhlá, zato velmi čtivá (což urychlí a zpříjemní dobu nad ní strávenou). A není nad ten hrdý pocit, že jsem zase něco přečetla (-:
Má nejčtenější Mayovka (jako jedinou jsem ji měl doma) a zároveň kniha vůbec, i když naposledy jsem ji četl asi v patnácti letech a patrně už se k ní vracet nebudu :-), četl jsem ji 8x, brzy bude překonána jinými knihami.
Jako u jediné z knih Karla Maye si u ní také ještě vybavuji o čem je, ostatní mi splývají v jednu nepřehlednou změť indiánů, Old Shatterhandů (Kara ben Nemsíů), Old Surehandů a dalších postav....
Přesně tak. Pokud číst tuto knihu, tak v tomto vydání. S tím druhým se nedá vůbec srovnat. Pro mě kniha, kterou můžu číst za dlouhých teplých letních večerů každý rok
Štítky knihy
Divoký západ Vinnetou Old Shatterhand dobrodružství
Autorovy další knížky
1969 | Syn lovce medvědů |
1965 | Vinnetou 1 |
1971 | Divokým Kurdistánem |
1970 | Pouští |
1973 | Žut |
Opět z divokého západu, poutavé, napínavé, s nejslavnějšími zálesáky a Vinnetouem, nedostatek knihy byla délka - kratší než by si děj zasloužil.