Cinder
Marissa Meyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434531/bmid_cinder-WOS-434531.jpg
4
2145
2145
Měsíční kroniky / Mesačné kroniky série
< 1. díl >
Šestnásťročnú Cinder považuje väčšina ľudskej spoločnosti za nepodarené skĺbenie techniky a človeka a jej macocha za neúnosné bremeno. Byť kyborg však má aj svoje výhody – mozgové rozhranie poskytuje Cinder nevšednú schopnosť opravovať veci (robotov, vznášadlá, vlastné nefunkčné časti tela), vďaka čomu sa stane najvychýrenejšou opravárkou v Novom Pekingu. Práve táto reputácia privedie k jej stánku princa Kaia, ktorý potrebuje pred výročným bálom opraviť pokazeného androida. Princ opravu žartovne nazve otázkou národnej bezpečnosti, ale Cinder ho podozrieva, že celá záležitosť je v skutočnosti oveľa vážnejšia, ako je princ ochotný priznať. Cinder túži urobiť na princa čo najlepší dojem, ale so všetkými plánmi je koniec, keď sa jej mladšia nevlastná sestra a jediná ľudská priateľka nakazí smrteľnou epidémiou, ktorá sužuje Zem už celé desaťročie. Macocha obviní z dcérinej choroby Cinder a ponúkne jej telo výskumnému tímu nákazy, čo je „pocta“, ktorú zatiaľ nikto neprežil. Nepotrvá dlho, kým lekári zistia, že ich nový pokusný králik je zvláštny. Má niečo, kvôli čomu sú podaktorí ľudia ochotní aj zabíjať...... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , AktuellOriginální název:
Cinder , 2012
více info...
Přidat komentář
Skvělý, oddychový retelling na Popelku, který by vás neměl minout. Celá série je už trochu starší, Cinder vyšla v roce 2012, ale určitě ji ještě seženete. Jedná se o kombinaci velmi lehkého #scifi nebo #dystopie s kombinací výše zmíněné pohádky. Děj není extrémně překombinovaný, hlavní postavy - Cinder i Kai - jsou skvělé. Cinder je chytrá, šikovná, a pokud něco chce, tak se nevzdá. Kai má dle mě naopak skvělý humor a jejich romantická linka není nijak přehnaná a umělá. Člověk si říká, že když je to podle Popelky, musí to dopadnout tak a tak, ale čeká na vás dost zvratů. Čtivost nelze knížce upřít, pokud máte čas, není problém ji přečíst za den nebo dva.
Rádi si přečtete něco pohádkového, ale ne klasickou pohádku? Baví vás retellingy?Cinder je fajn volba.
Hned na začátek asi řeknu, že kniha byla bohužel docela předvídatelná. Částečně je to dáno tím, že se jedná o retelling, a tak víte co vás víceméně čeká a částečně je to proto, že děj je poměrně jednoduchý. Nicméně, pokud si knihu přečtěte jako nějakou oddechovku a nebudete se zaobírat každým detailem, tak si myslím, že si můžete nějaký ten moment překvapení nechat na konec.
Občas mi taky knížka přišla zdlouhavá a obsahovala spoustu “prkotin”, které za mě nebyly důležité a kdyby tam nebyly, kniha by měla větší spád. :)
Naopak co se mi hodně líbilo byly postavy. Cinder, princ Kai i Iko jsou skvělí, vtipní, milí a pohodoví. Iko jsem si prostě zamilovala a Cinder mi hned padla do oka svým sarkasmem.
Suma sumárum, kniha je hezky a jednoduše napsaná tak, aby byla zajímavá pro o dost mladší publikum než jsem já (27). Konec je samozřejmě otevřený, protože se jedná o sérii, ale ve které já už pokračovat nebudu. Čtení jsem si užila a jsem ráda, že jsem to vyzkoušela, ale abych přečetla dalších 5 (?) knih… no tak natolik mě to nezaujalo. :D
Takhle kniha mě docela překvapila. Asi nejsem tak docela cílovka, ale i tak mě takhle volná inspirace Popelkou docela bavila a přečetla jsem to velmi rychle. Prostředí budoucnosti tomu dodalo docela nový rozměr, Cinder mi byla sympatická i celá zápletka byla zajímavá. Ocenila bych trošku jen uzavřenější konec. Nejsem moc fanoušek takových useknutých konců, kvůli kterým si člověk prostě musí přečíst další díl, aby se dozvěděl co se dál stalo, ale i tak je to pořád dost povedené.
Hned na začátku podotýkám, že nejsem autorčina cílová skupina. Podle mě Marissa Meyer píše pro dospívající lidi, hlavně dívky. Přesto mě kniha bavila a chválím, jak se spisovatelce podařilo z klasického příběhu vyždímat opravdu maximum, aniž by mu ublížila. Velká pochvala. Jediným zklamáním bylo, že kniha má otevřený konec. Až po dočtení jsem zjistil, že se jedná o první díl ze série. Moje chyba. :-)
(SPOILER) Tohle mě bohužel extra neoslovilo. Kdybych byla mladší asi bych to ocenila víc. Příběh jako takový nebyl úplně špatný, ale možná mi to přišlo až moc překombinované - kyrborg, měsíčňané, válka, virus, záhadný lék, Levana a její armáda.. Řešilo se tam strašně moc dějových linek až to člověka trochu odrazovalo.
Tahle variace na Popelku byla čímsi speciální. Možná to bylo tím, že byla kyborgem, a aby toho nebylo málo, má ještě další tajemství, které jí od klasické Popelky vzdaluje na světelné míle.
Cinder je mechanička, proslulá ve světě odehrávajícím se 126 let po čtvrté světové válce. Společenství planety Země je již v míru a bojují proti mnohem silnějšímu nepříteli - modrá horečka, virus, jež se nedaří léčit a nikdo ho nepřežije.
Celý tento koncept zní zajímavě a musím říct, že mě bavilo prostředí a samotný princ Kai byl rozhodně více oduševnělejší postavou než princ z klasické Popelky.
Příběhu nescházely zvraty, které se ovšem daly předpovídat kapitoly dopředu. Čekala jsem, že mě tam žádné srdcervoucí záležitosti nečekají a všichni přežijí a budou žít šťastně až do smrti, ale to bych nesměla znát Marissu Meyer a nesměla bych číst Bez srdce.
Naopak, děj byl až děsivě reálný a smrtelný. A konec... překvapivě nijak šťastný. A možná mi to tentokrát trochu scházelo.
Kolem a kolem... dávám čtyři hvězdičky za čtivost, nápad a zpracování... něco mi však chybělo. Nevytvořila jsem si k žádné postavě vztah, tudíž jsem po dočtení neměla takový ten wow efekt, kdy bych snad toužila po dalším dílu. A to mám zbytek série doma v knihovně.
Nebála bych si i říct, že je to moje nejoblíbenější kniha. Pořádná fantasy, jakou mám ráda a a do toho i okouzlující princ. Líbí se mi, jak je to na bázi Popelky.
Na YA celkom slušné. Nehovorím, že nepredvídateľné, alebo, že by tam nechýbali detaily, ale pobavilo počas popoludnia....
Ty jo, tak tuto knihu jsem si fakt užila. Byla jsem před čtením skeptická, protože hodně chváleným knihám moc nevěřím a bojím se zklamání.
Námět knihy je na jednu stranu strašně bizardní (kyborkská popelka?), ale ve výsledku příběh krásně funguje.
Překvapil mě vcelku velký důraz na mezinárodní a politické vztahy a celkově dívání se společnosti na "vadné" kusy lidí.
Co se týká inspirací Popelkou, ohromně mě bavili ty malé spojitosti - dýně, střevíček, macecha... Ale příběh zas tak pohádkový konec nemá a je jasné, že s hrdinkou se setkáme ještě v dalších dílech.
Přečetl jsem celou sérii, se smíšenými pocity. Byla to taková vesmírná pohádka, technické detaily jsou dost nevěrohodné, psychologie postav byla na úrovni třináctileté dívky. Přesto mě to místy bavilo - a dost často nebavilo.
(SPOILER)
Na fejsbuku na mě ze všech stran vyskakovaly zmínky o téhle sci-fi variaci na pohádku o Popelce, tak jsem na to byla zvědavá (i když nejsem cílová skupina) Popravdě, pokud bych to nevěděla, ani bych snad inspiraci Popelkou nepoznala. Teda je tam zlá macecha, zlá nevlastní sestra (a na rozdíl od Popelky i hodná nevlastní sestra), princ a ples. A ještě auto oranžové barvy, neb v některých verzích Popelka má kočar z dýně. To je (našťestí) vše.
(Přiznám se, že nějakou dobu jsem byla zvědavá, jestli bude princ pobíhat po městě místo se ztraceným střevíčkem se ztracenou kyborskou nohou.)
Překvapilo mě, jak moc se tam řeší politika.
Ale možná je to jen můj dojem, že se vše točí kolem politiky? Protože... protože je válka. A v knize hrozí válka. S královstvím, kde lidé žijí v těžké nesvobodě a s vymytými mozky.
Jsem zvědavá na další díly, doufám, že i když budou o jiných postavách, dozvím se jak pokračoval příběh Cinder.
Příběh byl místy dost naivní. Což by mi asi nevadilo, kdybych byla čtrnáctiletá slečna, pro které je kniha určena. Ale na mně jsou postavy hrozně ploché a černobílé, a romantická linka slabá. Ale styl vyprávění mi sedl a když to člověk bere jako pohádku, není to špatné.
(SPOILER)
Tak to bylo tedy něco... Knihu jsem nejdřív odkládala kvůli obálce (Ano, byla jsem bláhová.), ale to byla začátečnická chyba. Naštěstí jsem o ní řekla kamarádce a ta z ní byla nadšená, a pak už nejspíš tušíte, co se stalo. Cinder se mi posunula do předních míst v mém žebříčku oblíbených knih! Doporučuji všem, kteří stejně jako já milují pohádky už od dětství i těm, co se cití jako Popelka.
PS: Kdo se bojí, že se nedočká střevíčku na schodečku, ať nemá strach. Dočká se, ale jinak.
Chvilemi mě to bavilo, chvilemi to byla pěkná slátanina pro třináctky. Autorka zjevně moc technickým věcem nerozumí, ale jako pohádka se to dalo přežít.
Dlouho jsem měla zálusk na tuto sérii ... když já vám ani nevím, jak se k tomu mám postavit. Příběh sám o sobě nebyl vůbec špatný, bylo tam i pár zvratů, které překvapily. Ovšem konec se dal předvídat. Každá kniha z této série je prý unikátní a každý si tam najde tu svoji. Ovšem nejzajímavější by mělo být prolínání příběhů ve všech knihách. Na to jsem zvědavá! Zkusím se tím prokousat a uvidíme, co se z toho nakonec vyklube.
Sérii Měsíčních kronik jsem dlouho odolávala. Četla jsem sice kladné a vysoké hodnocení, ale sci-fi není můj šálek kávy a tak se mi do knih nechtělo. Ale teda.. lituju, že jsem tak dlouho čekala.
Je teda pravda, že když jsem začala číst knihu poprvé, tak jsem ji po pár stránkách odložila. To jsem měla ale trošku čtecí krizi a hledala knihu, která mě z ní dostane. Po pár týdnech jsem knize dala druhou šanci a jsem ráda.
Kniha Cinder mě opravdu hodně bavila. Četla jsem každou volnou chvilku a po přečtení jsem si šla hned pro druhý díl.
Z druhého dílu mám přečtených zatím jen pár stránek, ale hrozně se těším na pokračování.
Nedalo se to číst. Bylo to tak šíleně nezáživné, že jsem to musela odložit. Kdyby mi bylo tak 13, nejspíš mě to možná i baví. Takhle ale už bohužel ne.
(SPOILER)
Dopředu bych chtěla říct, že tato série mě původně svojí anotací úplně neoslovila, ale po přečtení Bez srdce, jsem musela dát autorce další šanci a rovnou ji korunuji na královnu retellingů.
Cinder je první díl celkem čtyřdílné série + 2 novely a rozhodně to považuji za bravurní start.
Pojetí pohádky Popelky bylo originální, poutavé a celá kniha byla velmi čtivá ( jen nerada jsem knihu odkládala, ale už jsem u ní usínala, proto se čtení protáhlo na dva dny ).
Příběh Cinder, kyborga - mechaničky a prince Kaie, budoucího císaře Nového Pekingu už od začátku měl grády, nikde nebyly "hluchá" místa a navíc padouch v podobě Levany, měsíční královny pozvedli celý děj na vyšší level.
Adri, nevlastní matka a poručnice Cinder byla správná potvora, stejně tak i její dcera Perla, které jí dávali pořádně zabrat a přesně to zapadlo do obrazu Popelky.
Zatímco Pivoňka, druhá dcera Adri byla vůči Cinder laskavá a přátelská, což se mi moc líbilo.
Obecně co se týče vedlejších postav, tak mě ani jedna nezklamala a skvěle se to všechno propojilo.
Mohla bych takhle pokračovat dál a dál a nenašla bych ani jednu chybičku, která by mi na příběhu vadila.
Přesto raději, kvůli některým scénám bych doporučovala příběh čtenářům 15+ co milují kvalitní retellingy a jejich neotřelé pojetí.
Tímto se Cinder raketově přesunula na první příčku mých oblíbených knih.
Vždy jsem milovala klasické pohádky, ale nikdy bych si netroufla říct, že někdo je tak skvěle a dokonale zmoderznizuje a vymyslí takový příběh, že nebudu chtít přestat tuto sérii číst. Užívala jsem si celý příběh, detailní popisy i zápletky a celkovou atmosféru utopického příběhu na motivy Popelky. Když jsem zjistila, že celá série navíc na sebe navazuje a je dokonale propletena, nemohu se dočkat dalšího dílu. Navíc dávám velké plus i autorce za nápad a vzhledem k událostem spojeným s pandemií i nyní probíhající válkou na Ukrajině, mám také na autorku dotaz, jak to, že má věšteckou kouli a všechny tyto události, ač s motivem zasazeným do příběhu, předpověděla až moc přesně...
Štítky knihy
roboti kouzla smrt Měsíc technika nákaza kyborgové
Nebudu hodnotit, protože nejsem cílovka. Takové jednoduché čtení, ale vcelku příjemné.