Případ Baskervillského psa a další příběhy
Ludvík Souček
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59167/pripad-baskervillskeho-psa-59167.jpg
4
105
105
Martin Anděl série
< 4. díl >
Napsat svůj výklad, nové řešení slavného detektivního případu, jejž popsal Arthur Conan Doyle v Psu baskervillském, je buď troufalost, nebo důkaz nevšední invence, fantazie a koneckonců jistoty nového poznání. Ludvík Souček našel překvapující nové okolnosti vraždy na aberporthských vřesovištích a neváhal s jejich zveřejněním. Do hry se dostávají neuvěřitelné souvislosti, přímo kosmického dosahu a klíč v jejich zjištění je skryt v slavných kultovních kamenech Stonehenge. Součkův detektiv Anděl vysílá svého přítele redaktora, aby na místě ověřil dosud roztroušená a vlastně špatně interpretovaná fakta, jimiž dokonce velký Doyle zakryl pravé zjištění smrti nešťastného Baskervilla. K vzrušující, ba šokující, ale hravě vtipné detektivce připojuje editor neméně zajímavý Případ ztraceného suchoplavce a Čerta č.4.... celý text
Přidat komentář
4., a pak 1. a 2. díl příběhů o invalidním detektivovi Martinu Andělovi a jeho pravé ruce, zemědělském novináři Karlovi. Osobně dávám přednost Případu čerta č. 4, který má nejvyváženější příběh, napětí a informace. Ztracený suchoplavec se utápí příliš ve faktografii a na příběh nezbylo. A tolik opěvovaný Případ baskervillského psa mi přijde je opět hodně o faktech než příběhu, jenž by jinak vydal na krátkou povídku.
Dobré detektivní povídky. Jediné, co mne v této knize zaráželo je jejich řazení. Nevím, proč se nezačalo případem ztraceného suchoplavce, ve kterém se vypravěč a Anděl setkají, ale Psem Baskervilským. Ale to je jen detail. jinak je to poučení, že věci mohou být jiné, než na první pohled vypadají.
Mně se to líbilo. Myslím, že každý má možnost naložit s fantazií, jak umí. Taky jsem ocenila narážky v textu a Nicola Flamelliho. Vzít různé aspekty a skloubit je smysluplně dohromady, to panu doktorovi šlo velice dobře. Mám jeho knihy ráda.
Tak si myslím,že chudák Arthur C. Doyle by se obrátil v hrobě,kdyby měl možnost se dozvědět,jaká strašlivá slátanina se dá vytvořit jako variace na jeden z jeho nejslavnějších románů.Přemýšlel jsem,kam tuhle knihu zařadit!Začínala jako detektivka a končila jako jedno z nejnesmyslnějších sci-fi,jaké jsem kdy četl!Kamenná pijavice plazící se po waleských pláních a děsící k smrti nešťastné obyvatele,tak to je tedy prda... Alespoň dvě následující povídky měly jakž takž hlavu a patu,a zabránily tomu,abych se knihou úplně znechutil.
Část díla
Autorovy další knížky
| 1979 |  Tušení stínu |
| 1980 | Tušení souvislosti |
| 1964 | Cesta slepých ptáků |
| 1983 |  Bohové Atlantidy |
| 1970 | Případ jantarové komnaty |
Dějově je třetina knihy sedánkem redaktora Karla u Martina Anděla, kde se dozvídáme různá fakta o tom, že by Doylova kniha nemusela být fikcí. Pak se přesuneme do waleského města Aberporth, kde hlavní hrdina třikrát navštíví blata, jednou za dne sám, jednou večer s podivným chlápkem, z něhož se později vyklube ještě podivnější chlápek (nechci spoilovat), a potřetí se svou snoubenkou. Na blatech se podruhé a potřetí setká s podivnou věcí, nu a na závěr se dozvíme, co si o tom jako myslí, co to bylo. Opět se projevila Součkova posedlost různými fakty z různých zdrojů, ber kde ber, trochu to promíchal, přidal něco řídké omáčky a servíruje. Na román je toho děje skutečně málo, vydal by na delší povídku maximálně. Nějaké zaujetí pro postavy je často jen v náznacích, při popisech si hodně vypomáhá právě Doylem. Celková teorie je nicméně zajímavá, byť poněkud přitažená za vlasy, ale dejme tomu. V době svého vzniku asi ceněno spíše pro zajímavá dänikenovská fakta než styl psaní, jenž je často hodně nezáživný.