Marie Antoinetta

Marie Antoinetta
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14003/bmid_marie-antoinetta-W7O-14003.jpg 4 126 126

Životopisný román vynikajícího rakouského autora je zasvěceným pohledem na život a smrt francouzské královny Marie Antoinetty. Kniha je nejen příběhem rozmařilé rokokové panovnice, která byla ze své výše stržena a na nejvyšší míru ve svém majestátu potupena, ale je i pohledem na odvrácenou tvář Velké francouzské revoluce jako na jedno z nejkrutějších období evropských dějin. Životopis je skvěle napsaný i přeložený a nabízí čtenáři mnoho zajímavých detailů z jinak známé historie.... celý text

Přidat komentář

konicekbily
01.02.2024 5 z 5

Moc hezky napsaný průvodce životem jedné z nejznámějších evropských královen, na pozadí historických skutečností, se spoustou postav té doby, barvitě vylíčených, včetně jejího tragického konce. Kniha je nejen o jejím životě, ale i o spoustě autorových myšlenek a rozporech té doby.

Paulika419
19.12.2023 5 z 5

Nejlepší kniha o Marii Antoinettě kterou jsem četla.


lenny0753
20.11.2023 5 z 5

Knížka ve mně zanechala po dočtení hluboký dojem. Byla psaná i s větší mírou psychologického pohledu, takže se člověk postavám více přiblížil. Kdyby čtenář nevěděl, jak to celé dopadne, tak by to byla dost napínavá knížka. I takhle jsem měla místy pocit, že by to snad mohlo dopadnout dobře :-) Bylo tam hodně informací, detailů, úryvků z dopisů, popsaná náhrdelníková aféra, záznamy z procesů atd. Opravdu velmi povedené a panu Zweigovi velké díky za takovouto práci!

marlowe
30.09.2023 5 z 5

Stefan Zweig prostě umí!
Čtyřrozměrný portrét rozporuplné ženy, kterou můžete současně milovat i odsuzovat, můžete jí pohrdat i se pokusit ji chápat, ale VŽDYCKY s ní budete nakonec soucítit.
Brilantní a obdivuhodně detailní rozbor příčin Velké francouzské revoluce.
Tohle se Stefanovi fakt povedlo!
Doporučuji, a ještě jednou doporučuji.

Nelasp
05.09.2023 5 z 5

Kniha o životě Marie Antoinetty, bylo to zajímavé, člověk s ní svým způsobem až soucítil chvílemi. Fajn počtení.

sabina5156
06.01.2023 5 z 5

Kniha pojednávající o velmi nelehkém životě francouzské královny, která pro svou novou domovinu zůstala navždy jen Rakušankou. Marie Antoinetta, která se vyznačovala půvabem již od dětství byla velmi brzy zaslíbená budoucímu francouzskému králi. Po příjezdu z rodného Rakouska, kde sešněrovanost tamního dvora byla poměrně uvolněnější se náhle ocitá ve Francii, který se už v tehdejší době vyznačoval značnou extravagancí, uzavřeností a předsudky. Navzdory velmi chladnému přijetí se Marie Antoinetta po smrti krále slunce stává novou královnou. Od počátku sňatku s Ludvíkem ovšem panuje velmi chladný vztah mezi novomanželi a to na všech úrovních, i s tím se musí vyrovnávat. Bohužel, doba jí nepřála. Nebylo možné zvrátit blížící se revoluci a ačkoli porodila Francii mužského dědice, Bastila padla. Tento významný pád předznamenal definitivní konec monarchie ve Francii - a bohužel i konec Marie Antoinetty. V knize je její příběh velmi poutavě popsán, je spíše zaměřen na skutečnosti než na bulvární historii. Odděluje velmi striktně domněnky od faktů. Rozhodně doporučuji jako zdroj informací i jako velmi příjemnou četbu.

ZUZANA-123
19.07.2022 5 z 5

Autor nespĕchà ,psychologicky rozebìrà živvot kràlovny Marie Antoinetty od cesty na francouzský trůn až po cestu na popravištĕ.

dr.horrible
29.06.2022 5 z 5

“Lebo aj najčistejšia idea sa stáva prízemnou a malichernou, keď dáva do rúk prízemných ľudí moc, aby v jej mene konali neľudsky.”

Ctucomamrada
01.12.2021 5 z 5

Skvěle pojatý román o významných událostech nejen francouzských dějin. Krásně napsáno, strhující.

Elevant
27.08.2021 5 z 5

Ve svých historických biografiích využívá Stefan Zweig podobných postupů, jako v povídkách a románech (tedy jednom románu), a sice klade důraz na propracovanou psychologickou kresbu postav. Většinou se opírá o psychoanalýzu a hlubinnou psychologii, která byla za jeho života na vzestupu ve Vídni i v celé střední evropě. Psychoanalytické metody zná velmi dobře, odborné znalosti (Zweig byl přítlem a velkým obdivovatelem Sigmunda Freuda) mísí se svým mimořádným pochopením pro lidskou duši. Téměr vědecké metody, které používá při vytváření postav ve fiktivních povídkách, mohou působit lehce naivně, protože Zweig často, místo aby budoval charaktery, které by se daly psychologicky zkoumat a analyzovat, začíná rovnou od nějákého fenoménu, který se objevuje v psychoanalytické vědě, například kompenzace, oidipův či elektřin komplex apod., a kolem těchto fenoménů fabuluje příběh a dotváří postavy. Ovšem neděje se tak vždy, nezřídka od takové jednoznačnosti postav upouští a píše komplexní, plastické postavy. Aplikuje-li Zweig psychoanalytické metody na skutečné historické postavy, nikdy nefabuluje, pouze se uchyluje k domněnkám, na což jsou ovšem historikové často odkázáni. Historie je domněnka, řekl by někdo. A například myšlenka, že impotence Ludvíka XVI. nejenom zapříčinila, že jeho manžekství bylo po 7 let bezdětné, ale také vedla ke komplexu méněcennosti u něj a k nervovému podráždění u jeho ženy, taková myšlenka je velmi zajímavá a neměla by být opomíjena. Zároveň dobře ilustruje Zweigův charakteristický postup, a sice hledání příčin velkých historických událostí ve zdánlivě nevýznamných duševních rysech jejích aktérů. Zweigovy dějiny jsou tedy hrou psychologie a politiky.
Velké politické události ve Francii na konci 18. století se v této biografii přímo podepisují na osobnosti Marie Antoinetty. Z dívky neklidné, nerozvážné a nespůsobilé (dosazování nezpůsobilých na trůn je příčina zániku monarchií v moderní době - kvůli dědičnému právu neexistoval přirozený výběr, který by vyzdvyhl silné jedince, schopné udržet si své pozice, a tak se na trůn nakonec dostali lidé jako Ludvík XVI. a Marie Antoinetta), z tohoto dítěte, které si svou nezodpovědností urychlilo pozdější pád, se stává lepší a uvědomělejší žena a zároveň i skutečná královna, ovšem až ve chvíli, kdy již žádnou královnou není. Je tu dobře vykreslen zrod Francouzské revoluce, její prvotní příznaky, následné propuknutí této zcela ničivé a zároveň v dlouhodobé perspektivě očistné nemoci, až po chvíli, kdy začala požírat vlastní děti a nakonec zhasla a vysílený organismus uvolnil místo novému diktátorovi. Na počátku tohoto dějství stála likvidace krále a později královny, a zde je největší tragika života Matie Antoinetty - promrhala celý život, aby si uvědomila své chyby, až když už bylo příliš pozdě, a nezbývalo jí než pokusit se alespoň odejít s důstojností. Nejlépe to vystihují její vlastní slova: "Až v utrpení poznáme, kdo skutečně jsme." Je v tom jakási existenciální tragika - skutečné sebeaktualizace můžeme dosáknout jen v hraničních situacích, které jsou nejzašším bodem našeho bytí. Je v tom jakási absurdita - život prožitý v bezmyšlenkovitém, dionýském hýření končí nahlédnutím jeho nesmyslnosti ve chvíli konfrontace s tíhou utrpení. Na mysl mi vytane také Camusův Caligula, absurdní drama o tragickém hrdinovi. Marie Antoinetta zajisté byla tragickou hrdinkou dějin.
Za zmínku stojí kromě obsahu také forma této biografie: je tu používán nápaditý, květnatý jazyk, vysoce umělecký a zároveň zábavny a nesmírně čtivý. Věta se váže s větou v jednom barvitém a strhujícím proudu. Styl Stefana Zweiga, "Pana Metafory", je nazaměnitelný, a proto pokud se vám jednou zalíbí, nebudete se ho moci nabažit. Tak je tomu u jeho povídek, tak je tomu u jeho esejí a biografií - také v jeho (ne jediném) mistrovském díle, Marii Antoinettě, se vytříbený styl snoubí s faktografickou bohatostí, přísnou nestranností (spousta tendenčně sporných událostí je tu uváděna pokud možno na pravou míru) a s lidsky citlivou, pečlivou psychologickou kresbou.

Katka569
10.01.2021 5 z 5

Tuto knihu doporucuji. Z knihy je mozne ziskat obraz o celem zivote Marie Antonetty a historii Francie v 18. stoleti.

Pawlisman
20.09.2020 4 z 5

Nerad to u toho génia říkám, ale přijde mi, že jde o jedno z jeho (nej) slabších děl. Cítím tam příliš prázdných prostojů, příliš opakovaní a tlačení silou jeho běžných inteligentních domněnek a psychologických procesů. Kniha však silně graduje, jen by to chtělo přeci jen trochu pročistit. I přesto jako vždy 100% lidský a skvěle vypravěčský Zweig.

baty
13.03.2019 4 z 5

Pěkně napsaný životopis. Místy jsem byla i napnutá, jak se bude život Marie Antoinetty vyvíjet dál.

pedroK
01.11.2018 2 z 5

Vynikající životopisný román, spoustu se toho dozvíte. Ale je to nudně psáno. Dašího Zweiga už ne.

zbt81
22.02.2018 5 z 5

Túto biografiu považujem asi za najsmutnejšiu a zároveň najnapínavejšiu akú som čítala.
Zweig v úvode píše, že sa pokúsil zostaviť životopis priemernej mladej ženy bez zvláštneho nadania, ambícii, či túžbe po dobrodružstve, z ktorej nakoniec nepriazeň osudu a tragický koniec urobili výnimočnú a morálne silnú osobnosť. Musím povedať, že sa mu to podarilo dokonale a vznikol veľmi silný psychologický príbeh.
"Kedy sa už konečne staneš sama sebou?" Týmito slovami Mária Terézia často karhala svoju najmladšiu dcéru. Mária Antoinetta nakoniec dospela a stala sa "sama sebou", ale žiaľ alebo možno našťastie až dávno po smrti svojej slávnej matky.
Sledujeme jej postupný prerod od bezstarostného dieťaťa na viedenskom cisárskom dvore, ľahkovážnej dospievajúcej dievčiny vo Versailles, hýriacej rokokovej kráľovnej v Trianone, až po revolúciou nenávidenú predstaviteľku tyránie, ktorú nakoniec zmielta z trónu a pochovala s takmer celou rodinou. Ešte predtým ako gilotína stihne ukončiť jej život stane sa z rozmaznanej aristokratky odvážna žena, ktorá si svojou charizmou dokáže získať nejedného odporcu. Ona ktorá sa predtým nikdy o politiku nezaujímala, málokedy prečítala celý list až dokonca sa naraz stáva diplomatkou a snaží sa získavať spojencov, čeliť protivníkom a bojovať v rámci svojich možností aj za svojho slabého a nerozhodného manžela Ľudovíta XVI.
Ako sa dostávame do druhej polovice knihy pochmúrna atmosféra sa postupne stupňuje. Rokoková nádhera sa úplne vytráca. Nakoniec sa z niekdajšej krásavice stáva prešedivelá predčasne zostarnutá, unavená žena, ktorej všetko vzali a čaká ju už len posledná povinnosť: dôstojne zomrieť. Mnohí, ktorí sa na jej väznení, procese a obžalobe podielali - rovnako ako ona -skončili pozemskú púť na vtedajšom Námestí Republiky. Aj oni sedeli v tom istom rebriňáku a na tej istej lavici, ale svoj smutný osud neniesli tak dôstojne ako pred nimi niekdajšia francúzska kráľovná a dcéra Márie Terézie.

Danka22
10.11.2017 5 z 5

Nejlepší životopis :-D

knihamouder
19.07.2017 4 z 5

Úchvatný příběh malé dívenky poslané do cizí země, odloučené od všeho a všech, které milovala, aby se stala ženou následníka trůnu v rámci spojenectví dvou zemí. Přes neduhy a nešvary se Marie A. stává velkou a silnou ženou. Poutavé zachycení dějin o jejím životě a o tom, jak ji lid vášnivě přijal a miloval a následně nenáviděl a odsoudil k záhubě.
Přes veškerý smutek, bolest, odloučení a ponížení zůstala velkou a hrdou ženou do poslední chvíle.
Autor vše barvitě vylíčil. Nejdříve jsme viděla film, poté četla knihu. Byla jsem překvapena rozdílností v podání informací. Některé královské zvyky mě překvapily a psychické týrání M. A. šokovalo (snaha o ublížení, ponížení a zlomení ženy jakýmkoli způsobem např. oddělení od manžela, odejmutí dětí, odloučení od všech, vymyšlený incest,...).

Ssojka42
09.07.2017 5 z 5

Opět smutný příběh silné ženy. Neobyčejný osud, pro mně zážitek!

martinaandulka
20.06.2017 5 z 5

Viděla jsem film,pak muzikál v divadle a nakonec mám knížku.která je moc pěkně napsaná a film i divadlo připravovali precizně,protože události jak jsou napsané tk byli,jsem ráda,že jsem přečetla celé dění o královně a poznala blíž historii.

Janadvorackova
18.06.2017 1 z 5

Bohužel dávám téměř minimum. Ačkoli historické životopisné příběhy můžu a tenhle mě už delší dobu lákal, navzdory tomu, jak dopadl, nebo co konci předcházelo, nebo právě kvůli tomu, knihu jsem nedočetla, respektive nedoposlouchala. Autorův úděsný styl nezachránilo ani čtení Hedy Čechové, jejíž hlas mi k podobným dílům prostě sedí.
Zdálo se mi, jako by autor chtěl každou větu mermomocí vytlačit a nedařilo se. Text pak nezaujal svou divnou rozplizlostí. Vyprávěcí styl mi u podobných příběhů nesedí, ten patří k učebnicím dějepisu, i když tím bych asi hafo učebnic urazila. Zkrátka podat to možná spíš z pohledu protagonistů - u událostí s dobře podloženými prameny - by snad nebyl problém.