Malý život
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332368/bmid_maly-zivot-Iia-332368.jpg
4
942
942
Když se čtyři spolužáci z malé vysoké školy v Massachusetts přestěhují do New Yorku, aby se pokusili prorazit, jsou bez peněz, ztracení a kupředu je pohání jen jejich přátelství a ctižádost. Je tu hezký laskavý Willem, začínající herec; bystrý, občas krutý malíř DžejBí s ostrým jazykem, který se chce prosadit ve světě umění; utrápený architekt Malcolm, nešťastný ve špičkové firmě; a rezervovaný, geniální, tajemný právník Jude, kolem něhož se jejich životy točí. Během několika následujících desetiletí se vzájemné vztahy prohlubují a nabírají temnější odstíny, poznamenané závislostí, úspěchem a pýchou. Ale jak si každý z nich dříve či později uvědomí, největší výzvou je pro ně pro všechny Jude sám; ve středním věku děsivě nadaný soudní advokát, ale v soukromí stále zlomenější člověk, s myslí i tělem zjizvenými hrůzným dětstvím a poznamenaný takovým traumatem, až se sám bojí, že je nikdy nedokáže překonat – a že jeho minulost bude navždy určovat jeho život. Malý život je příběh o sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, krutosti a neschopnosti bojovat s osudem. V pozoruhodně vybroušeném románu Hanya Yanagihara mistrovsky vylíčila, jak se láme srdce, a podrobila nelítostnému zkoumání tyranii zkušenosti a paměti.... celý text
Přidat komentář
Neskutečně smutná, tíživá, přenádherná kniha.
Sonda do běžného života v New Yorku s tajemným Judem, z jehož postupně odhalovaného příběhu se vám bude svírat hrdlo a do očí drát slzy. Ale dá se to.
A pak to přijde - těch posledních 120 stran.
Ještě nikdy mě kniha tak nerozložila - dočetla jsem a brečela ještě dalších dvacet minut.
Nejvíc na tom bolí uvědomění, že tohle se doopravdy děje. Mnohem častěji, než si jsme ochotni připustit. A stejně se svět nezboří.
A tak nám připomene, jak hrozně malý ten náš lidský život je.
Příběh se rozjíždí velice pozvolně a nevinně, ale než se nadějete, dostane to spád. Příběh o čtyřech přátelích se z velké části točí hlavně kolem právníka Judea, jehož život se zprvu jeví jako dokonalý. Pak ale začne na povrch vyplouvat jeho tragická minulost, a vy nevíte, jestli Judea víc milujete a obdivujete, nebo ho nenávidíte za to, jak si ubližuje, a nevěří, že by ho někdo mohl milovat. Kniha je velice zdařilá, a také hodně depresivní, stála mě spoustu sil.
Velmi silná kniha...poetický příběh o síle přátelství, který se chvíli odvíjel rychle, chvíli zas hrozně pomalu.
Autorka perfektně ukázala na důležitý fakt; není zas tak důležité, jak je člověk vnímán okolím, ale jak se vnímá on sám: Jude, kterého si všichni váží a mají ho rádi, je sám v sobě nešťasný a osamělý člověk, protože se rozhodl, že hrůzy, kterými si prošel ho navždy ocejchovaly. Takže jestli budeme v životě šťastní nebo nešťastní, to si můžeme ovlivnit jen my sami.
Líbilo se mi, jak autorka jednotlivé postavy vykreslila.
Kniha se četla sama, i když je to asi jedna z nejsmutnějších knih, co znám. Vzhledem k tíze tématu by mě vážně zajímalo, co autorku vedlo k takto smutnému příběhu; v podstatě všechny hlavní postavy byly muži, tak je otázka, do jaké míry šlo o fikci, protože příběh byl vymyšlený do posledního detailu...
Protože je prostě hustá. To se nedá víc komentovat. Musela jsem ji několikrát odložit, protože se mě neskutečně dotýkala. Děkuji, že něco takového vzniklo a já měla tu možnost si to přečíst.
Na tuto knihu jsem se hodně těšila, líbil se mi námět i vetšinou kladné recenze. Chvilku mi trvalo naž jsem se začetla, ale potom bylo težké se odtrhnout. Některé části pro mě byly velmi náročné a chtělo se mi i zvracet, ale dávkování a odhalování příběhu mi nedovolovalo knihu odložit. Je zvláštní, jak vlastně dost nereálný příběh - na jednu postavu naložíme vše hrozné a nechutné, co si lze představit, a proti tomu jsou vlastně všichni hlavní hrdinové jak po prožití amerického snu, krásní, bohatí, úspěšní, nejúspěšnější - na člověka tak zapůsobí. U knížek už jsem několikrát brečela, ale u této se mi chtělo brečet třeba i týden po přečtení a vzpomínce na ni.
Připadala jsem si jako Bastien, který čte Nekonečný příběh. Kniha má přesah. Až k vám samotným.
Malý život. Stalo se přesně to, čeho jsem se bála. Kniha o 640 stránkách, obrovským prostorem vybízejícím pro zbytečné rozepisování postav a třeba i děje, který s tou hlavní zápletkou nemá nic společného. Něco, co na knihách nemám ráda. Riziko při každém čtení že čas, energii a především chuť kterou tomu člověk dá, stráví nad prolouskávání se přes nudné, nezáživné a s hlavním dějem nijak nesouvisející části, které mu tu knihu akorát tak znechutí. Asi to, že je mi tohle obkecávání tolik proti srsti, je důvodem, proč má moje Rosevine 82 stránek (i když se to teď řadí mezi její nedostatky). Přes tu chválu kolem a nesmírné nadšení, jsem si ke knize vybudovala opravdu velké očekávání. Možná právě tohle halo mě nutí k tomu teď přistupovat takhle. Do knihy jsem se nemohla začíst, nezžila se s postavami, nenašla se v tom. Zápletka se mě nedotkla. Děj, a především to velké odhalení, mě vůbec nepřekvapil. Řekla bych, že je na knižním trhu spoustu jiných, lépe zpracovaných děl, věnující se tomuto problému. Abych nebyla tak zlá, dokážu ocenit osud a promyšlení některých postav. Těch šestset stránek mě ale opravdu nebavilo a stávám se tak asi jedinou bytostí, která k Malému životu nebude přistupovat kladně.
Kniha, na kterou jen tak nezapomenu. Vlastně na ni nejspíš nikdy nezapomenu. Podle anotace jsem čekala něco úplně jiného, a tak se splnil autorčin záměr a byla jsem překvapená. Hodně.
Nevím moc, co říct, protože moje vyjadřovací schopnosti by nikdy nedokázaly popsat, co pro mě tahle kniha znamená. Řekla bych jen, že je lepší do toho jít naslepo a nepřipravený. I když na to, co se v knize odehrává, vás nic doopravdy připravit nedokáže.
Pro mě ohromně rozporuplná kniha. Literárně bych ji hodnotila na jedničku, samotný příběh mnohdy až za hranicí, pro mě až moc nereálný, naprosto z jiného světa. Po přečtení Malého života by měl jeden pocit, že v USA na každém kroku zakopne o pány, kteří potřebují souložit s malými a mladými kluky. Většina lidí je tu homo- nebo bisexuálních, ženský prvek je téměř totálně potlačen. Celou dobu čtení mi běželo hlavou, z jakého prostředí asi vzešla autorka, byla taky týraná a potřebovala se z toho vypsat? Nebo naopak žila v přepychu a tohle pro ni byl tak trochu sadistický kousek? Možná to byl ale jen kalkul, aby přitáhla pozornost, nakupit tolik šílených věcí na jednu hromadu? V tom pro mě tkví kámen úrazu. Už jsem četla hodně knih, kde postavy byly týrané, znásilňované, psychicky deptané nejrůznějšími způsoby, ale dokázala jsem tomu věřit. Tady se Judovi stalo tolik věcí, že už jsem nakonec natolik otupěla, že mě to skoro nerozrušovalo. Kdyby autorka trochu ubrala, sundala nohu z plynu, přibrzdila, prokrátila, možná by mě přesvědčila.
Na druhé straně nemůžu knížku úplně smést ze stolu, Jude jako těžce porušená osobnost byl vlastně zajímavá literární postava. I když mě občas štval. Vím, že takto těžce zkoušení lidé si s sebou kámen na krku táhnou často celý život, ale u něj mi připadalo, že se tím občas až lehce opájel, že prostě nechtěl, aby mu kdokoli pomohl (Harolda mi bylo fakt líto). Malý život určitě vzbuzuje emoce, ale možná je jich až přespříliš, někdy ubrat neznamená zkazit. Fakt ale je, že se asi jen tak z hlavy nevykouří. Hodnotila bych tak 70 %.
Tak jak většinou u knih nebrečím, tady mě to potkalo hned několikrát. Srdcervoucí smutný příběh o vztahu dvou mužů, který ale není kýčovitou telenovelou ani lacinou romancí. Více než romantiky si užijete slz a bolesti, ale ani tak jsem nemohla přestat číst. I když bych řekla, že po smrti VR mě to dočítání až fyzicky bolelo. Takhle si představuji natahování na skřipec. Ale přečetla bych si tu knihu znovu, znovu a znovu...
,,Strhující, syrová a surová kniha o lásce a přátelství v 21.stol., která se pouští na některá z nejtemnějších míst, kam se román kdy odvážil, a přesto, navzdory veškeré pravděpodobnosti, z nich proráží ke světlu.”
,,Proráží ke světlu…" Poslední slova z přebalu knihy, která mi utkvěla v paměti. Díky nim jsem se do knihy s nadějí pustila i přes, pro mě, drsný popis obsahu.
Jakmile se člověk prokouše prvními stránkami a začne se odkrývat více detailů, roste nutkání vědět a kniha se čte jedním dechem.
Když jsem si však udělala pauzu, přistihla jsem se, že si ji kolikrát prodlužuji a sbírám síly na další hloubkový ponor… Protože téma dalo někdy pořádně zabrat.
Žádné lehké čtení pro čerstvě zamilované to není, ale opravdu doporučuji, už jen kvůli další recenzi, která mi možná odkryje zase o trochu více...
Já stále čekám, kdy se ukáže to světlo. A nevím. Ale i Dlouho po přečtení na všechny myslím a doufám…
doplnění:
Nechtěným následkem se však ukazuje obtížné hledání další knihy, která by dokázala pohltit podobně jako Malý život. Vše najednou působí nějak plytce...
Téhle knize se čtenář musí věnovat, vnímat ji a dát jí čas. S některými myšlenkami jsem se ztotožňovala, některé mi přišly až příliš uměle vykonstruované. Knihu hodnotím kladně hlavně kvůli jedinečnosti příběhu.
Malý život je jedna z nejtěžších knih, kterou jsem kdy četla, nejen rozsahem, ale hlavně tématem. Na začátku se vám jeví, že příběh bude o 4 nejlepších kamarádech žijících v New Yorku, ale po pár stránkách zjistíte, že se za zajímavým příběhem bude skrývat něco hlubokého a děsivého. Knihu zároveň chcete odhodit, protože po některých stránkách už příběh nemůžete snášet, ale zároveň potřebujete vědět, jak to vlastně dopadne. I když hlavní postavu nedokážete vlastně nikdy pochopit, ona sama vám dost dobře vysvětlí, jak se cítí a proto s ní můžete soucítit. Našla jsem si mnoho oblíbených postav, a jak už zaznělo v komentářích přede mnou, jde o realistický příběh, který je ale absolutně vytržen z reálného světa (velké množství afroameričanů homosexuálů, všichni mají neskutečně úspěšné kariéry, všichni jsou bezdětní, neřeší se tu politika ani rasové otázky). I když tak nějak tušíte, jaký konec nastane, stejně vás v jeho průběhu potká několik překvapivých rozuzlení. Těžké ale krásné čtivo.
Kniha se mi moc líbila, vyobrazení hlavních hrdinů, nevšední (velmi pevný a přitom tak křehký - promiňte mi to klišé :)) vztahy... Četla jsem ji už před pár měsíci, ale pořád na ni vzpomínám.
Neskutečná kniha! Nenechá vás v klidu. Někdy bylo tak těžké ji číst, že jste měli chuť se dívat jinam. Bylo zajímavé pozorovat svoje pocity, jako - to už bych nevydržela, to bych nedokázala tolerovat... Taky mě fascinovalo, že veškeré zvraty se staly naprosto nečekaně. Až u této knihy jsem si uvědomila, že to není běžné. V jiných knihách prostě cítíte, že se něco chystá. Tady ne, prostě se to stane. Stejně jako v životě. Úžasná kniha, budu všude doporučovat, nemůžu na ni přestat myslet.
Brilantní. Děsivá. Pohlcující. Rvoucí srdce. Neuvěřitelně silná. Nedokázala jsem ji přečíst v jednom tahu, protože v některých chvílích už se to nedalo snést. Pět hvězdiček nikdy nebude dost.
Nejlepší a nejhorší kniha, kterou jsem kdy četla.
Uff... Tak toto byla síla. Po dlouhé době jsem narazil na knihu, která mě emocionálně úplně rozervala. Několikrát jsem měl chuť knihu odhodit, a nedočíst ji. Nikoliv však, že by byla špatně psaná nebo nečtivá, ale obsahem. Místy to opravdu bylo děsivé. Nakonec mi to nedalo a dočetl jsem to. Upřímně není jednoduchá na čtení, avšak stojí za to.
Má oblíbená edice, zajímavý námět, vysoká hodnocení, doporučující recenze, to vše mě nalákalo a jsem za to ráda. Nebylo to lehké čtení, jak ohledně tématu, tak i délky. Trvalo mi docela dost stránek, než jsem se začetla a začalo mě to více zajímat a bavit. Místy byl příběh čtivý, nemohla jsem se odtrhnout, ale byly tam i pasáže, které byly pro mě zdlouhavé a nudné. Nutila jsem se abych nepřeskakovala řádky, ale beru, že i to k příběhu, životu patří. Knihu jako celek hodnotím kladně, příběh u mě vyvolal emoce, vybízel k přemýšlení, hned tak nezapomenu a tak pro mě vypadá dobré dílo.
Štítky knihy
přátelství homosexualita New York umění láska zneužívání rodina studenti chudoba, bída sebepoškozování
Malý život
Tak tohle bolelo...
Kniha mi ležela v knihovně pár let a já jsem se stále nemohla odhodlat, abych se do ní pustila. I přes velmi pozitivní recenze jsem si říkala, že příběh čtyř přátel na 600 stranách nemůže být moc poutavé čtení. Nemohla jsem se mýlit víc. Četla jsem ji dlouho, občas si odskakovala k jiným knížkám, protože tohle vstřebat bylo těžké. Pral se ve mě pocit, že už bych to chtěla mít za sebou, s lítostí, že bude konec. Přesto, že je příběh čím dál víc tíživý a vy "naprosto přesně víte", jak skončí, pár stránek před koncem jsem se na chvilku odvážila začít doufat...
Není to asi kniha pro každého a vlastně nevím, komu ze svých přátel bych ji doporučila. V mé duši ale zůstane na dlouho.