Malý kamarád
Donna Tartt
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/302810/bmid_maly-kamarad-dx2-302810.jpg
4
117
117
Donna Tarttová ve svém druhém románu Malý kamarád (po němž následoval světoznámý román Stehlík, za který v roce 2014 získala Pulitzerovu cenu) brilantně zachycuje dusivou atmosféru upadajícího jižanského městečka, kde stále doutnají rasové a společenské konflikty, ze slávy bývalé honorace zbyly už jen trosky a pod zdánlivě ospalým povrchem číhají skryté hrozby. V městečku Alexandrie ve státě Mississippi dojde k tragédii – na Svátek matek je devítiletý Robin Cleve nalezen oběšený na stromě na zahradě před domem svých rodičů. Jeho vražda není nikdy objasněna a rodina se ze ztráty jediného syna nikdy nevzpamatuje. O jedenáct let později se do pátrání na vlastní pěst pouští chlapcova mladší sestra Harrieta, které v době neštěstí nebyl ještě ani rok. Uzavřené, ne právě milé a až nezdravě inteligentní děvčátko, k jehož vzorům patří kapitán Scott, Harry Houdini a Sherlock Holmes, se o prázdninách rozhodne, že s pomocí svého jediného kamaráda Hellyho bratrova vraha nejen najde, ale také náležitě potrestá. Co na tom, že většina pamětníků odmítá o celé záležitosti mluvit, že těch pár svědectví, která děti přece jenom získají, nepůsobí zrovna spolehlivě a že chybějí jakékoli důkazy? Pátrání, které zpočátku vypadá jako celkem nevinná dětská hra, se záhy zvrtne v nebezpečné dobrodružství, při němž se dá snadno přijít k úhoně. Zvlášť když malí mstitelé zkříží cestu vyšinutému místnímu výrobci drog a několika dalším členům jeho poněkud zvláštní rodiny.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
The Little Friend , 2002
více info...
Přidat komentář
S Malým kamarádem jsem měla neuvěřitelné trápení a výsledný dojem je prachmizerný. Nepopírám, že autorka umí vykreslit atmosféru, povahy lidí i situaci ve společnosti. Ale jaksi se někam vytratila dějová linka, která mi přišla zplácaná horkou jehlou.
Anotace je možná trochu zavádějící, protože o pátrání po vrahovi tady vlastně moc nejde. Kniha je především o Harrietě a její rodině a na druhé straně o Dannym a jeho rodině a záhada Robinovy smrti je spíš jen jakýmsi pojítkem mezi nimi.
Harrieta ani moc nepátrá. Upne se na první vysvětlení, které se jí zdá alespoň trochu pravděpodobné a pak už se jen snaží pomstít. Tím se příběh dostává do poněkud děsivé roviny.
Harrieta i Danny jsou oba paranoidní a my vidíme příběh v podstatě jejich očima (i když je psaný ve třetí osobě). To dodává příběhu na dramatičnosti, ačkoliv se tam často vůbec nic neděje. I malé, nepříliš závažné epizody jsou najednou neskutečně napínavé a u těch závažných už člověk ani nedýchá. Charakteristika vedlejších postav je silně ovlivněna tím, jak je vidí Harrieta nebo Danny. Díky tomu působí všichni nějakým způsobem vyhraněně a výrazně jako by se člověk díval na některé jejich vlastnosti přes zvětšovací sklo a přehlížel jiné. Rozhodně ale nepůsobí ploše.
Atmosféra byla skvělá. Byla jsem v tom městečku spolu s postavami a všechno s nimi prožívala. To, jakým způsobem Donna Tarttová popisuje například stesk nebo truchlení, se mi vrylo pod kůži a já jsem naprosto přesně věděla, jak se ta která postava cítí.
Na druhou stranu, pořád nemůžu hodnotit plným počtem hvězd. Byly tam pasáže, u kterých jsem se trochu nudila. Občas jsem soupeřila s tím, že kniha, přestože je psána ve třetí osobě působí jako by byla psána nespolehlivým vypravěčem. Už jen charakteristika postav tomu nasvědčuje. A některé Harrietiny kousky mi přišly tak nepravděpodobné, že jsem opravdu přemýšlela jak to tedy s tím vypravěčem je a jak moc můžu textu věřit.
Moc nepomáhá ani to, že mám problém s otevřenými konci. Kniha ve mně zanechala pocit, že jsem něco nedokončila, že jsem ji nedočetla. A to je u něčeho, co mi přišlo tak hrozně dlouhé velice neuspokojivý pocit.
Takže proto jen 4 hvězdy. Jinak to ale byla opravdu skvělá kniha.
Zkusila jsem to napodruhé a musím říct že zde forma přesahuje obsah. Přes hluboký námět se autorce nepodařilo, ani přes to maximum slov natáhnout do knihy patřičnou atmosféru. Příliš s tím víc jak půl knihy bojuje. Navíc jsem se nedozvěděla některé detaily, které se mi ( logicky) honily hlavou, takže mi to přijde nedotažené, ale dobře to mohl být záměr, aby zůstaly otevřené otázky. Nechci knihu stáhnout dolů, jelikož jak píši, autorka psát umí. Ovšem tohle mi navzdory rozsahu přišlo obsahově nedovytvořené a neucelené. 3,5/5
Ostatně kniha spíš působí dojmem že je veliká, díky svému formátu, tlustému papíru, a celkem velkým písmenům.
Tahle kniha je především o vztazích a o tom, jak svým blízkým vědomě ubližujeme. Ve vykreslení postav, nálady amerického maloměsta a jeho sociálních problémů je Donna Tarttová mistryně, slabší mi připadaly kapitoly dobrodružnějšího rázu a zmiňovaná krimi zápletka působila tak nějak nepatřičně, stejně jako nijaký konec. Nicméně to byly příjemně strávené večery při čtení Malého kamaráda.
Velmi ctive napsany pribeh, nicmene neskutecne rozvlacny. Knihu, v niz mi zadna z postav neprirostla k srdci, jsem docetla jen diky tomu, jak skvele D. Tartt pise, uz se tesim na Stehlika. Musim vyzdvihnout i preklad L. Johnove.
Moc hezké vyprávění s mírně detektivní zápletkou. Některé pasáže byly až příliš rozvláčné a popisné, ale kniha se čte velmi dobře, takže mi to nevadilo. Stehlík se mi líbil víc, ale i tak dávám plný počet hvězd, za autorčino brilantní vypravěčské umění :-)
Hodně zajímavé dílo, které rozhodně stojí za přečtení.. nějak váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami.. ano je to možná někdy trošku zdlouhavé, na druhou stranu čtenář bude odměněn tlustopisným opusem z amerického jihu 70. let.. jak tady někdo zmiňuje, je to psychologický román a místy thiller.
Zklamání především po obsahové stránce. Donna Tarttová je bezesporu velká literátka, ale to nijak neovlivnilo fakt, že jsem se přes půlku románu musel při čtení fackovat, abych neusínal. Minimum zápletky na tak rozsáhlou knihu, to je věc nevídaná. Jakmile se však člověk dostane k tomu podstatnému, události naberou poměrně zajímavý spád. Přesto je „děj“ pro autorku stále na vedlejší koleji. A to ve svém hodnocení raději opomíjím fakt, že ty nejpalčivější otázky nechává nezodpovězené. Ono se to k příběhu vlastně i hodí - po tom takřka šestisetstránkovém maratonu si ani jiný konec představit nedokážu. Protože co se musí nechat, je, že kulisy i hrdinové jsou prokresleni do nejmenších detailů a venkov na americkém jihu dýchá životem snad víc než ve skutečnosti. Jenže to zákonitě nemusí znamenat eskapádu dobrodružství, jak moc dobře ví každý, kdo zrovna neholduje adrenalinovým sportům. Ovšem přes všechen vytříbený sloh tomu chybělo to nejpodstatnější - jiskra, která by mě nějak nastartovala.
Většinou se mi stává jen u takto dlouhých knížek, že mám chuť, aby byly delší a delší a možná až skoro nekonečné, pro mnoho dalších večerů, kdy se příběh téměř vplíží do snu, pro mnoho dalších cest autobusem odnikud nikam. Jediné, co mohu knize vytknout a co taky snižuje mé hodnocení, je fakt, že zápletka (i když ne jediná, ale přiznejme si, že docela důležitá) nebyla rozpletena. Ani neměla být, už od začátku? Především na to musím myslet, s jakým záměrem autorka knihu asi psala a jestli již při zavraždění věděla, že vrah nebude dopaden, ani identifikován. Jinak ovšem výborná kniha.
Vyborny a strhujici roman o americkem Jihu 70 let.Kniha byla hodne rozvetvena, ale to ji na pusobivosti nijak neubira.Velmi smutny az depresivni pribeh jedne rodiny, kterou postihlo velke nestesti.
SPOILER : Zklamani z nezodpovezene otazky, kdo byl vrah ?To jedine mi tam chybelo a chybelo k ukonceni pribehu.
Kniha je opravdu náročná na čas(cca 600 str.) i pozornost, ale pokud si na ni uděláte čas, nebudete litovat. Autorka "Stehlíka" opět rozehrála příběh v několika vrstvách a její jazyk je prostě nádherný, děj komplikovaný a psychologie postav přesná, takže pokročilého čtenáře určitě nezklame. Není to čtení pro každého, ale v každém případě je to velká literatura. Byla jsem nadšena a dlouho na tento ojedinělý román budu vzpomínat.
Knihu som práve zdolal, a je mi ľúto, že nebola dlhšia...pri takýchto knihách je mi to ľúto vždy...Moje tretie stretnutie s Tarttovou, prvé bolo Tajný príbeh, potom Stehlík a keď som náhodou v kníhkupectve objavil Malého kamaráda, rozhodne som ho musel mať...i keď bola kniha pomerne drahá, neľutujem...som nadšený...rozsiahly spoločenský román...nejednoznačný, o úpadku rodiny a spoločnosti, o strate detstva, o hľadaní pravdy, spravodlivosti, o pomste, o samote...jedným slovom - geniálne...Tak skoro nezabudnem, dúfam, že nikdy...Pri autorkinom veľmi pomalom tempe písania kníh budem musieť na jej nový opus hodne dlho čakať, hm....
Konečně jsem knihu včera večer zdolala. Chvilku mne i bavila, připomněla mi Prázdné místo, jen byla zbytečně rozvláčná a konec jsem moc nepochopila. Sociální rozdíly v demokratické kapitalistické společnosti prostě přináší problémy.
Skvělý byť možná příliš popisný román. Osobně bych si dovedl představit, že je až o čtvrtinu kratší a dynamičtější, protože děj se v něm odvíjí jen velmi zvolna. Ale možná že by pak ztratil hloubku, kterou mu Tarttová svým mistrovstvím vtiskla. Jako každé velké dílo, i tento román není zcela žánrově zařaditelný. Pohybuje se v rovině beletrické, psychologické, ke konci se objevují prvky thrilleru. A není to jen příběh malé dívky, která se snaží vypátrat a pomstít smrt svého bratra. Jde o komplexnější náhled do života ve státě Mississippi (někdejší člen Konfederace) uprostřed sedmdesátých let, kdy se Amerika musela vyrovnat s následky ropné krize a ekonomickým úpadkem, který nejvíce postihl střední a nižší třídu.
Malý kamarád
Výborný zážitek, příběh, který se mohl opravdu stát, věrně zobrazené prostředí amerického Jihu. Skvěle zachycený ten přelom dětství dospívání, kdy člověk už na ledacos stačí inteligencí, na něco i fyzicky, ale schází zkušenosti a emoce s ním cloumají ode zdi ke zdi. Zamilovala jsem si Harrietu i její tetičky, kamaráda Helyho. Autorka dokázala, že jsem se do Harriety vcítila, zase mi bylo dvanáct, dospělí nic nechápali a trvali na hloupých pravidlech, já bojovala za pravdu, kterou nikdo nevidí, stejně jako hrdinové mých oblíbených románů. Přiznám, že jsem se malinko nudila v částech s bláznivými kazateli a zdrogovanými kriminálníky, ale uznávám, pro příběh nebyly zbytečné.
Pokud se má kniha čtenáři líbit, nesmí ji číst jako detektivku ani jako ženský románek odhalující rodinná tajemství. Varování si zaslouží také čtenáři trpící fobií z hadů, pro ty bude tahle knížka čistokrevný horor.