Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489149/bmid_listopad-lUn-489149.png
4
5107
5107
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály. Od autorky bestselleru Hana.... celý text
Přidat komentář
Nerada vybočím z davu, ale kniha mě tedy vůbec nenadchla. Od paní autorky jsem již četla Hanu a Slepou mapu a byla jsem nadšená. Jenže u této knihy tomu tak nebylo. 2/3 knihy se vlečou, konec to trochu pozdvihne, ale i tak za mě tedy ne. Čtení mě nebavilo a po přečtení to ve mně nezanechalo žádný valný pocit, prostě jsem jen dočetla knihu (to u paní autorky není zvykem). Ale i tak se nenechám odradit od dalších autorčiných titulů
(SPOILER)
Knížka Listopád se mi po Haně zatím líbí nejvíc. Má velmi silný a poutavý příběh, který se stal víc čtivý až ve druhé půlce , kdy mě to nutilo hltat stránku po stránce a neprestat číst.
Ovšem na druhé straně mi přišlo trochu moc , když autorka vložila do knihy zmíňku o koncentáku. Najednou jsem měla pocit, že se autorka dotýká druhé světové války a nebyla jsem si jistá , jakou dobou se kniha bude dál vyvíjet. A hlavně jsem si říkala, zda to bylo vážně potřeba ?
Asi někdy po stránce 200 jsem začala tušit, jak asi děj dopadne a ztrácela jsem chuť číst. Ale hodně jsem se zmýlila. Konec dopadl úplně jinak, než jsem si myslela, a nakonec jsem byla velmi prekvapená, jak to celé dopadlo. Kniha ve mně zanechala silný a velmi smutný zážitek, který mi ukázal svět i z jiného úhlu pohledu.
Kniha je moc dobře napsaná. Mornštajnová má svůj styl, který si drží, a který mám moc ráda. Co se týče děje, tak byl poutavě napsaný. K mému údivu mi ani nevadilo, že se děj tak rychle posouval o několik let dopředu. Co mě trochu zklamalo bylo, že na mě kniha neměla moc velký dopad. Čekala jsem, že mě to více dostane do kolen. Na druhou stranu jsem rok 1989 vůbec nezažila, a ještě dlouho trvalo, než jsem se narodila. Myslím si, že jinak bych knihu prožívala mnohem více. Kniha se mi přesto líbila, a proto ji DOPORUČUJI k přečtení!
Na knihu jsem se velmi těšila, a bohužel se moje vysoká očekávání nenaplnila. První dvě třetiny mi přišly jako nevyužitý potenciál, ale zato se mi velmi líbil konec, který nakonec celkový pocit z knihy velmi vylepšil.
Jedná se o nadprůměrnou knihu, která stojí za přečtení, už jen kvůli jejímu tématu.
Smutný příběh o zničených lidských osudech vlivem politického režimu. Můžeme být rádi, že to nedopadlo a taková budoucnost nás nečekala.
V Listopádu sledujeme alternativní budoucnost toho, co by se stalo, kdyby v roce 1989 neproběhl převrat a vláda komunistů by trvala i nadále. Byli bychom i teď, v 21.století, odříznuti od západního světa a báli se pomalu vlastního stínu. Protože nikdy nevíte, kdo vás může udat za sebemenší hloupost soused, kamarád, příbuzný.. Je samozřejmě znát, že Alena Mornštajnová vychází z reality, která se tu opravdu děla a o to depresivnější a smutnější čtení to je.
Příběh sledujeme z pohledu dvou žen a začínáme právě v listopadu 1989. Marie začíná vyprávět svůj příběh v době, kdy probíhají listopadové demonstrace a sama se jich účastní, plná odhodlání a naděje, že budou její děti žít v jiném, lepším světě.
Bohužel, tyto naděje jsou záhy potlačeny, jelikož následuje Mariino zatčení a odsouzení na 20 let.
Druhou linku sledujeme z pohledu Magdaleny, která se ve čtyřech letech dostala do takzvané ozdravovny. Popisuje, jak vypadá svět, nejen za zdmi tohoto zařízení, jejíma dětskýma očima. Postupně dospívá a stává se z ní dospělá úspěšná žena, ale za strašnou cenu, kterou sama bohužel nevidí.
Tohle není vůbec veselé čtení. Je to velmi drsným způsobem nesmírně smutné. A byť sledujeme příběh z pohledu dvou postav, točí se kolem nich mnoho jiných osudů. A nutno říct, že nejsou šťastné.
Velmi silné a emotivní je sledovat, jak malým dětem doslova vymývají mozek a dělají z nich téměř stroje. Tito převychovaní lidé jsou připraveni sloužit státu, tím nejhorším způsobem, ale zároveň v domnění, že dělají tu nesprávnější věc, protože tak byli vychováni.
Každá z postav má v příběhu svou roli, někdo je větší zrůda než ostatní. Některé chování je nepochopitelné, ale bohužel i v dnešní době se zřejmě podobné věci dějí, závist je totiž věčná.
(SPOILER) Zajímavý příběh, nečekala jsem šťastný konec ale i tak mě prekvapil. Velice poutavé čtení,jsem moc ráda, že smyšlené. Takhle žít bych nechtěla :/
Šílený, mrazivý příběh. Děsivá fiktivní varianta kdysi možné budoucnosti. Opět musím hodnotit plným počtem hvězd.
Na poměry Mornštajnové lehce slabší, ale jako samostatná kniha opět nadprůměrná. Jelikož jsem už příšerně zmlsaná jejím psaním, čekala jsem na nějaký ten bod, kdy se poodhalí něco šokujícho a přijde wow moment. Tady to bylo vlastně trochu předvídatelné a málo wow, tak jsem sice pořád zmlsaná, ale Listopád mi k tomu nepřidal.
Paní Mornštajnová nikdy nezklame. Už je to asi 5 kniha od ní a zase to byl skvělý příběh, který vám dlouhou chvíli utkví v hlavě.
(SPOILER) Celkem smutný příběh o alternativní budoucnosti našeho státu. Kniha se četla hezky, čekala jsem, že se jistě dostane oběma hrdinkám šťastnému konci, bohužel nedostalo. Vzít rodičům dítě je jedna z nejhorších věcí na světě, o to víc, když dítě žije v přesvědčení, že ho rodiče nechtěli. Kniha mi v některých částech připomínala dystopii s prvkem fantasy - Deklarace smrti.
Mrazivé. Děsivé.
Sama jsem se v r. 1989 účastnila demonstrací jako studentka VŠ. Dodnes cítím strach, když jsme vylepovali plakáty a byli sledováni tajnou policií, před kterou se nám vždy povedlo nějak utéci. Povedlo se a demokracie zvítězila. Při četbě knihy mi celou dobu běhal mráz po zádech. Co by s námi tenkrát bylo, kdyby se to nepovedlo??? Kniha je mrazivou dystopií v duchu Příběhu služebnice.
Skvěle napsané, komunistické praktiky děsivě vykreslené. Važme si svobody!
Co k tomu napsat? Snad jen, že díky všem, kdo se zasloužili o to, že popsané byla jen fikce a že můžeme takové knihy číst. Skvěle napsané, poutavé. Navíc děsivé. Husí kůži jsem měla ještě dlouho po dočtení.
Od Aleny Mornštajnové jsem četla všechny knihy, za mě tato nejslabší. Příběh se hrozně vlekl, do čtení jsem se musela nutit.
První kniha od Aleny a mrazí mě z ní v zádech...chvílema jsem si musela připomínat,že je to jen fiktivní a fakt se to nestalo, ale děsivé je to tak či tak...Těším se na další knihy od ní, čtení velmi poutavé, těžko se odtrhávalo od stránek
Už jsem četla od Mornštajnové Tiché roky a Hanu, takže Listopád je v pořadí má třetí kniha od této autorky. Za mě bohužel zatím nejslabší. Malinko více mě zaujal příběh Magdy než samotné Maji. Trochu mě štvala Magdina jakoby lhostejnost od doby co si prožila dlouhé roky ve vězení až prakticky do její smrti.
Možná je to i tím, že mě toto téma nepotkalo, proto mi není zas tak moc blízké.
Nicméně mě tohle neodradí a ráda si přečtu i další knihy od autorky.
Váhám jak hodnotit.
Je to velmi čtivé, stejně jako předchozí kniha autorky, kterou jsem měla v ruce, ale tento příběh mi byl tak strašně proti srsti a u čtení pasáží se systémem zmanipulovanou Magdou jsem se cítila velmi nepříjemně... Ale asi i takové emoce mají knihy vyvolat. Narodila jsem se až po listopadové revoluci, do svobodné země, takže tento příběh by byl bližší spíše mé mamince, která v tom vyrostla, než mně. Jen vím, že nechci aby se to někdy vrátilo zpátky a jsem velmi ráda, že je příběh pouze fikcí.
(SPOILER) díky Bohu za ty dary! ze začátku jsem se nemohla začíst ale pak už nešlo přestat. Smutný a děsivý příběh toho, jak by to do dnešní doby mohlo vypadat, kdyby nenastal převrat.. trhalo mi srdce, jak matka s dcerou žijí takhle odtržené od sebe.. a je hrozné, že tohle bohužel ještě někde někdo zažívá.. Skvělá knížka.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Moje první knížka od autorky. Zpočátku mi trochu vadilo, že se děj táhnul. V druhé polovině jsem postavy hltala plnými doušky. Překvapil mě konec knihy, takové vyvrcholení jsem nečekala. Můžu jenom doporučit.