Krasojezdkyně
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376230/bmid_krasojezdkyne-4n5-376230.jpg
4
1027
1027
V zapadlém koutě Londýna učí bývalý špičkový drezúrní jezdec svou vnučku Sarah tak, jak to sám kdysi dělal v elitní jezdecké škole ve Francii. Když však do jejich života zasáhne katastrofa, čtrnáctileté Sarah nezbyde nic jiného, než aby se životem protloukala sama…
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
The Horse Dancer , 2009
více info...
Přidat komentář
Knihy od Jojo jsou prostě úžasné. Její styl psaní mi neskutečně sedí a líbí se mi to, jak umí čtenáře vtáhnout do děje.
Krasojezdkyni jsem doma měla už nějakou dobu, ale až teď na ní přišla řada. Ze začátku jsem se v knize špatně orientovala a nevěděla jsem, kdo je kdo. Ale pak děj krásně plynul a hlavní postavy byly fajn. Sice Sarah občas dělala totální kraviny, ale zase byla to mladá holčina, co měla jen svého dědu.
Ze začátku jsem se špatně orientovala, nakonec jsem se začetla a knížka mě pohltila... Osud lidí může být nevyzpytatelný. Knížka se mi moc líbila, Jojo nezklamala :-)
Nedočetla jsem. Prvními stránkami jsem se nemohla prokousat, pak mi vadila absolutní nelogičnost v chování Sarah. Nejhorší kniha od J. Moyes.
Prvních 100 stránek jsem četla týden a do čtení jsem se občas nutila. Pak se to ale rozjelo a zbytek jsem zhltla přes víkend. Krásný a zajímavý příběh s úžasným koncem. Moc se mi líbily citáty z Xenofónova díla O jezdectví :)
Četla jsem v originále The horse dancer, a opět mě kniha od ní nezklamala. Trvalo mi tedy trochu déle, než jsem se do ní dostala, protože o tom tématu moc nevím, ale pak mě chytla a vlastně jsem celou knihu hltala :-)
Kniha se četla hezky, když jsem od knihy čekala něco trochu jiného. . Jojo nezklamala, další krásný příběh.
Kniha se čte sama, příběh se musí brát trochu s nadsázkou, ale spisovatelka umí a tak vás i do takového příběhu vtáhne a už jen čtete a čtete. Kniha by se mohla líbit náctiletým koňačkám je tam opravdu hodně moudra, krásné citáty a neuvěřitelná síla lásky, odhodlání, pevné vůle, ale i krutosti.
Krásný a velmi uvěřitelný příběh. Kniha se mně ze začátku trochu hůře četla ale jakmile jsem se začetla, tak to šlo jako po másle. Kniha mě zasáhla nejen příběhem ale i stylem jakým je napsána. Každé slovo jsem hltala a konec je úžasný. Velmi kvalitní a povedené dílo. Od téhle autorky první a určitě ne poslední kniha. :)
Začátek knihy mě moc nebavil, ale potom jsem se do ní začetla a nemohla přestat.
Opět krásný a velice čtivý a příjemný příběh od Jojo Moyes. Celou dobu mi bylo úplně jasné, že Natasha je stále zamilovaná do Maca a on do ní, takže to nemohlo skončit jinak:-).
Autorka mě příjemně překvapila, jelikož jsem od ní zatím četla knihy s romantickou zápletkou, tak toto bylo trošku z jiného soudku. Příběh plný odhodlání, pevné vůle, vytrvalosti a nezlomného ducha hlavní hrdinky Sarah.
Četlo se to dobře.Ale ta hloupá rozhodnutí hrdinek mně také deptala to je pravda.Takže o to mi přišla tato kniha méně uvěřitelná než jiné její knihy .
Moje prvotina od Jojo Moyes, bohužel, po všech chválách autorky, jsem ćekala daleko víc a kniha mě nebavila. Vlastně jsem ji ani nedočetla, tak nudná pro mě byla. Nicméně autorka je celkově docela chválená, takže zkusím něco jiného a třeba budu mít šťastnější ruku při výběru :)
Knížka se četla pěkně, ostatně jako všechny od JOJO. Podle názvu jsem čekala trošku něco jiné. Hlavní hrdinky jsou vlastně dvě. První je čtrnáctiletá puberťačka, které dědeček dostal mrtvici a nemá se o ni a jejího koně postarat a navíc si děsně komplikuje život sama. Druhou je rozvádějící se právnička, která neví co vlastně chce a v podstatě si taky sama straštně komplikuje život. Vlastně mě ta kniha trochu deptala, kvůli těm hloupým rozhodnutím hlavních hrdinek.
Téměř každý autor má mezi svými díly slabší kousky.
A to tato kniha od Moyesové pro mě je...
I když na ni budu vzpomínat jako na tříhvězdičkovou, rozhodla jsem se ale pro objektivnější hodnocení a jednu hvězdu přidala. Proč? Protože si myslím, že je to velmi krásný a silný příběh o laskavosti. O laskavosti tak velké, až to člověka omamuje... a dojímá...
Příběh byl dlouhý a pro mě trochu nezáživný, neboť mě knihy z prostředí stájí nikdy moc nevoněly. Ale tahle byla od Jojo, takže jsem ji přečíst musela. Nelituji. Pro mě sice spíše průměrná kniha, avšak s nádherným posláním... Pro jiné to může být srdcovka, tak knize nechci kazit průměr, protože si to nezaslouží - je dobrá, jen ne pro mě.
Doufám, že si ji moje sestra přečte. Protože by měla poznat Sarah a Booa. Nezapomene na ně.
za mne obrovske zklamani, prvni a velke, jeste po precteni prvni kapitoly jsem ocekavala silny pribeh o silnych konacich z Francie, jenze ouha, sklouzlo to k az misty "pitome a lacine" porad dokola opakujici se love story nekoho jineho, miluju, nemiluju, chci se vratit, nechci se vratit, toto neni hodno tak velke vypravecky, jakou pro mne Jojo dosud byla, bohuzel.
a je pravda, ze az precteni podekovaní mi nabidlo rozumne vysvetleni, proc tohle tema a trosku mne uklidnilo.
a neprekladanou francouzstinu asi nema cenu komentovat, to je o svedomi autora a prekladatele.
Ze začátku jsem knihu chtěla vzdát, ačkoliv jiné knihy od této autorky mě vždy chytly hned zkraje. Pak po 100 stránkách se to rozběhlo a zase mi kniha líbila moc. Konec mi ale trošku pokazila používaná francouzština, kterou neovládám, a myslím si, že místy by nebylo od věci, kdyby byl někde přiložený překlad.
Štítky knihy
koně láska pěstounská péče rozvod romantika právníci náhradní rodinná péče thrillery pro ženy prarodiče a vnoučata
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Přiznávám a stydím se. Od Jojo Moyesové jsem nečetla vůbec nic. Nebo si to aspoň nepamatuju. Teď jsem sáhla po Krasojezdkyni a trvalo mi zhruba sto třicet pět stránek, než jsem pochopila, že jsem neudělala chybu.
Pravdou totiž je, že první stránky mě vůbec nebavily. Říkala jsem si ale, že ji musím stůj co stůj dočíst. Jedna čtrnáctiletá holka, kůň, manželé, co se rozvádějí…. To přeci není příběh pro mě. Určitě to bude o lásce ke zvířeti, o tom, co je člověk schopný pro zvíře obětovat. Upřímně, nemám moc ráda knihy, kde je jednou z hlavních postav zvíře. Neřeknu vám proč, protože to sama nevím. Zvířata mám ráda, i když žádné nemám. Ale číst o nich? Zkrátka k tomu zatím nebyl žádný důvod. Ale tak co, přečtu to, i kdyby mi to mělo trvat měsíc.
Tak zhruba měsíc to vážně trvalo, protože tři týdny jsem louskala těch zhruba sto třicet pět stran. Nakonec se něco zlomilo. Děj mě začal bavit. Najednou jsem chtěla vědět, co se stane s koněm jménem Boo a jeho majitelkou Sarah. Potřebovala jsem nutně vědět, jestli dokáže to, co si umyslila. A v neposlední řadě jsem prahla po rozzuzlení vztahu mezi Natashou a Macem. Vážně se rozvedou? Teď, když si k sobě vzali Sarah, která ač se chová jako spratek, je vlastně skvělá holka? Otázek jsem si během čtení knihy samozřejmě pokládala víc, ale tyhle mě donutily číst až dokonce. Přestože jsem si závěr domýšlela už zhruba od půlky knihy, stejně jsem se na konci skoro rozbrečela. A to jsem to všechno tak trochu čekala.
Když se lidí ve svém okolí ptám, jestli znají Jojo Moyesovou, všichni tvrdí, že přece jasně, kdo by ji neznal, že jo? Tak například donedávna já, že jo… Obvykle dávám spisovatelům jenom jednu šanci. Buď mě kniha zaujme, nebo ne a už si od nich nikdy nic nepřečtu. Ale co s knihou, která mě zaujala až od půlky? Stačí to na to, abych si od autorky přečetla něco dalšího?
Já Krasojezdkyni nemám co vytknout. Je psaná čtivě, je tam nějaký ten dějový spád, v příběhu je sympatická i nesympatická postava (těch nesympatických je tam ovšem víc), ale zkrátka tomu něco chybí. Možná větší svižnost, méně `okecávaček`? Každý máme rád něco jiného a já mám zkrátka ráda, když se pořád něco děje a to nejlíp od první, nejpozději od druhé stránky. Tady jsem musela čekat příliš dlouho. Dlouho na to, abych si od Moyesové ještě někdy něco přečetla. Nicméně bych Krasojezdkyni nerada upřela pochvalu. Je to jedna z mála knih, jejíž děj si budu pamatovat za rok, dva a možná i tři. Není to příběh, který by zapadl mezi tisíce dalších. A to si zaslouží velkej palec nahoru.