Kolem Jakuba

07.02.2020

Stojí za přečtení, doporučuji.

14.01.2020

Už mám naplánovaný výlet. Jen co oschnou nebo lehce namrznou cesty a nebude bláto. Vlakem do Nymburka to není od nás daleko, odtamtud popojet kousek lokálkou a pak už se budu celý den toulat kolem Jakuba a všech ostatních rybníků v okolí Dymokur a Městce Králové. Světem rákosu, leknínů, kachen, labutí, naplněn dojmy povídkové sbírky Michala Vrby, temnými osudy lidí, kteří chtěli žít třeba i stranou od všeho, jen pro sebe a své rodiny, ale do jejich životů negativně zasáhly dějiny. Zápletky příběhů nejsou komplikované, přesto jsem se od nich nedokázal odtrhnout. Je to kvůli tomu, že díky jednoduchosti jsou uvěřitelné. Něco podobného by se totiž úplně v klidu mohlo stát u vás na vesnici, ve městě, u sousedů… Do toho svěží styl nezahlcený dlouhými popisy či odbočkami, postupné dávkování děje a několik zajímavých nápadů (např. povídka Řadovka, která je vyprávěna z pohledu majitelů jednotlivých domů a rozdělena do podkapitol podle čísel popisných). Škoda jen toho slabšího pojítka některých povídek se samotným místem, jak píše níže v komentářích čtenář Blue.

05.01.2020

Úžasná obálka, strhující příběhy z různých období, které spojuje rybník Jakub, z žádné nevycházíme jako lidští jedinci příliš lichotivě.

02.01.2020

Napohled velmi atraktivní obal a zajímavý název v kombinaci s předchozí čtenářskou zkušeností (Prak) mne vedly k tomu, že jsem s velkým očekáváním sáhl i po tomto titulu. Také jsem si chtěl konečně přečíst něco od současného českého spisovatele, protože ti se v záplavě úspěšných spisovatelek (nic proti nim) nějak ztrácejí. Michal Vrba přišel s pěticí velmi sugestivně a nápaditě napsaných příběhů, na kterých jsem si celkem pošmáknul. Že dávám pouze čtyři hvězdy je způsobeno jednak tím, že pojítko rybník Jakub bylo někdy na můj vkus až příliš volné (přitom právě ten nápad se mi velmi líbil), jednak tím, že (to prostě nejde jinak) některé příběhy jsou lepší, některé mírně slabší. To už je úděl povídkových knih. A nejhorší pak u těchto knih je, když se čtenáři jako nejslabší jeví povídka poslední, protože právě konec často rozhoduje o výsledném dojmu celku. Knihu nicméně upřímně doporučuju ke čtení a na další Vrbovo dílo jsem už teď zvědav. 90%

21.12.2019

Úplně jiná knížka, než jaké čtu.. Nevěděla jsem, co mě čeká, o to větší to bylo překvapení. Skvělý nápad, knížka se četla skoro sama, příběhy byly naprosto strhující. Poslední kapitola uzavřela kruh života, který se vlastně stále opakuje, pouze kulisy jsou jiné.
Děkuji za ní.

17.12.2019

Hodně zajímavá sbírka povídek, jejichž děj se odehrává v jednom místě. Nejvíce na mě zapůsobila ta první povídka. Styl vyprávění mi přivodil husí kůži...

16.12.2019

Kniha obsahuje pět povídek odehrávajících se v různých časových obdobích (první v roce 1639 v době třicetileté války, poslední v roce 1996), které však spojuje lokace rybníka Jakub. Jedná se o výjevy ze života obyčejných lidí, kteří se musí poprat s nepřízní a nespravedlivostí doby. Ať už se jedná o drancování a vraždění za třicetileté války, zvlčilé chování vojáků Rudé armády v květnových dnech, hon na kulaky, politické procesy a tábory nucených prací v letech padesátých. Jen mi tam nepasovala povídka o maďarském prominentním komunistovi, který se během povstání v roce 1956 snaží zmizet z Budapešti. Spojitostí s českým rybníkem byla jen jeho milenka, jejíž matka se narodila ve vesnici vedle Jakuba. Autor přináší silné lidské příběhy, které v různých variacích prožily stovky lidí. Nejvíc mě zasáhly povídky Poušť u Jakuba a Na motorce.

01.12.2019

Osud jednotlivců ve vyhrocených dějinných dobách. Ještě nikdy se mi nestalo, aby mě soubor povídek tak bavil, aby každá ve mně dlouho doznívala, honila se mi hlavou a přestože jsem se těšila na další, záměrně jsem ten okamžik oddalovala. Vrba mě svým Prakem překvapil a teď jen potvrdil, že to nebyla náhoda. Jazykové i stylistické diamanty nápaditě pospojované, no prostě fantastické ... všem doporučuji.

20.11.2019

Nejprve vás uchvátí obálka a zpracování knihy.Dlouho si knihu prohlížíte,přivoníte, otevřete a už vás semele.Nemůžete přestat číst, dokud nejste na konci.A pak o těch povídkách přemýšlím i v noci.Lítá mi v hlavě jedna za druhou,postavy,jejich osudy,to lidské zlo, které se táhne příběhy.Nezapomenutelná kniha.

16.11.2019

Velké dějiny válcují malé lidské životy... Pro tuhle knížku bych asi nenašla dostatek superlativů, proto jen smekám pomyslný klobouk a klaním se autorovi až k zemi. Michal Vrba už mi před časem vpálil ránu mezi oči Prakem a teď se mu znovu podařilo mě dostat do kolen s touhle povídkovou knížkou. Pět nezapomenutelných příběhů, rafinovaně pospojovaných do pomyslného kruhu. Mění se historické podmínky, ale lidstvo zůstává stejné. Jedna z mých nejlepších letošních knižních přítelkyň, kterou už nepustím, zůstává se mnou (od přečtení se k jednotlivým osudům pořád vracím a mám takovou "filozofickou")... A musím pochválit i nádherné grafické zpracování. Zkrátka tahle kniha nemá chybu. A už teď trpím sentimentální náladou z dočtení...

11.11.2019

Výborně napsaný povídkový soubor s propojovacím prvekm místa i osudů některých lidí, díky němuž jsem měla pocit, že čtu ucelený příběh jednoho místa a vlastností člověka (i když se děj odehrával jinde). Popsané lidské zlo přítomné v různé formě v jakékoliv době, postavy, do nichž se čtenář během pár vět vžije a soucítí s nimi, styl psaní i vazba knihy - to vše dobře zapadá a tvoří jednu z mála povídkových knih, kterou hodnotím plným počtem.
Děkuji Magnolii za výborný komentář.

05.11.2019

První povídku za středověku jsem dočetla a nemohla pokračovat dál, tak byla působivá, výborně napsaná. Druhou, z konce války, jsem četla skoro bez dechu (pro jistotu, ne před spaním) a na konci mi dojetím zvlhly oči, tak mě semlela. Další z Maďarska, ve dnech revoluce, jsem četla s odporem, důvodem byl její vypravěč. Čtvrtá, z našich 50.let, pohledem mladého kluka, ta bolela nejvíc... A závěr - téměř současný, s první povídkou propojený jmény dětí, s ostatními dalšími náznaky. Obdivuji autora, píše velmi dobře, jako málokdo u nás. Při čtení nových knih si už automaticky říkám, komu budu knížku dál doporučovat, v rodině, v knihovně... No, jsem po dočtení celé knížky docela smutná. Ještě po té válečné jsem měla na seznamu těch budoucích čtenářů "Jakuba" docela dost, po jejím dočtení si říkám, kdo to unese, kdo to dá... Je to knížka o zlu v lidech, napříč dějinami a o malé špetce naděje a dobra v nás. Přesto, děkuji za ni, vydá za mnoho jiných.
(Argu a Kateřině Bažantové patří díky za krásnou obálku a úpravu knihy - i za tu je ta pátá*).

10.10.2019

Vzhledem k pracovnímu vytížení jsem odkládal četbu toho Díla (velké D je záměrné) na poslední chvíli před cestou na křest knihy, až mi zbyl jediný den. Odpoledne jsem k tomu zasedl a pak po prvních řádcích mě ta knížka obejmula, spolkla a vyplivla v 8 hodin večer s jedinou myšlenkou. "Proč to není delší?" Michal Vrba zase od Praku povyrostl, postavy jsou krásně různorodé, hrdinové malí, slabí, silní, ustrašení, rozhodní, prostě nádherná paleta života. Bavilo mě to někdy silné, jindy jemné, ale stále skvěle promyšlené propojení povídek a ty netušené závěry a elegantně otevřený prostor pro vlastní domýšlení, co asi bylo pak? Ještě musím ocenit důmyslně uzavřený kruh ve formě tří dětských postav první a poslední povídky. Michale... V místě těch teček zní potlesk.

03.10.2019

Je tady prosím někde možnost dát deset hvězdiček? Něco jako mají v tom talentu nějaké to zlaté tlačítko, které úplně vyhrává nebo tak... :) Občas by se tahle možnost hodila - a Kolem Jakuba je přesně ta chvíle. Nejsem velkým zastáncem povídek a čtu je výjimečně - mám rád delší celek a bližší seznámení s postavami. Ale mé nadšení z Vrbovy minulé knihy (Prak) bylo takové, že nešlo odolat. A dobře jsem udělal. Pro mě zatím absolutně jasně kniha roku (z těch zatím jen 30, co jsem letos přečetl). A ty plusy jsou stejné jako u Praku - úžasná schopnost udržet napětí po celou dobu. Tam není oddechovější místo, kde bych si mohl trochu odpočinout a bát se o hlavní hrdiny trochu míň. Ale nebyl by to Vrba, aby třeba v povídce z roku 1956 nebyl hlavním hrdinou pěkný hajzl z maďarské tajné policie... Opět jsem se musel zuby nehty držet, abych neotáčel stránky jen tak dopředu, abych aspoň tušil, jak to dopadne. Lojza Kostroun je borec největší. Andula Burešová je prototyp hrdinky. A poslední "řadovková" povídka je už svou formou bonbonek na závěr.
Je jasné, že už Michal Vrba dozrál i pro větší útvary, jeho styl je přesně můj šálek čaje a moc se těším na cokoli dalšího.