Kocour, který zachraňoval knihy
Sósuke Nacukawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499648/bmid_kocour-ktery-zachranoval-knihy-AA2-499648.jpg
4
225
225
Japonský bestseller číslo 1 přináší oslavu knih, koček a lidí, kteří je milují. Středoškolák Rintaró Nacuki, zanícený knihomol, se chystá zavřít knihkupectví-antikvariát, které zdědil po svém milovaném dědečkovi. V tu chvíli se v něm však objeví mluvící kocour s neobvyklou prosbou. Žádá od Rintaróa, aby mu pomohl zachránit knihy. Svět je plný osamělých knih, které zůstaly nepřečtené a nemilované, a kocour a Rintaró je musí osvobodit od majitelů, kteří je zanedbávají. Neobvyklá dvojice se vydává na úžasnou cestu a podniká společně tři výpravy do imaginárního světa, během nichž vstupuje do různých bludišť, aby knihy osvobodila. Na svých cestách se kocouří zachránce a Rintaró setkávají s mužem, který nechává své knihy hynout na poličce, s nevědomým mučitelem knih, který rozstříhává stránky knih na útržky, aby lidem pomohl s rychlým čtením, nebo s vydavatelským dronem, který chce vytvářet pouze bestsellery. Jejich dobrodružství vyvrcholí posledním, nezapomenutelným úkolem – závěrečné bludiště, které na Rintaróa čeká, ho zavede do říše, kam se odváží vstoupit jen ti nejudatnější… Strhující příběh o knihách, první lásce, fantazii a neobvyklém přátelství mladého chlapce s mluvícím Kocourem, který zachránil knihy je příběhem pro ty, pro které jsou knihy mnohem víc než slova na papíře.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , ProstorOriginální název:
本を守ろうとする猫の話 (Hon wo mamoró to suru neko no hanaši) , 2017
více info...
Přidat komentář
Co je pro člověka důležité? A jakou roli v jeho životě hrají knihy? Tyto a mnoho dalších otázek nám klade kniha japonského lékaře, spisovatele a scénáristy Sósuke Nacukawy.
Hlavním hrdinou je nesmělý středoškolák Rintaró, jehož dědeček vlastní zapadlý a vzácnými knihami našlapaný antikvariát. Je sice plný krásných knih, ale zákazníků je pomálu. Když dědeček zemře, zůstane Rintaró na všechno sám a musí se rozhodnout, co udělá nejen se starým knihkupectvím, ale především se svým životem.
Průvodci po této jeho cestě k zásadní přeměně mu jsou spolužačka Sajó, ale především mourovatý, trochu nabroušený kocour Tygr, který každou situaci neopomene břitce komentovat.
Někde jsem četla, že je kniha určena i pro malé čtenáře...inu, dětem se určitě bude líbit putování kocoura s Rintaróem labyrinty a také dobrodružství se zachraňováním knih. Nejednou jsem si vzpomněla na malé děvčátko Momo, kterak putuje s želvou KIasiopeou za Pánem Času...dospělí čtenáři si v tom zas mohou nalézti svoje otázky po smyslu života a vůbec. Vlastně by se dalo říci, že ideální je čtení dospěláků s dětmi, kdy obě strany mohou tu druhou obohatit. Stejně, jako tato kniha mě.
Tváří se to jako pohádkové čtení a ona je to přitom tvrdá realita knižního světa.
Kniha ke čtenáři mluví v obrazech, ale nese v sobě spoustu myšlenek, které vedou k přemýšlení každého, kdo má knihy alespoň trochu rád.
Spíše než nějakého velkolepého příběhu se zde dočkáte polemizování nad postavením a významem knih v současné době, což nemusí sednout každému, ale mě přemýšlet o mém vztahu ke knihám a knižním světě moc bavilo.
Pokud máte chuť, vstupte taky do knižních labyrintů, ze kterých vás snad? Rintaró Nacuki a kocour zase vyvedou zpátky…
(SPOILER)
Začneme pozitivně. Je to milá a moc pěkná pohádka o knížkách s mluvící kočkou, která se dobře četla. Skvělá knížka, když nechcete přemýšlet a máte náladu prostě jenom číst.
Pokud ovšem čekáte Malého prince, budete podle mě zklamaní, i když záleží asi na tom, jak moc filosoficky a do hloubky Malého prince "chápete". Pokud hlavně jako filosofickou pohádku, tak u vás kocour uspěje jako jeho obdoba. Pokud jako filosofické dílo s pojednáním o životě, charakteru, lidských vztazích, náboženství, symbolismu a možnosti různých výkladů pečlivě zabalené a ukryté v jednoduchém příběhu o putování, nebude vám to Malého prince připomínat vůbec. Max. postavami v labyrintu.
Přirovnání k Malému princi mně osobně přijde přes čáru. Přestože je kniha na počet stran rozsáhlejší než Malý princ, myšlenky jsou spíše povrchního charakteru a naprosto do očí bijící tak, aby je neměl problém odhalit ani ten nejnepozornější čtenář. A kdyby přece jenom někomu unikly, tak vám je polopatě vysvětlí přesně tak, jak je máte chápat. Kniha se mi zdá nicméně nedotažená a popis labyrintů takový strohý. Ocenila bych větší zaměření např. na atmosféry labyrintů a aspoň trošku originální, protože to, co bylo v knize nastíněno je jak přes kopírák z anime. Já se vlastně ani pořádně do těch labyrintů nestihla přenést a už jsme byli zase v obchodě.
Co se týče postav, tak mi také připadaly jako figurky prototypů. Hodně jako jednorozměrné postavy podprůměrných anime, a to včetně kocoura, od kterého jsem si slibovala více, než random trapnou uštěpačnou poznámku. Prostě nikdo neměl žádnou hloubku. Ani Rintaró, ani kocour, ani spolužačka, ani teta, ani spolužák, který má stejně jako Rintaró rád knížky. Beru, že Rintaró má být ten nepopsaný list, který v průběhu knihy získá trochu té kuráže a více se popere s problémy, ale zbytek postav přece takový být nemusí. I lidé z labyrintu byli takoví, hodně primitivně napsaní. Tam jsem vycítila, že ti jsou hlavním důvodem přirovnání k Malému princi, ale čtenář, střihač, byznysman a kniha z tohoto díla zdaleka nedosahují kvalit domýšlivce, krále, byznysmana aspol. z Malého prince. I tyto postavy sice mají představovat metaforu pro lidi, společnost, ... ale prostě jsou hodně nedotažené, stejně jako každé Rintaróvo zaklínadlo (taklhe nazývám "talk no jutsu" - fandové Naruta pochopí - Rintaróa, který má před nimi zachránt knihy), co je vyléčí. Protože jedna Rintaróova věta rázem změní celoživotní smýšlení těchto postaviček. Jak jsem psala, pohádka je to pěkná, ale do Malého prince to má stejně daleko jako Vařila myšička kašičku.
Hrozně mi vadilo a přišlo mi to i hloupé, že všichni tak moc hrotí Rintaróovo bulání školy po smrti dědy. Ze začátku jsem si představovala, že tu školu bulá tak měsíc minimálně, ale na konci samotné knihy a záchrany knih se dozvíme, že od smrti dědy uběhl pouhý týden. To vážně? Vážně? Děda byl pro Rintaróa v podstatě spíše rodič než prarodič, neboť na základce o oba přišel. Vážně je taková tragédie, že se někdo neukáže ve škole den až pět poté, co mu umřel takto blízký člověk? Vím, že je v Japonsku jiný kultura, společenský život atd., ale týden přece není tak velká absence, aby ho musela spolužačka každý den otravovat, jestli už půjde laskavě do školy, aby mu nemusela nosit notes. Navíc pokud má na starost vyklizení dědova obchodu a pravděpodobně spolu s tetou vyřízení všech záležitostí po nebožtíkovi. Neskutečně mě to vytočilo.
Tohle je velká škoda. Při čtení mi připadalo, jako bych četla nějakou rozpracovanou myšlenku, která potřebuje ještě spoustu času na dodělání.
Každému je asi jasné, jaká poučení z knihy plynou, ale ten styl psaní je neúplný. Jako by to psal někdo jako práci, kterou je potřeba rychle odevzdat. Klidně bych si přečetla druhé vydání, kdyby bylo propracovanější a myšlenky se neztratily mezi zbytečnými úvahami, které zkrátka nic nepřinesou.
"Mám hluboké myšlenky, ale neumím je hodit na papír."
Někdo tuto knihu přirovnává k Malému Princi. A pochopila jsem proč. Vypadá to sice jako pohádka, ale ta v sobě skrývá další rovinu. Nejde jen o příběh. A nejvíc mě dostal závěr, čekala jsem, kam myšlenku rozvine, jestli nechá závěr do ztracena, ale poslední kapitola knihu posune ještě dál. I z této knihy bych si vypsala spoustu vět, o kterých bych mohla dlouho přemýšlet, ve kterých se ukrývá pravda.
Samotný styl psaní nebyl podle mě úplně na vysoké úrovni, ale velmi oceňuji téma, které mě opravdu nutilo neustále přemýšlet a dumat nad tím...Dovedla bych si představit větší rozkreslení postav, více dalších linií příběhu...ale kniha mě bavila :)
Mám rada japonskú literatúru, ale toto bola taká rozprávková jednohubka, že si už ani nepamätám, o čom bola.
Zalíbilo se mi to, když sem to začal číst jako Komenskýho labyrint - nejde o postavy ani to prostředí čico, je to prostě jen alegorie světa, v tomhle případě světa knih/čtenářství. S autorem celkem souznim. Dával bych to číst dětem na druhym stupni ZŠ.
Některé knihy by si zasloužily hvězdiček 6 nebo i 10. Kocour, který zachraňoval knihy k takovým bezesporu patří. Při čtení jsem si vzpomenula na Malého prince, když jsem ho četla poprvé nechápala jsem a přišel mi jako hloupá knížka, ovšem když jsem Malému princi dala druhou šanci v dospělosti, byla jsem uchvácena kolik krásných myšlenek je možné do knihy vepsat. Myslím, že Kocour se v našich končinách nesetká s takovým úspěchem jako v Japonsku, nebude vlastně "pochopen", asijská literatura má totiž specifickou hloubku, a své tempo. Filosof ve mně se zamiloval, Snílek ve mně je ohromený...
Poslední dobou mě fascinují autoři, kteří dokáží napsat příběh s přesahem, který je mnohem víc než příběhem, který Vám probudí fantazii k životu. Kocour je pro mne druhým Malým princem. Probouzí ve Vás i to, na co se v dnešní době dost zapomíná a za to autorovi patří hluboké děkuji. "Arigatou pane Nacukawa" :)
I když je v knize spousta pěkných myšlenek přišla mi spíše jako četba pro děti. Neuměla jsem se do knihy začíst a na to, jak uzounká je, jsem se s ní mořila skoro dva měsíce.
Ten bestseller číslo 1 v anotaci je vtipný vzhledem k "třetímu labyrintu" z knihy.
Pěkné čtení to je, příběh se mi líbil a - bohužel - jsem se minimálně v jedné čtenářské neřesti našla. Jen samotnému vyprávění chybí... šťáva. Jako když jíte jídlo uvařené podle výborného receptu s nejlepšími ingrediencemi, které kuchař zapomněl osolit.
Zajímavá, zvláštní knížka, není konzumní, je třeba si ji vychutnat. Má v sobě hodně podnětných myšlenek.
Nedokázala jsem si představit, že by mohla existovat kniha, která mě moc neosloví, i když v ní významnou roli hraje kočka nebo někdo s láskou ke knihám. A pak se objevil Kocour, který zachraňoval knihy a s ním i spousta nadšených ohlasů. Ta kombinace (kocour + knihy) byla neodolatelná, a tak bylo neskutečně jednoduché nechat se tou vlnou hypu unést a román Sósuke Nacukawy jsem si koupila, ale prostě mi to nesedlo.
Sirotek Rintaró Nacuki žil s dědečkem v domě, kde provozoval knihkupectví-antikvariát, jenže po jeho smrti se tu ocitl sám a bude muset podnik zavřít a žít s tetou. To je pro něj jako pro knihomola těžké, tak s tou změnou zatím otálí, nechodí do školy a dny tráví mezi regály knih, které tak moc miluje. A pak přijde mluvící kocour Tygr a potom taky Juzuko a věci vezmou docela jiný směr. Především je tedy třeba zachránit knihy!
Aby bylo jasno, kocour Tygr si mě získal – choval se důležitě a zároveň dost odtažitě, prostě splňoval všechny atributy, jaké kočky musí nést, ač se zároveň vymykal tím, že byl snad až moc angažovaný pro dobro věci (na kočku dost netypické!). Já bych mu to i odpustila, ale nakonec to vlastně nestojí na něm, protože Tygr je v románu nakonec dost upozaděný a plní spíš úlohu spojovacího článku mezi reálným a (jak jen to nazvat?) řekněme alegorickým světem. Ani Tygr to tedy pro mě nakonec nezachránil (a Juzuko či sám Rintaró se o to přitom ani nepokusili!) a já vlastně knihu zavřela s tím, že mi moc nedala. Ano, jsou tam docela pěkné myšlenky, ale asi pro mě vyznívají spíš do prázdna. Ano, je to miloučké čtení, jenže zároveň asi až moc oddechové.
Za mě tedy zklamání, snad za to mohl ten obrovský hype a tím i moje vlastní velká očekávání, ale prostě mi to moc nedalo. S většinou myšlenek o knihách a správném přístupu lidí k nim se sice s autorem shodnu, ale bohužel mi to podání přišlo asi moc tuctové.
O této knize jsem hodně slyšel na sociálních sítích. Tato kniha mě hodně dlouhou dobu lákala a rozhodl jsem se, že se do četby také pustím. Kniha se mi líbila. Jedná se o četbu na jedno odpoledne. :)
Kniha obsahuje ÚVOD, 4 kapitoly a POSLEDNÍ KAPITOLU. Jedná se o příběh o síle literatury. Má poetické vyznění a filosofický přesah.
Hlavní postavou je středoškolák RINTARÓ, kterému zemřela maminka a později také dědeček, který vedl antikvariát. Rintaró se setkává s mluvícím kocourem TYGREM, který od něj potřebuje pomoc týkající se záchrany knih..
Kniha se četla dobře. Kniha japonského autora, lehce pochopitelná svým příběhem a vhodná svým obsahem a zpracováním také pro mladší čtenáře. Myslím si, že kniha se bude líbit knihomolům, poněvadž obsahuje témata, nad kterými se můžou knihomolové zamyslet – kvalita vs. kvantita četby, ponechání plného obsahu knih vs. zkrácení, prodejnost knih aj.
Kniha má pěkný přebal. V knize se nachází ilustrace. V horní a dolní části se na jednotlivých stranách nachází tlapky kocoura. Tento grafický prvek, který je zakomponovaný do knihy, se mi líbil.
Citáty:
Čistě jen hltáním knih si, chlapče, obzory nerozšíříš. Ať už si do hlavy uložíš vědomostí, kolik chceš, dokud si je všechny nepromyslíš vlastní hlavou a neoběháš vlastníma nohama, budou to jen prázdné vypůjčené příběhy.
Nakladatelství se nepotřebuje ptát, co by mělo dát světu. Chceme vědět, co by svět chtěl, abychom mu nabídli.
Samotnému ti musí být jasné, co dneska většina čtenářů opravdu chce. Něco lehkého, laciného, vzrušujícího – to přesně žádají a knihy se musí změnit, aby těm požadavkům vyhovovaly.
Nepoddávej se osamělosti. Nejsi sám. Máš spoustu kamarádů, kterým na tobě záleží.
Nikomu neubližuj. Nechovej se špatně ke slabším. Pomáhej těm, kdo potřebujou pomoc.
Přiznám, že jsem po knize sáhla kvůli obálce a názvu. Nemohla jsem se dočkat, až se začtu, bohužel po pár stránkách mé nadšení vyprchalo. Námět knížky není špatný, ale autorův styl mi nesedl. Řekla bych, že pro děti je moc složitá a pro dospělé zase taková bez šťávy a zdlouhavá. Je to škoda, knížka je plná zajímavých a inspirujících myšlenek, které donutí k zamyšlení a musí je ocenit každý kdo má rád knihy, bohužel cesta k nim je dlouhá a občas až nudná. Vyzdvihla bych kapitolu s Beethovenem, tady mě kniha konečně zaujala, bohužel u dalších kapitol jsem se už do čtení opět nutila. Celkově ale kniha má co říct, což oceňuji, a tak dávám s přímhouřenýma očima 3*
(12/22)
Přečetla jsem ji na doporučení, pěkný příběh.. ale trochu nemastná, neslaná - možná kdyby očekávání nebylo vysoké. Přesto zajímavé podněty k zamyšlení.
Zklamání. Kupoval jsem na doporučení a jako fanoušek japonské literatury. Bohužel je to příběh spíš pro děti - literárně to neohromí, napětí to nemá. Člověk to zhltne raz dva, ujistí se, že má rád knihy, ale na tuhle zase nejspíš brzo zapomene.
Mám rád knihy, atmosféru kníhkupectiev a japonskú literatúru. Kniha navyše je v Japonsku bestsellerom, tak som jej dal šancu.
Sklamala. Ak máte chuť odložiť knihu ani nie v štvrtine, niečo nie je v poriadku.
Hlavný hrdina je nudný mierne natvrdlý emočne plochý podivín, ktorého som občas mal chuť prefackať. Situáciu mu neuľahčuje ani jeho otravná spolužiačka. Ešte len nedávno mu umrel dedo, ona však už až fanaticky rieši jeho školskú dochádzku a neprítomnosť na vyučovaní. Trúchlenie sa asi v Japonsku nenosí.
Kocúr tiež nie je žiadna trieda, namiesto povestného mačacieho mámpičizmu vyznieva ako suchý pseudointelektuál. Z hlavnej dvojky mi bol paradoxne sympatickejší ten kocúr a to mačky nemám rád.
Dialógy pôsobia neprirodzene až zvláštne. Akoby ich písal autista, ktorý nevie, ako komunikujú normálni bežní ľudia.
Správanie postáv občas pôsobí kŕčovito a divne. Sám Rintaró sa buď správa ako natvrdlý idiot s emočnou inteligenciou kameňa (vo vzťahu k Juzuki) alebo prehnane dospelo (v dialógoch s "protivníkmi").
Autorov štýl mi taktiež úplne nesedel, pôsobil sterilne a strojovo a nemohol som si naň úplne zvyknúť.
Pozitívum bolo niekoľko myšlienok, ktoré pomohli sa zamyslieť nad tým, ako to vlastne máme so svojim vzťahom ku knihám. Posledná kapitola taktiež zahriala.
Rozumiem však tomu, že v krajine, kde podľa štatistík žije cca milión hikikomori (a kde je to celospoločenským fenoménom) a jej mentalita je v mnohom odlišná od našej táto kniha trhá rekordy.
Štítky knihy
kočky japonská literatura knihkupectví bibliofilie, bibliofilství, knihomilství antikvariáty mluvící zvířata knihy
Kocour, který zachraňoval knihy
Kniha mi připomínala Malého prince, protože se také zabývá velkými otázkami, ale přitom může působit jako dětská knížka. Od první stránky mě příběh Rintára naprosto vcucl a pohltil. Doporučuji každému, kdo miluje knížky.