Kříže u cesty
Jeffery Deaver
Kathryn Danceová série
< 2. díl >
Montereyský poloostrov zaplavil strach. U silnic se začaly objevovat kříže – nikoli ovšem jako pomníčky obětí nehod, ale jako zlověstné znamení z rukou vraha. Co kříž, to jeden člověk, který zemře velmi krutým způsobem jen proto, že vrahovi poskytl přístup k údajům o svém soukromí na internetovém blogu nebo na sociální webové síti. Složitý případ skončí na stole Kathryn Danceové, agentky z Kalifornského úřadu vyšetřování a odbornice na kinezickou analýzu. Spolu s kolegy sleduje stopy k problémovému teenagerovi Travisi Brighamovi, který při autonehodě zabil dvě středoškolačky a vysloužil si za to ostrou kritiku na populárním blogu. Vše nasvědčuje tomu, že Travis připravuje krutou odplatu pro ty, kteří ho na internetu zostudili – a podle jeho názoru mu tím zničili život. Kathryn Danceová a její tým čelí nejen Travisovi, který bravurně uniká díky počítačovým znalostem nabytým při hraní síťových online her, ale klacky pod nohy jim hází i místní politici, paranoidní rodiče a v neposlední míře i samotný blogger, který v závěru ohrozí nejen vyšetřování, ale i samotnou Danceovou... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2009 , DominoOriginální název:
Roadside crosses , 2009
více info...
Přidat komentář
Vyděsilo mne, kolik informací se dá (o Vás) získat z počítače. Nepatří mezi nejlepší Deaverovky, ale splnila mé očekávání ohledně překvapivého konce. Kathryn Danceovou mám radši než Amélii S. Miluju způsob jeho psaní, vyjadřování a vděčím českému překladateli Jiřímu Kobělkovi za velice čtivý překlad.
Me prisla kniha v pohode, asi se nemuze rovnat predchozimu dilu s Kathryn, ale navazuje na ni, takze pokud mate v planu cist Krize u cesty a neprecetli jste Spici pannu, tak bych ji cetl az potom, protoze lepe pochopite dej.
Chystáte-li se číst Kříže u cesty, připravte se na poloviční dávku napětí a poloviční přísun informací o počítačích. Tedy konečný verdikt - tři až čtyři body.
Bohužel musím říci, že tato Deaverova kniha na mě moc velký dojem neudělala. Stále častějí mi přijde, že Deaver píše na jedno brdo a pro člověka, jenž má přečtenou celou jeho dosavadná tvorbu, mohou být podobné příběhy nezáživné - protože člověk nějaký ten (nelogický) zvrat již očekává. Vždy jsem na Deaverovi obdivoval to, že si s neutuchající pílí dokázal nastudovat to a ono o oboru, který v knize hrál prim. Proto pro mě byla Modrá sféra naprosto dokonalou knihou. Kříže u cesty se věnují počítačovým hrám a pro člověka "z oboru" je toto téma popisováno dosti pofidérním způsobem, nicméně si nejsem jist, zda počítačovou terminologii pouze nezprznil překladatel. Od profesionálního překladatele bych čekal, že si terminologii buď nastuduje, nebo přizve (alespoň na korekturu) někoho, kdo se na tomto poli pohybuje a vyzná se v něm. Místy se tak vyskytují pasáže, které jsou naprosto absurdní. A bohužel musím říci, že s tímto překladatelským neduhem jsem se již setkal v minulých knihách (ne nutně s námětem ze světa počítačů). S přihlédnutím k ne zcela neobyčejnému příběhu a zároveň nevalnému překladu považuji 3 hvězdy za ještě docela dobré hodnocení.
I když nejsem vyloženě expertka přes počítače, knihy s tímto tématem příliš nečtu, Kříže u cesty mě dostaly, nádherně napsaná detektivka, ve které navíc nechybí ani cit, Deaverovky mám přečtené všechny, ale tuhle knížku řadím na přední místo
Nesouhlasím s Alinore. Knížka má kromě hlavního tématu křížů ještě vedlejší téma, které se týká Kathryniny matky, jejího zatčení a vyšetřování okolností smrti policisty. K tomu došlo v právě knížce Spící panna a v Křížích u cesty se dozvíte, jestli měla ze soucitu v jeho smrti prsty Kathrynina máma. V podstatě tu má nějaký vývoj i třetí, mnohem okrajovější téma - Kathryn a partneři..
Když se to tak vezme, je to pěkná knížka se zajímavým motivem... Ale chybí mi tam takový ten postranní příběh a zlověstný nádech...
Kříže u cesty je typická Deaverova kniha z konce prvního desetiletí tohoto století. Znatelně chybí napětí, kterým se koneckonců autor kdysi proslavil (jen vzpomeňme na nervydrásající thriller Sběratel kostí). Téma počítačů a virtuálního světa je u něj poslední dobou taky stále častější. Výsledkem je velmi průměrná detektivka, v Jefferyho kariéře jedna z nejslabších.
Normálně mě detektivky vůbec nebaví, ale před pár lety jsem narazila na Jefferyho Deavera. U všeho co jsem od něj četla jsem se bavila a nejinak je to i u Křížů u cesty. Je to klasický Deaver, se vším všudy. Přiměřená dávka napětí, zápletka u které až do konce nevíte kdo co vlastně udělal a neudělal. Tentokrát ještě z přitažlivého prostředí sociálních sítí. Zkrátka skvělá četba pokud zrovna potřebujete něco lehčího.
Štítky knihy
vraždy sérioví vrazi internet pomsta blogy kriminální thrillery
Autorovy další knížky
| 2014 |  Sběratel kůží |
| 1999 | Tanečník |
| 2016 | Sběratel kostí |
| 2000 | Prázdné křeslo |
| 2019 | Hra na nikdy |
Možná je to tím, že tohle byla moje úplně první Deaverovka, kterou jsem kdy četla, ale kniha mě naprosto uchvátila. Napětí, nečekané zvraty a překvapivé rozuzlení, to vše ještě okořeněno Kathryniným osobním životem. Přečetla jsem ji doslova jedním dechem a pak ještě jednou. Moc se mi líbila.