Kam létají vrány
Ann-Marie MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/167488/bmid_kam-letaji-vrany-1wV-167488.jpg
4
107
43
Ve svém dlouho očekávaném druhém románu se Ann-Marie MacDonaldová vrací do šedesátých let, období naplněného sebevědomým optimismem úspěšného dobývání vesmíru, ale také hrozbou studené války a mezinárodních strategických intrik. Madeleine McCarthyová, na začátku románu devítiletá dívenka nadaná nevšední představivostí a pozorovacím talentem, přijíždí se svou rodinou na leteckou základnu Centralia v Ontariu, kde se zakládá osa tragického příběhu brutálního zločinu lokálního významu, propojeného s neznámými tajemnými silami a zájmy globálního charakteru. MacDonaldová podmanivým způsobem evokuje bolest, zmatek, humor i radost dětství konfrontovaného s nebezpečným a těžko pochopitelným světem dospělých. Kam létají vrány je mistrovskou kronikou novodobé historie Kanady v kontextu klíčových událostí v našem světě, ale především neodolatelným, hluboce přesvědčivým příběhem lidského utrpení, nezdolnosti a hojivé síly lásky.... celý text
Přidat komentář
Těžké čtení. Zpočátku se ne a ne začíst. Pak mne to strhlo, znechutilo, vyděsilo, otrávilo... Místy zdlouhavé, místy šokující, občas jiskřivé. Přesto, že se jedná o dobrou knihu, mám z ní ohavný pocit v žaludku a smutek v srdci.
Jak vyjádřit duši knihy? Jak jí obsáhnout, jak se o ní podělit?
Kam létají vrány mě upřímně a naprosto pohltily. Autorka dokázala spojit nekonečně témat do jedné knihy, aniž by text působil nafouknutě, přeplácaně nebo okázale. Přechází od rodinného života do politiky, propojuje sexuální zneužívání s bezstarostnou dětskou hrou, vraždu s lesbickým životem dcery katolických rodičů, válku s touhou po míru a příběh naplňuje neočekávaností osudu, kterak se díky válce potkají dva lidé, bez nichž by se vyprávění nikdy nezrodilo... A to všechno doplňuje malebnými popisy krajiny, představ, snů a prokreslenými postavami, se kterými se čtenář dokáže s žít, jako by to byl on... Seznamujeme se s hrdiny příběhu ještě "před začátkem příběhu" - tak bych to nazvala. Autorka nám odhaluje nitra postav, abychom si je zamilovali a prožívali s nimi všechno tak, jako bychom byli v knize s nimi. A najednou cítíme naléhavou touhu pomoci jim, poradit, utěšit: Nedělej to, ale ono. A tohle udělat musíš, i když víme, že to neuděláš.
Jistě si každý všimne délky. Ta asi dost lidé odradí. Ale má svůj účel, věřte tomu. Myslím, že právě ona činí tuto knihu výjimečnou. Ta obsáhlost. Co všechno do sebe dokáže pohltit.
První polovina knihy se někomu může zdát rozvláčná, utahaná, prostě taková nezáživná. Chtějí akci. Aby se něco dělo. Ale víte, celý ten čas se něco děje. V knize stejně jako v životě, jsou chvíle bouře a chvíle klidu. A když čteme knihu o životě, můžeme snad očekávat něco jiného?
Měla-li bych stručně vyjádřit, jaký dojem ve mně kniha zanechala, řekla bych, že je to jakási knižní soap-opera. Ona ta kniha je opravdu taková - když přeskočíte jednu kapitolu, jako by se nic nestalo. Děj se totiž o moc dále neposunul. Jenomže když se kvapem blížila 400. stránka a pořád nic, řekla jsem si, že tohle vzdávám.
Dvě hvězdičky za to, že i ty rozvláčné nic neříkající pasáže byly napsány opravdu dobře.
Škoda, že to cca ve 2/3 trochu ztratilo dech. Možná právě proto, že vykresleni dobové atmosféry v raných 60s mě bavilo víc, než 80s. Suma sumárum, kriminální zápletku bych si ze začátku klidně odpustil, ovšem konec má "jen" to šokující rozuzlení.
Dočteno. S touto knihou jsem trochu bojovala. Nebylo to špatné. Ale některé pasáže příliš rozvláčné.
Příběh ve mně zanechal zvláštní nostalgii, kterou neumím popsat jinak, než krásný pocit z dětství a následné proplétání dospělým životem.
Škoda, že některé čtenáře odradí více než 900 (kouzelných) stránek! ( průvodčí ve vlaku se velice udivovala proč tu tak "tlustou knížku??"). Těžko tohle vysvětlíte. . .
Povedené dílo, které pohltí svou atmosférou, ale zároveň udolá svým rozsahem. O tom se bohužel nedá říct, že by byl až po střechu narván dějem. Gradace je pomaloučká a k samotné vraždě dojde až takřka v polovině románu, do té doby se rozehrávají složité vztahy mezi postavami a vybrušují se jejich charaktery. Trochu škoda je, že autorka často opakuje již jednou řečené, třeba jen z jiného úhlu pohledu, nebo zbytečně rozepisuje to, co předtím shrnula v jedné větě.
Ann-Marie MacDonaldová je ve svém podmanivém vyprávění hodně civilní a autentická. Život kanadských přistěhovalců na letecké základně pak zvládla natolik mistrně, že jí člověk bez problémů odpustí to dlouhé přešlapování na místě. Naneštěstí je směr osudového zvratu poměrně průhledný a vy jen sledujete, jak události nespravedlivě semílají jednotlivé protagonisty, aniž by s tím mohli cokoliv dělat. Kupodivu i tak se podařilo autorce v závěru překvapit a to vždy oceňuji.
Příběh krásný, ale zbytečně rozvláčný. Miluju tlusté knihy, na těch 927 stránek jsem byla natěšená, ale kdyby to bylo zkrácené na polovičku, bylo by to k dobru věci - dle mého názoru. Nerada přeskakuju řádky, ale jinak bych se tím neprokousala. Škoda....
Skvělá kniha! Spisovatelka dokáže velmi dobře popsat postavy, naprosto mě to vtáhlo do děje, prožívala jsem to s postavami.. Zatím nejhrubší kniha co jsem kdy přečetla. Přečteno za týden :-)
Už teď se těším na další.
"Bylo to v jednom malém výcvikovém středisku jménem Centralia, na samotném konci světa..."
... a nejen tam se odehrává příběh Madeleine, který vás chytne za srdce!
Nezbývá mi než souhlasit s hodnoceními níže, pouze doporučuji si udělat čas na prvních 150 stran příběhu a pak už ani nebudete vědět, jak jste se dostali na stranu 928. Pak příjde lítost, že už je konec.
Už se těším na další autorčin příběh.
"Každodenní život připomíná let horkovzdušným balónem plujícím po jasné letní obloze - ze země to vypadá, jako by se pohyboval zcela bez námahy, přesto se živí ohněm a ve vzduchu ho udržuje napětí."
Nemám slov!!!!!!!! Vidím se v tobě, Madeleine. Tahle kniha naprosto přesně vystihuje, jak se mění náš vztah k rodičům s tím, jak dospíváme. Dětský obdiv a oddanost k nim vystřídají pochyby. A i když je stále horoucně milujeme, už nelze nevidět jejich i naše chyby a nedostatky. Jakmile překročíme práh dětství, není cesty zpět. Smutné? Sentimentální? Ale pravdivé.
Opět mě totálně dostala a běžím s obrovským doporučením! Je to neskutečně silný příběh o zraněné dětské duši, vraždě, velké lásce, vině i nevině..... detektivní zápletka je dokonce založena na skutečné události z konce padesátých let.... po dlouhé době jsem se přistihla při hledání dalších stránek po přečtení té poslední ve tři ráno, s pocitem- a co bylo dál... ještě chvíli s nimi chci být.... nechci takhle odejít :) ma p´tit Ann- Marie...
Tlustá kniha. Zajímavé, netradiční téma. Přinesla mi spoustu nových informací. Taková...jiná kniha. Zvlášť druhá polovina se čte velmi dobře. Přečtěte, uvidíte.
Je to už tři dny, co jsem knihu dočetla a nejsem schopná napsat komentář a nejsem schopná nic jiného číst. Tu knížku jsem četla pořád a všude, protože od ní se prostě nedá odejít, chcete vědět kdo a proč tu strašnou věc udělal. Tak tahle paní spisovatelka dovede najít naše slabiny! Slabiny v tom, jak jsme sice hodně dospělí, jak na vše máme rozumnou a jedině správnou odpověď, ale jak strašně málo rozumíme dětem. Možná, že ani ne úmyslně, ale už jsme prostě zapomněli . Někdy děti neslyšíme, nebo i slyšíme, ale nevnímáme nebo je i vnímáme, ale nevěnujeme tomu co říkají pozornost, prostě často to, co je pro dítě strašně důležité nás nechává v klidu. Děti napodobují, závidí, milují, nenávidí, vnímají a přehlíží, tak jako my, ale to všechno jaksi v tom svém dětském vidění a cítění vyznívá jinak, než to máme my. A právě tyhle nádherné pasáže věnované citlivé dětské duši, ten dětský svět plný her, fantazie, tak tyhle kapitoly mne dostaly nejvíc. I dospělé postavy jsou tu vykresleny skvěle, jejich problémy, jak je řeší a proč je řeší právě takto, protože jinak nelze, to bychom porušili slib! No, teda! A ta doba studené války, visí nade všemi jako stálá hrozba. A nedávná válečná minulost stále není a nebude zapomenuta.
Tak jestli mne kniha Padněte na kolena dostala do kolen, tak tahle mne posadila na zadek!
Až tuhle knížku přečtete, budete i vědět, jak vypadá modré vajíčko.
Těžko se mi píše komentář bez prozrazení děje, ale čtenářský zážitek za to stojí, takže se s tím nějak poperu. Naštěstí je anotace napsaná dostatečně mlhavě a přitom lákavě. Doporučuji zadní záložku přebalu číst, až budete mít příběh za sebou.
Vražda je hned v první větě, ale nejde o klasickou detektivku. Mnohem víc než samotné objasnění zločinu (i to je samozřejme velmi zajímavé) mne na tomto rozsáhlém románu zaujaly jiné věci, třeba perfektně vykreslená dobová atmosféra nebo dětské uvažování a nazírání světa - někdy plné fantazie a mimo realitu, jindy překvapivě vyspělé. Naprosto úžasné je například Madeleinino vysvětlení, co je to pravda. Místy mi šel mráz po zádách (cvičení). Kapitola Ráno je esencí emocí strachu, nejistoty i naděje a zároveň lásky a ohleduplnosti k milovanému člověku.
Jak těžké je porozumět druhému. I v milující rodině dojde na tajnosti a lži, někdy z povinnosti, někdy z lásky.
Trochu mi vadilo množství prostoru věnovanému špionážní zápletce a nesedla mi Madeleine v dospělosti. Naopak bych uvítala více podrobností k dalším dětským postavám v příběhu.
Nádherná kniha, o níž lze napsat jen superlativy. Skvělé vykreslení postav, se kterými celý příběh dýcháme, nenávidíme i milujeme. Velice čtivý román, ve kterém se dá najít spousta krásných zamyšlení, úvah, básní. Závěr je velice smutný, ať už úmrtím oblíbené hlavní postavy, či vysvětlením příběhu vraždy, z které jde až mráz po zádech. Měl jsem moc rád rodinu McCarthyových, jako by byla moje vlastní. Ale co je na celé knize nejkrásnější? Jemnost, se kterou spisovatelka vede celou linii příběhu. Jsem skutečně nadšený ze závěrečného shledání Madeleine, Colleen a Rickyho. A to je jen nepatrné zrnko z toho, co na vás čeká v celé knize. Určitě si ji přečtěte.
Je to skvělý román, který se ovšem velmi špatně popisuje a škatulkuje. Dílo začíná v 60. letech v době studené války a malá Madeleine se stěhuje i s rodinu na leteckou základnu v Kanadě. Následuje více než 900 stran na nichž můžeme sledovat příběh o vině a trestu, psychologii dítěte, zneužívání a jeho dopadech, dospívání, manželském soužití, o životě v uzavřené komunitě, prostě každý si tu najde něco a všechno tvoří dokonalý celek. Je šokující jak dokáže jedna lež změnit životy tolika lidí. Autorka má obrovský dar vtáhnout čtenáře do děje a vše dokonale vykreslit, vřele doporučuju.
Štítky knihy
sebevražda vraždy děti thrillery kanadská literatura špionáž rodinné vztahy pedofilie psychologické romány studená válka
Kam létají vrány
Příběh skoro detektivní, trochu špionážní, přibližující život na vojenské letecké základně, plný nevšedních a někdy až příliš obšírných popisů, přirovnání, úvah. Krátká intermezza nastíněné budoucnosti však román činí napínavým, nutí vás číst dál. Pozvolna si skládáte příběh zlomené dětské duše.
,,Světluška se podřizuje starším. Nikdy se nepodřizuje sama sobě."
,,Slibuji... ,že budu každý den pomáhat ostatním lidem, zejména své rodině."
Ale kdo pomůže Světlušce ve světě pozlátka, přetvářky, falešného hrdinství? Kdo pomůže Světlušce v prostředí vojenské základny, kde pár lidí je zvyklých rozkazy udílet a ostatní bezduše rozkazy plní, kde maminkám spíše záleží na bezvadně upraveném mikádu než na mokrém prostěradle svých dcer... ?
Vyústění příběhu mě neuvěřitelně paralyzovalo, šokovalo, překvapilo, otřáslo, zkrátka vyvedlo z míry.
Po dočtení knihy u mě převládal odpor, který se pozvolna měnil ve smutek. Ale koho, čeho, čí ... ?
P.S. Jaké štěstí, že Madeleine byla statečná, i když plnou klopu vyznamenání vlastnil její úžasný otec.
P.P.S. I já přeskakovala v textu :-) A navíc mě dost iritovaly texty ve francouzštině. Jsem já snad nějaká Francouzska?!
Nemohla jsem se dočkat rozuzlení ,,vraždy", ale celkově mě kniha nudila. Za originálně otřesné rozuzlení příběhu a za krátká intermezza dávám 2*.