Jsme přece sestry
Anne Gesthuysen
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191819/bmid_jsme-prece-sestry-e6T-191819.jpg
4
116
33
Tři sestry, tři životy, tři lásky — a portrét celého století. Anne Gesthuysenová napsala strhující knihu o svých úchvatných pratetách, které se dohromady dožily 282 let. Katty, Paula a Gertruda se setkávají na Gertrudiných stých narozeninách. Chtějí plánovat budoucnost, ale nejdříve si musí vyjasnit minulost. Gertruda má stále dobrý zrak, ale neslyší — nebo spíš nechce slyšet. Paula už skoro nevidí, ale vždycky svým sestrám ráda propůjčí sluch. A čtyřiaosmdesátiletá Katty, benjamínek rodiny, chce při každé příležitosti slavit — tak jako dřív, když bývala specialistkou na PR, přestože se to tak tehdy ještě nejmenovalo. Všechny tři se vyznačují stejnou umíněností i smyslem pro humor a všechny tři trpí vrozenými problémy oběhového systému, které si samy léčí příliš silnou kávou a dobrou kořalkou — dokonce i teď, na Tellemannově dvoře, plném dávných vzpomínek. Anne Gesthuysenová zaujatě proplétá současnost s minulostí, její kniha je ohňostrojem příběhů, na jejichž pozadí se odehrává celé dvacáté století.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
Wir sind doch Schwestern , 2013
více info...
Přidat komentář
Příběh tří sester, které ač žijí hodně dlouho mají spolu stále řadu nevyjasněných věcí z minulosti. Při oslavě stých narozenin jedné z nich se rozhodnou , že nastal čas to napravit. A to nelze udělat bez rekapitulace proběhlých životů. Ne, neprožily nic zcela výjimečného, ale to nevadí, takové jsou přece životy většiny z nás . Není nezajímavé nahlédnout do životů žen, které žily přes tři století. Nahlédneme do problémů , které souvisí s historických událostí, ale řeší se tu i problémy, které řešíme i my dnes. Ale v minulosti se řešily zcela jinak, třeba rozvod, politika, společenské postavení,otázka homosexuality a podobně. To, co dnes vyřešíme / pokud to vůbec řešíme/ za dny, popřípadě týdny, to se řešilo i několik let a některé problémy poznamenaly a dá se říct, že mnohdy i odepsaly lidi i na celý život.
Autorka svůj příběh vypráví ve dvou časových rovinách a vypráví ten příběh lehce, jednoduchým způsobem , místy s laskavým humorem.
Chcete si odpočinout? Je to totiž odpočinkové čtení u něhož nemusíte příliš přemýšlet, ale pozor, nikoliv čtení laciné či dokonce bezduché. Asi spíše zaujme ženy, ale troufnu si říct, že klidně je mohou číst tři generace a každá z nich v knize něco najde, co ji zaujme.
Já znovu s údivem četla, jak velká a opravdová láska vydrží hodně dlouho, a co dokáže překonat a jak dokáže lidi semknou láska sourozenecká.
Mám sice raději knížky u nichž musím více přemýšlet, ale tohle čtení nebyl promarněný čas.
Odpočinková, příjemně a poklidně plynoucí kniha. Osudy tří sester sice nejsou nikterak "bombastické", nicméně zajímavost jim rozhodně nechybí. Poutavý pohled na morálku a vůbec na život obyčejných lidí v Německu první poloviny 20. století. K tomu nadhled všech tří dam, které pro vtipné glosování vlastního života nejdou daleko.
Celý román plyne velmi lehce, současnost se prolíná s minulostí a přesto jsem neměla pocit, že bych se ztrácela. A taky mi vůbec nepřipadalo, že by sestry měly tolik let. I přes jejich drobné zdravotní neduhy byly bystré a čiperné, měla jsem pocit, že jim je nanejvýš čtyřicet, hlavně nezdolné Katty.
Tento čtivý román můžu doporučit všem milovníkům rodinných příběhů.
Máme období vzpomínek - století staříci rekapitulují - zajímavé osudy německých sester ze střední třídy - jak těžké je překonat některá tabu. Velmi dobře přeloženo.
Mě se kniha četla dobře,příběh sester Gertrudy,Pauly a Katty se mi líbil,děj se odehrává v dnešní době ,kdy slaví nejstarší Gertruda 100 narozeniny a prolíná se s minulostí,kdy každá vzpomíná na dřívější dobu.Samozřejmě i mezi nimi bylo spousta svárů,jako mezi všemi sestrami.Román je vlastně historií jedné rodiny.
Tahle kniha pro mě byla zklamáním, velká reklama, nádherná obálka, velké očekávání. Nevyplnilo se. Někdo v komentářích níže psal,že se jedná o červenou knihovnu. No nevím, moje definice červené knihovny je - velká láska, nějaké ty peripetie a happyendovský konec typu byli spolu šťastni až do smrti.Toho jsem se ani u jedné ze sester opravdu nedočkala. Chápu, že autorka, členka rodiny měla potřebu sepsat život svých příbuzných, které se dožily tak požehnaného věku. Nicméně pro mě, jako nezávislého pozorovatele tedy jejich životy nebyly až taková bomba abych si o nich musela číst. Oceňuji snad jen nijak hluboký popis života obyčejných Němců v průběhu dvacátého století.
Kniha mě po uvedení na trh nadchla svou anotací natolik,že jsem neváhala a rovnou si ji zakoupila. Byla jsem na ni velmi natěšená. Bohužel mě ale zklamala. Váhala jsem při hodnocení mezi dvěma a třemi hvězdami,tři hvězdy jsou pro mě ještě dobře,tedy průměr. Zde jsem nakonec tři hvězdy dát nemohla,kniha je pro mě spíše podprůměrná. Je sice pravdou ,jak píše evasamanka ,že kniha plynula příjemně a lehce vpřed a že je z ní cítit nenásilnou úctu k příbuzným, zároveň ale souhlasím s moni.ka,že se jedná o červenou knihovnu v modrém. Obal se mi líbil,možná to je povrchní,ale i obalem si mě dokáže kniha dostat nebo odradit,aniž ji ještě čtu.Zde jsem se ale netrefila,což mě moc mrzí,protože tématicky mi kniha sedí.
Tím jak se v knize proplétá minulost se současností mi kniha nápadně připomínla Stoletého staříka od Jonassona,třeba je to náhoda...co myslíte?
Před časem jsme slavili "půlkulatiny" nejstarší sestry. My tři jsme si dělaly legraci, že až se sejdeme na těch "celýchkulatinách", tak už nám krémy proti vráskám nepomohou, že to bude chtít spíše balsamovací oleje:) A v té době jsem objevila anotaci na knihu o třech sestrách...
Dostalo se mi hodně emotivního vyprávění o životech tří osobitých žen, do kterých se promítly i "velké" dějiny Německa. Každá si nese svůj osobní kříž, svá trápení, provinění, své pocity ukřivděnosti. Co ale s tím vším, když už nezbývá mnoho času na smíření se s osudem, na smíření se navzájem, když další jejich setkání může být poslední? "Odpuštění je základem nejen k tomu, abychom se smířili s jinými, ale i sami se sebou"...Vždyť jsme přece sestry!
Ale kde má tedy domov? Často se v životě stěhovala....O žádné své bydliště nikdy nebojovala, dokonce ani teď ne. Šlo ji o nezávislost, ať to bylo kdekoliv. Ale najednou si uvědomila, že i ona celý život o něco bojovala, i za těch nejnepříznivějších okolností - o své sestry! Jejím domovem jsou vlastně ony a neopustí je, dokud bude živa.
Možná bych už měla konečně být doma, uvažovala Gertruda a všimla si, že se uklidnila. S tímto rozhodnutím se jí bude dobře spát.
Kniha je psaná z pohledů sester, každá z nich má svůj prostor, kde řeší svoji současnost i návraty do minulosti. Nejspíš i právě proto se kniha tak dobře čte a děj opravdu rychle ubíhá. Ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem se v ději zorientovala a pochopila značení současnosti a minulosti. Sestry jsem si moc oblíbila a to všechny do jedné, každá měla své zvláštní osobní kouzlo, byly vtipné, někdy nerudné a na svůj věk všechny velmi vitální. Anne Gesthuysenová se inspirovala skutečnými postavami svých tet, a i když se v rodině příběhy předávaly většinou jen ústně, působily velmi věrohodně. Byly to právě návraty do minulosti, co na mě udělalo největší dojem. Bavilo mě pročítat si o životě sester, číst o všem, co je potkalo a jak moc je to ovlivnilo do budoucna.
Opravdu kouzelná kniha,ze které vyzařuje silné rodinné pouto,které nebylo nikdy rozbito ani pohnutými osudy hlavních hrdinek.
Nedá se to popsat,to se musí číst!
Kniha Anne Gesthuysenové plynula příjemně a lehce vpřed. Byla přímočará a jednoduše kouzelná. Ze směsice humoru a dramatických situací dýchala po celou dobu laskavost a přirozená, nenásilná úcta k příbuzným. Krásná odpočinková kniha.
Jsme přece sestry
Dlouhý život - je požehnáním? Umí se člověk přizpůsobovat běhu doby, zbavovat se předsudků, zvolit si své místo podle své povahy a potřeb? Naučí se chápat, odpouštět, pomáhat? Co znamená pro jednotlivce rodina? Moc dobře se mi četla tato přesvědčivá kniha o konfliktech i sounáležitosti tří sester, o jejich rozdílných povahách, životních křivdách i vzájemném pochopení. Vnukla mi i myšlenku podebatovat se sestřenicemi a bratranci o životě našich matek (pěti sester) tak, jak se jevil každému z nás. Stejné rodinné události, různý pohled - bude to určitě zajímavé.