Jsem ráda, že moje matka zemřela
Jennette McCurdy
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516177/bmid_jsem-rada-ze-moje-matka-zemrela-2ov-516177.jpg
4
244
59
Srdcervoucí i veselé. Takové jsou vzpomínky Jennette McCurdy jakožto bývalé dětské herečky, která bez přikrášlení vypráví o svých strastech včetně poruch příjmu potravy, závislosti, komplikovaném vztahu se svou panovačnou matkou a o tom, jak znovu získala kontrolu nad svým životem. Jaké to je stát se celebritou v dětském věku? A co teprve, když o vaší budoucí profesi rozhoduje někdo jiný? A co teprve, když je to člověk, který by vám měl být v životě nejbližší? Bezbřehý chtíč matky, urputně toužící po slávě vlastní dcery, zastavila až nemoc a následná smrt. Jsem ráda, že moje matka zemřela vypráví příběh o odolnosti a nezávislosti s osvěžující upřímností a černým humorem.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2023 , Ikar (ČR)Originální název:
I'm Glad My Mom Died , 2022
více info...
Přidat komentář
Jsem ráda, že jsem si tu knihu přečetla, ale vím, že už ji nikdy číst nebudu, věřím však, že na ni nikdy nezapomenu. Přeji této mladé ženě, aby dokázala vystoupit ze stínu své matky, a aby její další život byl v rámci možností co nejšťastnější a nejspokojenější. Strašné to bylo, příšerné to bylo, ale přečtěte si to.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Zvrácené. Ano. To je presne to slovo, ktere jsem po celou dobu cetby Jennettiny autobiografie hledala...
Jennette McCurdy znama predevsim jako herecka hvezda detske televizni stanice Nickeldeon prichazi se strhujici, znepokojivou, doslova alarmujici osobni zpovedi, skrze jiz nam umoznuje nahlednout do sveho zivota vystaveneho materske manipulaci a lzi.
Opet kniha, ktera mezi nami ctenari velmi rezonuje a je zatracene videt. A v podstate je to dobre. Temata, ktera rozebira jsou silne socialne znepokojujici. A ja jsem ji proto take nechtela minout. Skutecny pribeh, skutecna cesta za slavou lemovana ztracenym detstvim. A to mi je strasne lito! Detmi jsme totiz jenom chvili, dospelymi jsme potom cely zivot. Jennette o sve detstvi prichazi diky sve “milujici mamince. Stava se prostredkem, nikoliv dcerou, k dosazeni vysneneho matcina snu, za cenu ztraty vlastni identity. Nechci psat, ze jsem si cetbu uzila. Na tomhle neni nic k uzivani. Tady neni nic zavidenihodne. Ale ano, Jennette SPLNILA me ocekavani. Po odlozeni knihy pred spanim mi jeji jazyk stale rezonuje v hlave jako ozvena a zustava dlouho, dokud se nepropadnu do hlubokeho spanku...
Uf..asi jako první mi přijde správné upozornit na pár témat, která se v knize objevují, a to: toxický vztah v rovině matka-dcera, poruchy příjmu potravy, manipulace, psychické i fyzické násilí.
Pokud je pro vás některé z těchto témat zraňující, zvažte, zda se do knihy pustíte.
Velmi bolavé čtení, obdivuji autorku za brutální dávku otevřenosti a upřímnosti, vracet se v takových vzpomínkách muselo být nesmírně zraňující..I mě jako absolutně nezainteresovanou osobu (Jennette McCurdy jsem do této doby neznala) příběh pohltil, semlel, zasáhl, hluboce a asi ho už nikdy nevymažu z paměti.
Naprosto rozumím, že má kniha takové ohlasy, že všemi tolik rezonuje, zaslouženě, tohle musí zamávat každým čtenářem...
Jednoznačně nejlepší kniha roku!
Neexistuje žádný důvod si tuhle knihu nepřečíst a nezačít se těšit na to, jak se toxické matky začnou klepat strachy. A to jsem po knize sáhla naprosto bez vědomí toho, kdo je nějaká Jennette McCurdy, pravděpodobně jsem ji zahlédla jen jednou v seriálu. Ale stejně jako já, ani vy nemusíte vědět, kdo to vlastně je. V tomhle případě to není vůbec podstatný. Je to silné čtení, které ve vás rozdmýchá pořádný vztek a kroucení hlavou nad tím, jak je tohle vůbec ve vztahu matky s dcerou možné. A to ani nemluvím o tom, že byť se jedná v podstatě o životopis, je napsaný románově a velice čtivě, takže ho přelousknete za chvilku.
Vypravte se do Los Angeles, projděte se po červeném koberci, ochutnejte pár minut slávy a pak se připravte na to, co všechno se může stát v zákulisí a mimo světla kamer
Jennette McCurdy od svých šesti let tráví čas po hereckých konkurzech. Její matka udělá vše, aby se stala dětskou hereckou hvězdou. A podařilo se. Jennette dostala hlavní roli v seriálu iCarly. Maminka se raduje, ale ona sama začíná bojovat s úzkostí, anorexií a dalšími problémy. A až v době, kdy její matka umře, objeví terapie a krok za krokem se začíná uzdravovat a žít si podle svého.
Mám ráda životopisné knihy i o lidech, které jsem neznala. Ráda nakouknu do jejich světa, zjistím, jaké jsou jejich radosti i starosti. Většinou se na mě přenesou emoce a já prožívám společně s nimi osud, který jim byla dán. Některé jsou veselé, humorné, jiné smutné a bolavé. Stejně tak, jako u této knihy. Tedy humor zde najdete, ale jen ten černý a po většinu času je vám úzko z toho, kam až mohou vztahy v rodině zajít a co všechno člověk snese.
Ze začátku je kniha vyprávěna dětskýma očima, nevině, s pocitem, že je vlastně všechno v pořádku, že to, co se děje, tak má skutečně být. Ale čtenář vidí tu hrůzu, která se Jennette od dětství děla. To, jak a kde žila, a jaký tlak na ni matka vyvíjela. Při čtení si budete jen klást otázku, zda je tohle všechno vážně možné.
Je neskutečné, jak se dá dětská duše zlomit a zničit a trvá to pak spoustu let, než se dá do pořádku. Jsem ráda, že se autorka dostala tak daleko, že už o svém životě může otevřeně psát a mluvit a dokáže se posouvat dál za svá dětská traumata.
Než jsem se pustila do čtení, herečku Jennette McCurdy jsem neznala. Jsem ráda, když se v knihách dozvím i něco nového, dohledávala jsem si tak o autorce další informace a fotografie.
Pořídit si děti, aby si díky nim člověk plnil vlastní sny, není dobrý nápad.
Byla jsem připravená na to, že tohle bude síla a páni, fakt byla. Na těch necelých 300 stranách je tolik bolesti, manipulace, psychických nemocí a poruch, až to hezké není. Při čtení první poloviny knížky "před" jsem si říkala, že horší to být nemůže. Že to, co matka dělala svojí vlastní dceři, je prostě hrozné a bála jsem se jaká bude ta část "poté" co matka zemře. Ta byla snad ale ještě brutálnější. Když vidíte, jak si Jennette nechce přiznat, že má problém a když jí psycholožka poprvé řekne, že její matka nebyla tak úžasná jak jí popisuje, načež Jennette uteče a už se k ní nevrátí, dojde vám, že teprve tohle bude cesta. Dlouhá, trnitá, plná zpáteček, pomalá a bolestivá, která je ale nutná pro to, aby mohla Jennette normálně žít. Učit se přehodnotit po několika letech svůj přístup k životu kvůli tomu, že v dětství bylo všechno špatně musí být neskutečně těžké a já autorku ohromně obdivuju, že s tím šla ven. Hezky je tu vykreslené také to, jak má svojí maminku pořád ráda, i přes to, že si uvědomuje o co všechno jí připravila. Bolestivý příběh, který, fakt není lehký na čtení, rozhodně ale stojí za to abyste si na něj vyhradili čas. Je to velmi čtivé, čemuž napomáhají krátké a úderné kapitoly a nebudete se moct odtrhnout. Kdybych měla víc času, přečetla bych knížku na jeden zátah. Moc moc doporučuju, jen se připravte, že to nebude snadné čtení.
(SPOILER)
Nemůžete být na internetu bez toho, aniž byste nenarazili na zmínky o iCarly, takže jsem měla alespoň mlhavou představu, kdo Jennette vlastně je. Po přečtení této knihy mě ale napadá, proč se vůbec rozhodla psát o svém životě, protože podle všeho nenáviděla herectví a všechnu tu slávu co přináší, ale teď vše odhaluje a navíc dělá rozhovory. Kéž by to bylo v knize zmíněno.
Je to neuvěřitelně syrové a bez servítek, musím říct, že mi popisované děje byly často velmi nepříjemné, takže pokud jste někdo, komu nedělají dobře zejména poruchy příjmu potravy, nečtěte to. Myslím to vážně, v knize jsou podrobné popisy zvracení a hladovění. Dále také popisy zneužívání, sexuálního násilí, alkoholismu a emočního týrání.
Osobně mám raději, když jsou memoáry psány chronologicky a z aktuálního pohledu autorky/autora, tady větší část knihy tvoří dětství a to psané z pohledu autorčiny mladší verze, to je také jeden z důvodů, proč v knize chybí reflexe i nad jejími vlastními činy. Kapitoly mi občas přišly útržkovité, některé jsou i velmi krátké a neucelené a to hlavně v druhé polovině knihy.
Jennette si prošla něčím strašlivým a do budoucna ji přeji jen to nejlepší, ale bohužel mi podání jejího příběhu v podobě této knihy vůbec nesedělo.
Tahle kniha má provokativní název, který vzbuzuje emoce, a rozhodně všechny zaujme. V zahraničí byl kolem ní velký boom, a já po dočtení můžu říct, že tomu naprosto rozumím. Můžete mít štěstí, a mít vztah se svou mamkou jako měly Rory a Lorelai z Gilmorek, a nebo je to složitější a komplikovanější, ne-li totálně toxické a devastující... Z téhle intimní zpovědi mě místy mrazilo - číst a sledovat, kolik toho bylo špatně, že nikdo nezasáhl,... Jennette vypráví o svém dospívání - jak ji matka nutila chodit na konkurzi, oblékání, hygiena,... A pak se příběh překlene přes bod, kdy její matka umírá na rakovinu, ale před Jennette je ještě dlouhá cesta - bojuje s poruchou přijmu potravy, závislostí na alkoholu, řeší svůj milostný život... a přichází i uvědomění si, co všechno bylo špatně. Rozhodně mě to zasáhlo. Nevadí, že třeba memoáry nejsou váš šálek kávy, pokud vás tahle non-fiction zaujala, určitě ji dejte šanci.
Dát memoárům tak drsný název, to je už z poloviny zaručeno, že si je lidi přečtou už jen pro to, jak se jmenují, aniž by věděli, kdo že ta McCurdy vlastně je. Já si matně pamatuju, že jsem před mnoha lety viděla pár dílů seriálu iCarly, kde tahle herečka hrála roli nesmírně otravné postavy. A to je jediné, co vím. Ale i tak název upoutal mou pozornost. A kupodivu i obsah. Je to psané bez příkras, intimní zpověď někoho, kdo si konečně dovoluje být sám sebou, zjišťuje napáchané škody a zahajuje nelehký proces léčení. Kdy smrt matky znamená zároveň se žalem i kontroverzně svobodu, vymanit se z jejího dusivého područí, z područí ženy, pro které je její dítě dobré jen pro projekci vlastních nesplněných životních snů. Nemám v téhle non-fiction literatuře načteno hodně knih, ale za mě je tahle kniha napsaná velmi dobře, je plná emocí a vzpomínání i na okamžiky, které člověk běžně nesdílí s celým světem, ale jejichž odhalení doplňuje celý obraz, který souzní s názvem knihy.
Někdy se vyplatí překonat odpor ke knížkám, které jsou vidět všude, tak jako v tomto případě.
Americká herečka, která si tak může říkat od dětství, díky své matce, ti popisuje své dospívání.
Tahle knížka!
S přibývajícími stránkami je tento vztah tak barvitější a vyhnaný do takových rozměrů, že absolutně chápeš název z přebalu.
Zbožňuju šílené Američany a toto je jejich čirá esence.
Ze začátku je jak ztělesněný americký sitcom. Od názvu k šíleným postavám. Ale vtipné to přestává být ve chvíli, kdy si odmyslíš tu nadsázku a uvědomíš si, že ti autorka servíruje svůj život.
Citové vydírání - to je to, co ti celou dobu běží hlavou. A pro mě bylo fyzické utrpení číst části v knížce, kdy se dcera snaží zavděčit své matce. Jak kdyby odmalička měly prohozené role. Fuj.
Postava matky je tu GENIÁLNĚ hrůzostrašná, přirozené ji nenávidíš a připomíná sedmihlavou saň z pohádky.
Ukázkový toxický vztah.
Navzdory tématu je to odlehčenější čtivo, stravitelnou formou podávané šílené dospívání a hlavně to má asi přínos pro lidi, co zažívají něco podobného.
Ja to ukončím takovým přiznáním, že jsem si to čtení zatraceně užívala s vědomím, že ač mám s mou mámou vztah jakkoliv komplikovaný, v porovnání s tímto, jsme jak Gilmorova děvčata.
Tahle knížka obletěla svět sociálních sítí a internetu a tak jsem ji četla spíš (vlastně hoooodně) ze zvědavosti.. Kniha je svižná a čtivá a přitom paradoxně velmi náročná a smutná.
Pořád váhám kolik dát hvězd - žádné wow se nekonalo ale možná kdyby neměla tak silný marketing a očekávání a objevila bych ji náhodou, byla by to pětka(?) Každopádně si tuto knihu budu pamatovat dlouho a I když to není váš šálek čaje, rozhodně stojí za přečtení..
Drsnému názvu porozumí každý, kdo někdy zažil, jak dysfunkční některé rodiny umí být.
Ani nevím, co na to říct. Knížka byla čtivá, ale jinak velmi náročná a smutná. Vztah mezi matkou a dcerou opravdu šílený, nepochopitelný. Jenette matka kromě dětství zkazila vlastně celý život. Velká část příběhu se zaměřuje na poruchy příjmu potravy, což je zde velmi dobře popsané, pro mně opravdu šílené a nepředstavitelné. Setkávame se zde ale s celou řadou dalších těžkých temat, jako je alkoholismus, drogy, partnerství a podobně. Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla. Určitě bych ji doporučila, ale nic veselého to není. Zároveň jsem si při čtení uvědomila spoustu věcí, jako že člověk by měl opravdu dělat jen a pouze to, co chce on sám a v čem vidí smysl. Jedině tak může být šťastný. A taky že jídlo je prostě jen jídlo a je třeba k němu přistupovat se zdravým rozumem.
Věděla jsem, že číst tuhle knihu bude zvláštní. A taky že ano.
Ten název se mi upřímně strašně příčí. Protože na mě působil jenom jako obchodní/marketingový tah, jak šokovat a knihu vyprodat. A to se taky díky tomu povedlo.
Zaslouží si někdo, abyste o něm řekli, že jste rádi, že zemřel? No nevím. Pro mě je to docela silná káva... A s tím jsem do toho taky šla.
Nechtěla jsem s autorkou už dopředu až moc sympatizovat a snažila se trochu pochopit i tu matku.
Ano, matka byla šílená, byl to případ do psychiatrické léčebny nic z toho, co dělala své dceři absolutně neschvaluju a nezlehčuju. Ale stejně se mi ten název knihy nelíbí!
Ale knížka je to fakt dobrá, velmi dobře napsaná, čtivá ale zas tak šokující vlastně není.
Nejvíc wtf momentů podle mě přijde až na konci, kdy se odkryjí takové dvě hodně zvláštní věci.
Rozumím tomu, proč Jennette tuto knihu napsala, bylo potřeba to ze sebe všechno dostat. Lidem vysvětlit, jaká je a proč taková je. To jsme všechno pochopili a nikdo ji vůbec nemá za zlé, že se z toho tímhle způsobem dostala.
Přesto si myslím, že jí její matka skutečně milovala (ano, až moc), ale je vlastně hodně smutné, že napsala knihu, kde píše, jak je ráda, že zemřela. Protože podle mého zas takový netvor nebyla. Jen to neměla v hlavě v pořádku
Těžko se mi ta knížka hodnotí. Nakonec jsem se rozhodla pro 4 hvězdičky, protože kdo jsem já abych je soudila a něco mi na tom všem přijde pořád strašně zvráceného. Asi jako když její matka všude vytahovala svou rakovinu, aby získala někde výhodu tak takhle nějak vnímám i ten název knihy. Kdyby se to jmenovalo jinak, tak k tomu budu taky přistupovat odlišně.
Předpokládám, že na tuto knížku jste tu už slyšeli plno chvály (nejen ode mě). Ale ona si to fakt zaslouží! Všichni asi známe knížky se silným marketingem, které jsou všude vidět, ale ve finále jsou pouze velkým zklamáním. Ovšem kniha Jsem ráda, že moje matka zemřela, opravdu stojí za pozornost.
Jedná se o memoár mladé herečky Jennette McCurdy, která je pro většinu z nás asi neznámá, to ovšem nemění nic na celkovém vyznění příběhu.
Jennette v memoáru popisuje svou postupnou cestu k herectví, kterým se nikdy nechtěla zabývat, svou rostoucí kariéru a psychické problémy, ale hlavně vztah s naprosto toxickou matkou, která stála za vším dříve zmíněným. Jennettino postupné rozkrývání škod, které na ní matka napáchala, je nepříjemné, dechberoucí, šokující. Stejně jako celá kniha.
Více nebudu prozrazovat, čím méně toho víte, tím lépe.
Tohle je jednoznačně nejlepší kniha, kterou jsem v tomto roce četla, 5/5 a určitě se k ní ještě vrátím!
Jennette McCurdy je americká dětská herečka. Pro mě byla dosud naprosto neznámá, úplně nejsem cílovka jejích pořadů. I přesto mě její příběh oslovil.
Je až neuvěřitelné, že vyrůstala, tak jak vyrůstala. Knížka je napsaná velmi lehkým a svižným stylem. Místy se možná zasmějete, ale častěji vám při čtení bude tuhnout úsměv na tváři. Je to příběh, na který po přečtení jen tak nezapomenete.
Jennette vypráví o svém životě od útlého dětství. O tom jak žila život, po kterém toužila její matka, nikoli ona.
Její maminka prodělala rakovinu a celý život toho využívala a citově vydírala ostatní a především vlastní dceru. Byla panovačná, manipulativní a často hysterická.
Představte si, že jste malá šestiletá holčička a nechcete, aby vaše maminka umřela. Uděláte doslova cokoli, aby byla zdravá a šťastná.
Jennette svou maminku velmi milovala a opravdu by pro ni udělala všechno na světě. Když tedy maminka navrhla, že by mohla být herečka, protože je přece krásná blonďatá holčička, neřekla jí ne.
A tak se odvíjí příběh, který z Nett udělá slavnou dětskou herečku. Ale pomůže jí sláva k lepšímu životu? Nebo její mamince k uzdravení? Jaké to pro Nett bude mít následky, nejspíš na zbytek života? To si musíte přečíst.
Jak název napovídá, maminka Jennette nakonec zemře a ona se musí se vším vypořádat sama. Propadne závislosti, její problém s poruchou příjmu potravy se mnohonásobně zhorší a celkově to působí, že si sáhla opravdu na dno. Na dno, na které ji ale dostala vlastní matka. A ona si to ani jako dospělá samostatná žena velice dlouho nechtěla připustit.
Při čtení jsem si nejdřív říkala, že je špatná jen matka, ale ten problém byl podle mě v celé rodině. Je to šílené co matka své dceři dělala a nikdo z rodiny, opravdu nikdo, tomu nezabránil. Chvílemi jsem si říkala, že i Jennette to mohla zastavit, ale zřejmě byla tak zmanipulovaná, že nakonec vždy mamince ustoupila.
To správné slovo, které by bohatě na popis tohoto příběhu stačilo je ZNEUŽÍVÁNÍ. A příběh určitě stojí za přečtení, minimálně si uvědomíte, jak jste vděční za rodinu, jakou máte.
Kniha s děsivým názvem a výraznou obálkou, na které herečka drží urnu, musí zaujmout snad každého. A doufám, že tahle kombinace skutečně dokáže přilákat těch čtenářů co nejvíce, protože tento memoár je jeden z těch, které opravdu stojí za přečtení.
Jennette McCurdy se proslavila zejména jako dětská herečka a ač mi jméno jako takové nic neříkalo, seriály iCarly a Sam & Cat jsem přece jen jako malá zaregistrovala. Nicméně životní příběh Jennette je natolik šokující a zajímavý, že si knihu může přečíst prakticky kdokoliv.
Herečka se v knize vrací ke vzpomínkám na své dětství a dospívání s matkou, která svou dceru kontrolovala a ovládala ve všech oblastech života. Oblékání, hygiena, jídlo to vše u Jennette až do nějakých 16 let řídila matka, která ze své dcery chtěla vytvořit dokonalou filmovou hvězdu, kterou se její matka dříve sama toužila stát.
Příběh Jennette byl naprosto šílený. Prošla si vším možným, nejvíce pak bojovala s poruchou příjmu potravy, kterou u ní matka vyvolala. A ani poté, co zemřela, se Jennette od své matky nedokázala odpoutat. Bylo to silné čtení, smutné, ale naprosto skvělé. Díky krátkým kapitolám stránky mizely pod rukama a navzdory těžkým tématům se knížka četla velmi lehce. Velké doporučení na jednu z nejlepších knih tohoto roku!
Jennette McCurdy znám ze seriálů iCarly, který jsem kdysi na Nickelodeonu pravidelně sledovala a viděla jsem i pár epizod Sam & Cat. Nikdy mě ale nenapadlo, že by Jennette mohla něčím takovým procházet.
Jsem ráda, že moje matka zemřela je šokující název knihy sám o sobě a já občas zůstávala v šoku z toho všeho, co ji matka nutila dělat, říkat a jak se k ní chovala.
Svůj příběh vypráví Jennette chronologicky. V dětství a dospívání ji matka měla zcela pod kontrolou, nutila ji chodit na konkurzy, věnovat se herectví a to není zdaleka všechno
I když její matka poté podlehla rakovině, Jennette na tom nebyla dobře, popisuje svůj milostný život, závislost na alkoholu, poruchu příjmu potravy
Přes všechna vážná témata se mi kniha četla dobře a rychle mi utekla.
Nedivím se, proč je tahle kniha jeden z nejčtenějších memoárů současnosti, proč vyhrála Goodreads Choice Award v kategorii Nejlepší memoár a proč každého dostane. I mě dostala.
Jsem ráda, že moje matka zemřela je absolutní pecka.
Jsem ráda, že moje matka zemřela
Jelikož jsem v letech 2008-2009 žila v USA a televizní show iCarly i herečku samotnou z té doby tedy dobře znám, knížku jsem si objednala v originále už loni, hned po vydání. Dostala jsem se k ní ale až teď a rozhodně musím doporučit.
Samozřejmě nevím, jak dopadl překlad, ale v originále Jennette píše velmi čtivě a chytře a podává věci s takovou lehkostí, že byť máte samým úžasem po celou dobu bradu u kolen, vlastně je v tom i spousta humoru a není těžké příběhem prolétnout během pár dní.
Způsob, jakým ex-herečka popisuje traumatizující dětství a dospívání, a servíruje spoustu velmi špatných věcí, které se považovaly a v některých kruzích stále považují za normální, na zlatém podnose i těm, kteří by jinak přivírali oči, má podle mě obrovskou sílu a je jen dobře, že se tato témata čím dál víc otvírají.
Obrovský přínos je hlavně v autentickém pohledu a osobních zkušenostech (pro velkou část světa) známé osobnosti, nepsaný ghost-writerem, nýbrž Jennette samotnou. Knížka je totiž opravdu napsaná velmi dobře.