Joseph Fouché
Stefan Zweig
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443000/bmid_joseph-fouche-COA-443000.jpg
5
99
99
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2001 , Český klubOriginální název:
Joseph Fouché: Bildnis eines politischen Menschen , 1929
více info...
Přidat komentář
Doporučuji všem si knihu přečíst,najdete zde podobnosti s našimi některými politiky a zjistíte,že se od doby,kterou autor popisuje politici moc nezměnili.
Když se v předmluvě Zweig vyznával z obdivu k Fouchému, myslel jsem si, že mu kape na karbid. Josef Fouché? Muž, který neměl charakter? Chlapík označený v pozdějším Kunderově zpracování přiléhavě za "chameleona"? Ten, že by měl imponovat někomu se zdravým nefašistickým rozumem?
Během čtení mi ale došlo, co tím autor míní. Virtuozita zkrátka fascinuje, a to i v případě, že předkládaným hrdinou jest virtuózní svině. Josef Fouché je literární životopis člověka, který právě toto umění dovedl takřka k dokonalosti. Zweig jeho politické a charakterové veletoče popisuje s velkým nadšením, šťavnatě, s kořením důmyslných bonmotů, ale (k mému uklidnění) také s říznou ironií. Fouchého kousky jsou sice nehorázné a děsivé, ale je v nich také velká porce humoru, převážně absurdního.
Knihu rozhodně doporučuji jako pohled do kuchyně francouzské revoluce. A ještě víc jako nadčasovou studii toho, co znamená pojem "technolog moci". Ono se totiž dá docela dobře předpokládat, že takoví napůl neviditelní pánové loutek, schovaní v pozadí dějin, řídí i dnes ledacos kolem nás.
Štítky knihy
životopisy, biografie politika politici rozhlasové zpracování dějiny Francie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Netrpělivost srdce |
| 1979 | Amok |
| 1999 | Svět včerejška |
| 1966 | Marie Stuartovna |
| 1993 | Marie Antoinetta |
Čtenář nemůže než tohoto velmistra bezcharakternosti na zapřenou obdivovat. Fouché totiž nebyl žádný druhořadý politický skunk, jakými se to dnes ve světě (a u nás!) jen hemží, byl to skutečný umělec absurdního vtipu a cynického šklebu. Jeho kousky jsou tak neuvěřitelné, prováděné s takovým gustem a smyslem pro dramatický výstup, že nelze než uvažovat, jestli on to ten Fouché nedělal spíš než z banální touhy po moci pro zábavu z kruté hry s ubohým lidstvem, z jakéhosi titánského absurdně-existencionálního požitku z drcení lidských červů. Skutečný Übermensch ani omylem nespoutaný čímkoli lidským. Fouché dokonale naplánuje zradu a pak převléká plášť za bílého dne a s lehce opovržlivým úsměvem na rtech. Dovolí si neskutečné drzosti za které by jiné zlynčovali. Jemu ještě poděkují. Je to jako kdyby takový Himmler po válce začal pracovat pro tajnou službu západního Německa, provedl coup d'état, opět nastolil nacistický režim, byl poražen a znovu začal pracovat pro demokratickou stranu. Nemožné? Pro Fouchého nikoliv. Podobných veletočů dokonce provedl daleko více. Nejdříve pomáhá zavraždit Ludvíka XVI., aby skončil jako ministr policie u jeho bratra Ludvíka XVIII. Učí jako kněz v semináři, aby jako radikální jakobín drancoval kostely a nechával zabíjet kněze, vraždí měšťany v Lyonu tak, že do nich nechá z bezprostřední blízkosti střílet z kononů rozsekané olovo, aby vše obratem svedl na své spolupachatele, pomáhá Napoleonovi a zároveň pod ním s potěšením podtrhává trůn atd. atd. Neexistuje špatnost, které by se Fouché během svého 25 let trvajícího řádění nedopustil. Přitom existují důkazy o jeho bezpodmínečné lásce ke své ošklivé ženě a dětem. Byl to prý dokonalý, pozorný, přející manžel a otec. Nakonec se však přepočítal jako každý, kdo zasvětil život zlu: vše kolem něj postupně zeschne, zmrtví. On zůstane sám a nemocný. Tento bytostný pletichář a mocichtivec prý vposledku zničí všechny kompromitující materiály, kterými by mohl někomu ublížit, smíří se s bohem a beze slova omluvy vůči lidské rase umírá na svém odlehlém Terstském sídle. Nepochopitelný charakter, tenhle Fouché.