Jménem mojí sestry
Barbora Linke
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480465/bmid_jmenem-moji-sestry-mAT-480465.jpg
4
189
77
Ve válce a v lásce je vše dovoleno. Kamila při úklidu babiččina bytu objeví fotografii odhalující tajemství – babička měla sestru dvojče. Dvojčata Ester a Soňa dospívají v protektorátní Praze. Zatímco Ester sní o tom, že se stane slavnou primabalerínou, Soňa vidí své poslání jako zdravotní sestra. Krátce před válkou jejich vřelý vztah ochladne. Ester i přes nesouhlas rodiny přijímá angažmá v plzeňském divadle a Soňa prožívá první lásky. Ovšem ta osudová nosí německou uniformu.... celý text
Přidat komentář
Líbil se mi styl psaní, který byl až překvapivě lehký, hlavní hrdinka si na pozadí válečných událostí zachovávala svou mladickou nerozvážnost a svůj osobitý pohled na svět a muže. Zajímavé bylo jednou pro změnu číst o osudech obyčejné české, nežidovské rodiny, i když musím uznat, že to byla velmi zvláštní rodina.
Jménem mojí sestry je příběh rodiny Gregorových, odehrávající se za druhé světové války. Sledujeme trápení hlavy rodiny - učitele vysoké školy, na kterého doléhají události s demonstracemi a uzavíráním univerzit. Obavy maminky z nástupu do práce, protože nikdy nepracovala. Soužení prarodičů, kterým společně s válkou komplikuje život stáří. Nešťastnou lásku nejstaršího syna, který má za vyvolenou Židovskou dívku. Ale především osudy hlavních hrdinek - Soňy a Ester, jednovaječných dvojčat, jejichž povahy zase tak stejné nejsou. I přes odlišnosti společně popletou hlavu jednomu vysoko postavenému příslušníkovi SS, postihne je loučení a poté i sesterský svár, aby na svém vztahu mohly znovu pracovat. Jestli ale budou, to už neprozradím...
Není to veselé čtení - nebyla to veselá doba. Přesto jsem musela pokračovat dál, až do samotného konce. Jednak je styl, kterým je román napsaný, čtivý, ale hlavně je kniha autentická. Autorka popisuje reálie tak, jako by dobu sama prožila. Nedá se pak nenasát tehdejší atmosféru, nesklouznout po hlavě do propadliště dějin. Jménem mojí sestry vás zkrátka semele.
Za nádherný prožitek, jedinečný styl a tak podrobné rešerše před autorkou - Barbora Linke - smekám. Zaslouží si 5* a spoustu spokojených čtenářek.
Z knížky jsem měla pocit, že opravdu věrně zobrazuje život obyčejných lidí v tehdejší době. Samozřejmě jsem v tomhle oboru úplný laik, takže ve skutečnosti netuším, jak to tady během druhé světové války doopravdy vypadalo, ale autorce se zkrátka podařilo přenést na mě atmosféru života v protektorátu, což je to, co mě na čtení historických románů baví nejvíce.
A bavila mě také hlavní hrdinka Soňa, která se kvůli své povaze někdy dostávala do hodně prekérních situací, ale měla své zásady, které nehodlala porušit. Anotace slibuje romantickou linku mezi Soňou a německým vojákem, mnoho romantiky ale v knize nečekejte, objevuje se tam spíše okrajově. Konec byl podle očekávání velmi dojemný a ponechává prostor i pro případné pokračování, které by se mělo soustředit více na Soninu sestru Ester.
Prvotina od Barbory Linke je opravdu povedená. Dělí se na dvě časové linie - přítomnou, která by za mě popravdě potřebovala buď rozepsat nebo dát úplně pryč, jelikož se jí v knize věnuje jen pár kapitol, a minulou, která je neskutečně poutavá a já jsem si její čtení moc užila. Je pravdou, že i tady bych u něčeho uvítala trochu víc popisů, ale celkově to za mě byla skvělá kniha, kterou všem fanouškům beletrie o druhé světové válce, kteří rádi sledují spletité osudy hrdinů, moc doporučuji.
Láska si nevybírá dobu ani člověka do kterého se zamilujete. Některá tajemství by měla zůstat uzamčena, ale pak by nebylo o čem psát. Kniha stojí za přečtení.
Prvních 90-100 stran jsem s příběhem trochu bojovala. Přisuzuji to především tomu, že toto není můj obvyklý žánr a téma.
Nicméně jsem moc ráda, že jsem knihu neodložila. První strany jsem četla asi 2 týdny, ale ten zbytek jsem očima zhltla za jedno odpoledne. Příběh si mě úplně získal.
Autorka píše čtivě, poutavě. Zcela obyčejné scény z běžných dnů vás díky tomu chytí za srdce. Pro svou prvotinu si vybrala velmi náročné téma a je třeba smeknout pomyslný klobouk, protože tento příběh se skutečně vyvedl.
Hlavní hrdinka je velmi sympatická slečna. Rozumná, avšak lepidlo na potíže. Pro mě velmi sympatická kombinace. Její příběh je protkán hezkými i smutnými okamžiky, které mě často přiměli k hlubšímu zamyšlení.
Moc jsem si oblíbila také další postavy - babičku, její sestru a německého vojáka. Naopak rodiče Soni mi byli velmi nesympatičtí a některé jejich myšlenky a přístupy mi nešli na rozum.
Jediné co mi v knize chybělo bylo více okamžiků z přítomnosti. Více pohledu aktuální generace na minulou dobu a činy předků. Moc ráda bych si v tomto ohledu přečetla více, než jen těch pár stran.
Válka, láska a přátelství. Smutek i radost. Setkání a loučení. Úspěchy a pády. Tento příběh má vše, co si jen čtenář může přát.
Hodnotím 4/5 a ráda bych v blízké době opět sáhla pro knihy z období 2. světové války. V knihách je to pro mě stále dost neprobádané území.
Krásný vhled do vztahy u života dvou sester v nelehké době. Líbil se mi jazyk i tempo vyprávění, které autorka zvolila. Jsem z knihy nadšená!
Knížka Jménem mojí sestry si rozhodně hodnocení 5*
zaslouží. Je velmi čtivá a napsána krásným, moderním a svěžím jazykem, s nadhledem a lehkostí, a vůbec přitom nevadí, že se jedná o smutné a neveselé téma české historie. Tíživou a krutou dobu protektorátu.
Je to příběh o sesterské lásce, rodinné pospolitosti, ale i o vlastní obětavosti a pomoci. Takový milý příběh o obyčejném životě té doby, kterou známe jen ze školního vyprávění. Knížka se mi tedy líbila, konec byl pro mě nečekaný a zlepšil celkový dojem.
Vynikající debut ! Od Barbory Linke si určitě další knihu ujít nenechám !
(SPOILER)
Jsou lidé, kterým se štěstí vyhýbá... Jsou to dobří lidé, pracovití, laskaví a hodní, přesto je jejich život protkán neštěstím. Věřím, že vše v našem životě má svůj význam, ale jsou chvíle, kdy není jednoduché tomu pevně věřit... Třeba období druhé světové války vyvolává otázku... Bylo opravdu tohle vše nutné? Každopádně těžké časy nás mohou mnohé naučit o lásce, porozumění, pomoci druhému a vnitřní síle...
Soňa je sympatická mladá žena, která nemá na růžích ustláno... S příchodem druhé světové války se její život mění a je těžce zkoušena...
Pak jako blesk z čistého nebe štěstí udeří a přinese s sebou lásku... Podstatu bytí, smysl života, sílu, která se nemůže rovnat žádné jiné... Nejprve se ji snaží popřít, protože není žádoucí milovat nepřítele... Ale je nepřítel opravdu nepřítel? Některé věci nebývají tak, jak se na první pohled mohou zdát...
A může to být navždy?
„Myslím, že to plakali andělé, že dva, kteří se milovali, spolu nezestárnou."
Román o lásce, přátelství, rodině a sesterském poutu.... Ester a Soňa jsou dvojčata, jejichž cesty se na nějaký čas rozdělily, ale v srdcích zůstávají jedná druhé navždy...
Moc doporučuji ️️️
Za války se lidská duše nořila do propadliště plné smutku a bolesti. Činy ztrácely svou lidskost, mnohdy oproštěné od morálních vlastností. Válka je vždy temným obdobím v historii, takže žádné čtivo pojednávající o ní nepatří k oddechovým žánrům. Přesto mohu říct, že v této knize se autorce podařilo popsat tuto těžkou dobu velmi zajímavým a lehkým stylem, až mě to samotnou překvapilo. Ano – je to kniha o jedné rodině žijící v Praze, které se válka nevyhne a obrátí jejich všední a celkově nudný život vzhůru nohama.
Sledujeme zde dvě časové linie – tu současnou, kdy Kamila nalezne u své babičky fotografii a zjišťuje tak, že její babička měla sestru, identické dvojče. Po pár stránkách se přesouváme do minulosti, kterou dáma své vnučce vypráví s patřičnou dávkou emocí. Příběh mladé Soni, bezstarostné a prostořeké dívky, je nabitý událostmi. Dívka pracuje v nemocnici jako sestra a stará se o nemocné, přitom se snaží pomáhat v domácnosti s péčí o senilního dědečka a melancholickou babičku. Ze všech sil se snaží, aby se válka dotkla její rodiny co nejméně. Jenže atmosféra ve společnosti není dobrá. Její otec, vysokoškolský profesor, přijde o práci a prakticky i majetek, její matka, která nebyla zvyklá za svůj život pracovat, se musela vzchopit a jít vydělávat potřebné peníze. Všechno se line zvláštním směrem a s tím i láska, kterou Soňa za svůj příběh prožívá nejméně dvakrát. Jedna z nich zabalená i do německé uniformy. A obrázek německých vojáků z trochu jiného, něžnějšího pohledu, mi na celém příběhu přišel nejzajímavější.
Nechci vám tu prozrazovat z děje, protože si myslím, že byste přišli o pár krásných i smutných okamžiků. Knížka je napsána lehce, svěže a se vší grácií, která k takovému tématu patří. Já ji přečetla za jednu neděli – jak to šlo samo.
Opravdu dojemný rodinný příběh z druhé světové války. Autorka vtipně popisuje první lásky hlavní hrdinky Soni a zároveň brutalitu války, díky které se člověk rychle stává dospělým. Nenásilnou formou jsem si připomněla historii, zasmála se, ali i poplakala. Barbory styl plný metafor opravdu pohladí na duši. Kniha nemá chybu, už se nemůžu dočkat dalšího pokračování!!!
Moc pěkná kniha, která se velice dobře četla. Autorčin styl mi sednul a já se vždy nechala pohltit příběhem a veškeré situace jsem prožívala spolu se Soňou, jež se stala mojí oblíbenkyní. Musím přiznat, že na začátku jsem lehce byla zmatená z toho, kdo je hlavní hrdinkou, ale brzy jsem se zorientovala.
Přišlo mi, že autorka neměla problém vykreslit tehdejší atmosféru a situaci. Nedělalo mi tak problém si představit prostředí.
Když to vezmu, tak Jménem mojí sestry rozhodně stojí za přečtení, která dokáže čtenáře dojmout, rozesmát i chvílemi lehce naštvat.
Při úklidu babiččina bytu najde Kamila starou fotografii. Jaké je její překvapení, když jí babička řekne, že je to její sestra. Dvojče. Kamila naléhá, a tak babička vypravuje.
Dvojčata Ester a Soňa dospívají v protektorátní Praze. Bydlí s rodiči, prarodiči a starším bráškou Jirkou.
Ester sní o kariéře slavné primabaleríny a Soňa vidí svůj smysl života v povolání zdravotní sestry.
Krátce před válkou se cesty sester rozdělí. Ester tajně utíká do Plzně, kde dostane angažmá v divadle. Rodiče se na ni moc zlobí a nechtějí ji znát.
Soňa se setkává se svou osudovou láskou, jenže inspektor Hoffmann nosí nacistickou uniformu.
Lze vůbec milovat někoho, koho nenávidíte?
Příběh pražské rodiny, které se válka tragicky dotkla, Vás vezme za srdce.
Ona už naláká ta úžasná obálka.
Knihu jsem hltala kapitolu za kapitolou, bála jsem se konce a zároveň jsem chtěla vědět, jak vše dopadne. Bohužel, člověk míní, ale válka mění. Postavy jsou napsány tak, že s nimi vše prožíváte až do hořkého konce, fandíte jim, a pak vás s nimi bolí srdce.
Dávám 5/5⭐⭐⭐⭐⭐ a doporučuji všem kdo mají rádi příběhy z tohoto časového období.
(SPOILER)
Už od samotného prologu jsem věděla, že mě tento příběh chytne za srdce a že to bude velká emoční bomba.
Autorka píše velmi čtivě, poutavě, neustále se něco děje. Čtení jsem si dávkovala po kouskách, abych si ho víc vychutnala. Hlavní příběh se odehrává v období těsně před a v průběhu druhé světové války z pohledu Soničky. Sledujeme život její (pro mě dost zvláštní) rodiny a osud jí samotné.
Soničku jsem si neskutečně oblíbila, vžila se do ní a vše prožívala s ní. Statečná, sarkastická, sympatická žena se srdcem na správné místě. Úplně jsem chápala její dilema ohledně Hoffmánka. Ano, v příběhu se objevuje nespočet zdrobnělin, které mi ale v tomto případě vůbec nevadily.
Mnoho krásných myšlenek jsem si musela poznačit.
Jsem asi divná, ale mám hrozně ráda příběhy z druhé světové války, kde se do sebe zamilují "nepřátelé", přesně jako tady. Tato komplikovaná, trnitá romantická linka má u mě velký palec nahoru.
I když jsem věděla, jak to dopadne, konec jsem obrečela. Celý příběh je velice smutný, ale poslední třetina obzvlášť. :(
Určitě se k příběhu někdy vrátím, protože už teď mi svým způsobem chybí!
A musím pochválit i obálku, která mě zaujala na první pohled.
Plný počet a prozatím je to nejlepší kniha nového rok 2022.
V současnosti (rok 2020) Babička Kamily vzpomíná a vypráví nám příběh, který sama prožila.
Soňa a Ester jsou sestry - dvojčata, které k sobě mají velmi blízko. Ale postupem války se vše změní a jejich životní cesty se na chvíli rozejdou. Ester si odjede plnit sen baletky do Plzně a Soňa zůstává s bratrem a s rodiči a prarodiči v Praze, kde pracuje jako zdravotní sestra. Rodiče to Ester mají za zlé a nechtějí s ní mít už nic společného, pociťují to jako zradu... Soňa jako hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická a všechny její „lásky a přešlapy“ jsem s ní prožívala a přála si, aby vše dopadlo dobře....Život míní válka mění...
Vůbec bych neřekla, že se jedná o první knihu, která byla autorce vydaná. Autorka má krásný styl psaní, od kterého se nedá odtrhnout, prostě jen čtete a čtete. Vím, že bylo napsáno již spousty románů z této doby, ale tento může směle konkurovat i zahraničním autorům. Doporučuji všem milovníkům těchto historických příběhů.
Kniha se četla dobře, ale někde jsem se tam ztratila a chvilku jsem se hledala. Trochu mi přišlo, že autorka nevyužila potenciál tématu. Možná to bylo i tím, že rozjela moc linek. Je to zajímavý pohled na povahy osob, ať už českých nebo německých.
A přišlo mi strašně zvláštní chování rodičů Ester, Soni a Jiřího ke svým dětem.
Štítky knihy
dvojčata sestry pátrání v minulosti Protektorát Čechy a Morava historické romány prolínání minulosti a současnosti české romány věkový rozdíl partnerů (age gap) romány pro ženy
Jménem mojí sestry
Když jsem se do této krásky pouštěla, neměla jsem ani zdaleka tušení, jak skvělý čtenářský zážitek na mě čeká. Debutový román z pera české autorky Barbory Linke vás totiž nejen vtáhne do temné doby za druhé světové války, ale nevybíravým způsobem vás chytne za srdce a jen tak nepustí.
Kniha popisuje Prahu nejen za války, ale i před ní, takže díky tomu můžeme sledovat, jak se vše tehdy postupně měnilo. Jak se vyhrocují vztahy mezi lidmi a jak zdánlivé maličkosti mohou vyeskalovat v nebezpečné situace. Jak se i v této době snaží obyčejní lidé přežít a najít alespoň špetku štěstí. Soňa jejíž osud v knize sledujeme, je skvělá hrdinka. Je totiž lidská. Přestože má své chyby, oblíbíte si ji a věřte, že budete hltat každý další řádek, abyste věděli, co bude dál. Se Soňou prožijete radosti, strasti i nejednu lásku, z nichž jedna dokonce nosí i německou uniformu…
Už nějakou dobu se mi nestalo, že by mě kniha pohltila doslova od první strany. Skoro se mi nechce věřit, že se jedná o autorčinu prvotinu. Styl, kterým píše, je neuvěřitelně čtivý, takže vám stránky doslova lítají pod rukama. Zároveň je však jazyk přizpůsoben době, ve které se nacházíme a skvěle navozuje atmosféru tehdejší doby.
Nebudu lhát, scény s Hoffmánkem mě bavily z celé knihy nejvíce. Možná bych jich ocenila i o něco více. Na druhou stranu si myslím, že se v knize objevily přesně v takové míře, aby to působilo realisticky. Jako všechny příběhy z této doby, je i tento těžký a silný. Vůbec jsem ale nečekala, že mě kniha dokáže tak emocionálně rozložit. Ten závěr jsem prostě probrečela, a to se mi u knihy stalo vůbec poprvé. Následovala taky řádná knižní kocovina, protože příběh se mě dotkl tak moc, že jsem ještě dva dny nedokázala myslet na nich jiného. Nemohu tedy jinak než udělit pět hvězd! Za mě velké doporučení a troufám si říct, že se kniha zařadí i mezi mé nej tohoto roku.
Hodnocení: 100%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji autorce Barboře Linke.