Jeden kopeček šmoulový
Marie Doležalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392228/bmid_jeden-kopecek-smoulovy-U0S-392228.jpg
4
381
381
Dětství, to jsou hlavně prázdniny, babičky a dědové, videopůjčovny, tamagoči nebo Kačeří příběhy. Aspoň pro nás, děti devadesátek. Každá rodina má své příběhy a tohle jsou zápisky té mojí. Jsou to vzpomínky, nad kterými se usmívám a sem tam se i dojmu. Třeba nad tím, jaký to bylo retro, kdy se seznámili naši. Tahle kniha je napůl moje a napůl skvělé ilustrátorky Elišky Podzimkové. Díky jejím ilustracím se kniha nečte, ale prožívá a nasává všemi smysly!... celý text
Přidat komentář
U knihy jsem si krásně odpočala. Vyvolával a u mě vzpomínky z dětství, ve spousta situacích jsem se sama viděla. Moc příjemné čtení. Krásné zpracování.
Musím se přiznat, že jsem po knize sáhla náhodou, a to kvůli Elišce Podzimkové, na jejíž pražskou výstavu o Malém princi jsem se v tu dobu chystala (mimochodem do 31.1. Vnitroblok, běžte, běžte! Díky ní a mistrovské audioknize Viktora Preisse jsem toho blonďatýho prcka znovu objevila). Je to moc milá kniha, veskrze (někdy až příliš) pozitivní, příjemná, vtipná a opravdu nostalgická. Plná rodinných detailů, postaviček s jejich typickými řečmi, oblečením, zlozvyky a kvalitami... Každá rodina má svoje pohnuté osudy, zábavné historky, předávaná moudra i mýty o seznámení babičky s dědečkem. Kniha se mi líbila natolik, že jsem si po měsících přemítání a váhání začala nahrubo sepisovat všechno, co vím o naší rodině, co mi kdo vyprávěl, jsou to ucelené části i výkřiky, matné vzpomínky.. Třeba taky jednou něco podobného napíšu!
Memoáry o jednom pěkném, obyčejném dětství. Pro cizího člověka, který její rodinu vůbec nezná, by to mohla být ukrutná nuda, ale autorka o tom umí hezky psát a zamýšlet se nad věcmi, že se to nakonec dá. To negativní bylo upozaděno, takže je z toho nakonec takové nostalgické, možná trochu přeslazené pohlazení po duši. Jen nevím, jestli si z toho za týden - dva budu schopná cokoliv vybavit. Dala bych tři hvězdy, ale grafika si zaslouží ještě jednu navíc.
Knížka se mi moc dobře četla, oceňuji, jak se Maruška otevřela a vypráví o své rodině.
Moc hezky psaná kniha. Při čtení jsem se rozpomínala na dětství. Čtení je velmi příjemné.
Knihu jsem dostala jako dárek. Četla se svižně, ale pokud bych ji nedostala, asi by mne nenapadlo ji vyhledat a přečíst si. Má pěknou grafiku, ale více na mne působila jako album se vzpomínkami, v tomto případě hlavně samotné vzpomínky autorky na její rodinu a blízké, takže to ostatní čtenáře moc neobohatí.
Jsem narozená v roce devadesát. Mám k tomu ještě něco dodat? :D Moc hezky zpracovaná knížka, při které se vám vybaví vzpomínky na dětství a při čtení se tak jako hezky sentimentálně rozněžníte. :-)
Těžko komentovat.
Je to prostě krásné nostalgické zamyšlení a vrácení duše o hezkých pár let zpátky.
Pohlazení na duši, návrat do dětství mé vlastní dcery a mateřských starostí mého mládí, kniha se mi moooc líbila, psané s lehkostí, skvěle doplněné fotografiemi a grafikou. Přečteno jedním vrzem a opravdu za jeden den. A i nadále v mé mysli zůstávají úžasné vzpomínky na dobu, kterou autorka tak krásně popsala, protože to tak prostě bylo, ať se to komu líbí nebo ne (včetně šusťákovek od Vietnamců). Na co asi budou vzpomínat další generace?
I když jsem se dostala skoro ke konci, nedokázala jsem ji dočíst. Je psána lehce, příjemně .... ale pokaždé, když jsem ji otevřela, tak jsem se musela sama sebe ptát, proč to proboha čtu, když mě rodina paní Doležalové vůbec nezajímá a nezajímají mně ani devadesátky (a příjde mi divné na ně nostalgicky vzpomínat).
Taková ta knížka, která vám vykouzlil úsměv na tváři, protože jste to devadesátkový dítě, které se v nemálo situacích vidí. Vzpomínek na dětství neni nikdy dost. =)
Šlo to tak lehce číst, jako sedět na obláčku a nechat se vést zpět do doby mého dětství. Nad spoustou věcí jsem si jen říkala, to snad není možné, že to v té době měli všechny děti stejné. To už dnes není. Až se mě jednou děti zeptají jaké to bylo, když jsem byla malá, vytáhnu tuhle knihu a budu vzpomínat na zlatá devadesátá.
Krásná kniha, která člověka vrátí do svého dětství a rozsvítí vzpomínky na jeho babičky a dědy, kamarády, lumpárny a pohlazení od mámy... Je to milé pohlazení po duši, které vyloudí na čtenářově tváři úsměv, ale i pár slziček dojetí a stýskání.
Grafické zpracování je přímo luxusní a úžasně originální. Několikrát jsem díky němu vykřikla "Jo, tohle si pamatuju."
Kniha se bude nejspíš více líbit těm, kteří vyrůstali v 90. letech, tak jako autorka. Osobně mně nutila vzpomínat na mé dětství, prarodiče...moc hezky napsána a grafické zpracování je originální a pozvedá knihu o level výš.
No není to Kafe. Je to milé vzpomínání na dětství, na prázdniny strávené u babičky, na dobrodružství která jste zažily a jež Vaše děti prostě nemají možnost už zažít. Je to jako byste otevřeli fotoalbum s rodinnými fotkami a ke každé si připsali svou vzpomínku. Myslím, že občasné probírání se rodinným albem má občas každý z nás. Jen MD z toho vytvořila milou knihu, kterou vydala. Hodně věcí a takovou tu vůni vzpomínek máme společnou, i když na jejích vzpomínkách je vidět a cítit že je o pár let mladší než já. Nicméně, za mě je to milá, pohodová kniha. Jestli stojí za přečtení musí zvážit každý zvlášť.
Jako devadesátkové dítko mě kniha chytla, hezky jsem si díky ní zavzpomínala. Vizuálně je opravdu krásně udělaná. Vždycky jsem měla ráda lidské příběhy, ale chápu, že spoustu lidí to vůbec nemusí zajímat. Největší cenu má kniha určitě pro autorku a její rodinu.
Štítky knihy
česká literatura Československo vzpomínky rodina dospívání dětství 90. léta 20. století české povídky babička Šmoulové
Autorovy další knížky
| 2015 |  Kafe @ cigárko |
| 2018 | Jeden kopeček šmoulový |
| 2021 |  Dopisy Ježíškovi |
| 2021 | Fejetony do kabelky |
| 2018 | Čtení do kabelky aneb Nejlepší fejetony z časopisu Glanc |
Krásné a dojemné. Bylo to jako cestovat v čase, moc pěkná odpočinková záležitost.