Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383289/bmid_jana-eyrova-kC0-383289.jpg
5
4292
4292
Už půldruhého století fascinuje Jana Eyrová čtenářky i čtenáře a znalci si dodnes lámou hlavu, proč je tohle dílo tak oblíbené. Jak už to bývá u knih, které zůstávají stále živé, musí příběh obsahovat něco víc, než jen nečekané zvraty romantických epizod a dramatické prvky gotického románu. Čas odvál upjatost viktoriánské epochy a utišil skandálnost chování a názorů nevázané hrdinky, na jejíž obranu spisovatelka napsala: „Nepleťme si konvenci s morálkou!” Královna Viktorie byla ostatně knihou přímo nadšena. Tajemství velké a široce oblíbené literatury se nedá definovat, ale něco nám generace nadšených čtenářů přece jen prozradí. Uvědomujeme si, že čteme smyšlený příběh, přitom ale cítíme, že hlas vypravěčky je podivuhodně skutečný, emoce jsou opravdové a události výbušné. Proto zápas nezdolné a statečné hrdinky s její nelidskou opatrovnicí, krutými podmínkami v internátní škole a s tuhým sociálním řádem působí tak mocně. Prozrazuje autorčinu vlastní zkušenost, prožitek šikanované dívky po ztrátě rodičů. A nemějme autorce za zlé, že v jejím velkém epickém příběhu láska překoná krutá protivenství, nepřízeň osudu i tíhu strašného tajemství. „Myslíte si snad, pane Rochestere, že když jsem chudá, nenápadná a bezvýznamná, že nemám duši ani srdce?“... celý text
Přidat komentář
Velmi napínavá romantická kniha, poprvé jsem ji četla kdysi dávno a čas od času se k ní vracím.
Jsem ráda, že jsem se k takové klasice dostala. Neurazila, ale ani až tak moc nenadchla. Jsem ještě zvědavá na film.
Krásná kniha kterou jsem se již dlouho chystala přečíst. Začátek mě úplně uchvátil, nelehké dětství a dospívání Jany bylo poutavě popsáno. Obdivovala jsem sílu a odhodlanost Jany, její přístup k životu i v této době. Opravdu krásná kniha, hned potom jsem si pustila film, ale ten mě tak neokouzlil jako kniha. Sice mám raději Pýchu a předsudek od Austenové, ale i tato kniha stojí za přečtení.
Dříve, než jsem se pustila do čtení, pěkně jsem si zopakovala historické souvislosti z období viktoriánské Anglie. Sestry Brontëovy psaly pochopitelně v kulturním kontextu své doby (jak jinak) a tím pádem se motiv emancipace žen, v tomto případě žen-intelektuálek vtiskl do knihy jako pečeť. Jana Eyrová byla velmi schopná žena, která si zasloužila více pozornosti, než pouze to, co jí tehdejší společnost byla ochotna nabídnout. A v románu si o to dokázala říct. Jednak právo dosáhnout na kvalitní vzdělání a jednak svoboda milovat. Toto se vine celým příběhem. Autorka píše poutavě, čtivě, krásně připravuje zápletku. Dílo sice nepatří k mým největším srdcovkám, ale tuto klasiku je určitě dobré přečíst, rozhodně pohladí na duši.
Možná můj závěr poněkud dost ovlivnilo, že jsem poslouchala zkrácenou audioknihu. Přišlo mi (ale to je asi spíš o vkusu), že je Janin živit popsaný příliš široce, od útlého dětství, které by snad stačilo zmínit a věnovat se hlavně životu u pana Rochestera a dále. Konec mi taky přišel takový trošku šablonovitý a umělý. Ale jazykově je příběh pojat přímo skvěle.
Tahle klasika, je tak pěkná, že se to dá číst i dnes. Některé postupy vyprávění (velká a detailní popisnost) a vykreslení postav (romantické a idealizující) je poplatné době vzniku, ale přesto všechno je to napsáno tak pěkně a kvalitně, že jsem si to moc užil a výsledek se mi velmi líbí. I dnes si v něm čtenář může najít přesah a to svoje. Kniha může být stále inspirující a povzbuzující a ukazovat nám, že i se špatně rozdanými kartami se má člověk snažit žít kvalitní a důstojný život. Navíc je taková snaha krásně odměněna k závěru happyendem, který se líbil tenkrát i dnes.
Knihu jsem si přečetl až po shlédnutí stejnojmenného filmu, který ve mně zanechal hluboký dojem, i rozpaky z poměrů v ústavu Viktoriánské Anglie 19 století. Kniha bývá většinou lepší a hlubší, nežli film. Zde bych to však rozdělil. První část příběhu z výchovného ústavu v Lowoodu je ve filmu zachycena lépe než v knize. Alespoň pro mne je to tak věrohodné, že ono tajemno a strach, které školu prostupuje, mne dostávalo. Hrubost, bytí s pedantickým vymáháním všechno bez jiskérky projevu svobodného uvažování a vlastního názoru, mě ve filmu dostala. Další část příběhu již na panství podivného Roschetera, je v knize popsán autorkou doslova brilantně. A tak je příběh opravdu silným zážitkem. Až s odstupem času jsem si uvědomil, kolik hezkého v Janě bylo schováno. Odnesl jsem si z příběhu ještě jedno. Nic není v životě zadarmo, vše by mělo být podloženo svědomitou prací.
Stejně jako zdejší přispěvatelka Knihomolka2009 jsem se ke knize dostal obloukem, ovšem nikoli přes skvělou adaptaci před dvanácti lety 2011 (ach jo, to to letí), ale také jsem měl v dobré paměti film s George C. Scottem a především vynikající minisérii s Martou Vančurovou a Janem Kačerem. Ta mě provázela asi nejvíc. Těžko říci, kdo byl pro ztvárnění Jany výraznější, ale když jsem se konečně dostal k provedení Charlotte Brontë, tak bych viděl hlavní hrdinku jako určitou esenci všech zmíněných. Příběh sice nabízí spoustu napětí, oné šlechtické temnoty a tajemství, ale ve své podstatě je poměrně přímý a nekomplikovaný. Jenom potvrzuje, že autorka byla skutečně výborná.
Knihu jsem začala číst až po tom, co jsem viděla filmovou adaptaci z roku 2011, která mě natolik uchvátila, že jsem po knize sáhnout prostě musela. Už od začátku mě zaujal styl vyprávění v první osobě, což mi přijde velmi nezvyklé na dobu kdy byla kniha napsána. Janiny myšlenky a povaha mě stále nepřestávají uchvacovat a nalézám v nich hlubší význam. Její postava celkově mě fascinuje a nemohu si pomoci, ale vzhledově si ji představuji jako Miu Wasikowskou, představitelku Jany ve filmu, s kterou se shodují naprosto ve všem. Stejně to mám i u pana Rochestera, ale v tomto komentáři nemám v plánu srovnávat knihu s filmem, nýbrž vychválit knihu až do nebes. Jak už jsem zmínila, líbilo se mi Janino uvažování a její nezávislost, její vztah s panem Rochesterem, který ač vím že není zrovna zdravý, tak jsem mu propadla a zamilovala se do něj. I samotná postava pana Rochestera mě nadchla ( v mnoha věcech je stejný jako Jana ( nebo Jane ), ale zároveň má v sobě více divokosti, zatímco Jana je, i přes svoji vášnivou povahu, více přemýšlivá a drží se svých zásad ). Na knize jsou nadále výborně prozkoumány pestré charaktery postav. Zkrátka žádná postava vám nesplyne, protože každá má jinou povahu a vytvoříte si o ní jasný obrázek. Hlavní zvrat na mě působí velmi dramaticky a nereálně, a právě to se mi líbí, je to prostě starší kniha, a díky tomu zvratu z ní máte i takový pocit. Konec je krásný, máte z něj pocit, že ač vše nedopadlo úplně ideálně, tak život je prostě život a pravá láska září i v těch nejtemnějších chvílích a nezhasne. Abych se ještě vyjádřila k Lowoodu, tak prostředí školy bylo perfektně vykresleno ( ostatně jako vše v této knize), motivy a chování malé Jany byly rozumné a její vývoj ovlivněný především Helen Burnsovou, či slečnou Templeovou byl uvěřitelný. Jako celek bych knihu popsala následujícími slovy : Romantické dílo, odehrávající se v gotickém prostředí s hlavní hrdinkou, která se dá popsat jako realista ale i snílek. Jestliže nejste spokojeni s mou recenzí, přečtěte si knihu a udělejte si vlastní názor a možná pochopíte, jak jsem to myslela. I přes tento dlouhý komentář, nedokážu ani zdaleka říci vše, co na této knize tak miluji a jak je pro mě důležitá. Proto zde uvedu mou poslední poznámku a tou je, že velice doporučuji všem shlédnout film Jana Eyrová z roku 2011, protože za mě vystihl knihu ( i přes vynechání některých ikonických scén ) naprosto skvěle, protože pokud jste viděli jen film, tak kniha vám osvětlí, co si v dané scéně Jana myslí a ještě vám předvede další úžasné pasáže. . . A naopak, pokud jste první přečetli knihu, tak právě tento film ( protože po celý film v podstatě sledujete jen a pouze Janin pohled na svět stejně jako v knize ) vám převede tento slavný román do melancholického obrazu, a tím pádem se vám bude obojí doplňovat, a nebudete si muset vybírat, co máte radši, protože celým srdcem se zamilujete do obojího stejně. Velice si vážím, pokud jste došli až na konec a doufám, že se vám má abnormálně dlouhá recenze zalíbila.
Velký obdiv ke spisovatelce za příběh o silné ženě v těžké době. Fandila jsem jí. Baví mě porovnávat různé filmové verze příběhu, herečky a herce v hlavních rolích.
Četla jsem ji již poněkolikáté a vždy mě baví jako poprvé.
Pohádka pro velké holky, kterou čtu, když mám lásky splín...
Nechápu, proč jsem se Jane Eyrové doteď vyhýbala. Je to podobná láska jako hrdinky a díla Austenové.
Jana mi na začátku trochu vadila, ale později jsem si ji zamilovala pro její smysl pro spravedlnost, opravdovost a tvrdohlavost. Je to snad nejsilnější románový charakter, ještě když vezmeme v potaz tehdejší dobu. Pevná, stálá, pracovitá, nohama na zemi a přesto romantická.
Tomuhle skvostu se podařilo to, co žádné knize dlouho ne - nedala mi spát a musela jsem ji dočíst. Je poutavá a chytne vás za srdce. Škoda jen, že má tu nálepku povinná četba, která ji u všech (i u mě, popravdě), často z principu odsouvá na zadní kolej, i když je mnohem kvalitnější a propracovanější než kdekterá novodobá dílka.
Takový milý, roztomilý příběh, ale jinak nic výjimečného. V podstatě tam za celou dobu nebyl žádný větší zvrat - něco co by mi utkvělo v paměti.
Top kniha ktorá patrí medzi moje najobľúbenejšie. Čítala som už niekoľkokrát a čítať vždy budem.
Kniha mého dospívání. Krásný příběh, který jsem přečetla za svůj čtenářský život několikrát. Opět jsem se k ní vrátila po mnoha letech v rámci plnění ČV - ,,Kniha, kterou nebudete číst poprvé". Já dodávám, že jistě ne naposledy. Ke knihám se nevracím, nečtu je opakovaně, ale tahle má u mě doživotní vyjímku.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika sirotci zranění romány pro ženy klasická literatura
Klasické dílo, které mě ale neomrzí. Jane mě nutila přemýšlet, co si od ní vzít do naší doby. Že píle, pracovitost, poctivost a pokora nikdy nevyjdou z módy. Že je někdy lepší mlčet a poslouchat. Že vědomosti ti nikdo nevezme.