Jak umírá demokracie

04.06.2019

Plíživě. Řekl bych. Že tedy umírá demokracie. Umírá především tam, kde se striktně dodržuje. Západní demokracie je totiž natolik demokratická, že sama sebe pomalu užírá. Svou korektností. Vším tím, co si za ta léta těžko vydobyla. Všechna ta práva pro všechny. Na jednu stranu je to úchvatné a skvělé. Na druhou stranu stravující a destruktivní.

Kniha se zabývá především Amerikou. Po vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách začalo být zřejmé, že ani v zemi s nejdelší demokratickou tradicí není demokracie čímsi provždy daným a že o ni četní občané snad ani úplně nestojí… Už téměř jedno století žijeme v blahobytu. V nadbytku. V luxusu. A to i přesto, že i v nejvyspělejších západních civilizacích existují propastné sociální rozdíly. A mám pocit, že lidé na to často zapomínají. Především u voleb…

Zda demokracie nadále zůstane tím „nejlepším ze všech špatných způsobů vládnutí“, jak pravil Winston Churchill, je dnes opravdu zásadní otázkou.

14.04.2019

Zásadní kniha pro pochopení stávající politické reality a problémů, kterým v současnosti čelí demokracie. Pečlivě vyargumentovaná, soustředící se sice primárně na USA, ale uvádějící i příklady z jiných částí světa. Můj horký tip pro všechny, kdo se o politiku opravdu zajímají...

26.02.2019

Má první reakce po přečtení knihy? Prosté "Jsme v pr...". Ale asi nic není tak horké, jak se uvaří. A o demokracii to platí také. A kniha z mého pohledu krásně popisuje ustanovení, růst i úpadek demokracie v USA, ale i jinde a snaží se nastínit cestu, jak z toho ven.
Proto doporučuji si knihu přečíst, aby si každý uvědomil, že demokracie není "krabice", kterou když rozbalím, tak tradá, je tu a už nikdy nezmizí, ale také, že samotné zákony nejsou všeobsažné a poduk lidem chybí elementární slušnost a podstivost, z té pr... se prostě nedostaneme.

24.01.2019

Kniha, která otřese vaším přesvědčením o pevnosti a trvanlivosti demokracie, a to i tak unikátní jako je ta v USA. Čtivá a zajímavými fakty nabitá kniha, která mapuje důvody vzestupu politiků typu Trumpa a pozvolné demontáže demokracie, která v USA stojí na zvyklostech a vzájemné toleranci, spíše než na ústavě a zákonech.

Recese demokracie je fenoménem dnešní doby, v dějinách však nikoliv výjimečným. Začtěte se proto do této fascinující knihy a vyjeví se vám domácí či Evropě blízké paralely takřka netušené.

02.01.2019

„Žádná úspěšná demokracie se neobejde bez neformálních pravidel, která jsou všeobecně známá a respektovaná, třebaže je nenajdeme v ústavě ani zákonech. (...) Protože jsou nepsané, často si jich lze jen obtížně povšimnout, zejména když dobře fungují. Právě to může svádět k názoru, že se bez nich obejdeme. Nic však nemůže být vzdálenějšího pravdě. Stejně jako v případě kyslíku nebo vody si důležitost norem a zvyklostí uvědomíme, až když nám chybí.“

Máme možná tendenci vnímat změnu režimu z demokracie na diktaturu jako něco, co přijde náhle a násilně. Analýza v téhle knize názorně ukazuje, jaký je to mnohdy omyl. Že konci demokracie předchází série nenápadných, nedůležitě vypadajících kroků, které však režim oslabí natolik, že nakonec musí padnout. Nedávno jsem četl výbor z T.S. Eliota a teď si při čtení nemohl nevzpomenout na jeho často citované dvojverší: „takhle svět skončí / ne bouchnutím, ale zakňouráním.“
Kniha působí dojmem velmi poctivé, pečlivé práce. Provede nás mnoha zeměmi a překvapí nás tím, jak jsou si mnohé režimy z různých části Zeměkoule podobné ve své cestě ke zhroucení demokracie. Zaměření na USA a Jižní Ameriku jsem uvítal, tam jsem měl docela hodně znalostních mezer, které jsem si rád zaplnil.

Z řady zajímavých témat mě zaujaly dvě.
Především zjištění, že konsensus mezi stranami v USA byl podmíněn rasovým vyloučením (bílí kluci, byť názorový oponenti, se dokázali dohodnout na ostatních tématech proto, že byli ve shodě na tom, že bílý protestant vládne zemi). A že ztráta této dohody vedla k intoleranci mezi Demokratickou stranou a republikány a tím byla nastartována cesta k dnešnímu stavu. Nabízí se otázka: Nebylo by správné zamezit ohrožení demokracie za cenu toho, že s některou z menšin nebude zacházeno spravedlivě? (Já bych na tu otázku odpověděl asi bez dlouhého váhání, ale pochybnosti to stejně vyvolává)
Jinou zajímavou otázkou je, jestli nečestné jednání (sice legální, ale popírající demokratické zvyklosti a obecnou slušnost) může ospravedlnit odplatu stejným kalibrem. Není to zrada mých voličů a jejich zájmů, když nevyužiji stejné zbraně, které proti mně používá můj politický soupeř? Není to tak, jak zpívá nechvalně známý Jarek Nohavica, že pravda zvítězí tehdy, když dokáže to, co dokáže lež? (Zde mám já osobně také jasno, ale já jen málokdy rozhoduji o něčem veřejném, to se mi to pak zásady dodržují snadno :-).

Pro českého čtenáře je kniha pochmurným čtením. Pokud jsou pro fungování demokracie důležité sdílené zvyklosti, pak je tahle země ohrožená hodně – vždyť demokratické tradice tady nestačily pořádně zakořenit. Prakticky každý rizikový aspekt v knize zmíněný máme i zde. Vnímání politických rivalů jako nepřátel. Vykreslování porážky ve volbách jako konce civilizovaného světa. Umělé vytváření krizí a nabízení sebe jako jediného řešení. Využívání všeho legálního (všeho, co není vyloženě nelegální) ve svůj prospěch – bez ohledu na prospěch celku. Příkladů by bylo hodně, opravdu hodně. A netýká se to zdaleka jen tria Babiš-Zeman-Okamura.

30.12.2018

Kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Titul vás v celku dost detailně provede systémem americké demokracie se všemi jejími výhodami i zápory. Nejedná se o nějaké jednostranné propagandistické dílo, ale pěkný popis toho jak to ve skutečnosti, a také současnosti, funguje a prostě je. Jako bonus vnímám i kapitolu věnovanou pádům latinskoamerických demokracií. Rozhodně doporučuji!

08.12.2018

Velice čtivá kniha, která na příkladech z minulosti ukazuje neblahé tendence v politickém a společenském vývoji v USA. Popisuje celou řadu příznaků, které v Evropě a Latinské Americe vedly k pádu demokracií, případně směřování k autoritářství.

Postupné rozvolňování tolerance politických oponentů a institucionální zdrženlivosti vedlo až ke zvolení demagoga do nejvyššího úřadu. Ústava sama o sobě demokracii neochrání - jakmile přestane být vůle dodržovat nepsaná pravidla a precedenty z minulosti, stane se z ní cár papíru.

Samozřejmě se to týká i Česka. Stačí se podívat na naše čelní představitele - prezidenta Zemana a premiéra Babiše. Zdrženlivost a zvyklosti jsou rozbourávány. Co bylo včera nepředstavitelné, dnes je běžné. Kam to povede?