Hrozny hněvu
John Steinbeck
Krutá sucha zničila veškerou úrodu na farmě Tomovy rodiny. Zmámeni iluzí o šťastné budoucnosti odcházejí za prací do Kalifornie. Cesta za snem se ovšem promění v boj s větrnými mlýny, ve kterém naleznou někteří členové rodiny smrt a jiní se snaží navzdory situaci zachovat si víru v lidskost a naději na lepší zítřky.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , AlpressOriginální název:
The Grapes of Wrath , 1939
více info...
Přidat komentář
Knížka po které jsem měl chuť běžet a stát se členem komunistické strany. Žel bohu, u nás žádná komunistická strana není.
NADČASOVÉ TÉMA.
Kniha velmi výstižně popisuje život těch, na které vláda ani korporace neberou ohled a přece jenom jsou to ti, kterých se jejich činnosti nejvíce týkají.
Nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla... Uchvátila mě od první strany detailními popisy, schválně jsem ji pořád odkládala, aby mi vydržela na dlouho :) Ačkoli mě překvapil závěr, jsem moc spokojena. Je to opravdu mistrovské dílo. Navíc jsem měla vydání z roku 1965, takže stará kniha se žlutými tlustými listy... pořád jsem k ní i musela vonět :)
Syrové, zaprášené, zpocené, autentické. Četba této knihy byla pro mě trochu utrpením, protože nemám v oblibě vleklé popisné romány. Ale bylo to utrpení v dobrém smyslu, o to víc jsem totiž příběh prožívala, o to víc jsem chtěla s postavami doputovat někam, kde bude líp.
Po dlouhé době jsem zažila to, že jsem knihu nechtěla pustit z ruky. Rozhodně doporučuji Hrozny hněvu číst, když máte hodně volného času a můžete se do četby pořádně zakousnout.
Hrozny hněvu byly dlouho mou velkou literární výzvou a jsem na sebe ohromně hrdá, že jsem je zdolala.
Vynikající kniha o oklahomské rodině, která během hospodářské krize přijde o domov a stejně jako tisíce dalších lidí se snaží dostat do Kalifornie a tam se uživit. Je to nesmírně těžká cesta, plná ztrát a krutého boje o každé sousto. Brečela jsem vzteky při popisu toho, jak lidé umírají hlady a zároveň se ničí potraviny, jen aby se neprodávaly pod cenou. Chtěla bych mít v sobě tolik odvahy a síly jako máma Joadová, která se za každou cenu snažila podpořit rodinu. Není pochyb o tom, že mnoho rodin mělo podobný osud a takové ženy si zaslouží obdiv. Vlastně všichni chudí lidé, kteří tu krizi přežili, si zaslouží obdiv. Samotné vyprávění je strhující, je snadné se vžít do jednotlivých postav a příběh obohacují kapitoly, kde Steinbeck popisuje obecné podmínky. Vlastně to je určitý dokument a tehdejší době. Myslím, že o tom budu ještě hodně dlouho přemýšlet a ráda bych si knihu někdy přečetla znovu. Je mi z toho těžko, ale jsou to věci, které by člověk měl vědět.
Říkala jsem si, že se mi to nebude líbit, ale jsem unesená. Sledovat Joadovu rodinu a lidi, které potkají, bylo ... Já nevím. Je mi líto všech těch lidí, které mocnější a více šťastnější odkopli a oni se po každé ráně znovu zvedají. Jejich maminka se neotáčí zpět ze strachu, že by se ostatní také ohlédli.... a nakonec ohromující Roza Šaron, která ji podepře a snad bude její důstojnou následovnicí. I když v té době? Prosím nefňukejte, že žijete v ČR a v tomto století.
Mimořádně silný příběh, který zobrazuje život Američanů v takové podobě, jakou si dnes nedokážeme představit.
Není marné zakončit rok tou nejlepší knihou, jakou jste během něj přečetli? Není s podivem, že za minulého režimu mohla tato obžaloba vykořisťovatelského kapitalismu směle vycházet? Není fajn střídat kapitoly kratší, postihující širší souvislosti, a delší, zaměřené na osud jedné rodiny? Není od autora milosrdné, že tu mizérii raději utnul a nedovyprávěl do tušeného konce? Prauda. Čloujek musí mět ňákou naději... 56/16
Mám hrozně rád, když kniha chytne a nemilosrdně nafackuje. A Hrozny hněvu fackovali prakticky každou otočenou stránkou. Člověk je synonymem zla, zároveň je však dost silný na to, aby to zlo přetrval. To střídání dvou vyprávěcích rovin, přímé dějové linie a obecné nelineární zběžně informativní, stejně jako naprosto parádní práce s překladem a mluvenou řečí (o čemž pak, v mém vydání z roku 1963 hezky hovoří samotný překladatel) mě neskutečně strhlo.
"Řeč pracujících lidí se snad může zdát členkám dámských klubů trochu příliš šťavnatou, ale poněvadž dámy z klubů tak jako tak neuvěří, že se takové věci na světě dějí, nezáleží na tom. Znám tuto řeč a dělá se mi zle, když vidím, že pracující mají být ve svém přirozeném způsobu vyjadřování vykleštěni, až potom hovoří s elegantním oxfordským nádechem... Pracující člověk, oloupený o tak zvané "sprostoty" ve vyjadřování - to je němý člověk!"
(John Steinbeck)
Je pravda, jak zde již bylo zmiňováno, že ten slang, někdy opravdu nejde přes jazyk...ale časem si člověk zvykne...Jinak velice krásný a smutný příběh z doby velké finanční krize v USA. Bylo to smutné, člověk nechápe, jak se takové hrůzy mohly dít, jak lidé umírali hlady, neměli práci, neměli peníze, trpěli hladem, umírali hladem a jiným lidem a vládě to bylo lhostejné a hnali tyto chudáky jak prašivé psy. Určitě doporučuji přečíst!
Uff, uff... uff. Přiznávám se, že jsem měla docela pomalý rozjezd, asi tak do prvních osmdesáti stránek jsem se musela trochu nutit, ale pak se to zlomilo a kniha si mě získala. Zcela jsem propadla kouzlu a soudržnosti rodiny Joadových, ale nejvíc obdivuji mámu. Silná, statečná žena, která drží rodinu pohromadě, má pro každého útěchu i po zásluze napomenutí. Steinbeck mě znova (poprvé už v novele O myších a lidech) přesvědčuje, že je spisovatelem s neobyčejným sociálním cítěním a geniální schopností popsat život prostých lidí bez příkras a bez patosu, a přesto se mi nad jejich osudem svírá srdce. Svět potřebuje více takovýchto knih.
Jak se mi líbila knížka Na východ od ráje, tak jsem se nedokázala začíst do Hroznů hněvu. A to z jednoho jediného důvodu. Prostě jsem se nedokázala prokousat dialogy psanými v dialektu. Slova "vocáď, pudem, děte, Willojc..." atd, mi nešly vůbec přes "jazyk" a nedovolily mi se začíst. Bylo to pro mě, jako bych četla knihu v cizím jazyce. Proto nehodnotím.
Nádherná kniha, krásně vtáhne do děje, lehce se dá věřit příběhu, určitě se k ní vrátím.
Ano, Hrozny hněvu jsou opravdu pokladem, o tom žádná. Příběh je velmi autentický a jediné, čeho jsem litoval, bylo to, že už je konec. A úplný konec, i když zůstává pro čtenáře otevřený, je taky slušná káva. Plný počet, samozřejmě.
Skutočne je to poklad svetovej literatúry a kto v tom vidí propagáciu komunizmu patrí na psychiatriu !
Je to moja prvá kniha od Steinbecka a je to naozaj kniha ktorá si zaslúži byť zaradená do kategórie "Svetová literatúra".
Kniha je napísaná naozaj reálne, veril som každému slovu a sám som priam cítil atmosféru opisovanej situácie (pocity a správanie ľudí, pohľad na vysnívanú Kaliforniu, zber bavlny, výber auta, jazda ale aj večerná zabíjačka...). Téma ktorú autor opisuje je silná, jeho úvahy a názory ma prinútili k rozmýšľaniu a zamysleniu sa či niečo také nemôže znova nastať alebo pomaly nenastáva (nepýtal som sa prečo, lebo na to Steinbeck už prišiel) a zavše keď som knihu odložil som mal nutkanie ju znovu chytiť a čítať ďalej. Čakal som kedy príde ten zlom...
Veľmi ma zaujali aj kapitoly kde autor lyricky opisuje situáciu, čím ešte viac umocnil a dotvoril atmosféru. Určite sa k tejto knihe časom vrátim bo myslím, že postupom času bude pre mňa zrelšia tak ako hrozno...
Konečně jsem se prokousla Hrozny hněvu. Pořád jsem čekala na nějaký happy end, zlepšení, změnu, spásu. Knížka mě naplnila neskutečným pocitem bezmoci a vzteku. Občas jsem se i modlila za Joadovy, aby se jim přihodilo něco lepšího, a to i přesto, že jsem dopředu věděla, jak to skončí.
Taková Řada nešťastných příhod pro dospěláky. Myslím, že je na čase přečíst si něco méně realistickéhé a veselejšího.
"A lidé stojí na břehu a dívají se, jak plavu brambory po vodě; poslouchají, jak kvičí vepři, které muži zapichují v příopu a pak polévají nehašeným vápnem; dívají se, jak se hory pomerančů rozbředají v hnilobný sliz - a v očích hladovějících roste hněv."
Tak tahle kniha opravdu stála za to. Ani nedokáži popsat, jak dobře se mi četla a jak moc mě zasáhla. Skvěle vykreslená psychologie postav i prostředí. Věřila jsem autorovi úplně vše a nemohla se odtrhnout. Nechápu, že jsem knihy od Steinbecka objevila až teď.
Ze začátku jsem se nějak nemohl chytit, ale číst dál se vyplatilo. Je to jednoduše mazec.
Štítky knihy
Kalifornie zfilmováno 20. století americká literatura putování Pulitzerova cena hospodářská krize hladovění sociální romány Oklahoma
Autorovy další knížky
2004 | O myších a lidech |
2006 | Na východ od ráje |
2002 | Na plechárně |
1941 | Hrozny hněvu |
2003 | Toulavý autobus |
Smutné, neutěšené, leč mistrovské dílo. A mistrovský překlad. Též mě velmi potěšily barevné ilustrace v knize. To se dnes už snad ani nevidí.