Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394596/bmid_hotylek-15C-394596.jpg
4
4960
4960
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš párům za protektorátu, a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. Po velmi úspěšném románu Slepá mapa popisujícím dramatické životní osudy tří generací žen se v nové knize autorka věnuje především postavě jediné: Leopoldovu vnukovi Václavu Mánesovi, který převzal vedení podniku v šedesátých letech. Václav je muž bez vlastností, jasných názorů i charakteru, což mu umožňuje obratně proplouvat komunistickým režimem a držet rodinný podnik stále pohromadě, má však zničující vliv na vztahy v rodině i životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti. Mornštajnová popisuje a vysvětluje Václavovy skutky tak obratně, že se teprve na konci knihy zděsíme, komu jsme to vlastně po celou dobu drželi palce.... celý text
Přidat komentář
Mornštajnovou jsem poznal už dříve v podobě divadelní inscenace Hany, asi nejznámějšího autorčina díla (očividně hned po Lese v domě, lol), nicméně byl to právě Hotýlek, který se stal mým prvním knižním kontaktem s ní. Upřímně jsem zklamán. Autorka má vybroušený styl, úplně si ji dovedu představit, jak vyučuje nějaké tvůrčí psaní, ale také má neuvěřitelnou schopnost popsat zajímavé téma nudným způsobem a vyprávět román jako nudnou lekci dějepisu. Tomuto výrazně napomáhá naprosto bezbarvé vyjmenovávání jednotlivých událostí a skutečností v díle, když se jen tak bez emocí zmíní o průběhu sametové revoluce, nebo o tom, že byl někdo skoro znásilněn. V některých dílech může odosobněné vyprávění působit umělecky, zde je to spíše neschopnost nějak psát. Životní "sága" jedné československé rodiny by mohla být zajímavá, ale autorka mi nedala důvod se o onu rodinu jakkoliv zajímat, přitom popis obyčejného jsem si vychvaloval třeba u Hrabalových Postřižin nebo u Hamsunovy Matky Země. V závěru mi tak přišlo zajímavé snad jen prolog, který při zpětném pohledu položil čtenáři otázky, a užití Seifertovy básně Píseň o rodné zemi v názvu kapitol.
Hezky napsané, ale děj mne vlastně moc nebavil - prostě takové vyprávění ze života jedné rodiny od 40. let 20. století po začátek nového milenia, příběh, jaký by se vlastně mohl stát v té době komukoliv. Tomu odpovídá forma vyprávění - ne zcela chronologický způsob řazení událostí typický pro tuto autorku, relativně málo dialogů, na pozadí všeho lehká bezútěšnost, relativizování hodnot i maličko otevřený konec.
Mě knížky paní spisovatelky moc baví, takže ani tato v pořadí už má několikátá přečtená kniha nebyla výjimkou. Líbí se mi styl a jazyk, jakým jsou knihy napsány a pokud máte rádi romány, tak s paní Mornštajnovou nikdy nešlápnete vedle. Podle mého názoru je oblíbenou autorkou naprosto oprávněně a nemůžu se dočkat, jaké další knihy a určitě skvělé příběhy si ještě přečteme!
Treti setkani s Alenou Mornstajnovou a opet velka spokojenost. V zebricku se zaradil pred Tiche roky, ale pochopitelne za Hanu.
Jsem zvedava na dalsi knihy. Diky pani Mornstajnova!
Další parádní čtení od paní spisovatelky Mornštajnové. Milý, čtivý příběh. Zaujala mě především hlavní mužská postava. Místy mi to přišlo lehce překombinované a proto taky jen 4 *. Po Listopádu za mě ale zatím druhá nejlepší kniha od autorky.
Zase úžasný román o osudu jedné rodiny.
Když začnete číst knihu od paní Mornštajnové tak je to jako se do toho příběhu zachumlat...asi jako do deky, příběh vás úplně zabalí a pohltí...
A ani Hotýlek není výjimkou.... Alespoň ne pro mě i když tu někteří píší že kniha je o něco slabší. Já to tak rozhodně neměla.
Kniha se velmi dobře četla, líbilo se mi, že byla hodně ze života.
Prostě život dává,ale i dost bere, a někdy i malé rozhodnutí a špatně zvolené slovo může dost uškodit.
Bohužel se mi,ale tahle kniha zdála o něco slabší než jiné knihy od autorky.
Při čtení Hotýlku, mé druhé knížky od Aleny Mornštajnové, jsem pochopila, že Hana jako literární fenomén dekády se neudála jen tak. Protože Hotýlek, který byl napsaný dříve, je úplně stejně dobrý. Má originální a silný příběh. Ale je to styl a vypravěčské mistrovství, které dělá autorčiny knížky jedinečnými.
A za vykreslení dob socialismu by měl Hotýlek být součástí povinné četby. Pro školáky i pro zapomnětlivé dospělé.
Hned po sobě jsem si přečetla další knihu od paní spisovatelky, kterou mám moc ráda. A ani tento příběh mne nezklamal. Teď si ale dám pauzu a zkusím zase něco jiného, například nějakou detektivku nebo možná thriller.
Co napsat? Další báječná, skvělá a dokonalá kniha PANÍ spisovatelky. Další výborně odvyprávěný, báječně vypointovaný a zcela uvěřitelný příběh. Od začátku do konce mě to hrozně moc bavilo. Mrzelo mě jen že to skončilo...
Další výborná kniha od autorky. Kniha vtáhne do děje a s napětím čtete a čekáte jaké osudy postavy čekají.
A. Mornštajnová mě jako obvykle vcucla do svého příběhu. Vyprávění o spletitých životech několika generací je plné emocí a nutí čtenáře číst pořád dál.
No, jako vlastně vůbec nevím, co na to říct. Ze začátku jsem se nemohla začíst, pak nastal obrat snad během jedné stránky, a kniha mě úplně pohltila. Je to asi pět minut, co jsem dočetla, buší mi srdce, ukápla slza a bylo mi vlastně strašně úzko. Knihu doporučuji. Kouká na mě z knihovny další autorčina kniha Les v domě, ale musím si teď dát oddych.
Další skvělá kniha od Aleny Mornštajnové a znovu se musím opakovat, že tolik opěvovaná Hana zdaleka nezastíní jiné knižní skvosty této spisovatelky. Já si prostě libuju ve spletitých osudech rodin, že do poslední chvíle si člověk není jistý, jak která postava dopadne. Je fajn sledovat příběhy a osudy lidí, ve kterých lze najít povahové rysy lidí ze svého okolí.
Další z mnou přečtených knih od Aleny Mornštajnové - a mohu jen chválit. Snad jen - na můj vkus - urychlený závěr.
Moje první přečtená kniha autorky a určitě né poslední. Musela jsem si ze začátku zvyknout na její styl psaní, ale to asi jen proto, že jsem četla delší dobu jen po kapitolách. Příběh rodiny se mi líbil i když mi místy bylo smutno a líto některých postav.
Život napříč lety točíčí se kolem "hotýlku", který spojuje rodinu a blízké napříč generacemi. Krom těžkých životních situací poukazuje také na složité rodinné vztahy.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Poutavý román, čteno jedním dechem. Děkuji, že se mi tato kniha dostala do ruky.