Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487490/bmid_hajovna-v1s-487490.jpg
4
946
946
Píše se rok 1985. Linda žije na hájovně, která je součástí vojenského prostoru, v němž jsou umístěni ruští vojáci. Nemá je ráda a obává se jich, ale se svým osobním životem mladé manželky a matky je spokojená. Jedné noci změní hloupá legrace nezvaných hostů její osud v tragédii a Linda se ocitne ve vězení. Musí se vyrovnat s tvrdým trestem a mnohaletým odloučením od manžela Vojtěcha a teprve čtyřměsíční dcery Aničky. Oporou jí je mimo manžela i kamarádka Hanka. Po propuštění z vězení se vrací na hájovnu, na které ji pomalu, ale definitivně nahradila Hanka. Rozhodne se bojovat o manžela i dceru, ale tento boj s nejistým výsledkem je ze všech nejtěžší.... celý text
Přidat komentář
Kdo tuto dobu nezažil, vidí příběh jinýma očima.
A proto jsem knihu přečetla se zaujetím a pochopením. Vzít se do pocitů hlavní hrdinky nebylo těžké. Rodinné události plynuly svojím tempem. Závěr byl úlevou pro všechny.
Knihu ráda doporučím starším čtenářkám, které dobu zažily. Určitě si vzpomenou na nedostatkový toaletní papír, zubní pastu, hygienické pomůcky pro ženy, atd. - v současné době to zní absurdně...
Příběh byl zajímavý, ale psán byl velice jednoduše. Musím říct, že mě kniha vlastně zase tolik nechytla, byla jsem spíš zvědavá, jak se to vše vyvine.
Vzhledem k údajům na obálce a předsádce, vlastně čtenář tuší, co se bude v knize dít a bohužel se nekoná žádné velké překvapení. Co je na obálce napsáno, to se stane. Tečka. Nic moc navíc.
Mě se příběh líbil moc. S jakou jednoduchostí autorka popisuje začátek manželství. Žádný drahý dovolený, společný bydlení, váhání ani pořizování si pejsků, aby se dvojice mohla o někoho starat jen tak "nanečisto".
V dalším díle jsem jí neuvěřitelně litovala, odloučení od miminka musí být strašné.s
Ale závěr jsem už přímo zhltla. Krásný a smutný příběh
Obávám se, že za pár let si nevzpomenu, že jsem knihu četla. Asi tak. Průměr. Rušilo mě, jak hlavní hrdinka Linda ve vězení píše pohádku. To má být asociace na Ivana Martina Jirouse a jeho vězeňské psaní Magor dětem? Nesrovnatelné.
Mě se kniha četla příjemně,jak se říká ..." V jednoduchosti je síla" Takže mě styl vyprávění neurazil a podívat se do tak obtížné doby aspoň mezi řádky, není vůbec na škodu.
Věřím,že to bylo složité a člověk si takové následky nese po celý život.
Knihu jsem měla dlouho v merku a konečně ji v knihovně měli. Mě se čtení líbilo. Líbilo se mi více úhlů pohledu na jednu situaci a že vlastně nic není jen černobílé. Já jsem spokojená.
(SPOILER)
Bylo to jako rozvleklá slohová práce ze základky.. Emoce veškeré žádné, kapesníky netřeba :-)
OBR SPOILER: A ten konec jsem taky nepobrala - Vojtěch tvrdošíjně odmítá, aby jeho dítě bydlelo se svojí matkou ve vedlejší vesnici, ale pak souhlasí, aby se odstěhovaly na druhý konec republiky??
Dobrý příběh, silný, ale bylo to psané tak jednoduše a jakoby bez emocí. Nevyvolávalo to ve mně žádné pocity. Prostě něco tomu chybělo...
Jsem trochu rozpolcená, kniha čtivá, příběh zajímavý, ale podaný tak nějak věcně, chladně. Jako máma jsem se tématu trochu bála, že to budou emoce. A ony nebyly. Příběhu jsem věřila, vlastně se k němu ten styl i hodil. Ale něco mi chybělo. Na druhou stranu myslím, že o něm budu chvíli přemýšlet. Jinak se mi moc líbí obálka.
Velice čtivě ale zároveň jednoduše napsané. Nicméně velice povrchní. Styl psaní mi přišel hodně podobný červené knihovně. Téma ale silné. Z toho by se dalo určitě dostat víc. Matka ve vazbě a následně ve výkonu trestu, bez dítěte 4m po porodu. Do toho rodina doma, která se s tím vším musela také vypořádat ještě a postarat o miminko. Škoda, za mě by to stálo za víc. Ale to neznamená, že se mi kniha nelíbila. Moc. Přečteno za 1 večer.
(SPOILER)
já blázen, že já si neuvědomila, že od autorky už jsem něco četla. Spálená křídla, která mě teda neokouzlila...
No nevadí. Podle anotace jsem se na Hájovnu hodně těšila. Rovněž navnadila obálka. Ale ouha...opět naprosto tuctový příběh, rýžující z minulosti (dobrá, nějaký vojenský újezd se tak často nevyskytuje, ani mladá matka ve vězení), jak je teď dobrým zvykem. Povzpomínat na komunismus, převrat v 1989, a na to našroubovat něco, co vezme za city. Akorát že mě nemělo co... postavy naprosto ploché. Lindě jsem nevěřila nic.. Psáno stylem, že pořád čekáte, kdy nějaká tragedie přijde. Vztah Lindy a Vojtěcha také velmi plytký, nezralý, jak už psal kdosi předemnou (nebo možná uživatelů bylo víc - zatím jsem jen nahlédla do komentů), úplně chyběla psychologie, hlubší rozvedení...nebyla šance dostat se postavám pod kůži. Navíc žádná z nich nebyla sympatická.
Linda má od začátku podezření, co se jejího muže týká, ale pořád svoji kamarádku podporuje, cukruje. Odstěhuje se na hájovnu, až pak zjistí, kde vlastně je, a jak to tam vypadá, včetně sousedů. Pak je naprosto malicherná, dětinská, a vyvrcholí to průserem... A kam se ten Vojtěch pravidelně ztrácel ??
Pak následuje věznice - opět popsáno velmi neosobně, s odstupem, jako by byla autorka bezradná..takové ty klišé - nějaké skupinky, dvojičky, nějaká ta lesba, kšefty za kafíčko...nic víc. Navíc Linda evidentně 6let žila "ve svém vlastním světě", více se do kolektivu nezapojila, až s podivem, jak se jí to povedlo. Jediý, kdo je popsán víc, je Erika... ale stylem, že od začátku jsem čekala, co z toho vyleze...lesba ? nemocná ? nějaký psychický problém ? a ono úplně opačným směrem...
Pak Lindino psaní - autorka promine, ale fakt nemám ráda ty knihy v knize... navíc nejsem dostatečný pejskofil (možná, kdyby tam bylo morče :P), takže tyhle statě jsem v podstatě jen přelétla očima.. no ale byl to oslí můstek k Aničce... (jestli ji Vojta tak miloval, fakt to edokázal zaříit jinak ?? dětský domov ? to fakt bylo tak běžné ???)
No a třešnička na dortu - Lindin návrat domů. Rozumím, že chtěla získat dceru...ale tohle ? akceptovat Hanku, Vojtu...opět zvládla relativně bez velkých emocí. Přitom představa, že vedle mého milovaného muže spí v mojí posteli moje nejlepší kamarádka , a já si lehnu do obyváku na gauč - jako fakt ??? a ještě budu kamarádce děkovat, že se mi starala o dítě.... To už jsem ani paní Kubíkové, natož Lindě nevěřila...
Snaha poždímat čtenářky a kapesníčky, mě to spíše naštvalo... Vidím ale, že svůj fanklub p. Kubíková už má. Knížka určo poputuje dál, snad se někomu bude líbit víc.
S autorkou jsme si nesedli a asi bych už neměla zkoušet další její tvorbu...
Jednoduchý příběh, který nepostrádá lidskost, román o mateřské lásce, nesvobodě, smutku i naději..Milá knížka k zamyšlení..
Z knihy jsem po docteni byla velmi rozpacita. V knize bylo dobre vykreslene prostredi, doba a vztah matky s dcerou po dlouhem odlouceni. Fajn byl i popis politicke situace na pozadi pribehu. Na druhou stranu me rozcilovala forma psani - velmi strohy pribeh, kdy vubec nebyla rozvinuta psychologie postav a pritom zrovna tento pribeh by si to tolik zaslouzila. Pribeh mel velmi dobry potencial, ktery byl bohuzel zabit spatnym zpracovanim.
Jen pár let před sametovou revolucí se odehrává příběh mladičké maminky Lindy , bydlící v hájovně v ruském vojenském prostoru ...
Knížka hlavně o tom , jak jedna hloupá legrace může převrátit život vzhůru nohama a někdy i zničit.
Pro mě velmi příjemné, i když smutné překvapení.
"Jak se dostat z hájovny do háje". Krása a smutek se u knih nevylučuje, takže můžu použít obě slova. Čekala jsem dobový román a objevila román normalizační, tedy z doby relativně nedávno minulé. Ale dnes už si těžko představíme, že nedůvěra v sověty znamenala přitěžující okolnost a kojenec vyžadující matku neznamenal naopak nic.
Chápu, že pro některé čtenářky nebude kniha stravitelná, pokud v té době žily a splynuly s davem, přizpůsobily se režimu a nechtěly VÍC - pak určitě mohly prožít hezký život. Ale od hrdinky Lindy žádné kývání nečekejte. A nečekejte ani Harlekýnku. Je to příběh o statečnosti a na konci možná ukápne i slza. Mně useknutý nepřišel. (Ale těch vykřičníků příště ubrat!!!)
Čtivě napsaný srdceryvný příběh inspirován skutečnými událostmi i postavami. Jako maminka 2 malých dětí jsem tajila dech nad bezbřehým odhodláním a silou mateřské lásky hlavní hrdinky. Sledovala krutost osudu, jak cynický někdy dovede být.... Při četbě jsem často chodila sledovat své děti, jak spokojeně spinkají.... Buďme rádi za blízkost, svobodu, mír a klid, v němž můžeme ještě žít.... Za radost a štěstí v očích našich maličkých.... Vše je tak křehké. Děkuji autorce za tuto knihu.
Štítky knihy
vězení, věznice 80. léta 20. století rodinné vztahy socialismus ze života mateřství české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce |
| 2017 | Spálená křídla |
| 2007 | Rafanda |
| 2008 |  Samoživitelka |
| 2024 |  Dům na konci ulice |
Me se kniha libila, prave pro ten primocary dej, bez vytacek, odbocek, jen co bylo potreba pro pochopeni vyusteni deje. Druha cast pro pristup Lindy jak zvladnout tezkou situaci, kdy clovek nema vliv na prubeh deni a treti dil uz neslo nevzit jednim tahem.