Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421919/bmid_eugenie-Gwj-421919.jpg
4
484
484
Podtitul: Příběh české hoteliérky. Román je inspirovaný skutečnými osudy Eugenie Egertové Janečkové a plzeňského hotelu Continental. Eugenii jako většinu žen té doby čeká smluvený sňatek. S manželem se stará o chod hotelu, kde prožijí okupaci i válku. Bombardování Plzně poškodí hotel a připraví ji o otce a manžela. Až osvobození americkou armádou přináší do jejího života nejenom novou naději, ale i lásku…... celý text
Přidat komentář
Jako mnozí tu jsem se na knihu těšila, neb mám ráda příběhy podle skutečných udalostí, ale jsem zklamaná. Kniha by se měla spíš jmenovat Příběh ženy českého hoteliéra, protože ona jako hoteliérka se objevila na pár stránkách. Dále linka s Johnem .... ošizené ... stejně tak její děti ... cesta do Ameriky ... Zvláštní a rozporuplné, proto za mne 2,5*
(SPOILER)
Po Podbrdských ženách moje druhá přečtená kniha autorky.
Mám dojem, že si autorka volí zajímavá témata, která ale nakonec nějak vyšumí…
Eugenie byla vykreslena dost nesympaticky. Jako životem utrápená žena, která se nadechla, až po smrti manžela. A že byla hoteliérkou? No pokud byla, z této knihy se o tom rozhodně nic nedozvíme. Škoda.
Plzeň, těžká válečná léta a hotel plus hledání pravé lásky – tahle kniha v sobě má všechno, co očekávám od příběhu, který mě bude bavit. Je to hodně ženské, procítěné. Líbilo se mi.
Četla jsem od autorky už víc knih. Každopádně volí hodně zajímavá témata. Krásně pracuje s jazykem. Vyprávění je ale trochu pomalé, přesto to vždycky dočtu do konce.
Jelikoz miluji historicke romany, ktere jsou nejlepe podlozeny pribehem, ktery se skutecne stal, tak pro me kniha byla radist od tacatku az do konce. Kniha vypravi o osudu jedne divky, ktera byla provdana proti sve vuli. Velice silny, dojemny pribeh plny zvratu. Hodne se mi libila ta cast ve druhe svetove valce. V tu chvili mi prislo vypraveni velice usmevne. Na jedne strane zide a obycejny lid, ktery se vyhlazoval ve velkem a na druhe strane rodina Ledeckych s problemy s nedostatkem kvalitni kavy a jinych dovazenych surovin. To mi prislo vylozene snobske. Valka tam byla popisovana jako neco, co se jich nedotykalo. Coz pro me je dost nepochopitelne. Zajimavy pribeh a rozhodne doporucuji.
Příběh se dle mého vyvedl. Asi není úplně lehké zasadit něčí život do románu a psát nezaujatě. Tady se to myslím povedlo, někomu byla Eugenie sympatická a někomu ne. Období před, po a během druhé světové války je plné zajímavých příběhů o zajímavých lidech, jsem moc ráda za české autory/ky, kteří nás těmito příběhy zásobují....
Eugenie: Příběh české hoteliérky
Lidičky, to bylo čtení. Skutečný příběh poutavě vyprávěný Janou Poncarovou. Hlavní hrdinka Eugenie za první republiky, život smetánky a domluvený sňatek s majitelem hotelu Continental v Plzni. Válečné kapitoly mi svíraly krk, ale přežila jsem (nerada čtu válečné příběhy). Eugenie přijde během náletu o část rodiny, válku přežije v Plzni, není to jednoduché. Koncem války pozná muže, který bude osudným ... nebudu nic prozrazovat, doporučuji a dávám 4 hvězdy.
Všechny knížky, co jsem od této autorky četla, byly super, přečetla jsem je jedním dechem. Tuto jsem bohužel nedočetla, vůbec mě nabavil děj a ani styl, strašně se to táhlo a vyprávění bylo zdlouhavé.
Tato kniha mě bohužel nenadchla, protože mám pocit, že jsem četla jiné podobné knihy, které však byly o dost lépe napsané a měly zajímavější děj. Samotný námět se mi líbil, protože v knize je hlavní postava hoteliérkou, což mi přišlo jako velmi zajímavý prvek. Nakonec se mi však knížka příliš dobře nečetla (respektive neposlouchala), postavy byly poměrně nevýrazné a nedokázala jsem se do nich vůbec vcítit, a zároveň ani dějově u mě kniha příliš neobstála. Celkově bych řekla, že se jedná o příběh, který měl potenciál, avšak dle mého ho nenaplnil. Za mě je to možná.
Po dlouhé době kniha, která se mi opravdu líbila. Hlavní hrdinka sice nebyla nejsympatičtější osoba na světě, ale to od románu nechci, ani nepotřebuji. Při čtení jsem si uměla krásně představit, jak hotel vypadá, jak jsou postavy oblečené, jakou krajinou se pohybují - opravdu velmi dobře napsané. A třešnička na dortu = nádherná čeština, jaká se u dnešních autorů už málokdy vidí. Díky!
Sice zajímavý příběh, ale tempo vyprávění na můj vkus bylo táhlé, pomalé, místy i poetické. Eugenii jsem někdy obdivovala a někdy mi vadila svým postojem, zejména k dětem. Přišlo mi, že k nim nemá žádný vztah, protože to byly děti Emanuela, kterého nemilovala, i když on ji asi velmi.
Poté mi vadilo, že se zamilovala do "amerického generála Johna" a když sešel z očí jí byl tak trochu ukraden. Knihu jsem vyslechla audio a díky Jitce Ježkové to byl hezký zážitek.
Kniha vykresluje dobu první republiky, domluvené sňatky, život smetánky a chod významného hotelu v Plzni. Hlavní hrdinka Eugenie je poměrně mladá provdaná za majitele hotelu. Téměř celý sňatek se utápí v sebelítosti a vnitřní nespokojenosti. Eugenie je mi poměrně nesympatická. Její osud je založený na reálném osudu a vyprávění. Líbilo se mi vykreslení prvorepublikové elegance a chodu známého hotelu. Charakteristika Eugenie byla povrchní, nedotýkala se nitra, ačkoliv se autorka snažila. Nevěřila jsem ji to. Narozdíl od Alžběty a Niny. Chyběl zde prožitek autorky, který by mohla přenést do tvorby. Během čtení jsem tedy měla pocit, že se nechávám unášet po povrchu a opravdové hloubky jsou opomenuty nebo pouze naznačeny a nerozvinuty.
Od stejné autorky jsem již četla Pobrdské ženy, které si mě ihned získaly, takže pokračuji ve čtení všech titulů od Jany Poncarové. Opět povětšinou smutný příběh české hoteliérky, který se odehrával na pozadí našich českých dějin a převážně v Plzni, v mnoha ohledech jsem si doplnila souvislosti některých historických událostí. Příběh se mi líbil natolik, že se do Plzně na hotel Continental musím jet podívat. :)
Hezky napsaný román, dobře se četl, jen sama Eugenie mi připadla dost hrozná. Sebestředná, utrápená, řešící jen své pocity bez ohledu na ostatní - včetně vlastních dětí.
Snad až taková nebyla i v reálu.
U této knihy prostě nevím, jak hodnotit. Jediné, co mě nutilo knihu dočíst je asi fakt, že příběh je podložen skutečným dějem, a takové knihy já miluju a během čtení jsem si i dohledávala informace na netu. Hlavní postava - a netuším, zda ve skutečnosti byla opravdu taková - mě prostě vůbec nezaujala, ba naopak mě často až iritovala. Vystupuje jako chladná, bezemoční a do sebe zahleděná a věčně zasmušilá žena. Vlastně na tu dobu vedla "pohodový" život, měla vše (myšleno zejména do doby, než začla válka) a přesto jí to nestačilo. Nic nemusela, měla milujícího manžela, zdravé děti, služebnictvo a přesto dle ní bylo vše špatně. Byla taková živá - mrtvá. Daleko sympatičtější mi byl její manžel.
U paní Poncarové si velmi vážím toho, že píše o ženách.
Tenhle román byl na mě ale moc pomalý, táhlý a hlavní hrdinka jakoby byla vybledlá, chyběl mi tam nějaký náboj i vztah k dětem. Konec mě zaskočil a byla jsem zvědavá, jak asi Eugénie žila v USA. Od přečtení další knížky této autorky mě to ale neodradí.
Jen doufám, že Eugenie nebyla ve skutečnosti taková, jak ji vykreslila autorka. Nesympatická, sebestředná. Většinu času nic nedělala, jen bloumala. Nechápu její vztah k dětem. Ty jakoby ani nebyly. Kniha velmi rozvleklá, popisující plno naprosto zbytečných detailů, děj řídký. A vlastně Eugenie ani hoteliérka nebyla.
Zase jedna pěkná kniha od Jany Poncarové. Letos asi zavítám do Plzně, tak už vím, co musím vidět
Jako první knihu od autorky jsem četla Cyklistku a ta mě zrovna neuchvátila. Jsem ráda, že jsem na Poncarovou nezanevřela a pustila se do Eugenie. Tahle kniha je mnohem lepší. Člověk z ní má pocit, jako kdyby se sám procházel po hotelu a znal v něm každý detail. A na rozdíl od Blanky z první knihy, tady mi Eugenie přirostla k srdci a přes všechna příkoří nezanevřela na svět, naopak si ho začala užívat.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Plzeň láska životopisy, biografie česká literatura hotely hoteliérství, hotelnictví
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha na mě čekala, až se dočkala. Je půvabná. Styl psaní spisovatelky se mi líbí, je popisný, ale popisu je akorát. Je tam děj, kterého je tak akorát. Vždyť už v úvodu je zmíněno, že jsou příběhy, které mají a chtějí být řečeny, ale i takové, které mají mlčet. Příběh není servírovaný ve všech detailech, ale to přece vůbec nevadí. Zůstává prostor pro fantazii, jaké bylo poslední manželství, jaký byl život v Americe...asi se na to některý čtenář dívá dnešní optikou, kdy nám bulvár servíruje perličky ze života celebrit na denní bázi, ale toto je sto a jedna....i když nutno říct, že i takové knihy dnes vychází....Já knihu doporučuji a dávám plný počet.