Dušemrdi
Natascha
Autentický deník sedmnáctileté dívky žijící na předměstí jednoho nejmenovaného německého města. Natascha bydlí pouze se svou matkou, se kterou se věčně hádá. Jedinou útěchu nachází v drogách, na které si ale musí vydělávat prostitucí. Vzhledem k tomu, že vypadá ještě jako dítě, nemá o zákazníky nouzi, i když takových, kteří by se k ní nechovali hrubě, je mezi nimi menšina. Natascha píše do deníčku o všech svých zážitcích až s brutální otevřeností...... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , Volvox GlobatorOriginální název:
Seelenficker , 2007
více info...
Přidat komentář
Od této knihy jsem očekávala víc... Trošku mě mrzely stále se opakující myšlenky... Myslím že jsou i lepší knihy v podobném duchu...
Od teto knihy jsem cekala trochu neco jineho,takze me nenadchla.Mozna,kdyby mi bylo mezi 15-18 lety,tak bych ji hodnotila a ocenila jinym zpusobem.
Tahle kniha je mazec. Mnoho zde o ní již bylo v komentářích napsáno, mě však dostala konfrontace brutálních, perverzních scén při kterých hrdinka myslí na budoucnost a sní svůj " růžový" sen o dokončení školy, manželovi, dětech a procházkách okolo jezera
Od knihy jsem čekala víc, tudíž mě nijak nezaujala. Jsou daleko lepší knihy s touto tématikou.. popisování nechutností se stane po pár stranách nudností..
Knížka splnila co jsem očekávala.Na jednu stranu se čte jedním dechem - na druhou je to čtení místy dost šokující.Je malý zázrak že hrdinka knihy tohle vše přežila
Patří do kontroverzních témat a je jasné, že všem bude připomínat stanici zoo, ale knihy se nemohou takhle pitomě porovnávat. Knihu jsem přečetla za dvě hodiny, bylo to velmi poutavé čtení, i když většinu času přijímáte informace o tom, jak nechutné tyhle sféry mohou vlastně být.
Dlouho jsem si ji chtěla přečíst a mohu říci, že mě ani trochu nezklamala.
Kniha je napsána otřesným způsobem... život, který popisuje je šílený, ale víceméně je to vše stále dokola.. nakonec jsem knihu víceméně přeskákala do konce, protože mě nebavilo číst stále dokola o nechutnostech, které popisovala.
Knihu jsem přečetla, ale ničím mě nepřekvapila. Možná více přinese těm, kteří mají s drogama zkušenosti a ví, jak to chodí. Mě se toto naštěstí netýká a tím pádem toto téma je mi vzdálené. Život s drogama je těžký, ale drogově závislí si dle knížky nedokážou představit zase život bez nich, tak co s tím?
Přečteno na jeden zatáh, ale myslím si, že tahle kniha upadne v zapomnění. Za pár měsíců si nevzpomenu ani na název.
Celé mi to přišlo jako pokus přiživit se na něčem, co tu už jednou fungovalo (My děti...). Bláznivá feťačka, která se snaží psát tak, aby to bylo strašně zajímavé a rozpolcené, což jsem jí já teda fakt nezobala. Naprosto nepochopitelně vybrané příběhy ze života, jen aby to celé vypadalo jako senzace. Stupidní vpisy inkoustem (či co to bylo) v textu, škrtance a další blbosti, které snad měli podtrhnout tu "autenticitu". Někde jsem četla, že je to šokující zpověď... No jasně že jo, to musí bejt šokujucí, když jí to pořád někdo dělá do zadku... to přece slušný holky nedělaj, nebo jooo?? Má to holka těžký no...
Dušemrdi...naprosto šokující kniha napsaná dívenkou,která si vybrala tu nejhorší cestu peklem...
Dušemrdi...peklo,které si vybralo cestu k Natasche a vyhrálo boj nad její Duší...
Dušemrdi...boj o život a znovunalezení správné cesty...
(str.73) Když seš na drogách, tak ti někdo daroval jeden život navíc. Život, ve kterým není spánek a jídlo. Tydle dvě věci nehrajou už žádnou roli. Na co jídlo, mám přece své drogy! K čemu spánek? Drogy sou přece tady a dávaj na mě pozor. A druhej život spotřebuješ s prvním... najednou. Svíčka hoří na vobou koncích. Jediná vohnivá koule. Ale nikdo nechce bejt popel v dešti. A tak zas něco vezmeš, aby se voheň rozhořel. Můj život hořel jasným plamenem... léta. Žádný plápolání slámy, ale pořádný požár lesa!
Zpověď o životě v začarovaném kruhu. Nechce žít s drogami - pro drogy - ani bez nich. Neváží si sama sebe,cítí se nepotřebná. Ubližovali jí, ubližuje sama sobě. Kde je začátek, kde je konec? Opravdu není úniku? Děkuji sobě i svým blízkým, že o takové realitě jen čtu a nepoznala jsem ji v reálu. Je to otřesné.
Zdrcující a velmi otevřené zápisky sedmnáctileté Němky, která se ocitla v bludném kruhu. Drogy - prostituce - drogy - prostituce - drogy a jiné. Podobnou literaturu nevyhledávám, ale tentokrát jsem se začetl… a jednoduché to nebylo, tolik bolesti napěchovaných do stovky stránek se hned tak nevidí.
Knihu jsem objevila u nás v práci náhodně, přečetla jsem hodně rychle, a pořád jsem myslela, že holka dostane rozum, že jí to mimčo nějak nakopne, ale bohužel... tihle lidé nemají šanci přežít..
V některých chvílích mi kniha Dušemrdi přišla jako sepsaná na zakázku. Jako by si nějaký ziskuchtivý nápaditý zjistil prodejnost knihy My děti ze stanice ZOO a zadal obdobu sepsat nějakému literárnímu prostitutovi.
Musím uznat, že se mu to povedlo. Dušemrdi jsou napsáni velmi čtivě a dostatečně odpudivě.
Pokud, jak se tvrdí, sepsala knihu sedmnáctiletá Natascha, tak klobouk dolu, sepsat něco takového, to muselo bolet. Prožít něco takového? To už snad není odjinud, než z pekelné jámy.
Ať tak či tak, kniha to byla vynikající.
Na jednu stranu se feministické lince lidstva nedivím. Vidět všude kolem sebe samé dušemrdy, ryčel bych jako tur s nimi. Ale nejsou jen tací. Pánbu zaplať.
Přečteno na jeden zátah, celou dobu jsem nezavřela pusu údivem....realistické, velmi realistické!
Dušemrdi
Knihu jsem precetla na jeden dech... Uz jsem přečetla par knih s toutou tematikou... Vetsina me,ale zklamala... O teto knize muzu s klidným svědomím rict,ze tato kniha patří k tem lepším s toutoo tematikou... Doporučuji přečíst...