Doktor Živago
Boris Leonidovič Pasternak
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139373/bmid_doktor-zivago-oRe-139373.jpg
4
656
656
Tento snad nejslavnější román ruské literatury 20. stol. vyšel poprvé r. 1957 v Itálii, až r. 1988 v SSSR a u nás oficiálně r. 1990. Pasternakovi (1890–1960) byla r. 1958 udělena Nobelova cena, kterou však byl donucen odmítnout. Román zachycuje mezníky života Jurije Živaga, spojené s významnými událostmi v Rusku: revoluce 1905, 1. světová válka, rok 1917, porevoluční vývoj. Mísí se s lyrickým líčením osobních vztahů i úvahami o smyslu života a umění; milostné peripetie Jurije, Toňi a Lary jsou děsivé i nádherné zároveň. Velkou roli sehrává osudovost, která vstupuje do životů postav a vzájemně je propojuje.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , OdeonOriginální název:
Доктор Живаго (Doktor Živago) , 1957
více info...
Přidat komentář
Hluboce filozofická, náročnější četba. Její lyričnost je ale krásná a na základě autorova jazyka jsem si dokázala dokonale představit přírodu a prostředí příběhu celkově.
Knžikou som sa prelúskavala niekoľko týždňov (ba mesiacov), odložila som ju, potom sa s k nej o niekoľko dní opäť vrátila. Ale rozhodne prečítanie neľutujem- filozofické myšlienky autora a jeho do knihy prenesený svetonázor sú hotovým skvostom. Ech, tí ruskí minulí spisovatelia mali niečo do seba...
Videla som obidva americké filmy, knihu som už dávno čítala, preto som si chcela oživiť dej a situácie v ktorých sa odohráva.
Filmy nie sú presným obrazom knihy, sledujú hlavú líniu diela. Kým David Lean sa sústreďuje na lyriku, Giacomo Campiotti prežívanie postáv.
Kniha nie je víťaznom výstrele z Aurory a následných výdobytkoch robotníckej a roľníckej triedy ale o ťažko skúšanom národe v chaose a nedostatku
Moja najväčšia chyba bola, že som kedysi videl film, americký. Myslím, že s Omarom Sharifom. No a to bola taká americká soap opera, len happy end tomu chýbal. Proste o ničom. Tak som nemal chuť to ešte aj čítať. Odsúdené. Trvalo veľmi dlho, kým som sa prekonal. Nechcem tvrdiť, že dej nie je podstatný, ale keby sme ho vyabstrahovali, tak z neho bude trošku chaotická milostná dráma. Ale Živago je úplne o niečom inom. Pasternakova poetika, zasadená do historického kontextu toku udalostí na začiatku 20. storočia v Rusku, určite stojí za prečítanie.
Dej ma nezaujal, vyjadrovanie autora bolo ťažkopádne, dialógy ešte väčšmi, čitateľ sa tu potkýna na každom kroku. Chýbalo mi prežívanie citov postáv, buď bolo veľmi nevýrazné alebo nebolo vôbec. To, čo sa dialo, mi pripadalo, akoby sa postáv vôbec netýkalo. Hlavný hrdina sa mi nepáčil - pôsobil nemastno-neslano, akoby nemal vlastnú vôľu, čo aj bolo viackrát povedané v knihe. A že sa tak hlúpo rozhodol, keď Larisu oklamal, že ide hneď za ňou, ale pritom nešiel a nechal ju odcestovať s Komarovským, pričom vedel, čo ten Larise spôsobil a že bude pri ňom znova trpieť, to mu bolo asi jedno, hoci láska to bola preveľká, ale som to nepochopila, ako tak mohol konať, keď ju vraj tak veľmi miloval. Aby sa mala zdanlivo lepšie? To bol absolútne hlúpy nápad, aby takto zmýšľal a konal jeden taký dospelý, zrelý, vzdelaný a vraj múdry muž, ako bol doktor Živago. Skutočne múdrou osobou bola len Sima, ktorú paradoxne považovali za šibnutú. To bolo jediná osoba, ktorej som rozumela a súhlasila s ňou.
Nemám však výhrady voči básňam na konci knihy. Taký priemer, ale zrozumiteľný. Pasternak ako básnik sa mi páči oveľa viac ako spisovateľ prózy.
Nemám rád ruské turisty. Nemám rád ruskou politiku a to zvláště v dnešních dnech, kdy probíhá ruská okupace Krimu. Nemám dobrý pocit z geografické blízkosti Ruska a nemám lautr dobrý pocit z naší surovinové závislosti na této zemi. Mám ale rostoucí slabost pro ruské autory a Boris Leonidovič Pasternak byl mým dalším skvostným douškem z poháru ruského literárního nadšení.
Pasternak je básník. Živago je básník. Doktor Živago je tedy kniha básníka o básníku a tak je psána výjimečným slohem, při kterém stojí za to zpomalit. Zpomalit stejně, jako to musíme udělat při čtení poezie. A ačkoliv je cítit, že se Pasternak skrz Živaga vypisuje ze své komplexní životní filozofie a např. že postava Simušky Tunceové se zde jeví, jakoby měla svou epizodní roli sehrát jen za účelem prodání jedné z Pasternakových myšlenek, přesto má kniha potenciál čtenáře uhranout, a to především nádhernou, barevnou a živoucí jazykovou výstavbou, které je schopna jen ruka velkého a pečlivého pozorovatele proudu života, jemuž bylo do vínku dáno umění jej zaznamenat v jeho průzračné podobě. Něco mě však nutí zde poznamenat, že v jednu chvíli jsem měl sto chutí Živagovi nafackovat. Proč se, kurde, tak chytrej chlap musí zachovat tak iracionálně? Ale odpověď je nasnadě. Aby mohla vyniknout nit osudovosti, která chce ještě chvíli knihu protkávat.
Pročítám Živagovi básně uvedené na konci knihy, a připadám si, jako bych se společně s Larou prohrabával jeho písemnostmi, jež každá odkazuje na určitou epizodu Jurečkova života. Doktorova postava je tak ještě více živoucí. Hluboké knihy snad potřebují složitější koncept, proto je zde poměrně velké množství postav, jejíž identifikaci vám autor stěžuje různými familiárními podobami ruských křestních jmen, které v kombinaci s otčestvími můžou na nerusky uvažujícího čtenáře působit zmatečně. A protože znám sebe a svou paměť, kreslil jsem si důsledně mapu postav a jejich relace (to co jsem už měl kdysi udělat při čtení knihy Sto roků samoty) a vyplatilo se. Možná to pomůže i některým z vás, kteří se do knihy právě pouštíte.
Ťažšie čítanie.. Cez prvú časť knihy som sa dostávala naozaj ťažko, aj som myslela, že ju odložím, ale nestalo sa.. Druhá časť sa čítala oveľa jednoduchšie, dej sa rozbehol a konečne ma to začalo baviť.. Čítala som po prvýkrát, moje dojmy sú všelijaké, ale rada by som si ešte pozrela film..
Dojmy z Živaga jsou doslova nesmrtelné, to co napsal tak zvláštně, tak svěže, osobitě a svým způsobem prudce vydává neobyčejně křehké svědectví. V momentě kdy jsem roztočila pár stran se z knihy stala událost, která až dokonce žila a existovala ve všech slovech a gestech a dosti svérázných vyjádření.Člověk zde vypadá neobyčejně pravdivě.
Líbilo se mi to, hodně se mi to líbilo, ale nějak nevím, po všem, co jsem o tom slyšela, jsem asi čekala trochu víc...
Jeden z pokladov v mojej knižnici - vydanie z 1969, ktoré bolo v predaji iba pár týždňov, kým ho stiahli. Prekladatelia Zora Jesenská a Laco Novomeský odviedli úžasný výkon. Kniha zodpovedá slovám autora: "... tie roky sú už dávno za nami, ale ešte vždy nad nami visia."
Jako by Jurij Živago nebyl jen náhodnou a nicotnou maličkostí ve velkých a člověka tolik "milujících" ruských sovětských dějin, ale zpřítomněním Pasternaka samotného v nich. Zpřítomněním tichého hlasu svědomí volajícího po člověku. Po člověku nekonečném, jenž není jen náhodným shlukem hmoty, ale nesoucím vlastní vesmír a vlastní dějiny, které rozhodně nekončí připsáním "pod nějakým bezejmenným číslem v seznamech, které se později ztratily". Jurij Živago tak brzy není jen nadšeným materialisticko-pozitivistickým studentem medicíny, ale do dálky smířeně a s očekáváním hledící, metafyzikou naplněný básník, který se stává nadbytečným a nepohodlným. Básníkem, který umírá na okraji a v zapomnění, však s básní "Noc v Getsemanech" v ústech.
Úžasná kniha. Nesnadné čtivo, ale jak už to bývá, právě proto ve vás zůstane. A k četbě si pusťte filmovou hudbu, kterou složil Maurice Jarre. Nemá to chybu.
Jedna z nejkrásnějších knih, ke které se budu stále vracet. Několik citátů z ní mám i vypsaných. Klasika, která stojí za přečtení a zamyšlení.
"Neslobodný človek si vždy idealizuje svoje otroctvo! " - Dielo tvorené veľkou dušou vo veľkej krajine zmietajúcej sa v boji, ktorý mal zásadne zmeniť tvár sveta. Priznám sa, že ma toto veľdielo donútilo preštudoval viac kníh zaoberajúcich sa dejinami Ruska v období 1905 - 1925 a na škodu to veru nebolo, ba naopak, čítalo sa ľahšie.
Boris Pasternak v Živagovi dokázal spojiť rozorvanosť lásky medzi dvomi ženami (ženou a vlasťou), húževnatou prácou a krásnymi opismi krajiny. Príbeh je nádherný, ale najprínosnejšie boli pre mňa dialógy a diskusie vedené Živagom, pre ktoré si myslím táto kniha v Sovietskom Zväze v tom čase nemohla vyjsť. Ale je to len môj názor.
Určite stojí za prečítanie.
Krásné dílo, plné nezapomenutelných, dramatických pasáží, ukazující nepokoje v raném období Sovětského svazu a jejich dopad na citlivého lékaře-básníka. Například taková cesta vlakem z Moskvy do Jurjatinu, nebo Živagův pobyt mezi rudými partyzány, to jsou natolik čtivá místa, že je téměř nemožné se od nich odtrhnout. Nicméně autor své čtenáře vůbec nešetří a klade na ně celkem velké nároky, chvíle nepozornosti může způsobit zmatky v následujícím ději a chování postav. Například jen letmo je naznačeno, že to Komarovskij zapříčinil smrt Živagova otce, taktéž proměna Antipova v rudého velitele Strelnikova je značně psychologicky komplikovaná a čtenář musí být schopen opravdu velkého porozumění. Není to však známka kvalitního literárního díla, když se autor nepodbízí požadavkům konzumního čtenáře a vyžaduje určitou spolupráci? Podle mě ano. Výborný román je uzavřen sbírkou Živagových/Pasternakových básní. Doktor v nich neopěvuje Lenina či revoluci, ale věnuje se krásné lyrice. Boris stvořil hodnotné dílo, a právem byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu.
I přes jistou nesnadnou čitelnost, nesčetné množství jmen a změť postav rozhodně nelituji, že jsem knihovníka neodmítla. Úžasným dovršením bylo zhlédnutí filmu. Nejen že se mi mimořádně líbil, ale hlavně mi pomohl pochopit a ujasnit si mnohé události, které mi v knize nebyly až tak jasné. Výsledný pocit? Báječný! Za mé relativně nízké hodnocení může opravdu jen ta náročná čitelnost. Samotný příběh je moc povedený.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Rusko zfilmováno 20. století milostné romány carské Rusko Sovětský svaz ruská revoluce občanská válka Rudá armáda
Autorovy další knížky
| 2005 |  Doktor Živago |
| 1976 |  Pieseň lásky |
| 2001 | Tvé šedé oči se mnou všady jdou |
| 1987 | Na křídlech revoluce |
| 1989 | Hvězdný déšť |
nazor na tuto knihu mi uplne zmrzacil film, ktory som videla pred tym, ako som zacala citat. preto nehviezdickujem.
zivago nie je lovestory, zivago je o cloveku, ktory velmi intenzivne vnima zivot so vsetkym, co mu priniesol. nie je idealista, ani hrdina, obcas ho to zlomi, ale potom pokracuje vo vnimani toho zivota o to intenzivnejsie.