Dobrý člověk ještě žije
Romain Rolland
Ústřední postavou tohoto románu je Colas Breugnon, který si vždy dokáže uchovat svůj nezdolný optimismus a humor. Ti mu pak pomáhají zdolat těžké okamžiky jeho života. Děj se odehrává v Burgundsku za vlády Ludvíka XIII. Colas měl ženu, čtyři syny, dceru Martinu a mnoho vnoučat. Nebál se práce, byl společenský, chodil na procházky a měl velmi rád víno, prostě si užíval života. Špatné věci zaháněl svým smyslem pro humor. Dokázal tak přežít i obtížná období, například když město obléhali vojáci nebo když bylo nakaženo morem a jeho manželka na něj později zemřela, ačkoli on sám se vyléčil. Navíc mu pak vypálili dům a tak bydlel nějakou dobu u své dcery. Jenže chtěl bydlet ve vlastním a osamotě, neměl však dost peněz. Stavěl tedy sám, ale při nešťastném pádu z lešení si zlomil kotník a byl tak připoután k lůžku. To vše se stalo v průběhu jediného roku – ztratil ženu, dům i peníze. I tak si ale dokázal uchovat dobrou náladu a cítil se i dost bohatý, protože pěkné vzpomínky a jeho osobitý humor mu zůstaly. Edice Máj,svzek 27... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1963 , Mladá frontaOriginální název:
Colas Breugnon , 1919
více info...
Přidat komentář
Prvním dojmem na mne tato kniha působila jako osoba, která mi chce vymluvit díru do hlavy. Avšak v průběhu čtení se mi začal styl psaní líbit. Možná je mi líto, že v knize nebylo více popsaných Colasových dní. Cítila jsem k němu určité sympatie, ale s více takovými dny, řekla bych, že bych ho měla ráda ještě více :) Dávám radu, že ten, kdo nemá rád knihy bez větších zápletek, nechť knihu raději nečte.. :)
Když jsem knihu četla, přemýšlela jsem, jestli tam bude nějaká zápletka. Ale nenudila jsem se. Líbila se mi Colasova bezstarostnost, jeho přístup k životu. Většinou dopředu tuším, o čem kniha bude, ale tady jsem tedy nevěděla. Knihu jsem si půjčila v naší neveřejné knihovně v práci. Jak říkám, nenudila jsem se, ale prostě tomu chyběla nějaká vetší zápletka.
Ze začátku jsem s touhle knihou knihou dlouho zápasil a nemohl se překousat přes popisy jara, letu ptáků atd... :) ale vydržel jsem a nakonec jsem si hlavního hrdinu a jeho vyprávění oblíbil.
Lyricko poetické vyprávění řezbáře z francouzského venkova je (podle závěrečného slova o autorovi) jakýmsi divertimentem - a tenhle výraz asi opravdu dílo nejlépe vystihuje.
Plně se ztotožňuji s hodnocením budíčka níže. Tak pěkně vystihnout mé vlastní myšlenky bych ani nedokázala :-)
První polovina knihy je příliš oslavná, nadšená i žalující. Jsou to takové řeči všeho druhu, tj. co na srdci, to na jazyku. Autor popisuje své přátele, sousedy i přírodu, a celé to připomíná dobový dokument. Například bývalou lásku nazývá Lasičkou a opěvuje ji asi na pěti stranách. Myslel jsem, že to nedočtu. Styl mi připomněl Babičku od B.Němcové zbavenou tradic, zvyků a pověr. V druhé polovině knihy, kdy nastoupí útrapy a překážky, je už četba o něco zajímavější. Navíc se autor konečně chytne závažnějšího tématu opatrovnictví, a tak kniha dostává smysl a spád. Závěr je nakonec hezký, povedený a odkazuje ke smyslu lidského života. Po celou dobu vyprávění se autor obrací a promlouvá ke čtenáři, což působí trochu rušivě. Za titulem sice stojí slavné jméno oceněného autora, mě však román příliš neohromil.
Co o této knize říct. Jedině na Rollanda je to oddychová četba, která je obdoba u nás - alespoň mě to připomnělo knihu od Jaroslava Matějky ,, Náš dědek Josef" Jenomže bohužel hlavní postava knihy žila o několik století dřív.
Skvělý název, skvělá atmosféra a inspirativní dílo, které má stále co říci, carpe diem.
Nejde o dílo převelice hluboké obsahu, sám autor to předjímá v předmluvě: "Neodvažuji se doufat, že by společnost mého Colase dovedla čtenáře pobavit tak, jak bavila autora."To však neznamená, že by šlo o jakousi prázdnou frašku a o snůšku jihofrancouzských vtipů.
Několikrát jsem se při čtení této knihy rozvzpomněl na skutky velikého Gargantuy, je tak možné že i sám autor viděl svého Colase jako moderního nástupce toho francouzského typu.
Zavádějící je i název českého překladu, pod titulem Dobrý člověk ještě žije očekává čtenář správňáckého hrdinu, který oplývá morálními kvalitami, přitom Colas sám o sobě hovoří: "jaký jsem já mizera, ničema, piják, tulák, žvanil a lenoch....."
Poněkud přesnější název titulu by tedy byl Bodrý člověk ještě žije, nepopírám však větší marketingovou průraznost dnešního názvu.
Více než čtyři hvězdy si dle mého soudu dílko nezaslouží neb jde o odpočinkovou práci Romaina Rollanda. Nakonec si, leč nerad, dovolím tvrdit, že vypravěčský sloh autorův je poněkud suchý a kniha se tak nečte příliš snadno, nebýt krátkého rozsahu bylo by dočíst jí velmi obtížné.
Stálo mě to hodně úsilí přečíst knihu dokonce. Ale za občasné vtipné pasáže 3 hvězdičky.
Ze začátku jsem si říkala, že to snad nezvládnu dočíst, jak mě tahle knížka nebavila, i když je to román celkem krátký. Zhruba od půlky to bylo trochu lepší, ale na víc jak 3* to za mě není...
Myslím, že Colas Breugnon se zařadí mezi mé oblíbené literární postavy. Nejen, že všecky strasti a překážky, co mu život hodil pod nohy zvládl s přehledem, ale i se sverázným smyslem pro humor. Jeho sarkasmus byl trefný, a nedalo se, buď jen souhlasně při čtení pokyvovat hlavou, nebo se usmívat. Zezačátku jsem měla dost problém se začíst, zvyknout si na jazyk, jakým je knížka psaná, ale pak se to zničehonic zlomilo, a já si užívala všecky hrdinovy historky. Z jeho příběhů byla cítit láska k životu, k rodné zemi, vínu, ženám a všemu dobrému, co život přináší. Každou nesnáz zvládl s humorem, ať už sarkastickým, bohémským nebo citlivým a dojemným. Přistihla jsem se několikrát, že se při čtení směju a mnoho jeho moudrých myšlenek by byla hodná citace, ale to by nestačilo, on totiž celý jeho život byla jedna velká myšlenka. Hrdina byl sice obyčejný člověk, ovšem se zdravým selským rozumem, ostrým jazykem, tvrdou palicí a obrovskou láskou k životu.
Mně osobně docela Colas Breugnon štval. Ke konci jsem si sice uvědomovala celkový ráz knihy, ale samostatné útržky a sáhodlouhé řeči o vínu a kráse.. to vážně není pro mě. :)
jenom svět s dobrými lidmi má budoucnost .spatný svět zlých lidí nás stále však obklopuje
Štítky knihy
zfilmováno 17. století Francie francouzská literatura Burgundsko
Autorovy další knížky
1984 | Petr a Lucie |
1963 | Dobrý člověk ještě žije |
1974 | Okouzlená duše I |
1957 | Jan Kryštof I |
1956 | Život Beethovenův |
Na to, že to mělo být kratochvilné čtení, jsem se s Colasem Breugnonem nesžíval snadno. Rolland se jeho ústy vypsal z mnoha svých těžce získaných pohledů na svět a kniha je tak víc moudrá, než jen zábavná. Jazyk je živý a bohatý, ale přes uvolněný tón si říká čtenáři neustále o pozornost. Podání vyznívá vysoce autenticky, takže vlastně odpustíme autorovi poměrně plochý příběh a chybějící profilaci ostatních postav. Příjemných 60% a možná si to za pár let přečtu znova.