Divoké karty I

04.01.2019

povídkám se většinou ze zásady vyhýbám, ale vzhledem ke jménu autora na obálce, jsem musela udělat výjimku.. není to vůbec špatná kniha a jednotlivé povídky působí dost uceleně a dohromady tvoří pěkný příběh..jak už to tak bývá - některé jsou lepší, jiné horší..každopádně se těším na další díly..

06.04.2018

Cítim sa PODVEDENÝ, podľa obalu, a hlavne mena na ňom som očakával melu v Kulhánkovskom štýle s dômyselnosťou Game of Thrones. Namiesto toho som dostal nesúrodú zmes poviedok, ktoré primitívne substituovala super-hrdinov za rôzne menšiny a poukazovali tak na dávno vyriešené problémy Ameriky.

06.01.2018

Příběh je rozhodně dobrý a promyšlený, ale líbil se mi styl psaní jen některých autorů a třeba začátek mě nebavil vůbec, ale když jsem se přes něj dostal, už jsem knihu nějak dočetl a nakonec to nebylo špatné.

05.07.2017

Upřímně mě kniha zklamala. Příběh je dobře vymyšlený a zajímavý, ale osobně mi vadilo, že každou povídku psal někdo jiný. Chyběla mi tam ta jednotnost příběhu. Asi jsem zkrátka očekávala něco víc od autora GoT, který tam má mimochodem jednu povídku. Bohužel jsem knihu nedočetla...

30.06.2017

Pro mě byla tato kniha celkem zklamání,propaguje se tak,jako by to celé psal George R.R.Martin,až později zjistíte,že ve svazku skládajícího se z asi patnácti povídek napsal jednu.V souhrnu mě bavily asi tři povídky,například Spáč.Povídky jako například Duchařka zdolává Manhattan nebo Třicet minut nad Broadwayí! (ano bohužel je to výchozí povídka pro několik následujících) vůbec.Byly nudné,a obsah děje byste dokázali po přečtení říct maximálně ve dvou větách.První svazek jsem tedy nakonec nějak přečetla,ale druhý už si s nejvyšší pravděpodobností v knihovně nevypůjčím.

12.04.2017

V životě se řídím jedním pravidlem; jak je na obálce knížky chlápek s utrženou tankovou věží namísto kladiva, tak jí beru. A když se pod ní ještě navíc podepsal ten vypasený hermit, díky kterému se v GoT můžeme obdivovat sošnému nosu Leny Headeyové, bylo rozhodnuto...Že jde o antalogii tématicky provázaných povídek, kterým je Martin pouhým editorem, a že v ní, spíš než o hrdinské kousky, jde o hon na čarodejnice a komunisty, jsem se dozvěděl až doma... Nijak zvlášť mě to ale neurazilo; svět es a žolíků se totiž povedl a jó no, jak už to u sbírek bývá, tak jsou holt některé z jejích povídek vydařenější, některé méně..a jedna musí být vždy nutně nejhorší. (varovný vzorek z „Obřadů ponížení“ Melindy M. Snodgrassové: V náručí nesl třicet růží s dlouhými stonky a jal se ji zasypávat voňavými květy, zatímco ona se smála a protestovala. Jakmile květinovou pokrývku dokončil, natáhl se vedle ní. „Ty ďáble! Jestli se popíchám o trny...“ „Všechny jsem ulámal.“ „Blázne. Jak dlouho ti to trvalo?“ „Hodiny.“....). Ale nebojte, většina jich úroveň má. Na čtyři lehoulince slabší **** určitě.

22.10.2016

Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila systém knihy a to, že hlavním pojítkem jsou vlastně jen důsledky té katastrofy, že tedy nepůjde o rozvíjení prvotního příběhu. Ale ač jsem se (jako hodně ostatních čtenářů) původně nemohla začíst, přibližně ve třetině knihy se to zlomilo a nakonec musím říct, že se mi většina povídek i dost líbila. Možná sáhnu i po druhém dílu.

12.10.2016

Po dlouhé době jsem něco nedočetla... Toto se fakt nedalo, bylo to nemastné neslané a vlastně takové nijaké :(

29.09.2016

Nápad je naprosto geniální, ale myslím že kdyby se toho chopil jeden dobrý autor nebo kdyby jeden autor napsal vždy jednu knihu, bylo by to lepší.

29.06.2016

Nebylo to úplně nejhorší čtení, ale z cele knihy mě bavila jen povídka Spáč, Fortunatova dlouhá, temná noc a Duchařka zdolává Manhattan. Některé ostatní taky nebyly špatné, některé mě vyloženě nudily. Ale pokračování ještě asi přečtu.

24.06.2016

To, že jste známý G. R. R. Martina, ještě neznamená, že umíte psát poutavě, ba vůbec psát.
Příběh má základní mustr, ze kterého se pak odvíjí povídky dalších autorů, které pak Martin zeditoval a jednu sám doplnil.

Nemohu říct, že by povídky byly nějak špatně napsány po slohové stránce, avšak jsou těžce nezajímavé, točí se kolem jednoho tématu a jsou dokonale nudné.

17.06.2016

Jakkoli jednotlivé povídky vesměs nejsou špatné, za pomýlený považuji výběr žánru. Nebo spíš kdybych znal paradigma, které pro autory zřejmě k sérii někde existuje, vůbec bych se do ní nepouštěl ("helejte, ať je to uvědomělý a umělecký, nesmolíme tady žádnej brak!"). Jako čtenář jsem rozhodně nečekal, že se budu prodírat dlouhými traktáty na politická a sociální témata, které jsou notabene šity na míru pro amerického reálií znalého čtenáře. Alespoň že několik povídek je poměrně neutrálních (Spáč, Skořápky, Lovec), ale nevzpomínám si na žádnou, kde bych zajásal nad hrdinskou zápletkou, kde si to nějaké eso hasí s plnou parádou skrz kapitální šmejdy. Vlastně si pořádně nevzpomínám skoro na žádnou, musel jsem si teď projít obsah, abych vůbec věděl, o čem píšu. Po necelém týdnu... bída. Jako celek slabá trojka.

10.05.2016

Hodnotit tuhle knihu je pro mě vážně dost těžké, některé povídky byly opravdu excelentní, zatímco u jiných jsem se těšila až skončí. Forma, kterou to bylo psané mi perfektně vyhovovala - střídání autorů, hlavních postav, výrazný posun v čase...
Ale většina povídek bohužel nebyla nic moc, nejlepší byl asi začátek, do první mezihry jsou všechny povídky velice slušné, mě osobně se asi nejmíň líbil Svědek (pouze z této části) ostatní bych označila, za opravdu ty nejlepší.
Samotná předmluva byla skvělá a krásně nás uvedla do děje, potom následoval Stíhačův příběh, který byl vážně skvostný, celou dobu mi sice připomínal Exupéryho, ale to mi vůbec nevadilo (jen by mě zajímalo, jestli šlo o záměr, nebo náhoda, nebo to tak možná připadalo jen mě :D ).
Spáč byl skvěle napsaný, Croyd byl skvělý a u toho závěru jsem se mohla potrhat smíchy.
Svědek taky nebyl špatný, ale mě osobně prostě tolik nesedl.
Musím říct, že Obřady ponížení jsou pro mě naprostý vrchol, celá myšlenka toho pohlcování osobností a jeho negativní následky, schizofrenie a hádky o vodíkovou bombu, tím vším prostupoval nádherný vztah Tachyona a Blyth (asi jsem vážně holka no...). Za mě rozhodně nejlepší příběh celé knihy.
Druhá část už byla slabší, Kapitán Katoda mě nijak neuchvátil, ne že by to nemělo potenciál, ale nebavilo...
Powers už byl lepší, ale tak nějak mi to nepřišlo uvěřitelné, tak fajn, prostě do tý věznice vlezu a aby to nebyla nuda, dáme tam jeden předvídatelný problém, ale stejně to v pohodě zvládnou...
Skořápky mě bavily, ale obávám se, že to bylo hlavně tím, že se vrátila postava Tachyona, která je pro mě jednou z nejzajímavějších postav.
Fortunato i Transfigurace pro mě byly katastrofou, vážně jsem se modlila, aby to už skončilo.
Hluboko dole se mi moc líbilo, v některých místech jsem nechápala, na co je potřeba tolik vypravěčů, co se tam jen jednou mihnou a stejně nesdělí nic moc podstatného, ale příběh byl pěkný.
Provázky byly docela psycho a žádná z postav mi nebyla moc sympatická, ale nebylo to špatné.
Duchařka se mi líbila, znovu se tu objevuje Croyd, což je rozhodně plus, ale bylo by to ještě lepší, kdyby se tak polovina vystříhala, kdyby to nebylo tak natahované, bylo by to fakt dobré.
Lovec byl pěkný už jenom tím, že hrdinou byl obyčejný člověk.
Celkově se mi vážně líbilo to zasazení do historie, i když zrovna tohle období příliš nevyhledávám. Skvělé je, že i v dalších povídkách se dovídáte něco o lidech z těch minulých, i když většinou jen jemným náznakem - to se mi ale líbí.

22.03.2016

Na to, že jsou divoké karty jen sbírkou a Martin je pouze editorem, je docela velká ostuda, že povídka zrovna od něj je ze všech skoro nejhorší (druhá od konce). S Martinem coby spisovatelem i editorem jsem skončil. Jinak některé povídky jsou super (Zelazny..), některé jdou přečíst, a některé jen prolétám. Zprůměrováno je kniha spíše zklamáním, zvláště v porovnání s očekáváním.

20.03.2016

Rozhodně zajímavě vytvořený svět s výbornými paralelami se skutečnými dějinami (pokud se tedy aspoň trochu orientujete v historii USA po II. světové). Tenhle typ povídek z jednoho světa, kde se prolínají postavy mám rád a přestoýe některé byly slabší, stojí za přečtení.

30.12.2015

Jako první musím plivnout na hnus, kterým je nadpis na jinak cool obálce - GRRM, autor seriálu Hra o trůny. WTF to co je na 3.14čovinu? Jako milovníka asoiaf a člověka plného opovržení vůči tvůrcům seriálu mě to dostalo do varu. Toho kdo to tam nechal napsat bych předhodil Melisandře. Teď ke knize samotné, je to vlastně úplně jednoduché. Některé povídky jsou super, včetně té Martina, to je za tři až čtyři hvězdy. Většina je ale nudná výplň u které jsem musel vyvinout maximální úsilí abych ji dočetl. Nebo jsem je prostě nedočetl. Velké zklamání. Rozhoduji se mezi 30 a 50 procenty, kvůli nudě, hořkosti a neskutečně odbornému nadpisu dávám 31 a mhouřím oči. Jednou to dočtu pořádně, třeba v důchodu.

23.09.2015

Asi jako všichni jsem si to přečet proto, že to TAKY napsal Martin. Vytvořený svět a nápad není špatný, ale Píseň ledu a ohně je Píseň ledu a ohně prostě. :-D

01.09.2015

První polovina knihy je velmi negativní, samá politika a válka. Druhá je mírně lepší. Co mě ale štvalo nejvíc jsou nedokončené povídky, nemám to rád v žádném žánru a v této knize je jich víc než je zdrávo.

25.08.2015

Zajímavé, ne zcela standardní sci-fi. Kdo očekává čtivou knihu s napínavým dějem bude asi zklamán. Plynulost čtení narušují změny autorů a tím pádem i stylu každé povídky, na druhé straně to dodává knize na pestrosti pohledů na situaci postaviček postižených "divokými kartami".
Jednotlivé povídky pak reflektují mimo jiné ne vždy okouzlující minulost USA, ať už je to období Mccarthismu v americké variantě 50 let, bojů za rovnoprávnost barevných menšin a nebo hippie hnutí let 60. V tomto směru mi přišlo poměrně vtipné zakomponování Jima Morissona a Doors do děje případně parodie (alespoň mi to tak připadalo) na styl Huntera S. Thompsona a odkaz na jeho motorkářské extempore s Hells Angels.
Každopádně pro dnešní dobu s narůstající netolerancí k menšinám (různého typu) představují Divoké karty jednu ze zábavnějších možností, jak se zamyslet nad soužitím zcela odlišných kultur.