Den, kdy jsme se potkali
Roxie Cooper
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429184/bmid_den-kdy-jsme-se-potkali-uhT-429184.jpg
4
157
56
Stephanie a Jamie se poznají na uměleckém kurzu a od prvního setkání je zřejmé, že jsou jako stvořeni jeden pro druhého. Jenomže jsou zadaní a svědomí jim nedovoluje způsobit bolest jejich nejbližším. Rozhodnou se své zamilovanosti vzdorovat a lásce nepodlehnout. Vrátí se ke svým protějškům a následujících deset spolu prožívají každý rok pouze jeden den jako přátelé. Den naplněný štěstím, smíchem a radostí. Mohou ale dva lidé s takto silným spojením zůstat jen přáteli napořád? Příběh o lásce, která může člověka zavést do šedé zóny mezi dobrým a špatným a přinutí ho zpytovat smysl tradičních hodnot a morálky. A také varuje, že na tomto světě nejsme navždycky a občas je lepší rozhodnout se rychle.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , MetaforaOriginální název:
The Day We Met , 2019
více info...
Přidat komentář
Milostný příběh, který mě fakt chytl za srdce. Ale ten konec?!!! Mám chuť říct: c o t o j a k o j e ? Uslzené, patetické, škoda, že tu slibnou knihu autorka na konci takhle zabila.
Příběh, který nám autorka vypráví, se opravdu báječně čte, to se mu nedá upřít. Ač jde v podstatě o sladkobolnou romanci, ocenila jsem, že styl vyprávění mě vůbec neurážel, měl v sobě jistou dávku opravdovosti a já těm dvěma moc zamilovaným lidem fandila. Oceňuji velmi nápad s písničkami, který je originální a opravdu Vás nutí si ty písně pustit. Musím ale zmínit, že nápad, že touto milostnou romancí si zlepším náladu v průběhu čtení Dobré matky, kterou nejsem z emocionálních důvodů schopna pořád dočíst, se nakonec moc nepovedl. No jo, i tohle je život. A proto, užívejte každého dne.
Na úvod musím říct, že jsem čekala něco trochu jiného. To ale rozhodně neznamená, že byla kniha špatná, právě naopak. Velice dobře se čte, je zajímavá a má skvěle vykreslené charaktery postav. Sledovat životní osudy obou hlavních postav je velmi zajímavé a nelze jinak, než jim oběma fandit a přát si pro ně to nejlepší. Celou dobu jede příběh na klidně jednotné vlně, ale posledních zhruba 50 stran je emočně opravdu náročných.
Myslím, že víc si knihu "užíjí" a procítí lidé, kteří si něčím, v knize popsaným, prošli. Pro ně to bude jistě ještě větší emocionální smršť.
Příběh je obyčejný, předvídatelný a místy hodně nudný. Aneb jak jsme si zkazili život, tím, že si hrajeme na vzorné a děláme co se očekává, i když to cítíme jinak.
Četla jsem teď na stejné téma Náš Coney Island - pokud nechcete takovou citovou smršť :)
Tohle byla citová jízda. Příběh dvou lidí, kteří vědí, že jsou s někým, s kým by být neměli. Nevěra se zde jeví najednou v jiném světle a vy doufáte v to nejlepší. Jenže přijde moment, kdy vás to srazí na kolena.
Brečíte na konci a přesto se usmíváte. Hloubka citů vás provází celým příběhem a já si občas musela i vícekrát přečíst určité věty. Ne že bych jim nerozuměla, ale pro tu krásu celého obsahu.
Zprvu jsem si myslela, že to bude jen běžný román, jakých u nás vychází mraky. Neschvalovala jsem chování obou postav. Jenže jak jsem se dostávala dál a dál přes stránky, najednou to začalo být jiné. Více psychologické, procítěné. Nemohla jsem se odtrhnout. A když jsem došla na konec, zlomilo mi to srdce. Naposledy jsem se takhle cítila, když jsem poprvé četla Než jsem tě poznala. A po dlouhé době je to taky kniha, u které jsem na konci brečela. Za mě jedna z výborných knih, obdivuji autorku i překladatelku za práci s textem, který umí vyvolat mnoho pocitů a emocí. Rozhodně schovám na poličku oblíbených knih a někdy přečtu znovu.
Tato romance o zapovězené lásce ve mně vzbudila rozporuplné pocity. Na jedné straně jde do hloubky a dostala mě svým poselstvím, na druhé straně na mě působí prvoplánově a účelově. Kniha má ambice vás totálně citově rozdrtit, je sladkobolná, přičemž toho bolu je v ní neskutečně víc, ale já se nějak zasekla na uvěřitelnosti a reálnosti celého příběhu, takže na mě neměla takový dopad. Každopádně, románu nelze upřít čtivost, obracíte stránku za stránkou a najednou je konec. Takže přečtěte a utvořte si svůj názor :) Za mě 3,5.
Tak tohle mě úplně rozložilo.... Den, kdy jsme se potkali je nádherným příběhem zakázané lásky dvou mladých lidí. Lásky, která se neměla zrodit, neměla rozvinout, protože Stephanie a Jamie jsou oba zadání. Přesto osud nebo snad náhoda rozhodli jinak.
Autorka rozehrála silný příběh, přitom tak strašně uvěřitelný v tom jednání a vývoji obou postav. A věřte, že i přes to morální dilema nevěry, které nelze přehlédnout, jim budete držet palce, fandit i brečet.
Doporučuji a vyhledejte a poslechněte si k tomu i ty jejich songy.....
Co říci? Tato kniha mě dostala, totálně dostala. Nečekala jsem to, zprvu jsem k ní přistupovala poněkud skepticky, protože i když to zabalíte do sebevíce líbivějšího hávu, stejně je to nevěra a tu já prostě nemám ráda. V průběhu knihy jsem ovšem musela změnit názor a oběma dvěma jsem strašně moc fandila. Zamilovala jsem si je. A moc jsem si přála, aby jednou mohli být spolu napořád.
Kniha je napsána strašně krásně, citlivě, v průběhu čtení jsem x-krát měla slzy v očích a místy regulérně řvala, slzy jak hrachy, a to mě jen tak něco nerozbrečí, ale tady to prostě nešlo. Připomněla mi, jak moc je důležité neodkládat věci, protože člověk míní, život mění. A život je příliš krátký a vzácný na to, abychom ho promrhali s někým, s kým být nechceme. A že život je opravdu jen a jen v našich rukou, nebojme se závažných rozhodnutí, někdy jsou zapotřebí. Vždyť není nic krásnějšího, než žít svůj život po boku milovaného člověka, který se k Vám chová krásně, váží si Vás a jste pro něj na prvním místě. Přečtěte si ji, prosím.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
Jestli vám může nějaká kniha zlomit srdce, tak je to tahle. Nádherný příběh s velmi emotivním koncem, který zobrazuje život takový, jaký je - že to nebývá vždy úplně jednoduché, ale ten osud tam vždy nějakým způsobem zapracuje....
V knihkupectví jsem šáhla po této knize a nelituji, připomnělo mi to film Příští rok ve stejnou dobu, který by mohl být knize předlohou.
Tohle byl hodně silný příběh. Pro mě rozhodně zatím nejlepší kniha z celé edice 7lásky. Je to upřímné, i když možná chvílemi i provokativní. Je v tom toho tolik, že to vlastně ani nejde popsat. Jen ten závěr mě trošku mrzí, cítila bych se líp, kdybych autorka zakončila knihu o pár kapitol dřív.
Edici 7lásky jsem si zamilovala, třebaže některé příběhy byly slabší a ostatní mě zahřály u srdce. Nedočkavě jsem vyhlížela další příběh, kterému se povedlo mě tentokrát velmi překvapit. Musím přiznat, že z prvních kapitol jsem na knihu hleděla pouze povrchně, dalo by se i říci, že odsuzovala jejich počin, když oba byli zadaní. Jenže pak příběh odhalil své hlubiny a já mu propadla. Jemné vlnky umění prohlubovaly jejich lásku jako celý děj. Kniha má neuvěřitelně silné poslání mezi všemi ženskými romány. Den, kdy jsme se potkali je upřímný, syrový a krásný.
Den, kdy jsme se potkali
Dávám pět hvězdiček, protože některé myšlenky zde prostě přesahují hranici hodnocení. Tahle kniha se dá popsat prakticky jen jednou větou a to sice: "Kdo nezažije, nepochopí." Od začátku jsem fandila Stephanii. To jak přemýšleli, co říkali a především terapeutka Jane... za to všechno pět hvězdiček. Je to tak reálné. // Ted se přesunme ke knize z hlediska příběhu. Ztotožnuji se s komentáři níže. Konec to celé pohřbil. Spoiler... autorka se snažila zřejmě vyvolat efekt: nečekejte dlouho, vždyt život může skončit, nebojte se, žijete jen jednou a nevíte jak dlouho. Paradoxně na mě konec zapůsobil naopak stylem: všechno bylo k ničemu, vše krásné je pomíjivé, dobro neexistuje. Gratuluji. Zničit myšlenku celé knihy ve dvou kapitolách na konci, to se podaří málokomu. Dále setkání jednou za rok a minimum komunikace... v reálu je to něco úplně jiného, na uvěřitelnosti by tomu dodala častější komunikace přes telefon // přesto všechno, kdybych měla vyzdvihnout jedinou věc... pak je to otázka: Proč jste spokojená s tím, že jste štastná jediný den v roce?