Dám ti slunce
Jandy Nelson
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260443/bmid_dam-ti-slunce-4j7-260443.png
4
878
878
Jude a její dvojče Noah jsou si neuvěřitelně blízcí. Když je jim třináct, Jude pochopí, že je krásná, a Noah zas, že je gay. Třináctiletý Noah má kromě své sestry už jen jedinou lásku: kreslení. A dělá všechno pro to, aby se dostal na prestižní uměleckou školu. Jude naproti tomu víc řeší kluky. O tři roky později je všechno jinak. Na školu snů se dostala Jude, ale je z ní zakřiknutá šedá myška, co se schovává za své výtvory. Z Noaha se stal pařmen a lamač dívčích srdcí. A jejich máma je mrtvá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , CooBooOriginální název:
I'll give you the sun , 2014
více info...
Přidat komentář
Na počátku mi chvíli trvalo, než jsem se dostala do děje, někde od první třetiny mě příběh opravdu vtáhl do sebe a když pak ke konci začalo dávat všechno smysl, dočetla jsem celý příběh jedním dechem.
Zpočátku mě kniha tolik nezaujala, ale od poloviny mě knížka chytla a konec byl skvělý.
Autorka pro své postavy vymyslela opravdu silné příběhy, možná až tak silné, že jsem byla chvílemi přehlcena. Také některé metafory byly na můj vkus trochu přehnané a Oscar je prostě takové neromatické jméno. Celek byl ale čtivý a knihy skrývá dost věcí k zamyšlení.
Ze začátku jsem měla problém se začíst, vše mi připadalo až zbytečně těžkopádné a musela jsem si od čtení dát čtvrt roku pauzu. Nicméně jsem se ke knize vrátila a nelituju. Příběh se začal vyvíjet, nabírat na obrátkách a já s úžasem četla dál. Líbilo se mi, že i když autorka rozvíjela romantickou linku s Jude a Oscarem nebo Noahem a Brianem, tak se nenechala pohltit a stále na prvním místě zůstal příběh dvou sourozenců, kterým bylo souzeno potkat se ve stejném příběhu.
Celkově bych to zhodnotila na 4+* (možná bych dala i 5*, ale čtvrt roku pauza se neodpouští).
Zpočátku se mi pohled Jude moc nelíbil a celkově ani samotná Jude, ale postupně jsem si její ztřeštěnost zamilovala. Za to Noaha jsem měla ráda hned od začátku.
Hrozně se mi líbilo jak to celé bylo mezi dvojčaty propletené. Čtu už hodně dlouho a zatím mě naprosto dostaly jen dvě knížky, no a tuhle k nim musím přiřadit. Autorka má můj obdiv. Rozhodně stojí za přečtení.
Tak tohle jsem nečekala. Koupila jsem si jí jen tak, ale bože! Ta kniha je úžasná. Nikdy jsem nečetla knihu která by byla tak upřímná, plná citů, prostá i komplikovaná zároveň. Achjo, že jsme tu všichni tým Boah ?(25-28.5.2017,10.4.2018)
Mám velice dobrý pocit z přečtení této knihy, úplně jsem se v ní rozplynula. Autorka příběh napsala příběh citlivě, hluboce, procítěně. Jsou tam témata, která se dotýkají nebo dotýkala každého z nás, ať už ztráta blízké osoby, hledání sebe sama nebo sourozenecké vztahy.
Kniha vám vykouzlí úsměv na tváři, ale i dá podnět popřemýšlet o své životní cestě a o tom, kým doopravdy chcete být.
Obálka i název jsou jako pro laciný románek, ale toto je neskutečně dojemný, hluboký a zamotaný příběh. Dvě dějové linky, dva vypravěči. A vznikne knížka, která vás srazí na kolena.
Jedna z nejoblíbenějších knih mojí nejlepší kamarádky. A já naprosto chápu proč. Je nádherná. A bolí. A budete plakat. A bude se vám to líbit.
Kniha je skvělá, to jak je vyprávěná v různých časových rovinách z dvou pohledů. Vidíte věci z druhé strany.
Zabývá se dospíváním, hledáním sama sebe a tím, jak těžké to umí být. Naprosto mě to dostalo. Způsob, jakým Noah vidí svět, bylo to kouzelné. Krásné. Chtěla bych ho vidět jeho očima.
Pojetí celého toho sesterství a bratrství se mi také líbil. To jak to umí být těžké. Protože umí.
Protě čtěte. Čtěte a čtěte. Doporučuji na sto procent.
Postavy: 1/2
Jude - zdá se mi, že za celou dobu byla stále stejná. Možná párkrát změnila názory na dané věci, ale jinak se chovala a vyjadřovala stejně. Neprošla žádnou změnou, která by její charakter nějak pozvedla na vyšší úroveň. Aby se změnila, to neříkám, ale dle mého měla být alespoň někdy trošku jiná, než její minulou kapitolu. Ačkoli se v knize přeskakovalo z roku na rok (k tomu se vrátíme), její postava mi připadala stejná.
Ovšem její myšlenky byly zajímavé, občas vtipné, někdy přinutily k zamyšlení.
Kdybych se měla rozhodnout, jestli se mi více líbily kapitoly o Jude nebo Noahovi, nejspíš bych zvolila Noaha. Něčím mě jeho kapitoly bavily více.
Noah - umělec zarytý v duši i na povrchu. Hledá sám sebe, chybí mu kamarád, prožívá jedno trauma za druhým. S dvojčetem (Jude) si poslední dobou moc nerozumí. Navíc vybrali na jeho vysněnou školu ji... Nejspíše mě na něm bavilo to, že byl tak nepředvídatelný. On se narozdíl od Jude docela měnil. Nebyl tak zalezlý, jako ona. Žil, dá se říct. Představovala jsem si portréty, které vymýšlel. Líbilo se mi jeho přemýšlení, jeho chování.
Humor: 1/2
Hm, chvílemi byla kniha zábavná, ale spíše si myslím, že o humoru zase tak moc nebyla.
Výtky: 0,5/2
- normálně bych to za výtku nepovažovala, ale velmi mě rozčilovaly ty skoky z třináctého roku na rok šestnáctý. Všechno se to míchalo dohromady. Nevyznávala jsem se v tom, kdy ta jejich matka vlastně zemřela. Psalo se o ní stále, ale chybělo mi nějaké připomenutí, kolik jim zrovna je. Motala jsem se v tom, jestli umřela v jejich třináctém nebo šestnáctém roku.
- nejspíše to bude jen můj názor, ale kniha se mi nečetla například tak dobře, jako Nebe je všude (od stejné autorky). Možná pro mě toto bylo složitější, nebo jsem jen nebyla připravená na takovou četbu, kterou normálně čtu.
- další věcí, co mi vadila, byla Jude. Nevím, ale přišla mi prostě až moc zakřiknutá. Možná před pár měsíci by pro mě byla nejoblíbenější postavou právě kvůli tomuto. Sama na sobě jsem zpozorovala, že jsem taková taky byla. Sice stále jsem, ale ve značně menším množství. Když je to takto přehnané, nezdá se mi to tak dobré.
Toto nepovažuji za výtku, jen takový malý dodatek: Nebe je všude je podle mě o něco lepší. Možná bych za pár dnů, týdnů, měsíců změnila názor a řekla, že to vlastně bylo úplně super a že je to jen mým pocitem, že se mi to zase tak moc nelíbilo, ale to teda nevím.
Možná mi vyčtete, že se ve všem mýlím, že jsou mé pocity tedy pěkně špatně směřované, ale prostě vidím věci jinak.
Obálka: 2/2
Hrozně se mi líbí. Fakt.
Celkově: 4,5/8
Ovšem si nemyslím, že byl příběh špatný. Mrtvé matky jsou teď sice úplně všude, ale i tak to v sobě mělo nějaké kouzlo, které mě nakonec zaujalo. Samotný konec byl rozkošný. Kniha se hodí spíše do chvil, kdy se sami necítíte úplně nejlépe. Ale pokud chcete zasmutnit...
Knihu jsem četla strašně dlouho, četla se mi velice špatně a tak nějak mě nenadchla. Každopádně já knize dávám šanci až do konce a tak to bylo i u této a panebože? DĚKUJI! Ve třetí třetině knihy jsem v knize našla něco, co najde každý, každopádně každý z toho bude mít jiný pocit a jinak ho to zasáhne. Mě to zasáhlo velmi. Našla jsem v tom něco, co bohužel nedokážu popsat, ale spojení v knize bylo neskutečné.
V první řadě jsem knihu chtěla hodnotit špatně, protože pro mě to byly pouze prázdné řádky, ale na konci jsem pochopila, že kniha má absolutně všechno.
Knihu určitě nebudu číst už nikdy podruhé, ale to jen z důvodu, že se bojím, že bych v ní našla něco jiného než jsem našla teď a moc by mě to zklamalo.
Doporučují, ale pouze na jedno přečtení!
Kniha má velmi zajímavý děj, se kterým jsem se ještě nesetkala.
+kniha je doplněna skvělými citáty
Čekala jsem typickou teen knížku, ale po přečtení první čtvrtiny knížky jsem změnila názor. Jude jsem sice ze začátku moc nemusela, ale nakonec jsem si ji i Noaha oblíbila.
Knížka s krásným příběhem a na zamyšlení. Hvězdička dolů za nekonečné kapitoly a za tak trochu očekávaný "happy end".
Pokud bych měla knihu charakterizovat jedním slovem tak by to asi bylo "kouzelná". Opravdu mě uchvátil styl psaní, jaký autorka používá. Zpočátku mi přišel naprosto šílený, ale v tom je právě to kouzlo knihy. Naprosto čtivé, strhující, úsměvné, hřejivé, kniha úplně hladí:-) Spousta popisů situací je velmi humorná, až jsem se občas smála nahlas. Více se mi líbily části psané Noahem, zvláště mě bavilo představovat si jeho PORTRÉTY. Vůbec se mi nechtělo po dočtení knihu odkládat a mrzelo mě, že se musím s postavami rozloučit. Krásně napsaný příběh a nesouhlasím s tím, že je určen pouze pro puberťáky, jak zde bylo zmíněno. Již dávno jím nejsem a byla jsem nadšená!
A ještě musím dodat, že pokud by Bůh byl opravdu Clark Gable, tak se snad stanu věřící:-))
Dlouho jsem se ke knize nemohla dostat. Vždycky byla nějaká lepší ...ale jsme ráda že jsem si jí nakonec přečetla. Byla úplně úžasná !!!Takhle dobrou knihu jsem dlouho nečetla ! nemám co vytknout.
Kniha o mládeži nejen pro mládež. Příběh dvojčat, která přišla o mámu a po její smrti hledají sebe sama. Kniha je psána stylem, který nebude sedět každému, pro mě byl ale naprosto vyhovující. Příběh dobře zpracovává téma sourozeneckého pouta, homosexuality, rodičovské lásky i ztráty po smrti blízké osoby.
Čekala jsem příjemnou oddechovku, ale dostala jsem daleko víc. Skvělý příběh, skvělý styl, skvělé postavy. Nejvíc mě na knížce bavilo, že dvojčata dohromady znala celý příběh (až na pár střípků), jen kdyby si promluvili... Milovala jsem Noahův styl vypravování, milovala jsem jak v hlavě maloval svět kolem sebe a milovala jsem i Briana. Ale musím přiznat, že skutečně mě bavilo vypravování Jude, kterou jsem sice ze začátku neměla ráda, ale... No a Oskar byl skutečná třešnička na dortu :) (i když v reálu bych ho asi zabila).
Krásná kniha o životě a dospívání sourozenců (dvojčat), která ze začátku možná byla trochu složitější na pochopení. Pak mě ale úplně nadchla a i přes svou obsáhlost jsem ji přelouskala za 3 dny. Doporučuji!
Štítky knihy
homosexualita smrt výtvarné umění dospívání rodinné vztahy šikana dvojčata romantika pro dospívající mládež (young adult) pověrčivost
Dám ti slunce
Tato kniha je mojí nejoblíbenější knihou co jsem kdy přečetla. Mám pocit, že byla napsaná přímo pro mě. Ten srceryvný příběh o lásce a umění mě prostě naprosto okouzlil a nevytkla bych této knize jedinou chybičku. Musím říct, že tato kniha mi ukázala, že existují i jinak napsané příběhy, které jsem až do přečtení této knihy znala, ale musím přiznat, že jsem se po jejím dočtení trochu bála toho, že ať začnu číst kteroukoli jinou knihu už nikdy nebude tak dobrá jako tato, ale od té doby už uběhla nějaká doba a našla jsem knihu, která se jí dokázala vyrovnat za což jsem opravdu ráda a vím, že se nemusím bát zkoušet jiné knihy z obavy, že už by nebyly tak skvělé jako je tato. Příběh je napsaný tak neuvěřitelně, že si hned připadáte jako hlavní hrdina a neuvěřitelně ho obdivuji.