Co je ti do toho
Hana Lundiaková
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461947/bmid_co-je-ti-do-toho-q96-461947.jpg
3
105
105
Toto je proměna, nádherná a drsná Verwandlung. Co je ti do toho není příběh jakéhosi erotikou nabitého heterosexuálního vztahu či milostného trojúhelníku. Je to obsese. Obsedantní touha porozumět tomu druhému a sobě, a to za každou, možná i nejvyšší cenu. Tabu lásky mezi třináctiletým teenagerem a ženou v Kristových letech ukazuje nejenom na střet osobních hodnot, ale také na střet jazyka, řeči a kultur v rámci jedné pokrytectvím poznamenané společnosti. S každou kapitolou se k sobě dvě bytosti dostávají stále blíž a blíž. Až se setkají na místě, kam za nimi nikdo nemůže a které jim nikdo nedokáže vzít. Možná tam směřujeme všichni, jenom se toho ještě bojíme. Co kdybychom se jednou proměnili v to, co skutečně jsme?! Pozor, kniha způsobuje fyziologické reakce!... celý text
Přidat komentář
hmm.....erotické představy - budiž, zase nový newspeak - proč ne, i když proč jo, brutální domácí násilí- jistě, je to toho pořád ještě hodně v naší bílé křesťanské civilizaci. Snová přirovnání a poletování se slovy teď frčí a ani to mě zas tak neděsí. Věkový rozdíl mi je celkem fuk, ale dítě pod zákonem? I to může být, ale šestnáctiletý kluk už snad voní chlapem, ale třináctiletý???? Kluci si s ním hrají celý život, ale drzost či odvaha jít do ženy? Jistě, dnes se děti všechno dozvědí dříve a naturalisticky. No nevím, ale tohle smrdí oboustrannou úchylkou...a to jsem málem zapomněla na zplození dítěte při vášnivých zážitcích s klukem, který to uměl lépe než vrstevník....mám se smát nebo plakat?
Fakt mi nejde o morálku, kniha je to oč tu kráčí
V rychlém proudu namachrovaného moderního blábolení se schovává obyčejný popis fantazijní nevěry nadržené třiatřicítky s třináctiletým klukem. Zbytek je nadbytečná výplň. Žádný "střet osobních hodnot a kultur". Ze začátku osvěžující, ale postupně únavné a na překotném konci nic.
Nejlepší je na tom ten styl psaní, metafor a cool slovníku. Příběh jako takovej je jakoby krátká povídka, která o postavách moc neřekne. Konec mě překvapil a byl to dobrej konec.
Silný čtenářský zážitek, autorka má literární talent na rozdávání. Těch skvělých výrazových metafor je možná až trochu moc, proto jednu hvězdu ubírám, abych její příští knize mohl dát hvězdy všechny. Dnes je to skutečně tak, že pracující matka, která navíc ekonomicky táhne domácnost a jede až na doraz, je citově velmi zranitelná a může se dostat/namočit do rozličných potíží. Příběh je plně uvěřitelný, zasazený do reálného prostředí mezi Nusle/Michli/Chodov na trase pražského metra C.
Co je ti do toho je skvělej název pro knihu. Pro ulici. Pro psa. Pro cokoliv. Evokuje ve mně tradiční řečnickou otázku v práci: "Koho to zajímá?", jež vede k nevyhnutelnému klesnutí už tak nízké pracovní morálky. Takže mě kniha zaujala na první dobrou a po přečtení anotace jsem dostal neblahé tušení, že se mi to trefí do vkusu. A ono jo. Textově je to ostrý jak břitva, přitom zároveň měkký jak kus prochcanýho molitanu. Co to ve skutečnosti znamená sám nevím, jen jsem měl v hlavě slovo molitan a nutně jsem ho potřeboval použít ve větě. Autorka chrlí sprosté hlášky, se čtenářem se moc nemazlí a přitom vlastně tak trochu klame tělem. Vždyť je to celý o lásce. Nebo není?
Nehodlám se ponořovat do nějakých hlubokých rozborů, jsem spíš povrchní čtenář a jakmile v textu spatřím výrazy jako "doživotní vaginismus" a "důležitá píča", tak zbystřím. A taky se často obdivně rozchechtám, protože páni, teda vlastně paní, to je bordel v puse, exkluzivní chlív. Ale o něco výš jsem psal cosi o lásce. Ta tady nějaká je, ale není zatuchlá patosem a přehnanou snahou narvat do textu na sílu vyšší smysl. On si ten vyšší smysl přijde sám, když bude chtít a necháte mu v láhvi na dojetí pár kapek vodky. Nemám moc, co vytknout. Autorka to tam pěkně nasekala jak cibuli na chleba se sádlem a já to všechno spokojeně sežral. Kde mám pivo na zapití?
První knížka od autorky. Podle recenzí a anotace jsem si představovala krapet něco jiného...
Strhující příběh plnej lásky (v mnoha formách), živočišnosti, opravdovosti a naší dětský podstaty. Pohltí to hned na začátku a graduje těma stránkama na krásným papíře z nichž vystupuje text plnej hrozně dobrejch obratů, zároveň slov který moc nepoužívám, ale to tomu nebere a naopak dodává opravdovost a přirozenost. Hustý, divoký, intimní i zvrácený. A strašně krásný. Záměrně neříkám víc, abych něco neprokec. Fakt strašně silný čtení. Mám moc rád Imago i Klarus a tohle mne zas dostalo. A nádherná je i ta kniha jako taková.
Štítky knihy
láska milostné romány zneužívání domácí násilí posedlost rozhlasové zpracování české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Co je ti do toho |
| 2021 | Hyena |
| 2014 | IMAGO. Ty trubko! |
| 2010 | Vrhnout |
| 2012 | Černý Klarus |
Občas se při výběru knížek nechám nalapat skandální téma a pokud toto skandální téma zpracuje česká autorka, tak si po přečtení musím mnohdy spravovat chuť. Ať už se jedná o Pekárkovou, Brabcovou, Tučkovou nebo Denemarkovou, zůstává mi po nich pěknej bordel v hlavě a lehce odpudivá pachuť, kterou musím přerážet nějakou seriózní klasikou. Lundiakové nelze upřít schopnost kreativně pracovat s jazykem (jakkoli to po přečtení její knihy může znít dvojsmyslně), používat překvapivě trefné metafory a oceňuji exkurz do řeči puberťáků. Téma vyhořelé, v korporátu pracující třicítky otevírá spoustu otázek k situaci přepracovaných českých žen, partnerství a mateřství, ale tím výčet pozitiv končím. Na téma puberťácké delikvence jsem nedávno přečetla Pouta od Delphine de Vigan, která to podobně jako Lundiaková uchopila syrově a naturalisticky, ale dokázala postavy vystihnout věrohodněji, plastičtěji a bez beznadějné pachuti.