Chrám Matky božej v Paríži

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106721/bmid_chram-matky-bozej-v-parizi-VYj-106721.jpg 4 1708 1708

Koupit Ekniha zdarma Antikvariát

"Kritika i literárna história, ale predovšetkým čitateľstvo už dávno vybojovalo boj o Hugov román Chrám Matky božej v Paríži proti rozpakom a mlčaniu oficiálnej tlače roku 1831, proti reakčným romantikom vtedajších čias, neskôr proti buržoáznej kritike, ktorá ho s Trestmi a s celým jeho dielom dramatickým odsúdila a pohŕdavo označila za "vhodný len pre domovníčky", no i proti cirkevným aj iným indexom zakázaných kníh. História dokázala malichernosť výhrad o autorovej poplatnosti Scottovmu "historickému románu", o "nemravnosti" a o tom, že niet v ňom "náboženstva", o "melodramatičnosti", na ktorú zahynul Dumasov historický román, a potvrdila správnosť slov Lamartinových, ktorý popri výhradách musel uznať, že je to "dielo kolosálne", že Hugov sen stať sa géniom nebol prázdnou romantickou ilúziou a že už v tomto diele dokázal, že je "Shakespearom románu" a román "veľkou, hlbokou, silnou a nesmiernou epopejou stredoveku". Chrám Matky božej začal Hugo písať 25. júla 1830 a júlová revolúcia mu vyrazila na čas pero z ruky. Nie na škodu nielen tohto románu, ale nie na škodu i celého Hugovho génia. Romantický dualizmus, tieto váhy medzi tmou a svetlom, reakciou a pokrokom, sa prevážili na misku pokroku. Do podstaty historického románu vstupuje realita najreálnejšia, ľud, tu parížska chudoba, ešte neuvedomelá, ale živelne sa búriaca a trhajúca okovy cirkevnej tyranie, nevedomosti, objavujúca svoje ušľachtilé jadro a lásku a ľudskosť uprostred stredovekej neľudskosti a tmy. Pierre Gringoire, Quasimodo, Esmeralda - to sú vpravde ľudoví hrdinovia, práve tak ako všetci ti sudcovia, šľachtici i meštiaci s kráľom a Claudom Frollom i celou biskupskou a pokryteckou suitou sú hrdinovia opaku, reprezentanti stredovekej temnoty, povery, pretvárky, obludnej moci a okov... A nad všetkým mohutná freska katedrály, výtvoru robotníka, vedeného géniom umelca... Čitateľ nielen nemá rád, ale ani nepotrebuje kľúče a návody. Domnievame sa však, že sociálny aspekt v našom románe nie je malicherný, práve ako ani aspekt slobody, drviacej okovy, a svetla prenikajúceho temnoty, aspekt pokroku... Tento kľúč nie je azda ten najzbytočnejší..." (Dobová anotácia na prebale) Druhé slovenské vydanie v tomto preklade. Obsahuje bibliografické odkazy, poznámky a vysvetlivky. Ilustrované. Vyšlo mimo edície.... celý text

Literatura světová Romány Historické romány

Vydáno: 1965 , Slovenský spisovateľ
Originální název:

Notre-Dame de Paris , 1831

více info...

Komentáře 233

Recenze 0

Hvězdičky 1708

Přidat komentář

04.05.2011 5 z 5

Pavelpi

Popisování je i pro mě příliš nudné.Jinak ale myšlenka a děj bez chyb.

15.04.2011 5 z 5

kapllu

Až na popisné pasáže je to úžasná knížka. Tak jsem je přeskakovala a o nic nepřišla :)

03.03.2011 3 z 5

Domenica

Hlavní dějová linie je dokonalá, ale pasáže, kde Hugo na deset stran popisuje budovu či výhled jsem přeskakovala.

22.02.2011 4 z 5

Breburda

Souhlasím, že dílo je příliš popisné, avšak hlavní děj je krásný

11.01.2011 4 z 5

Ono to má svůj půvab, ta velkolepost, ta rozsáhlost, jako byste tam byli a dýchali ten vzduch. Hugo to uměl vážně neuvěřitelně popsat. Ale i já už to ke konci nevydržel a musel přeskakovat. Nedalo se to vydržet. Dnes už ne. Pochopitelně šlo o hold městu Paříži, ale kdyby autor trochu víc upřednostnil linii okolo Quasimoda, která měla podle mého tvořit základ příběhu a díky ní jediné jsem knihu chtěl přečíst, určitě by udělal lépe. On totiž Quasimodo je velmi smutná postavička, která mě už odmalička fascinovala (Disneyovka), tak trochu se v něm vidím, zavřený sám ve své zvonici, milující někoho, kdo mě nebude schopen milovat zpátky. Tragédie, smutek.

30.11.-0001 5 z 5

Jill

Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem četla. Úžasný vypravěčský talent Victora Huga a nádherný příběh o tom, že krása může být i prokletím...

30.11.-0001 4 z 5

yloveiou

Celkem těžké na čtení, smutné,ale rozhodně si to nenechte ujít.

30.11.-0001 4 z 5

Alix

Smutné, smutné, smutné. Ale je pravda, že popisů tam je opravdu hodně. Rozptylovalo mne to ve čtení.

30.11.-0001 5 z 5

pajonek

.....četl jsem to dvakrát - bezesporu skvělý román, komu se nechce číst, má možnost poslech, Petr Kostka, skvěle načetl ve 14 pokračováních Chrám MBvP /vychutnal jsem si to/ - to zase třeba Dělníci moře od starého pána Huga -- ufuf - já věděl vždycky proč nechci být námořník ani do vody čumící rybář - pro mne k nečtení

30.11.-0001 3 z 5

Jíťa

Tohle je moc i na mě, Notre-Dame sice stojí za důkladnou prohlídku, ale naživo a ne na papíře. Místy jsem měla dojem, že se Hugo nemůže rozhodnout, zda napsat tragický román nebo příručku architekta.

30.11.-0001 5 z 5

Komnenos

Niekoho možno odradia zdĺhavé opisy, ale podľa mňa je to skutočne výborná kniha a vďaka opisom má človek pocit, akoby sa preniesol v čase o pästo rokov dozadu.