Božidara
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505204/bozidararAqjly-ipo-.png
4
308
103
Vyražte spolu s Božidarou na bláznivý road trip. Nebudete litovat. Dost možná to bude cesta vašeho života. Božidara žije sice možná zvláštní, nicméně poklidný život. Když se jednoho dne na prahu její chalupy zjeví dospívající vnučka Rosie s žádostí o azyl na dobu neurčitou, ani jedna z nich ještě netuší, jak moc se jejich každodennost promění. Zatímco Božidara se musí vypořádat s tím, že její mnohaletou samotu narušila nová bytost, Rosie se pokouší zbavit okovů, které jí nasadila její matka Milada v podobě až příliš dokonalého života, v němž každá vteřina je předem naplánovaná. Po společně stráveném loudavém létě ale vyvstanou dvě zásadní otázky. Vrátí se Rosie na gymnázium, aby dokončila maturitní ročník? A kam každý podzim Božidara na půl roku zmizí, aniž by o tom cokoli kdokoli z rodiny věděl? - Román o třech generacích žen. Román o tom, že i když se snažíme být těmi nejlepšími matkami, jakými dokážeme, nemusí to vést ke krásnému vztahu s dcerou.... celý text
Přidat komentář
Dávám 5 hvězd, protože je děj hodně přikreslený. Jsem zhruba ve věku Božidary a skutečně bych fyzicky nedala to, co ona v knize provádí. Možná až autorka "dospěje", pochopí :-))) Jinak je to kniha čtivá a zábavná. Doporučuji.
Mně se kniha moc líbila. Některá životní ponaučení byla možná příliš do očí bijící, ovšem v mnoha věcech jsem se v knize našla a byla mi inspirací. Ve dvou případech mě kniha dokonce rozbrečela, což se mi ještě nikdy předtím nestalo.
Doporučuji přečíst a udělat si vlastní názor :-)
Vlastně nechápu tolik kladných hodnocení. Kniha je napsaná velmi špatně, styl nepropracovaný, připomíná slohovou práci. Postavy jsou ploché, popis zase jako ze slohového cvičení. Dala jsem tomu tři šance, ale prostě se to nedá. Příběh - nic nového a snaha poučit je tak do očí bijící, že ač bych se s myšlenkami ztotožnila, tak mě rozčilují. Odkládám. Nečetla jsem autorčiny dětské knížky, ale na tvorbu pro dospělé to opravdu není.
Audiokniha
Načteno Valérií Zawadskou.
Naprosto nevýrazný, monotónní a unavený přednes my dočtení knihy vůbec neusnadnil. Necítila jsem naprosto žádný věkový rozdíl mezi třemi generacemi žen. Vůbec žádnou energii. Postavy naprosto splývaly a já se tak při poslechu musela pekelně soustředit.
Ke knize se zcela určitě vracet nebudu, nesouhlasím z tolika věcmi, které tady byly řečeny, že se touto knihou už nechci zabývat. Pokud bych knihu četla v tištěné podobě, nedočetla bych ji.
Veroniku Hurdovou mám ráda a vážím si jí. Knížka Božidara je fajn. Má své mouchy, ale to je taky fajn, protože je kam růst. Baví mě její humor, včetně funkční míry vulgarit, baví mě příběh i postavy. (Snad tedy s drobnou výhradou, že představa čtyřicetileté autorky o ani ne šedesátnici podle mě pasuje spíš na věk dost po sedmdesátce.) Super mi přijdou ty jemné flash-future momenty. Co vidím jako drobný problém je poměr „mouder“ k příběhu. V tomto se mi kniha zdá trochu přetížená tím prvním. (A podotýkám, že většina mouder se mi jeví vážně moudrá.) Občas vnímám, že nějaký filozofický výklad je spíš názor autorky než postavy. Nejlépe to funguje, když to nenásilně vyplývá ze situace a jednání. Věřím, že se Veronika ještě vypíše. Jo, a z Božidary by byl prima trhlý film.
Na knihu jsem se těšila, vzhledem k vysokému hodnocení, bohužel pro mě byla zklamáním. Autorčin styl psaní je krkolomný. Děj neplyne přirozeně, vše včetně postav je tak nějak moc na sílu. Božidara je tak vyzenovaná a 24/7 v pohodě, že jí to ani nevěřím. Přitom ten námět samotný je zajímavý a umím si představit, že kdyby ho zpracovala třeba Alena Mornštajnová, která by si vyhrála jak s jazykem, tak s hloubkou postav, byla by to určitě skvělá kniha.
Buď pevná navenek. Ale zůstaň jemná v srdci.
“Být dospělý znamená neospravedlňovat se a neomlouvat se za to, že jsme takoví, jací jsme. Nebýt vězni našich životů. Vědět, kdo jsme, a nemít potřebu svůj život před ostatními obhajovat nebo někomu něco dokazovat.
Může se tedy zdát, že je to kniha o ničem - Rosie se nesnese s matkou a tak utíká k babičce, kde hledá klid. Zvyknou si na sebe a stráví spolu celé léto. Rosie přeruší školu a odjíždí s babičkou k moři. Ať jsou doma nebo na cestě, zažijí spoustu hezkých i méně příjemných chvil. Ale dopad knihy byl pro mě mnohem hlubší.
Babička Božidara je obyčejná žena, taková studnice hezkých myšlenek, které jsou ze života a o to víc pravdivé.
Moc se mi líbily kresby se zajímavými myšlenkami, kterých je v knize hned několik.
Božidara byla skvělá postava - plula životem s lehkostí, nic ji nerozhodilo. Žila tady a teď a neřešila, co by se mohlo stát. Ani jedna si s Rosie nebraly servítky a mluvily, jak jim pusa narostla.
Kniha je skvělá, moc se mi líbila. Myslím, že ji pochopí a ocení spíš lidé, kteří mají zajímavé a pozitivní myšlenky. Za mě určitě doporučuji!
Asi jsem měla vysoká očekávání. Ale bohužel. Příběh plytký napsaný navíc s krkolomností slohovky, nepřirozeně vyznívající mudrování, divnocitáty s mandalami, módní hledání traumíček z dětství, propagace unschoolingu a vhledy do budoucnosti postav, což je u knihy odehrávající se v současnosti zvláštní. A zase ty hrubky (u paní spisovatelky bohužel obvyklé). A jedna zásadní nelogičnost v ději. No a sprostá slova. Nevadí mi, když je pronášejí postavy, ale mimo přímou řeč působí fakt divně.
Moc nevím, co k téhle knížce říct. Snad jen, že jako hlavní příběh bych označila ten Rosiin, nikoliv Božidařin. Předpokládám, že s tím souvisí, že právě k Rosie mám věkově nejblíže. Takže kdo ví, která z linek by mi přišla jako ta nejhlavnější třeba za 20 let.
Ke čtení mě to celou dobu táhlo, a zajímalo mě co se stane dál. Všechny tři hlavní hrdinky mi něco ukázaly a něco ve mě zanechaly.
Co mě ale mrzí, a možná i trochu štve, je že vyvrcholení celého příběhu na stránkách knihy nemáme. Prostě si to milí čtenáři domyslete... No co už, alespoň ten epilog je fajn.
(SPOILER)
Prostý příběh o ne/setkání tří generací ženského pohlaví. Lingvisticky nenáročná četba. Děj plyne, hlavní postavy se pomalu krystalizují. „Skryté“ rádobyposelství bude pro každého pravděpodobně jiné, ale Tady pro mě nastává kámen úrazu. Celá kniha na mě působí, jako kdyby autorka vykradla sebe sama. V podstatě kopíruje Moje milá smrti. Smutně si musím přiznat, že ve mně Božidara zanechala pachuť duplikátu, jen v moderním bestsellerovém kabátu.
Nicméně mnohonásobně rušivější se pro mě ukázaly být především mentální rozpory:
s. 146 reakce Božidary na magneťák: „čím jsem starší, tím víc mi lahodí ticho“ XXX s. 152 „já strašně ráda poslouchám hudbu“
nebo
š. 147 „nešla jsem v jeho botách“ „Naučila jsem se, že soucit je vždycky lepší než odsouzení“ XXX s. 166 „chodit v sargonu jako všechny tlustošky, co si myslí, že když se zamotají do kusu barevného hadru, tak si nikdo nevšimne špeku, co pod ním mají“
???
s. 275 278 v podstatě obhajoba hulení trávy +++
s. 279-280 kritika kurzů ala „Probuď v sobě ženu“ se zdůrazněním „že přes tyhle semináře se (žena) ke spokojenosti nedostane“
+++ s. 488 „nějaký nadržený běžec, který si po ránu potřeboval vymastrubovat ego svými pěti kilometry“
??? to vážně ???
Za mě ne. Za mě se to tak úplně nepovedlo. Ta vyzrálost tam není. Takže tento obdržený dárek jménem Božidara hodnotím jako nepovedený a s lehkým srdcem ho věnuji dál, aby někomu učinil radost, jak (doufám) původně měl.
Mno, jako oddechovka se sem tam zajímavými postřehy by to šlo. Ale osobně mě štvalo, jak by se dalo říct, "prozrazování budoucnosti postav". Také přehršel vulgárních výrazů mi docela vadila. Původně jsem chtěla knihu pro mé neteře, ale ještě si to rozmyslím, i když, samozřejmě, jako každý teeneger všechna použitá slova znají. Proč je tak moderní a úchvatné v knihách používat sprostá slova???
„Kolik takových pravidel jsme si asi v životě navymýšleli? Kolikrát něco neuděláme jen proto, že se domníváme, že se to nesmí? Kolikrát nám vlastní stud vytvoří zábranu mezi námi a naším štěstím? A o kolik toho přijdeme jen díky tomu, že se bojíme reakce okolí?“ (str. 297)
Už se skoro stalo tradicí, že na vánoce dostávám jako dárek knížku od Veroniky Hurdové. Nedávno jsem dočetla Agnes a ostrov Stínů a rozhodla se, že zůstanu na stejné autorské vlně :) Přeci jen, vánoce se blíží a s nimi přijde Bohumil...takže je nejvyšší čas seznámit se s Božidarou.
Knížka je od prvních stránek velice čtivá a vtáhne vás do životů Rosie/Růženky, Milady a Božidary. Trávila jsem s nimi každou volnou chvíli, dost často i na úkor spánku (a to už je co říct), a byla zvědavá, jak se jejich životní příběhy budou vyvíjet. Je to vhled do životů tří generací žen a jejich vidění světa.
Miladu jsem z části asi i chápala, ale mnohdy mě dusilo o ní jen číst...natož s ní pak žít jako Rosie („Největší svobodou člověka je možnost odejít.“ str.425). Rosie jsem měla stránku od stánky raději, byla mi sympatická a máme i stejnou oblíbenou kapelu. A Božidara...někdy to s ní byl docela punk, ale jinak je to velmi moudrá, vtipná („Já nejsem žádná ovadlá důchodkyně ze Starýho bělidla.“ str.113) a laskavá bytost.
Putování Rosie s babi Boží mě úplně pohltilo, moc jsem si jejich společnou cestu užívala a zároveň je v tolika věcech obdivovala! Moc se mi líbilo jaký mezi sebou měly ty dvě vztah. <3 U čtení jsem se usmívala, zasmála, přemýšlela...
Knihovna babi Boží na jejím dvorku se sušenými bylinami visícími ze stropu, to je sen :) V knize mám opět založeno několik moudrých vět, ke kterým se chci vracet. Obrázky k vybarvení jsou v knize příjemným zpestřením, ale zatím jsem je nechala černobílé. A jsem ráda, že autorka sepsala poznámky, které osvětlují některé věci v příběhu.
Když jsem knihu dočetla, bylo mi až líto, že už je konec. Ale jsem spokojená a knihu doporučuji všemi deseti.
„Nevnímala dobro jako něco, s čím by se mělo obchodovat. Pokud je vám dáno, není vaší povinností to vrátit, ale rozdávat dál a starat se jen o to, aby to hezké mohlo světem proudit.“ (str. 401)
Božidaru provázejí skvělé recenze a nadšené ohlasy. Konečně nastal čas a tak jsem ji otevřela. A za mě brutální zklamání. A to mám tak vždy, když něco provází většinové nadšení.
Autorku znám, její blog se mi líbí. Krátké příspěvky s hlubšími myšlenkami umí sepsat dobře. Ale román je jiná meta. A bohužel, co funguje na blogu, nefunguje v románu.
Našroubovaná moudra, zbytečný text, jasně dané charaktery s ještě jasnějším vývojem a s mnohem víc jasnějším závěrem, nelogičnosti v ději i chování. Názory úplně na vše- od politiky až po ženy, co v sobě hledají bohyni. Celkově mě čtení dost iritovalo. Jakoby tomu chyběl betačtenář nebo někdo, kdo by pomohl autorce doladit děj, uhladit a vyšperkovat text.
U knihy jsme během tří čtení 4x usnula.
A totožný děj, s totožným vývojem a s totožným závěrem (jen jiná země prozření a po jiné zemi provádějící průvodce) je Italské léto od Jennifer Probst.
Veronika Hurdová umí psát blog a předávat silné myšlenky. Jennifer Probst umí napsat román.
Za každou knihou je ale obrovský kus práce. Tak ať jen nehaním. Obálka nádherná, ilustrace oživují knihu, námět mezigeneračních vztahů miluju, mnohé věci k zamyšlení (ale lepší by byla forma diáře s myšlenkami než vše naroubované do románu).
Celkově tedy spíš zklamání a do další knihy se nepustím. Ale na dětskou (Agnes) se těším. Psaní pro děti je ještě jiná kategorie a tam by to fungovat mohlo.
Knihu jsem přečetla za dva dny. Byl to velmi zajímavý námět. Vztah matka a dcera. To mě na tom moc bavilo. Taky bláznivá babička. Až na to, že 60 není žádný věk, častokrát mi přišlo, že se mluví o starší ženě, nebo o šedesátileté babičce kdysi. A co se týče moudrých myšlenek v knize - některé byly dobré, bylo jich tam až moc, čímž příběh získal na kostrbatosti. A hlavně mám pocit, že tohle nepotřebuju číst. K životní moudrosti si každý přichází sám skrz svoje zkušenosti. Autorka si podle mě trochu protiřečí - volnomyšlenkářská babka, která sere na to, kdo si co myslí a žije čistě podle sebe, o to se na své cestě k dospělosti snaží i Rosie a částečně i Milada, ale autorka má jakoby ten správný návod na život a hodně názorů na všechno, které čtenáři až cpe. Proto ubírám jednu hvězdu.
Kniha má zajímavý nápad, postavy i myšlenky. To oceňuji.
Celou knihou mě ale provázelo velké zklamání. Věty působí krkolomně, netvoří přirozenou harmonii se zbytkem odstavce, kapitoly. Do očí mě bijí gramatické chyby především v podobě špatně použitých přechodníků. Dílo vytváří dojem slohové práce snaživé školačky. Moudré "citáty" neladí s jazykovými prostředky knihy, sedí tam jako nová záplata na vetché látce. Příběh neplynul, zasekával se v hluchých úsecích.
Je to první kniha od této autorky, kterou jsem vzala do ruky, nicméně se obávám, že mě to odradí od jejích jiných knih. Možná je to škoda.
Štítky knihy
ženy humor cestování tajemství ze života poutníci kamarádky matky a dcery nový začátek české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
Nejdřív jsem se "nemohla začíst", ale pak jsem se nedokázala odtrhnout a při četbě nevnímala svět kolem. V knize je moudrost, ke které člověk musí postupně dozrát, proto doporučuji, pokud knihu budete číst, abyste se k ní za pár let zase vrátili. Kniha mi dala hodně energie. Děkuji.