Báječná léta s Klausem
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1222/bajecna-leta-s-klaus-1222.gif
3
354
44
Ve volném pokračování knihy Báječná léta pod psa se znovu setkáváme s Kvidem a jeho rodinou, tentokrát už ale v porevoluční době let devadesátých dvacátého století. Autor na začátku každé kapitoly cituje různé věty z knihy Václava Klause Narovinu, aby pak v příběhu svých románových postav dokázal absurditu některých tvrzení tehdejšího předsedy vlády ČR. Kvidův otec už si dávno nevyrábí ve sklepě rakev, ale poté, co dostal výpověď ze skláren, kde celý život pracoval, to s ním nevypadá moc dobře. Jeho žena si otevřela advokátní kancelář, a tak ho zaměstnala aspoň jako řidiče, aby jen neseděl doma a nepropadal depresím. Kvido se po 12ti letech manželství rozvádí s Jaruškou a začíná zjišťovat, že se mu mohou líbit i dívky, se kterými se nezná od školky a dokonce s nimi ani nesáňkoval. Odstěhuje se do Prahy a užívá si svobodného života spisovatele na volné noze. Často jezdí navštěvovat svoje rodiče a bratra Paca na Sázavu, kde všichni žijí a kde se schází ještě s babičkou a dědečkem při nedělních obědech. Dědeček se díky kupónové privatizaci stal bezmezným obdivovatelem Václava Klause, a tak ho hájí, ať udělá cokoliv. Naopak Kvidovi i ostatním členům rodiny je Klaus trnem v oku, takže se rodinná setkání málokdy obešla bez hádek a popichování. Paco, mladší bratr Kvida, potkal při rodinné dovolené v Chorvatsku Sáru a když se spolu pak vzali, narodila se jim dvojčata – Marco a Pavo. Mírně řečeno to byly „trochu temperamentnější děti“, ale spíš by se na ně hodilo označení „nezvladatelní spratci“, protože nikoho neposlouchali, pořád jen zlobili a mluvili sprostě. Jejich rodiče ani učitelky ve školce a později ve škole si s nimi nevěděli rady. Z nové doby byla poměrně zmatená Kvidova babička Věra, a tak když spatřila reklamu se sloganem „Jana už to zná“, nabyla dojmu, že tudy vede cesta. Proto si začala nakupovat drahé a přitom zbytečné věci, které společnost nabízela, v domnění, že pak už to taky bude znát. Další ránou pro ni bylo to, když se na billboardech ochránců zvířat objevily stažené lišky a pod nimi bylo varování, aby lidi nenosili kožešinu, protože kvůli nim trpí nevinná zvířata. Babička celý život pracovala v kožešnictví a dosud si myslela, že to byla dobrá práce, ale nikdy nepřemýšlela o tom, jestli zvířata takhle trpí. Když Kvidovi vyšla první knížka a stala se téměř přes noc bestsellerem, byla přeložena do několika jazyků a dokonce natočená jako film, nemohl tomu uvěřit. Jediné vysvětlení, které pro to měl, bylo, že „na tom česká literatura musela být hodně špatně“. Na závěr příběhu Kvido potkává dívku, do které se po spoustě románků na jednu noc konečně zamiluje, požádá ji o ruku a plánují si postavit dům nedaleko rodičů. Kvido se tedy se svojí novou rodinou zase vrací na Sázavu. Dotisk r. 2018 (ISBN 978-80-7227-123-8)... celý text
Přidat komentář
Politická situace po listopadu 89 je pro mě už dávnou minulostí, nezažila jsem ani prvotní euforii, ani pozdější zklamání (?) se, ne snad v kapitalismu jako takovém, ale spíše v ideálech jedné či více politických stran. Kniha danou situaci vykresluje na úrovni krize jedné české rodiny, která do takové doby přichází, a ona proklamovaná demokracie jejich osobní krize možná ještě více prohlubuje.
Mně se kniha velice líbila, protože jsem si v ní mohla svým způsobem ověřit fakta, která jsem už znala, ale také jsem se mohla na celou dobu podívat trochu jinýma očima a proniknout i do osobní sféry.
Tato kniha mě opět nezklamala. Nechyběly zde opět úsměvné, vtipné momenty a historky. I přesto se mi ale první díl líbil více.
Volné pokračování knihy Báječná léta pod psa mě pobavilo a řadím to mezi lepší autorovy výtvory. Opět mě pobavili historky o této neobvyklé rodince. Kousky Marca a Pava byly k popukání. Také se mi líbil střídavý styl vyprávění - Kvido vypravěč, deník Aničky, vyprávění formou divadelní hry. Určitě doporučuji a uvažuji, že tenhle titul zařadím i do své knihovny.
Já vlastně ani nemůžu s klidným svědomím říci, že jsem odpůrcem MV. Tuhle knihu jsem přečetl téměř hned za jediné půldne a musím objektivně uznat, že jsem se občas i smál. To není úplné nic. Jako četba do vlaku, nebo na pokračování do časopisu je to naprosto vyhovující. Ovšem v žádném případě to není a nemůže být označováno za nějakou vážně míněnou literaturu. Je to kvalitní, solidní publicistika a pan Viewegh je rozhodně velmi dobrý novinář vyšší kategorie. Rozhodně však není spisovatel a už vůbec nepatří na obálky učebnic literatury hned vedle Karla Čapka (jak jsem jednou zahlédl ve výkladu knihkupectví). Nedosahuje bohužel ani kvalit svého snad předobrazu, rozhodně vzoru v publicistickém oboru - Vladimíra Párala. Je však za ním v těsném závěsu, a to je rozhodně víc než nic.
Pomineme-li nižší literární kvalitu, kniha je dokonalým anti-klausovským trollingem, která ukazuje, do jaké míry byla společnost v 90. letech naivní. Do dokonalosti to pak Viewegh dotáhl v díle Mráz přichází z hradu, kde se s Klausem nepáral už vůbec a hned v první kapitole popisuje avantýru s Klausovým mladým homosexuálním milencem.
Byla mi doporučena, nic moc jsem nečekala a příjemně mě bavila a pobavila - pohodová úsměvná oddychovka
Už jsem ji jednou četla a bavila mě zas. Odpůrcům MV a příznivcům VK se líbit nemůže, to je jisté :) Ale já se bavila, připomněla si tu dobu velkých nadějí (a je pravda, že ke konci je překlausováno). Rodinné příhody jsou vtipné i dojemné a autor sám si ze sebe taky utahuje, to ocením vždy. Nejvíc mě, tedy v dobrém, zasáhly deníkové zápisky dcery Aničky - těch mohlo být i víc (další knížka). Naopak chování a projevy dvojčat byly pro mne tím nejhorším z celé knihy (ještě horší než výroky VK).
Ľahké letné čítanie na dovolenku. Niektoré Klausove citáty pobavia..dokonca i tie absurdné. Dej je nekomplikovaný a predvídateľný. Autor ide po povrchu, nerieši žiadny hlboký problém.
Kniha končí čakávaným "happy-endom", avšak chýba rozuzlenie vedľajších javov - napr by ma zaujímalo ako sa ne/vyriešil problém so správaním sa dvojčiat apod.
Dohadů (snad úplně všude) o tom, jak kvalitní autor Viewegh vlastně je, už bylo tolik, že se divím, že to ještě někdo řeší. A nejvíc mě udivují ti, co jeho knihy přečtou a pak je na společenskou objednávku patřičně pohaní, aby ukázali světu, že oni vlastně čtou jen kvalitu,že...
Je mi úplně jedno, že autor není literární génius, mě stačí, že mě jeho knihy pobaví. A zas ho nežeru tolik, abych klidně přiznal, že některé jeho knihy mě nebavily.
Ale tahle k nim nepatří. Je to vtipný koment pro mě nevtipné "Klausovy" doby. Ostatně Klausovu úrodu sklízíme všichni doteď
Kniha byla pučná, komicky psaná. Kvido byl dokonalý. Ale nejvíc se mi na celém příběhu líbila dvojčata Mucico s Pavem, která se narodila Pacovi.
Já jsem si tedy pochutnal...Tu dobu jsem zažil jako těsně dospělý, tudíž si z toho dost pamatuju...A Viewegha mám rád, ať si říká kdo chce, co chce...
Vytvořila jsem si averzi k Václavu Klausovi:-D a doteď si pamatuji, jak děti hajlovaly ve školce na besídce :-D
Knížka mně hodně pobavila (bohužel). A to jsem ještě nemohl tušit co za zvíře přijde na Hrad po něm.
Kniha se mi velice líbila, ale myslím si, předchozí díl byl o trochu lepší. Bohužel politické události, které se v knize vyskytují, se odehrály v době, kdy jsem je nevnímala. Tudíž jsem si musela doplnit politické souvislosti, abych knize porozuměla.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 | Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2007 | Andělé všedního dne |
Ani nevím zda kniha byla smutná či veselá.Na jedné straně poporodní bolesti raného kapitalismu, které více či méňe trvají dodnes na opačném polu vtipné glosy,humorné příhody a všudepřítomnost"skoroboha"Klause.