Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1167
315
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Za poslední rok je to kniha, která mě nejvíce uchvátila. Sotirii jsem si zamilovala od dětského věku až po ten babičkovský. Také já, jako spousta jiných, máme představu Řecka spojenou s plážemi u moře, sluncem zalitými. V knize se ukázala i jiná místa, spolu s obdobím a bídou občanské války, která mnohdy rozdělila rodiny. Vše je popsáno s citem, nic hororového bych nečetla. Ti nejchudší v Řecku uvěřili "zázračnému komunismu", který je zbaví bídy a mnozí uprchli do Československa. Časem prozřeli a viděli, že to skutečně není ráj na zemi. Krásně se to četlo od začátku až do konce. Doporučuji všem, kteří mají rádi, historické romány, čtení pro ženy i rodové ságy. Nenásilnou formou se dozvíme mnohé nejen o řecké komunitě, ale i historická fakta naší země od 50. let do dneška.
Zajímavé je, jak se kniha dokáže dostat člověku pod kůži a přitom je napsána tak…tak chladně.
Bylo skvele dozvedet se vice o recke obcanske valce a o zivote Reku tady v Cesku touto ctivou formou. Sotirii jsem si velmi oblibila.
Zaujalo me a primelo i k zamysleni to, jak muze mezi rodinnymi prislusniky zustat spousta nevyrceneho, utajeneho.. jak si jedna strana mysli neco a vubec to tak nebylo. Spousta nedorozumeni a tajemstvi. A ze by clovek mel zit tak, aby toho pozdeji nelitoval, ze neco nestihl udelat. Letos jsem byla na Korfu a jela bych hned zas :)
(SPOILER) Poutavá kniha, která mi ukázala zase opět kousek z naší historie, o které jsem úplně moc nevěděla. Ukazuje nám těžký život dvou malých holčiček, jejich cesty do cizí země kde neznají nic. Líbilo se mi střídání různých postav, tím se formoval celý příběh. Prožívala jsem celý život jak se Sotirii tak s Koulou, obě jsem si oblíbila. A konec, hned jsem měla chuť jet do Řecka. Krásná kniha, která mi dlouho zůstane v mysli.
Kniha pro mě byla přínosem, protože jsem se poutavou formou dozvěděla opět něco z naší a řecké historie. Ačkoli mi trochu nesedl takový jakoby strohý vypravěčský styl, životní osudy nejen Řeků mě velmi bavily, postavy byly rozhodně zajímavé. Kdybych měla tenkrát povinný referát do školy právě o této knize, byla bych nadmíru spokojená.
Poutavý vhled do občanské války v Řecku, zajímavé osudy hlavních postav u nás, dobře napsané. Po delší době kniha, která stojí za zapamatování, díky.
Po dovolené v Řecku byla tahle kniha, kterou už jsem měla delší dobu v hledáčku, jasnou volbou. A volba to byla skvělá. Zajímavě vystavěný příběh několika vzájemně propletených postav a historické reálie, o které by mě jinak nenapadlo se zajímat. Prostě vše, co má správná kniha na toto téma mít.
Knihu jsem četla během pracovního pobytu v Řecku u moře. Poznatky ohledně turizmu jsou myslím velice autentické. Jen nevím, jestli to, jak autorka vykreslila Řeky , tak trochu nešustí letoviskem. Znám i pár českých Řeků a jsou to moc milí lidé. Sortiria a Koula jsou ale přítelkyně vskutku geniální . Krásný příběh zajímavý na každé stránce a přitom tak uvěřitelný. Ztráta domova a rozpolcenost , to je obrovské téma dnešní doby. S lidma prostě opravdu nejde šachovat jak s figurkama. S naprostou většinou lidí ne. A ten běh času brrr. A rozhodně musím vidět pohoří Grammos!
Velmi netradiční téma, navíc zajímavě odvyprávěné. Osobně jsem nikdy nepřemýšlela, kde se u nás objevili lidé s netradičními řeckými jmény - třeba sestry Elefteriadu. Teď už vím... Poválečná léta u nás zase z trochu jiného úhlu pohledu. Autorka popsala obě hlavní hrdinky nečernobíle - chvíli má čtenář blíž k Sotirii, chvíli ke Koule - ale v každé chvíli je chápete, dýcháte s nimi, prožíváte jejich malé prohry i výhry a nechcete se od nich odtrhnout. Rozhodně vysoce nadprůměrný debut, další knížku od autorky (Ty chladné oči) už mám v hledáčku :-)
Knizka kterou jsem mela v hlave dlouho po precteni. Vysvetluje historii reckych pristehovalcu v Ceskoslovensku / Cesku. Doporucuji vsem, kteri se chteji dozvedet neco o mene zname historii Ceska, Recka, nebo i Ostravy. Po docteni jsem mela chut odletet do Recka na mista, ktera jsou v pribehu zminena. Vzpomnela jsem si i na film Moje tlusta recka svatba, ktery taky hezky popisuje recky naturel :)
Moc krásně, poutavě na psaná kniha. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Patří mezi několik knih na které nezapomenu.
Na počátku této ságy, která obsáhla sedmdesát let, byly rozhovory, které s řeckými emigranty vedla novinářka Scarlett Wilková pro projekt Paměť národa (Post Bellum). Jejich osudy na ni zapůsobily tak, že se rozhodla ztvárnit je do své beletristické prvotiny.
Kniha je rozdělena do kapitol po deseti letech, a tak se čtenář neztrácí ani v čase ani v ději, i když je vyprávěn několika osobami. Autorka nezapře novinářku - její jazyk je stručný, bez emotivních kudrlinek, velmi čtivý. Přesto útočí na city čtenářů silou nevídanou.
Hrdinové příběhu jsou malí, obyčejní lidé, což však neubírá na historickém významu. Neměli tušení, jak lehce šlo s nimi v 50. letech manipulovat. Vždyť je zachránili politicky stejně smýšlející lidé! Tak jako mnozí Češi však nevěděli, co komunismus vlastně znamená a "dokáže". Velmi zajímavé jsou pasáže o řecké komunitě, o snaze setkávat se, dodržovat dávné zvyky, zpívat, tančit, z dostupných surovin připravovat řecké jídlo, ale také bránit smíšeným sňatkům a společně doufat, věřit v návrat.
PS: Chystám se na Ty chladné oči :o)
Vynikajícím a velmi čtivým způsobem přiblížen život Řeků v Československu, kteří k nám přijeli jako uprchlíci v roce 1948. O tom dějepis na školách mlčí.
Velice krásná kniha. Přečteno během pár dní na dovolené. Téměř nic jsem o tomto tématu nevěděla.
Kniha, která si zaslouží vysoké hodnocení, krásný příběh a mimo jiné jsem si rozšířila obzory v historii o přistěhovalcích z Řecka.
Skvěle odvyprávěný příběh o řeckých uprchlících, kteří zakotvili v tehdejším Československu. Skoro nic jsem o tomto tématu nevěděla a vždycky jsem ráda, když se v knize dozvím něco zajímavého, což mě následně přiměje si dohledávat další informace. Navíc se mi moc líbilo, jak plynul děj přes v podstatě celý život hlavních postav. A postavy jsou to různorodé, někdo si pořád jen stěžuje, někdo se snaží ze života získat co nejvíc, někdo je smířený... tak jak vidím lidi kolem sebe. Ten trochu strohý styl, co tu je zmiňován, mi sednul a asi i díky tomu mi to celé připadalo opravdovější.
13/23 Vím, že v ČR žije několik lidi s řeckými kořeny, říkala jsem si, panebože, co je sem mohlo táhnout? Už to vím Velmi zajímavý příběh, s citem napsaný. Moc se mi líbilo, že pro čtenáře nezůstaly žádné nezodpovězené otázky.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2010 | Legenda Hana Zagorová: Málokdo ví |
| 2007 | Celebrity 2008 |
Kniha zpracovává zajímavou kapitolu dějin, kdy komunistické Československo přijalo uprchlíky z občanskou válkou sužovaného Řecka.
Na příběhu je vidět, že autorka si dala velkou práci se sháněním podkladů.
Sledujeme životní osudy Řekyně Sotirie, od doby, kdy jako malá holčička bez rodiny prchá z Řecka až po její stáří. Seznámíme se s jejím rodiči, manželem Janisem a kamarádkou Koulou.
S tatínkem Miltiadem jsem si několikrát vzpomněla na film Moje tlustá řecká svatba. Také byl přesvědčený, stejně jako filmový tatínek, že v Řecku je vše lepší.
Při četbě jsem si několikrát vzpomněla i na dokument o dětech z Namibie, které v Československu našly azyl před válkou v osmdesátých letech. Na jejich pocity vykořenění, rozkročení nad dvěma rozdílnými světy.
Bohužel toto téma je aktuální stále.